Rychlá zpověď - blogerka Natálie Kotková: O životě na Instagramu

Jak se změnil tvůj život od soutěže Miss, která byla před třemi lety?

To je těžké říci, protože už před Miss jsem dělala to, co dělám teď. S Miss to asi nabralo takové otáčky, nemůžu ale říct, jak holky vždycky říkají „mně se život otočil o X stupňů“. Mně toho spíše přibylo, je to od té doby rozhodně intenzivnější. Můj blog a Instagram se dostaly lidem do podvědomí a celkově svět sociálních médií se začal rozrůstat, takže to bylo skvělé načasování.

Počítala jsi tenkrát se třetím nebo druhým místem?

Vůbec, já jsem tam byla úplně mimo. Původně jsem se tam skoro nemohla dostat kvůli tomu, že jsem měla jiné aktivity. Byla jsem taková ta problematická osůbka.

Stejně jsi nakonec vyhrála druhé místo.

A to díky lidem!

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Musela jsi pak mít spoustu povinností. Jela jsi na světovou soutěž…

Hlavním důvodem, proč jsem mimo jiné do Miss šla, bylo, že jsem chtěla na tu světovou soutěž. Odmalička, když jsem na ně s maminkou koukala, ty světové soutěže vypadaly nádherně, bylo nereálné se tam dostat. Na Miss je hlavní, že tě dostanou právě do světa, na světové soutěže. To bylo skvělé.

Už to jsou tři roky. Máš pořád nálepku Miss?

Asi tam vždycky bude. A vždycky na to budu hrdá. Nikdy to nebudu chtít „strhnout“, je to vlastně titul. Je a bude součást mě a myslím, že to tak lidi i vnímají, protože mě skrze Miss poznali. Lidé mě tehdy poznávali v takových vlnách. Když jsem byla v Kalifornii, byl to boom, potom Miss, potom další boomy. Ale spíš si myslím, že si mě lidé pamatují jako tu Miss, které spadla korunka. (směje se)

Vždycky budu Miss, ale nikdy jsem nebyla jen taková ta dámička na podpatcích. Nejsem vyloženě jen ta „královna krásy“, jsem od každého něco. Jsem ráda, že mě tak lidi berou, protože většinou mají k Miss respekt – jako právě k takovým těm královnám.

Dostáváš pořád zakázky k focení a módním přehlídkám?

Módní přehlídky jsem nikdy moc nechodila, protože tady nikdy nejsem. Pořád cestuji a nemůžu říct, že tu za půl roku budu, protože by mi to vyblokovalo jinou spolupráci. Cestování je moje práce, takže radši jedu tam, než abych čekala tady kvůli třem minutám na mole, i když v krásných šatech. Není to moje priorita. Upřímně se mi po tom ale sem tam zasteskne, prostě to mám odmalička v sobě.

Spíš mě baví focení, ale to je spojené s mým jménem a mým Instagramem. Můžu být tváří nějaké značky nebo produktu a na základě toho se něco nafotí nebo natočí. Zakázky chodí a jsem za to ráda, že si lidi neříkají „Miss 2016, ta už je passé“. Myslím si, že mám pořád co nabídnout a nabídky přibývají, za což jsem ráda.

Jsi pořád v kontaktu s holkami, co s tebou byly ve finále?

Po vítězství jsme byly pořád spolu, teď se sem tam vidíme. Spíše to je na různě organizovaných akcích. Třeba teď ale holky byly i na mé oslavě narozenin.

Kolik dní v roce jsi pryč?

Někdy bych to chtěla spočítat. (smích) Průměrně jsem určitě každý měsíc pryč, tenhle rok jsem byla třeba v lednu pryč skoro celý měsíc.

Kde?

Mauricius, dvakrát hory, Itálie a Rakousko, Londýn a San Francisko. Vždycky se dívám na Instagram, kde jsem všude byla. Mám ráda, když jedu někam na delší dobu, teď jsem třeba byla v Dominikáně na tři týdny. San Francisko bylo jenom na čtyři dny, jela jsem tam se značkou.

To jsou všechno projekty nebo klienti, kteří tě někam pozvou? Co tam vlastně ty děláš?

Každá cesta je jiná. Třeba do Dominikány jsem chtěla jet surfovat, tak jsme se domluvili na nějaké slevě pro mě i pro mé sledující. Já napíšu článek, udělám video nebo dávám na Instagram fotky. Ukazuji lidem, co se tam dělá, co se mi tam líbí, a nelíbí. Jiné cesty jsou press tripy – na pozvání od značky, se kterou spolupracuji. A některé cesty jsou vyložené „mé“ cestování… Je to různé.

