Rychlá zpověď - bookmaker Lukáš Klouček: Proč nesázet Sportku
Chtěl být světovým sportovcem. Jenže velmi brzy zjistil, že nebude nový Lance Armstrong, a tak závodění pověsil na hřebík. Díky své znalosti sportu a matematickému myšlení se z něj doslova přes noc stal skvělý bookmaker, který je schopný vypsat kurz téměř na cokoliv. Lukáš Klouček nyní vydělává v prestižní sázkařské společnosti William Hill. A přestože žije ve Španělsku, do Prahy se neustále vrací. Během jedné ze svých návštěv se v rozhovoru pro Luxury Prague Life svěřil, proč si například nikdy nevsadí sportku.
Žijete na Gibraltaru, proč jste v Praze? Co vás sem přivádí?
Jsem tu na dovolené, zítra odjíždím na Slovinsko, je to taková mezizastávka. Mám tu rodinu a kamarády, takže sem jezdím docela často.
Nechcete se někdy vrátit?
Já se možná vrátím. Dřív jsem si myslel, že se určitě vrátím, teď nevím. Ale spíš ano, jen nevím kdy.
Co vás tam drží? Já ani nevím, jaké to na Gibraltaru je.
Já žiju ve Španělsku, na Gibraltaru pracuji, chodím přes hranice. Mám tam dobrou práci a žije se tam dobře. Dělám práci, kterou mnohem snáze najdu v zahraničí než v Česku.
Jak je to možné?
Protože tady jsou určité zákony a jsou tady dvě opravdu velké sázkové kanceláře. Ve světě jich jsou desítky.
Vám nestačí ty dvě velké?
Neříkám, že nestačí, ale nepracuji ani v jedné z nich. Hledáte někde práci, někde ji dostanete, ale nemusí to být tam, kde byste chtěli. Když budete specialista na auta, budete bydlet v Boleslavi a nebudete dělat ve Škodovce, tak jste vyřízení, nemáte jinou možnost.
Ptal jste se někdy v těch našich větších sázkových kanceláří?
Neptal, pro jednu z nich jsem v podstatě kdysi pracoval, protože jsem pracoval pro sázkovou kancelář, kterou pak koupili. Mám tam hodně kamarádů a kolegů. Ale můj cíl není pro ni pracovat. Třeba pro ni jednou pracovat budu, ale také možná budu pracovat někde jinde. Ale chci říct, že těch možností v branži, kterou dělám, moc není.
V rychlé zpovědi jste říkal, že nemáte kariérní cíl. Jaký tedy máte cíl?
Byl jsem dřív sportovec. A jako sportovec chápu přemýšlení o kariéře. Člověk chce být mistr světa, dá se to takhle jednoduše kvantifikovat. V životě ale chcete být spokojený, to je jediný cíl. V práci dělat to, co mě baví, vydělat si tím slušné peníze a mít dobrý život s přítelkyní, s rodinou. Kariérní cíl, jinde než ve sportu, je pro mě zkrátka dost abstraktní pojem.
Co vás na sázkařství baví? Zmínil jste, že žen tam moc není. Pokuste se mně jako ženě vysvětlit, co je na tom tak cool. A proč bych to měla chtít dělat?
Já si nemyslím, že je to cool, a nemyslím si, že byste to měla chtít dělat. (směje se) Sázení je hlavně o matematice, statistice, analýze dat a pravděpodobnosti. Jako když z radaru předpovídáte počasí, tak my z historických dat a modelování předpovídáme, co se stane ve sportu. Je to spojení, kdy sleduji a zajímám se o sporty a zároveň matematiku. Což jsou věci, které mě obě baví.
To jsou věci, které ženy moc nebaví. Já sama pomalu nespočítám nákup…
Jsou ale i ženy, které ovládají matematiku lépe než mnoho mužů, ale třeba je nebaví to spojení se sportem. Nebo je jich v tom odvětví zkrátka málo. Jako v počítačovém programování, tam pracuje také málo žen.
