Před šesti lety národ plakal nad nelítostnými plameny, které zničily jednu z nejkrásnějších pusteven Libušín. Národní památka se nachází na Pustevnách obce Prostřední Bečva a je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Náročná rekonstrukce, při níž byly použity původní technologie, je konečně u konce a Libušín tak otevírá své brány veřejnosti.
Autorem projektu obnovy je architektonický ateliér Masák a Partner. K vypracování projektové dokumentace využívá speciální metodiku zvanou Building Information Management (BIM), která umožňuje koordinovat veškerá potřebná projektová data a vytvořit virtuální 3D model.
Nový Libušín vznikl jako vědecká rekonstrukce, tedy za použití původních technologií. Stavba má odolávat času a výkyvům počasí mnohem lépe, než kdyby byla postavená ze strojově opracovaných trámů.
U všech oprav byly dodrženy tradiční rukodělné řemeslné postupy, používaly se původní materiály a technologie. Chata je opravdu postavená rukama tak, jak ji postavil Jurkovič. Řemeslníci se museli naučit dělat svoji práci ručně a má to praktický důvod. Například ručně hoblované prkno vydrží na povětrnosti řádově o desítky let více než prkno, které je opracované hoblovkou.
Dřevo pro stavbu se pokácelo v zimě, kdy je ve stromech nejméně vody a ve stejné nadmořské výšce, kde se nachází Pustevny, aby odolávalo místním podmínkám. Z každé jedle, kterou pro stavbu darovaly Lesy České republiky, byl vytesán jeden trám. Ty nové doplnily původní, kterých se podařilo zachovat jen minimum.
Objekt, který je od roku 1995 národní kulturní památkou, sloužil jako jídelna. Celkové náklady na obnovu Libušína byly 117,5 milionu korun.
řekl ředitel muzea Jindřich Ondruš. Očekává, že o prohlídky Libušína bude velký zájem.
uvedl Ondruš. Lidé přispěli na stavbu 11 miliony korun, zapojily se také firmy a různé instituce.
Stavba nového objektu začala v létě 2017, Libušín se po rekonstrukci vrátil do podoby z roku 1925, kdy byly dostavěny všechny jeho části. Jeho barevnost i některé části jsou tak jiné než před požárem. Ochrana objektu je nyní podle Ondruše nejvyšší možná, Libušín má moderní hasicí systém, který využívá vodu, kvůli tomu byla vybudována také podzemní požární nádrž o kapacitě 250 metrů krychlových. V nejcennější části Libušína, jídelně, je instalován systém využívající hašení plynem, kvůli malbám, členitosti stropu a výjimečnosti stavby.
Původní podobu získal i interiér secesní lidové stavby. Tradiční metodou řemeslníci vytvořili například fresky a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí od Mikoláše Alše. Barvy vyrobené dle původní receptury z lněného oleje a přírodních pigmentů byly nanášeny na omítku ručně. V roubence zůstala zachována jídelna i ubytovací části.