Rychlá zpověď - Klára Nademlýnská: Rychlá móda je u mladých kámen úrazu

Před naším rozhovorem jste říkala, že míříte do Paříže na veletrh. Kam konkrétně vaše kroky směřovaly?

Byl to veletrh látek Premiere Vision, kam jezdím v podstatě celý profesní život. Navštěvovala jsem ho ještě předtím, než jsem založila vlastní značku. Tehdy jsem tam chodila vybírat látky s firmou, pro kterou jsem v Paříži pracovala. Takže to tam znám, stejně jako lidi z některých firem, od kterých pravidelně bereme a s nimiž spolupracujeme. Každého půl roku se tam střetáváme a řekneme si, co je u koho nového, nebo co se zrovna odehrálo.

Jezdíte tedy čerpat inspiraci do zahraničí?

Nedovedu si přestavit, že bych tam nejela. Jednak je to nějaká inspirace – to, co zrovna visí ve vzduchu v tom módním světě. A samozřejmě i ti výrobci látek předkládají nějaké novinky, barvy… Ta technologie jde dopředu. U nás nemáte moc šanci koupit nebo vidět materiály v takovém rozsahu.

Koncem roku 2018 jste oslavila 20 let fungování své značky na trhu. Jak moc se módní svět za tu dobu změnil?

Strašně moc. Velká změna přišla s technologiemi, e-shopy, Instagramy, Facebooky. Spousta lidí módu sleduje online a ani se na to kolikrát nejdou reálně podívat do obchodu, aby si to osahali.

Další věcí jsou nadnárodní řetězce, které kopírují to, co se děje u návrhářů a ve známých módních domech. Z jedné strany je fajn, že se to dostane do širokého záběru. Ale tím, že je ta výroba často nekvalitní a z nekvalitních materiálů, to mladý lidi nevychovává k tomu, aby jednou tu kvalitu chtěli, protože si můžou koupit rychlou spotřební módu, kterou za půl roku hodí do koše. Už vlastně nemají cit a výchovu k tomu, co je hedvábí, co je polyester, co je vlna, a jestli je to dobře, nebo špatně ušité.

Materiály už tolik neřeší, ale chtějí, aby se to líbilo?

Řeší jenom povrchní vzhled. Pro mě byla móda vždy o tom, že ta věc jednak musí vypadat dobře, ale musí být i kvalitně zpracovaná, z dobrého materiálu a musí sedět střihově. Aby vám dělala dlouho radost a nebyla to jednosezónní nebo půlroční záležitost.

S jakými materiály nejraději pracujete?

Určitě mám nejradši přírodní – hedvábí, bavlna, vlna. Nebráním se ani směsím, když je to kvalitně udělaný, ale ty přírodní materiály převažují pořád. Z toho se nejlíp dělá.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Bylo podle vás dříve jednodušší v módním světě fungovat a prosadit se?

Ono to mělo vždycky nějaká úskalí. Když jsem v Praze začínala, skoro nic tady nebylo. Takže z jedné strany po tom byla poptávka, z druhé strany ale byla ta móda odsunutá někam vedle a zůstávala na druhé koleji. Teď mám pocit, že spousta lidí už si našla svůj styl, vkus, našlo si ty své oblíbené značky a návrháře, ale zase konkurence je mnohem větší, než bývala na začátku.

Myslím si, že kámen úrazu je i v tom, že lidi často nerozeznají kvalitu a třeba se u těch návrhářů diví, proč něco stojí tolik, a jinde to přitom stojí o půlku nebo třetinu míň. Rozdíl je ale právě v té kvalitě – jednak zpracování materiálu – a taky v tom, že návrhář toho nikdy nevyrobí pět tisíc kusů, ale udělá těch kusů pět.

Změnily se s dobou také požadavky klientů?

Určitě. Co můžu říct tady za nás, tak klientky víc a víc vyhledávají originalitu. A jak už jsem říkala, každá si našla tu svou cestičku a ví, co třeba u kterého toho návrháře najde. Chodí si pro ty své kousky a hledají něco jiného.

Na co jste v profesním životě nejvíce pyšná?

