Tři citronky pro Popelku nebo rozchod na Vánoce
Důležité je, že i když ne každý příběh začíná dobře, zaručeně vás čeká happy end. Jak říkal spisovatel a velký optimista Dale Carnegie „Když ti dá život citróny, udělej si z nich limonádu“. Dříve jsem se tomuto rčení vysmívala a vtipkovala, že u nás by se spíše jednalo o oranžádu než o limonádu. Až do letošních Vánoc...
Můj vánoční příběh začíná na jedné z nejprestižnějších lokalit v Praze – na Malé Straně.
Tady jsem já – česká mláda žena v koupelně nádherného, nedávno zrekonstruovaného bytu, který jsme si s přítelem pojmenovali „Chateau Savoy“, jelikož se nachází jen kousíček od kavárny stejného jména.
Ponořená do vany IlBagnoAlessi One, do které jsem se na první pohled zakoukala v Elite Bath, si užívám voňavou koupel. Jsem šťastná a natěšená na blížící se Vánoce. Od setkání s přítelem Davidem nás odděluje už jen pár hodin! Dnes se konečně po dvou měsících vrací ze služební cesty v Asii a čekají nás naše první společné Vánoce!
STOP: hlavně zase nezapomenout dát do kyblíku s ledem láhev našeho oblíbeného šampaňského Piper Heidsieck…
Můj dekolt v horké vodě příjemně chladí úchvatný náhrdelník Gismondi (modrý akvamarín ve tvaru srdce, orámovaný diamanty), který jsem dostala od milovaného muže ke svým třicátým třetím narozeninám. Mám najednou pocit, že mi patří celý svět! Co více bych si měla přát? Jsem stále mladá, půvabná, mám skvělý vztah, zajímavou práci, jsem obklopená luxusem a žiji přímo tady a teď život svých snů! Možná mě na Vánoce (nebo pokud ne na Vánoce, tak třeba na Valentýna) přítel požádá o ruku?!
Náhle mou koupelovou euforii přeruší nečekaný telefonát!
„Ahoj drahá,“ zazní známý Davidův hlas. „Ahoj,“ s radostí zamrkám do telefonu. Že by už byl na letišti? On pokračuje: „Má drahá, jsem stále v zahraničí a mám strašně moc práce. O svátcích na mě nečekej. Sbohem!“ Zavěsil…
Několik dní se vzpamatovávám z toho telefonátu. Mám stále milion otázek: Má jinou? Stalo se něco? Myslí si, že nejsem ta pravá? Pořád doufám, že zazvoní u dveří. Nebo by se alespoň na jeho čísle mohl přestat ozývat záznamník!
Rozhlížím se po bytě kolem sebe – všechno je tady tak krásné, od kuchyně Varena a nábytku Minotti, který jsme pořídili v designovém studiu STOPKA, až po svítidla Lasvit, která kromě našeho stropu zdobí mimo jiné i zajímavé světové lokace, například překrásnou operu v Dubaji. Modré sametové křeslo Poltrona Frau nám dokonce dodal přímo majitel studia Jiří Stopka. Bylo tak nádherné, že jsme ho prostě museli mít!
Ještě chvíli se snažím zabavit čtením módního časopisu, co u mě zapomněla kamarádka. Já čtu pouze online, papírové časopisy zásadně nekupuji. Vůbec mi nedávají smysl! Zanedlouho stejně zopakují osud všech svých předchůdců a nástupců a skončí v koši. Nevím jak vy, ale já jsem zásadně proti kácení českých lesů!
I v luxusním bytě jsou tři dny mezi čtyřmi stěnami moc dlouhá doba...
Kolik je vlastně hodin? Hodiny Qlocktwo z klenotnictví Dušák mi místo obvyklého času ale napíší vzkaz, který všechno změní: Je čas jít ven!
Ještě chvíli sedím a přemýšlím, zda jsem to opravdu viděla, nebo se mi to všechno jenom zdálo.. A pak jako kometa proletí mou hlavou jasná myšlenka:
„Musím ven! On se nevrátí!“
Beru na sebe oblíbený šedý pletený kabát Brunello Cucinelli, kreditku od našeho účtu a jdu ven na vzduch. Taky si chci užit kouzelné české Vánoce!
Po cestě z bytu zhoupnu designový kulatý reprák Beosound Edge od Bang & Olufsen. Rezonance hudby mě povzbudí ještě více a nabije energií jít kupředu.