V talk show Honzy Dědka jste mě pobavil, když jste řekl, že když si vsadím sportku dvě hodiny před tažením, tak větší pravděpodobnost než výhra je, že zemřu.
Zní to jako vtip, ale bohužel je to pravda. Kdysi jsem počítal pravděpodobnost výhry u jedné konkrétní britské loterie, všechny mají tu pravděpodobnost výhry víceméně stejnou, i ty české. A porovnával jsem to s pravděpodobností náhlé smrti u průměrně zdravého třicátníka. Kdyby takový člověk vsadil dvě hodiny před slosováním, je větší šance, že se toho tahu nedožije. U starších lidí, kteří loterie sází nejvíc, to je ještě o dost méně než ty dvě hodiny. Přesto si sportku pravidelně kupuje dost vcelku racionálních lidí. Vidina velké výhry je prostě lákavější než matematika v pozadí.
Co říkáte na toho Čecha, co teď vyhrál v Eurojackpotu 1,4 miliardy?
To slyším poprvé. Gratuluju.
Jak myslíte, že takový člověk reaguje?
Netuším. Doufám, že z toho nedostal infarkt.
Viděl jste někdy někoho, kdo vyhrál skutečně hodně peněz? Víte, jak ho to změnilo?
Velmi často vidím obrovské výhry, ale ty konkrétní lidi nevidím, nepřijdu s našimi zákazníky do osobního kontaktu. Lidé, co sází na sport, jsou ale docela odlišní od těch, co sází loterii. A troufám si tvrdit, že sportovní sázkaře vyhrané peníze moc nemění, protože sázení na sport je obtížné a ty peníze jsou „vydřené“. U loterie to je jinak.
Proč Češi tolik sází ve sportce?
Ve Španělsku lidi sázejí mnohem víc. Každé ráno jdou na snídani a koupí si tiket.
Kolik tam tiket stojí?
Dost, kolem dvanácti euro.
To je hodně…
To je hodně, navíc si to kupují lidi, kteří moc peněz nemají. To je mentalita lidí, loterie funguje odjakživa, ta vidina obrovského zisku. Změnilo by jim to život, kdyby vyhráli. Často sázejí důchodci, kteří to zřejmě chtějí dát dětem. Češi nesázejí zas tolik, ale sázejí.
Sportovní sázení a loterie jsou fundamentálně naprosto rozdílné disciplíny. Neznám čísla z loterií, ale tam bych řekl, že ten poměr žen a mužů bude poměrně vyrovnaný napříč populací. Ale to se sázením nemá nic společného. To je, jako kdybyste srovnávala poker a ruletu. V pokeru je velké procento úspěchu v umu hráče, v ruletě je to jen o štěstí, ale dlouhodobě se vyhrát nedá. Tečka.
Dá se to nějak obejít? Když u vás jako u bookmakera udělám sázku, která mi nevyjde, dá se to nějak zvrátit?
To se nedá. Můžete říct, že jste něco vsadila omylem, či tak něco, a sázka se za určitých okolností dá zrušit. Podle historického sázení na účtu se dá poznat, jestli člověk lže, nebo ne. Ale že by někdo tímhle obcházením pravidelně vyhrával, to nejde.
Setkal jste se někdy s někým takovým?
V podstatě každý den. Je spousta lidí, kteří to nějak zkouší, někdy to ani nejsou podvody. Třeba chytrostí objeví nějakou chybu, o které nevíme, a chtějí toho využít.
V sázkařství se ale objevují i poměrně bizarní sázky. Třeba otec vsází, že jeho syn v nějaké lize dá gól…
To se stává často, přijde mi to poměrně normální. Lidi v Anglii mají dítě, co hraje fotbal, a je mu deset, tak si chtějí vsadit, že jednou dá gól za reprezentaci. Teď byla sázka, kdy rodiče chtěli vypsat kurz na svoje dvojčata, která hrají pozemní hokej, že budou hrát na olympiádě za Anglii.