Z jaké části to financuješ sama?

Jak kdy, obecně to funguje tak, že někdy si platím jen letenky, jindy mám jenom slevu, jindy to hradí ten klient. Když jedu jednou ročně s taťkou na dovolenou, to si platím samozřejmě normálně sama, i ty moje cesty. Fotím tam do toho nějaké produkty, které vím, že mám ve spolupráci.

Neplete se ti to?

Snažím se toho nemít hodně. Mám pár spoluprací, mám to rozložené třeba na roční spolupráci. Chci mít dlouhodobou spolupráci s nějakou značkou, které věřím a vím, kolik výstupů jí chci dát. Nechci mít každou fotku s reklamou. Lidi na mě koukají, protože mi věří, mají mě rádi a baví je můj život – že jsem takový nespoutaný nezmar. Chci, aby věřili tomu, co jim tam dávám.

Sem tam ta reklama je, ale má to nějaký smysl nebo tomu věřím a chci tím něco předat. Vím, kolik času mám na nafocení nebo video a nechci, aby byl můj Instagram reklama. Založila jsem ho před šesti nebo sedmi lety, když to začínalo. Baví mě fotit, natáčet, psát rozsáhlé články a chci, aby to tam bylo vidět. Nesmí tam té reklamy být hodně, proto i hodně nabídek odmítám.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Vnímáš to velké množství mladých lidí, kteří se tím dnes už živí? Necítíš nějaký tlak a konkurenci?

Já si jedu to svoje, jedu si pravidlo, že se nechci srovnávat s ostatními. Dokud vidím, že je přísun nabídek a klientů a lidi jsou pořád u mě… Svět internetu a sociálních sítí je velký. Lidi nikdy nebudou sledovat jenom jednoho člověka, stejně tak jako nikdy nebudou poslouchat jednu kapelu.

Ať ti lidi přibývají, klienti ale poznají, jestli to někdo dělá jen kvůli penězům a produktům zdarma. To pro mě není konkurence, protože já budu mít vždycky „svůj Instagram“, ať už to bude moje práce, nebo ne. Vždycky si pojedu svoje a konkurenci neřeším. Spíš mi přijde, že by bylo fajn se propojovat a podporovat. Sama ráda sleduju, co právě podnikají ostatní, a ráda podporuju. Těch talentů je tam „venku“ hodně. (smích)

Nedávno se jeden majitel hotelu na Filipínách rozzlobil, že ho kontaktoval nějaký bloger a chtěl zadarmo pobyt u něj v hotelu. Co si o téhle formě barteru myslíš?

On mluvil o tom, když někdo napíše do hotelu, že chce mít všechno zadarmo za to, že tam nafotí pár fotek. Já bych to v životě neudělala, člověk to vidí, že tam lidi pracují, někdo uklízí, někdo vaří. V tomhle má pravdu, musí to mít nějaký balanc, ten bloger nebo influencer by měl mít co nabídnout. Jestli jim napíše někdo, kdo má 500 followerů, s tím, že chce všechno zadarmo za to, že jim tam nafotí nějakou super originální fotku u bazénu, tak se nedivím, že ho to nakrkne.

Říkala jsi, že máš ze surfování zlomený nos. Jak se ti to stalo?

Asi před dvěma roky se mi to stalo. Základní pravidlo surfování je, že když jsi ve vlnách, kryj si hlavu. Já už jsem tehdy byla ve vlnách, v takové té pěně, kde tě to nejvíc mele. Ještě jsem tomu vůbec nerozuměla, nadechla jsem se a prkno mi dalo do nosu. Najednou spoustu krve, nos mi natekl, kráska jsem byla. (smích) Nalomilo mi to nos a nějak to srostlo, doteď ale nemůžu moc dýchat jednou dírkou.

Chceš to nějak řešit? Asi by ti to museli přelamovat…

Byla jsem tam asi dva týdny, a když jsem se vrátila, šla jsem v Praze na pohotovost, protože jsem ten nos měla pořád nateklý. Paní doktorka říkala, že už to mám srostlé, ale křivé. A že mi může doporučit plastickou chirurgii. Jenomže já se bojím, že by mi to změnili. Nevím, jestli dokážou udělat „normální nos“, a ne ten dokonalý. Mám z toho respekt, ale přemýšlím nad tím i kvůli zdraví.

Štve mě, že při běhání dýchám pusou, tělo se ochlazuje a není to příjemné. Kazím si tím i yoga praxi, která je založená na dechu. Je to takové těžké, někdy mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Přemýšlím o tom, ale asi na to nemám koule. Uvidím, jak to bude dál.

