- CZ
- EN
- SK
Zlatí hokejisté slavili s fanoušky po 14 letech. Na pódiu, mezi nimi, ale také u sochy i na střeše autobusu
Přesně 14 let trvalo, když se opět objevili na Staroměstském náměstí v Praze čeští hokejoví mistři světa. Po ďábelském finiši v posledních třech zápasech v O2 Areně včera slavili hokejisté s fanoušky, kteří opět zaplnili celé náměstí.
Fanoušci si krátili čekání na hráče zpěvem a pohybem
Už hodinu a půl před příjezdem hráčů bylo na náměstí živo. Hrála kapela, přicházeli další a další fanoušci, kteří s kapelou zpívali a vlnili se do rytmu. Návštěvníci Prahy se divili, že od pomníku Jana Husa stojí zátarasy, stojí hlavní pódium a všude plno policistů a záchranářů.
Asi půlhodiny před plánovaným začátkem akce se na velkoplošné obrazovce přenášel přímý přenos České televize s jízdou autobusů s hráči od hotelu. Tentokrát jeli od libeňského hotelu, a nikoliv z letiště, jak bylo v poslední době zvykem. Vždyť v Praze jsme naposledy vyhráli zlaté medaile před neuvěřitelnými 39 lety!
Když se na obrazovce objevilo zaplněné Staroměstské náměstí, fanoušci na něm začali křičet a dávat hráčům hlasitě najevo, že jsou už tady a čekají na ně. Jak bylo na obrazovce vidět, že už jsou hráči nedaleko náměstí, začalo mezi přítomnými vzrůstat napětí. To se ještě více stupňovalo, když před náměstím autobus s hráči zastavil a oni vylezli na jeho střechu a s pohárem v ruce oslavovali. Někteří fanoušci měli to štěstí, že je z náměstí viděli, ale většina ne, a tak se jich hlasitě dožadovala.
Už jsou tady, už jsou tady!
Na pódium vstoupil moderátor Libor Bouček, který moderoval i všechny zápasy v O2 Aréně. Nejprve na pódium pozval zástupce organizátorů mistrovství z Prahy a Ostravy v čele s Petrem Břízou, bývalým skvělým hokejovým brankářem, dnes místopředseda IIHF a předseda organizačního výboru MS 2024.
A hned poté už na pódium nastoupili ti, na které plné náměstí čekalo – čeští mistři světa i s krásným pohárem.
Libor Bouček jmenoval jednotlivé hráče, kteří se šli divákům ukázat. Největší potlesk měli fenomenální brankář Lukáš Dostál, David Pastrňák, Pavel Zacha, Martin Nečas, Radko Gudas a především hlavní trenér Radim Rulík, který poděkoval za všechny za přízeň fanoušků, která jeho tým hnala za zlatem.
Českou národní hymnu zazpíval ve velmi netradičním úboru symbolizující českou vlajku zpěvák a herec Vojta Dyk.
Pak se na pódiu začal čepovat Pilsen Urquell do půllitrů, a i do samotného poháru mistrů světa. Opět začala hrát hudba a začala oslava naplno. Hráči zpívali, pili, tančili a užívali si. Zvláště, když se přinesly láhve šampaňského, které hráči s radostí vystříkali do prvních řad fanoušků 😊
Někteří hráči se s diváky fotili, podepisovali se, šli s pohárem k prvním řadám diváků a nebo, jako v případě Dominika Kubalíka, šli s pohárem i k památníku Jana Husa.
Z oken přilehlých domů se dívali diváci, většinou odění v dresech a s českými vlajkami.
V této chvíli někteří hráči, jako například David Pastrňák se vítali s rodinnými příslušníky.
Na závěr přišly na pódium i manželky a přítelkyně hráčů a také jejich děti.
Plánovalo se, že hráči s fanoušky budou hodinu, ale teprve po necelých dvou hodinách se opět přesunuly k autobusu, který je odvezl zpět do hotelu.
Emoce a pocity mistrů světa
„Když se podíváte na náměstí, je to neskutečné. Ani nevidíte, kde to končí. Tohle se jen tak nezopakuje, maximálně si to užíváme,“ hodnotil Daniel Voženílek.
„Nikdy v životě jsem nic takového nezažil. Nedokážu to ani popsat slovy. Moc děkujeme za podporu, moc si jí vážíme. Zase jsme ukázali, že Česko je hokejový národ. Dokázali jsme ho na nějakou dobu spojit. Tohle je nejvíc,“ usmíval se Michal Kempný.
„Maximálně jsem si to užil. To je přesně to, co jsem si vždycky přál, když jsem byl ještě malý kluk a hrál hokej za barákem. Je to nepopsatelné, tohle se vám prostě naskytne jednou za život,“ zářil štěstím tvrďák Radko Gudas.
„Nám to teď už moc nemyslí, jsme v euforii a plně si to užíváme,“ připil si z půllitru Martin Nečas.
„Pro mě jsou letos tyto oslavy méně náročné. V mém věku už to nemůžu přehánět, ale lidi nás sem dotáhli, během těch čtrnácti dní nám dávali energii a jsem rád, že jim to teď můžeme vrátit,“ shrnul kapitán Roman Červenka, který zažil mistrovské oslavy i v roce 2010.
Kdy se bude zase slavit příště?
I když se zdálo, že bude pršet, za celou dobu se objevilo jen pár kapek, takže déšť šampaňského z pódia zlil diváky více.
Trvalo 14 let než se mohlo takováto oslava uskutečnit. Všichni ale věří, že se na opakování celého ceremoniálu už nebude čekat tak dlouho…
Zdroj: autorský text, hokej.cz