Dá se na to během těch let zapomenout?
To se sepíše jako normální tiket. A on s tím za dvacet let přijde. Dnes je všechno v digitální formě, takže by se to nemělo ztratit, ale ten člověk by přesto měl s tím tiketem přijít.
Jaký je kurz? Vždyť je jediný, kdo si na to vsadí.
On nám řekne, na co chce vypsat kurz, my mu ho dáme. A on si podle toho vsadí, nebo ne. Většinou si vsadí. Řekneme jim kurz a maximální sázku, nechcete totiž na takové věci nabrat tisíce liber. Nemůžete si o těch dětech nastudovat, jak velký talent to bude. Statisticky si najdete, kolik nadprůměrně hrajících dětí v deseti letech se dostane do reprezentace na úrovni dospělého týmu. A podle toho jim dáte kurz.
Sázel jste předtím, než jste se stal bookmakerem?
Já jsem si předtím ani jednou nevsadil. Ani jsem nevěděl, jak to funguje.
Jak je možné, že se z cyklisty stane nejlepší bookmaker v České republice?
Nejsem nejlepší, to se takhle ani nedá říct. Mně vždycky poměrně šla matematika, nikdy jsem to výrazněji nestudoval. Ale na základě cyklistiky mě tenkrát vzali, abych vypisoval cyklistiku. Výhoda těchto malých sportů je, že tomu málokdo rozumí. A sázkovky potřebují někoho, kdo tomu rozumí. Naučili mě spoustu věcí, člověk ale musí studovat i sám. Dnes si na internetu můžete klidně udělat statisticko-matematické kurzy nebo rovnou plnohodnotné Ph.D. programy ze světoznámých univerzit.
Pronikl jste do světa sázek. Dá se tím slušně vydělat, když tomu rozumíte?
Dá se tím živit, ale je to hodně těžké a náročné na hlavu.
Proč to neděláte?
Protože to je náročné na hlavu a velmi nestabilní. Ten matematický nebo znalostní fundament toho, jak úspěšně sázet, není tak složitý. Jak to ale udělat v realitě tak, aby si člověk vydělal, je dost těžké. Sázkovky se proti těmto lidem brání, zavírají jim účty nebo omezují sázky, takže člověk spíš než znalost sázení musí řešit to, jak si otevřít účty a v jakých zemích sázet. Je tam mnoho věcí kolem, které člověk nechce řešit. Mám kamarády, co se sázením živí, ale žijí kvůli tomu třeba v Německu nebo tam, kde sázkovky fungují tak, aby se to dalo úspěšně realizovat. Není to dream job z pláže v Thajsku, jak si to mnozí představují.
To už pak není sázení, ale závislost, ne?
To není pravda, je to jejich normální zaměstnání. Člověka to stojí tři čtyři hodiny denně a vydělá si tím výrazně více, než je nadprůměrný plat v Praze.
Kolik hodin pracujete denně vy?
Normálně, osm hodin denně.
A přitom matematice a statistice taky rozumíte…
Já se ale sázením neživím.
A já se pořád ptám proč… Za prací jste se už několikrát stěhoval a mně tohle přijde mnohem pohodlnější než osmihodinová pracovní doba.
Protože kdybych žil v Německu, nemůžu dělat svou současnou práci. Někdy se změní zákony, musíte se přestěhovat a řešit různé logistické věci. Samozřejmě sázím hodně, ale tím, že nemám tohle zařízené, abych mohl mít stovky účtů, nejsem schopný prosázet tak velký obnos peněz, aby se z toho dalo vydělat na živobytí.
Můžu si tím přivydělat, ale nemám to jako hlavní zdroj. Když vyděláváte 5 až 7 procent z toho, co protočíte, je to strašně moc. Většinou se vydělává méně, třeba tři procenta. Musíte otočit miliony, aby vám ty tři procenta něco daly. A musíte mít hodně účtů, protože sázku za milion vám nikde nevezmou.