Když se ženě hroutí život, je čas zajít do kadeřnictví.
Na Starém Městě, kde jsem se za nedlouho ocitla, jsem narazila na salon Libora Šuly. Když jsem seděla v kadeřnickém křesle, překvapivě jsem začala pozorovat, jak se mi mění nálada. Právě u skleničky limonády od kreativní ředitelky salonu Kláry, která se zapřisáhla mě „vrátit k životu“ s pomocí kadeřnických kouzel, jsem si vzpomněla na Carnegieho citróny a rozhodla se, že už nikdy nebudu smutným ošklivým káčátkem. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vyrazila v novém účesu směrem na Staroměstské náměstí.
Po cestě k vánočnímu stromku se na mně z vitríny Cartier zatřpytil krásný zásnubní prsten. Na chvilku jsem se na něj smutně zadívala: je to přesně ten, jaký jsem si přála dostat od přítele! Ale co, pokrčila jsem rameny a už s úsměvem šla dál. Když ne teď, tak možná někdy příště.
„To celé je jen konec mých snů s Davidem, ale není to konec všech mých snů“.
Praho, jak jsi krásná! Neexistuje ani jedno roční období, ve kterém ti to nesluší! Vánoční trhy na Staroměstském náměstí září dobrou náladou a štěstím. Tento rok se stromeček mimořádně vydařil! Cítím se vedle něj jako Popelka, která je připravena proměnit se v princeznu.
A ta proměna začíná právě teď!
Šlo to se mnou poslední tři dny opravdu z kopce, ale teď jsem zpět, nohama na zemi a ty mě nevedou nikam jinam než do krásných butiků a obchodů!
Je čas pořídit si nové hodinky, proletí mi hlavou, když zahlédnu přímo u náměstí butik Omega. Zvolím si moderní a zároveň elegantní model s diamanty. Na mé ruce vypadají naprosto skvěle, jako kdyby byly pro mě stvořené na míru!
Pak si vzpomenu, že už je poledne a já jsem stále neměla kávu! A kam jinam zajít než do Nespresso? Je špatným vkusem (v Itálii je to dokonce trestné) pít odpoledne cappuccino, a tak si řeknu o preso z limitované edice „Chuť Paříže“. Miluji makronky, proto zvolím příchuť „Paris Macaron“.
Cestou do mého oblíbeného butiku Dolce & Gabbana se na mě usměje neznámý muž a řekne, že mi to moc sluší. Občas správně zvolená káva umí udělat zázraky, pomyslím si a taky ho obdaruji úsměvem na rozloučenou.
Nejhezčí obchod má stejně Moser
Nechci urazit jiné butiky, které jsou elegantní a designové, ale ten Moserův je plný historie. Nachází se v historickém paláci obchodního centra Myslbek a má v sobě pravého pražského ducha. Chodím sem ráda, abych se vcítila do jeho jedinečné atmosféry a pokochala se krásou českého skla. Je tu zajímavě zdobený stromeček: čím jiným než výrobky z dílny Moser! Co je to na stromečku? Vypadá to, jako zvonek. „Není to zvonek,“ prozrazuje mi elegantní paní, která tu pracuje. „Ale sklenička na degustaci vína“. Tu musím mít!
Kdybych měla být v příštím životě zvířetem, volila bych leoparda.
Proč? Neznám elegantnější šelmu a vůbec se nedivím, že leopardí print prožívá tento rok takovou renesanci! Proto ho špičkoví návrháři jako Dolce & Gabbana prakticky nikdy nevyřazují z kolekce.
Dokonale mi sedí leopardí šaty „carry over“ a leopardí kalhoty z kolekce "Cruise". A taky si ihned padneme do oka s kabelkou „Sicilkou“ ze stálé kolekce inspirované Sicílií.
Ke svému nákupu obdržím milý úsměv od obchodní asistentky Anastázie: „Veselé Vánoce,“ popřeje mi a já jí odpovím s úsměvem: „Taky vám přeji krásné svátky!“
Mám chuť se projít podél řeky, ale po cestě k Rudolfinu v butiku OBSESSION spatřím ve výloze šaty svých snů. Nevím, zda se vám to také někdy stalo, že jste si něco vyzkoušeli a pak už vás to nenechalo v klidu. Je jedno, zda to byly šaty, tenisky nebo svetr s jelenem.