Dá se vedle všeho toho cestování stíhat i osobní život?

Jde to, záleží na těch dvou. My jsme k sobě vzájemně tolerantní a máme to nastavené tak, jak nám to vyhovuje, a jsme spokojení.

Dokážeš vůbec být den nebo dva bez telefonu?

Jo jo. Vím, že si to můžu napracovat dopředu. Mám čas, kdy postuju, tak si to připravím, nebo to jen odkliknu. Teď už osobní život od toho instagramového umím oddělovat. Ale aby to bylo reálné, nechci sdílet jenom ty dokonalé fotky. Pořád sdílím, jak vypadám, jakou mám náladu, pořád je to reálné. Ale třeba s přítelem tam nemáme fotky, to už je hodně osobní. Nemám tam ani detailní fotky našeho bytu. Pořád chci, aby lidi věděli, že jsem Naty a nejsem žádná carevna nebo naopak až moc taková ta „holčička“, ale v pohodě holka, která se jim snaží dát něco najevo, něco jim předat. Nechci to mít založené vyloženě jen na tom osobním životě.

Co fanoušci, hejtři a česká závist?

Já ty hejtry nemám, nebo o tom nevím. Bylo to zezačátku, ale teď už ne. Ani o tom nevím, nedostává se to ke mně. Když cestuji, nekomunikuji to stylem „ahoj, já jsem na pláži, kde jste vy“. Já tam jedu a oni vědí, že je to můj životní styl. Když někam jedu, neflákám se tam. Ráno si jdu sice zasurfovat, ale pak jdu na notebook a pracuji přes den, nebo je přes den jiný program.

Třeba na Bali jsem spala třeba i dvě hodiny denně, protože jsem tam pracovala. Dělám obsah pro jiné sociální sítě, nejen pro sebe, takže to musím splnit. Je to moje práce, díky tomu můžu cestovat. Jsem pryč, surfuju si, ale zároveň tam pracuji.

Já to i těm lidem ukazuji, že to není jenom pohoda. Je to skvělé, ale ničím se nevytahuji a ukazuji jim, že to můžou mít taky… Nejezdím na nějaká nedosažitelná místa nebo destinace, na Srí Lance neteče teplá voda, jezdím tuk-tukem, jím za 25 korun, nebo nejím, abych ušetřila. Ukazuji jim, jak žiju já. Samozřejmě, když mě pozve nějaká firma, bydlíme v krásném hotelu, ale pak jim ukazuju, že jsem z toho paf. Nelétám první třídou, lítám normálně, jako všichni. Nebo naopak platím drahé letenky, protože nevím, kdy můžu letět, čekám na potvrzení termínu, takže si nemůžu vychytat levné letenky. Asi proto mi nechodí zprávy typu „jenom cestuješ a nemáš práci“. Vidí, že to mám takhle.

Jakou destinaci sis hodně oblíbila? A máš nějakou vysněnou, kam by ses jednou ráda podívala?

Asi Havaj, kde jsem nebyla a kam bych chtěla. Je to drahá destinace. Vím, že tam jednou pojedu, chci tam jet víckrát, ale musím se připravit, že asi budu muset oželit jiné destinace, abych si na to ještě našetřila. Musím si o tom víc zjistit. A hlavně tam chci surfovat, takže musím ještě počkat, abych si tam fakt zajezdila vlny a měla praxi.

To je destinace, kam jsme chtěli jet s přítelem už v prosinci nebo v lednu, ale vybrali jsme Mauricius, kam se chci také vrátit. Tam je všechno, jak surfování, vodopády, různé aktivity, příroda… Je to nádherné, malé, turisticky to není ještě tolik provařené, i ti místní jsou tam skvělí.

Teď se vracím do Hossegoru ve Francii, kde je mistrovství světa v surfování Čechů a Slováků. Každý rok je to jiné, vždycky se tam vracím, i když ty vlny v Evropě jsou nevyzpytatelné, proto se mi tam i stal ten nos. Tam je to spíš kvůli partě, Hossegor je taková Kalifornie Evropy.

A Kalifornie bude určitě moje srdcovka, protože tam jsem poprvé surfovala, poprvé jsem byla na nějaké své dlouhé cestě, začala jsem tam s blogem, poznala jsem tam skvělé lidi. Uvědomila jsem si tam své životní hodnoty, protože do té doby jsem žila samými jedničkami a zavalená v knížkách. Tam jsem našla surfování, longboard, ty lidi, prosluněný stát… Takhle bych ale mohla mluvit o každé destinaci.

Naty, moc díky za rozhovor.