Její název Voayer je stejný jako předešlé výstavy, které se už v Praze konaly. Poslední se odehrála loňský rok v Galerii Tančící dům. Co nám zakladatel Mário Petrej o výstavě, netradiční galerii a celém konceptu prozradil, přináší náš rozhovor. Možná, až ho dočtete, dostanete také chuť stát se jedním z „exponátů“. Klidně můžete, Voayer Gallery má dveře otevřené všem!
Já jsem chtěl galerii otevřít už na začátku. Měl jsem představu, že vytvořím prostor, kde by se v přítomném okamžiku nějakým způsobem zrcadlila nahota, která je velmi přirozená lidskému životu. Celý projekt jsem ale stavěl bez finančních prostředků a bylo pro mě tedy přijatelnější jít cestou výstav, kde jsem ukázal lidem, že je možné se takto vyjadřovat a zároveň, že je možné chodit na výstavu nahých lidí.
V Tančícím domě jsem si vyzkoušel, jak lidé takovou výstavu vnímají, je-li umístěna v galerii. A vnímali to mnohem pozitivněji než ostatní výstavy, které se odehrávaly v prostorech sice zajímavých, ale spíš undergroundových. Lidé, kteří navštěvují galerie, do toho prostoru nepůjdou, kdežto do Tančícího domu přišli.
Každý den 7 nových lidí. Vždycky to budou muži a ženy. Jen výjimečně ne. V dubnu máme jeden víkend jen s muži a jeden jen s ženami.
Od úterý do neděle. V jednom výstavním dni jsou 4 vstupy, které trvají hodinu a půl a potom je hodina a půl pauza.
Nevybírám je. Tím, že se mi ozvou, předpokládám, že mají chuť se svléknout. A jediná podmínka je, že jim musí být alespoň 18 let.
To je jedno.
Ne, ani fotky mi neposílají, to je absolutně jedno. Toto není výstava pěkných lidí nebo modelek. To je prostě výstava lidí. Může přijít kdokoliv a skutečně také kohokoliv vystavujeme.
No jasně!
Ano, první dny budeme vystavovat lidi, kteří se už ukázali na některých z mých výstav, ale jinak je to nastavené tak, že každý den budou noví lidé a zájem je velký.
Chtějí si to vyzkoušet, protože to je velmi přirozené. Je přirozené být nahý i dívat se na nahé lidi a vnímat nahotu. Co je k tomu žene? Chuť. Ozývají se i ženy, které se mi potom přiznají, že měly nějaký komplex ze své postavy. Ale přišly sem a zjistily, že to nemusí být komplex, protože každému se líbí něco jiného.
Ne. Toto je první galerie na světě se stálou expozicí nahých lidí. Ne že jediná, ale první, protože potom budeme dělat další.
Ty výstavy v takovém duchu, jak je děláme my, jsou také jediné na světě. Samozřejmě že lidé se vystavují, ale spíš je to tak, že se 50 lidí naráz vysvleče pro záchranu zvířat nebo při demonstraci proti výrobě kožešin. Ale toto nemá žádný bližší význam, nic tím nechceme říct. Prostě se vystavují nazí lidé.
Pro všechny, kteří mají chuť se sem jít podívat. Je to pro každého, i když si uvědomuji, že ne každému se to může líbit. Nikoho nenutím se vystavovat, nikoho nenutím, aby se sem přišel podívat. Lidi jsou tu dobrovolně a kdykoliv mohou odejít.
Logicky sem chodí ti, kteří chtějí poskytnout nebo vnímat nahotu. A na výstavu se nepřijde podívat nikdo, komu by to výsostně vadilo. Už proto, že ta vstupenka stojí dost, 550 Kč.
Nestalo se mi ještě, že by přišel člověk na výstavu a potom mi řekl, že to je hnus. Je dost komentářů od lidí, kteří viděli jen fotky. Sám tvrdím, že ty fotky z výstav nejsou dobré, protože ne každý umí udělat dobré fotky. V prostoru mám vždycky tmu a jsou nasvícení jen ti lidé. Když přijdete s bleskem a fotíte, tak to úplně ztratí tu atmosféru.
Musíme se pobavit o tom, kdo je to úchylák.
Pustíme sem kohokoliv, kdo má platnou vstupenku, není opilý, není nadrogovaný, nemá s sebou zbraně, lahve, žádné velké tašky. Děláme při vstupu každému osobní prohlídku, máme tady ozbrojenou ochranku. Takže každý vystavený člověk je chráněný, nevidím problém.
To je těžké slovo "surové"...nahota je maximálně přirozená a všechno, co se k nahotě přidává, jsou jen slova, která to posouvají někam, kam to nepatří. Samozřejmě, ty výstavy jsou dost výrazné v tom, že jsou lidé v různých pozicích, takže to může budit takový nějaký surový dojem, ale opět musím tvrdit to, že ti lidé, kteří sem přijdou, odtud odejdou potěšení. A je to skutečně zážitek. Nedá se to popsat jinými slovy než láska, porozumění, pochopení.
Ne, pro mě to není, já nemám tu ambici se takto ukazovat.
Je to první galerie, kde jsou permanentně nazí lidé. Je to velmi příjemná a život obohacující zkušenost.
Slogan galerie zní, „Lidé jsou umění“. To já si myslím a jsem o tom přesvědčený. Nemůžete s vystavovanými mluvit, ale ta komunikace je tak silná, že se to zapíše do vašeho života. Od návštěvníků mi chodí zprávy, že se jim změnil život, že pochopili spoustu věcí, které v sobě nesli a podobně. To se asi nestává často, že přijde za galeristou někdo a potřese mu rukou s tím, že mu to obohatilo život.
Galerie fungují tak, že umělec musí přidat k dílu spoustu textu, aby návštěvník pochopil, co tím chce říct. Ale toto je velmi pochopitelné. Jakmile vstoupíte dovnitř, od první chvíle chápete, co se tu děje, protože je to velmi přirozené. Bohužel ta přirozenost už není v našich běžných životech, většinou jsme na telefonu, na počítači, v oniline komunikaci, dneska se už i partneři málo vidí.
Lidé nikdy nedojdou. Lidé jsou umění.