Musím se přiznat, že jsem si černé šaty od Elie Saab z kolekce FW 18 zkusila již před pár týdny, pak znovu týden po tom, a teď dneska. Nic hezčího jsem na sobě asi neměla! NIKDY…Ještě ve vaně (na začátku příběhu) jsem doufala, že mé svatební šaty nebudou od nikoho jiného než od Elie Saab! Ale vážení, pokud vám to ještě stále nedošlo (mě totiž už ano), svatba se v nejbližší době nekoná! Což je další důvod, proč si nádherné černé šaty s peřím, a k nim i boty Jasmine Sandal Gianvito Rossi s kamínky Swarovski musím pořídit!
Šťastná jako dítě se točím přímo pod zrcadlovým stropem v butiku OBSESSION, ze kterého odcházím v teplém pleteném kožíšku z lišky, lehkém jako peříčko, z aktuální kolekce Yves Salomon.
Když vám o Vánocích nemá kdo udělat radost, musíte si ji udělat sami!
U řeky krásně svítí zapadající slunce, přede mnou jde zamilovaný pár, drží se za ruce a já znovu pocítím předvánoční splín. Aby bylo jasno, nemyslím, že peníze nahradí naše blízké a přátele. Upřímná láska a rodina se nahradit nedá! Finance nám pouze dávají více možností a příležitostí. Existuje spousta rozporuplných názorů na "šopoterapii", ale buďme k sobě upřímní – skoro vždy to zabere. Navíc není trestné si udělat o svátcích radost, když víte, že vám ji neudělá někdo jiný.
Jdu podél řeky a najednou spatřím ji, ženu co plyne kupředu – sošku extáze na kapotě Rolls Royce Ghost!
Zvědavě se k ní přiblížím tak blízko, abych si jí mohla pořádně prohlédnout. Cítím, že my dvě máme spoustu společného. Není čas se otáčet do minulosti, je třeba jít jen kupředu. Vzpomínám, jak jsme s Davidem snili o tomto autě. A již několikrát jsme spolu navštívili showroom v hotelu Intercontinental!
Pak se dveře otevřou a já pokorně nastoupím dovnitř. To auto vás jen tak nenechá, je nejen designově dokonale vyladěné, ale zároveň v něm cítíte velkou moc! Řidička se mě zeptá: „Dobrý den mladá paní. Kam pojedeme?” A já přirozeně odpovím (i když popravdě nevím kam jedu, ale tuhle jízdu si nemohu nechat ujít) „Na letiště prosím”.
Potřebuji odsud na chvíli pryč
Na terminálu 3 letiště Václava Havla se zmateně rozhlížím kolem sebe, jsem překvapená že je na VIP terminálu tolik lidí. Na otázku, kam letím, se bez váhání přiznám, že sama netuším a že jen potřebuji na chvíli pryč. Při pohledu na mě zjistí, že s sebou nemám ani kufr, jen nákupní tašky a s pochopením se mi podívá do očí. „Podívám se, co letí v nejbližší době,” řekne. Zatímco vyhledává, nečekaně ji přeruší kolegyně s nějakým vzkazem.
„Za chvíli odlétá soukromé letadlo do Svatého Mořice a jeho vlastník vám nabídl odvoz,” pokračuje s překvapením…
„Na shledanou Praho, uvidíme se až v příštím roce!“
S úsměvem kráčím po schodech do letadla. Trochu zadýchaná, ale šťastná z toho, jak nečekaně se vyvinul den, se posadím do pohodlného koženého sedadla luxusního letounu OK Aviation. Za chvíli dorazí sklenička mého oblíbeného šampaňského Piper Heidsieck (I tady ho mají!). Poděkuji a vyměním ji za podepsanou obálku s kouzelnou kreditkou, se kterou je již na čase se rozloučit.
Připravená pocítit luxusní chuť šampaňského nakloním skleničku blíž ke rtům, když v tom mě ze sousedního sedadla osloví pohledný muž: „Na nové začátky, slečno!” Překvapeně se usměju a pomyslím si: Konečně mi osud přihrál v letadle sympatického souseda! Přiťuknu si s ním a odpovím: „Na nové začátky v roce 2019!“.
Foto: Jaroslav Urban. Obrazy: Ivana Sucháčová
