Celá republika ho zná jako taxikáře. Toho, co jako první pacient s Covid-19 dostal experimentální lék remdesivir. Pan Robert bojoval společně s týmem lékařů o svůj život dlouhé týdny. Prožíval velké bolesti a prosil, aby ho odpojili. Lékaři z Všeobecné fakultní nemocnice mu přislíbili, že by v pondělí mohl jít konečně domů. V rozhovoru, který nemocnici poskytl, se svěřil, že už nedoufal, že přežije. Největší oporou mu byl dle vlastních slov Bůh a myšlenky na zesnulou maminku.
vzpomíná se slzami v očích muž, jehož osud sledovala celá země. Kvůli koronaviru si muž uvědomil mnoho věcí. Na lůžku měl čas přemítat o tom, co je v životě důležité. Uvědomil si, že není důvod se hnát za materiálními věcmi. Díky tomu se rozhodl, že po návratu z nemocnice do normálního života, už se do taxíku nevrátí.
„Pracoval jsem hodně v noci, kolikrát mi šlo i o život. Ale tohle jsem nečekal, že se můžu něčím nakazit, něčím tak hrozným, a že mě to může připravit i o život, takže tuto práci už nikdy nechci dělat. Budu dělat něco jiného, něco si najdu. Peníze nejsou všechno,“
říká s uvědoměním a jen nerad vzpomíná na dny, kdy mu bylo nejhůř. Kdy chtěl svůj boj o život vzdát. Ještě v nemocnici v Krči se prý dusil, což ho přivedlo do takové agónie, že prý v jednu chvíli lékaře prosil, aby ho odpojili od přístrojů a jeho život ukončili. Když se pak probudil z umělého spánku, uvědomil si, že je na ventilátoru, je zacévkovaný a má velké bolesti. Vedle něj dokonce umíral člověk, jehož děti ho prosily, aby bojoval.
Robert věděl, že mu mnoho lidí drží palce. Že na to není sám, proto začal pomalu věřit, že se uzdraví a získal naději.
„Měl jsem trubičku zavedenou v krku na odhleňování. Když mi ji vytáhli, tak jsem mluvil trochu jako kačer, ale za to jsem byl nesmírně štastnej. To byl takový první moment, kdy jsem si říkal, že to asi bude dobrý,“
usmívá se.
Pacient si prošel tou nejhorší formou koronaviru. Proto vzkazuje všem, kdo si stále myslí, že je covid-19 obyčejná chřipka, že tomu tak není.
Na závěr Robert všem vzkazuje, že by si měli přečíst Bibli, i když jsou ateisti. Je v ní psáno, jak by lidé měli žít a jak se k sobě chovat.