Asi na to, že jsme přežili těch 20 let. (smích) Ono to vypadá legračně, ale v podstatě každý ten půlrok nebo rok nikdy nevíte, jak ta kolekce bude úspěšná, jak moc se bude líbit a jak moc se bude prodávat. Vlastně každého půl roku každý návrhář začíná znovu. Myslím si, že většina z nás to dělá proto, že je to nějaký potěšení a máme to rádi, jinak by to asi nešlo.

Skončil Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Jaký na něj máte názor?

Myslím si, že je to jedna z nejlepších akcí tady u nás, sama jsem se několikrát účastnila. My teď fungujeme trošku jinak, tak se neúčastníme, protože nedělám s tak velkým předstihem úplně celou kolekci. Myslím si ale, že to má velký smysl. I jak sleduju tu návaznost – je strašně fajn, že to tady je a funguje to, jak to funguje. Hlavně pro spoustu mladých návrhářů nebo studentů je to vlastně jediný místo, kde můžou své práce ukázat široké i odborné veřejnosti.

Navštěvujete také zahraniční fashion weeky?

To ne. Spíš jezdím právě na ty veletrhy materiálů, kde je pro mě víc inspirace a kde hledám zdroje nových materiálů do svých kolekcí. Občas něco zkouknu na internetu, ale nejsem vyhledávač toho, že bych sledovala, co se všechno děje.

Co byste vzkázala mladým designérům, kteří s tvorbou teprve začínají?

Co tak pozoruju, máme tady hodně talentované lidi, nejenom v designu oblečení, ale v designu všeobecně. Určitě ať mladí návrháři nezapomínají i na to řemeslo.

Máte mezi mladými designéry svého favorita?

Neřeknu asi konkrétní jméno, ale je spousta lidí, kteří ten talent mají. Třeba s jednou studentkou, která teď studuje v zahraničí, jsme pracovaly na dvou kolekcích. To jsou lidi, o kterých si myslím, že v tom budou pokračovat a půjdou hodně daleko.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jak vzpomínáte na své začátky?

To bylo úplně o něčem jiným. (smích) Byla jiná doba, byla jsem po střední oděvní škole v Praze a s tehdejším manželem jsme věděli, že to tady té kreativní stránce není úplný otevřený, tak jsme vyrazili rovnou do Paříže.

Byl to takový skok do neznáma, kdy jsme neznali nikoho, neznali jsme jazyk. A opravdu, ty první dva roky jsme si to tam museli prošlapat všechno sami. Takže já jsem si to řemeslo prošla od šití, dělání střihu až po navrhování, a byla to pro mě strašně dobrá škola. Když se ptá někdo ze studentů, vždycky říkám: „Určitě jeďte někam ven do zahraničí, to je nejlepší škola, co vás může potkat.“

Kterou destinaci byste doporučovala na výjezd? Právě Paříž?

To je jedno, jestli to bude Paříž, Londýn, New York nebo Miláno, ale určitě někam ven.

V kolika letech jste si ušila svůj první kousek? A co to bylo?

Tím, že maminka měla střední školu a byla ještě vyučená dámská krejčová, obšívala svojí klientelu doma. Takže já jsem vyrůstala mezi tím vším a už někdy od základní školy – osmá nebo devátá třída – jsem se pokoušela o nějaký první pokusy. Samozřejmě tedy s máminou pomocí, protože sama bych asi nic nenastříhala. Pamatuju si na svoji první manšestrovou sukni, v těch možná čtrnácti, kdy jsem ji pak hrdě nosila. Ale samozřejmě to bylo s pomocí maminky. První kusy jsem potom šila sama na střední škole.

Kdybyste nebyla návrhářkou, co byste pravděpodobně dnes dělala?

No, to je otázka… Asi bych byla někde u řemesla. Mě baví práce s rukama, když vidíte, že vám něco vyrůstá. Kdybych nebyla návrhářka, tak bych možná sáhla po nějakém restaurátorství obrazů, textilií nebo něčeho takového.

Umělecký svět je vám tedy souzen?

Pořád mě to láká! (smích)

Přeju vám mnoho úspěchu a další krásná kulatá výročí!