Má to prostě své limity. Když člověk vyvine velmi dobré matematické modely, jde s tím většinou na burzovní obchodování, kde tyhle limity nejsou. Je tam ale zase větší konkurence a porážet sázkovku je o hodně lehčí, než porážet finanční trh. Když navíc člověk detailně rozumí sportu, může využívat fundamentálních znalostí, které jinde nevyužije. Protože o firmách, co se obchodují třeba na S&P (americký burzovní index, pozn. red.) nevím vůbec nic.
Sázíte jen na sport, nebo i na něco jiného?
Sázím na všechno, co se sportu týká. V cyklistice se sází málo, protože je málo závodů, kde si můžete pořádně vsadit. A ty menší vypisuji pro firmu hlavně já, takže to si nevsadím.
To nemůžete, když je vypisujete?
Můžu, ale ne u nás. Když to vypíšu já a jiné sázkovky to opíší nebo mají podobné kurzy, tak je nesmysl u nich sázet, protože já vypisuji kurzy, u kterých si myslím, že jsou správné. Sázím všechny sporty. A když vidím nějaký kurz, který je podle mě špatně, tak udělám všechno pro to, abych si ho mohl vsadit. Musím mít u té konkrétní sázkovky účet, nebo si to vsadit přes někoho jiného.
Co děláte s vydělanými penězi? Za co rád utrácíte?
To, co dělám s výplatou. Většina peněz jde stranou do různých forem spoření nebo investic, moc neutrácím.
Na co šetříte?
To ještě nevím. Nemám třeba ještě svoje bydlení… Ale nešetřím na konkrétní věc.
Ještě jste se nerozhodl, jestli budete žít ve Španělsku, nebo tady? Kde si to bydlení koupíte?
To je otázka, kterou se zabývám už dlouho. Asi spíš ve Španělsku, protože tady je to strašně drahý. V Andalusii koupíte baráček na pláži za cenu garsonky v Praze.
Už umíte španělsky?
Asi šest vět.
Jak dlouho tam žijete?
Zhruba šest let. Co rok, to věta. (směje se)
Co rád děláte kromě sázení a jízdy na kole?
Na kole už moc nejezdím. Snažím se, ale času je málo. Všeobecně ale sportuji hodně a dost cestuji.
Píšete blog o cestování i o tom, co si myslíte o sázkách. Nechcete to posunout dál? Zpeněžit, vydělávat na něm…
Mně by se líbilo ho zpeněžit, ale to by to muselo jít.
Když budete mít hodně fanoušků…
To jo, ale to nemám. (směje se)
Protože tomu neděláte žádné PR, já na to narazila omylem.
Mě to nebaví. Mám radost, když ten, koho znám, si to přečte a líbí se mu to. Tolik tam toho ale nenapíšu. V Česku se psaní moc zpeněžit nedá.
S knížkou si tu nevyděláte, ale s blogem se dneska dají vydělat slušné peníze. Youtubeři, blogeři a podobně se tím živí…
To ano. Zaprvé ale mají jinou cílovou skupinu, zadruhé bloger být nechci. A zatřetí by to muselo být v angličtině. Psal jsem to tenkrát ale hlavně proto, že jsem se vrátil z Vietnamu, a všichni se mě ptali, jaké to tam bylo. Než abych to vypravoval zvlášť každému, začal jsem to psát. Všem známým se to líbilo, proto jsem začal psát. Kdybych to býval napsal v angličtině, bylo by to asi mnohem lepší. Všichni kamarádi a kolegové vědí, že mám nějakou knížku a chtějí si to přečíst, ale moc jim to v češtině nejde.
Když někdo umí matiku, většinou neumí psát. Vy píšete hezky a bez chyb.
Chyby vám podtrhne program, jinak bych byl nahranej. Ten můj blog se jmenuje Bez diakritiky a psal jsem to, když jsem většinou někde čekal nebo cestoval. Měl jsem s sebou klávesnici, napojil jsem ji k iPhonu, napsal a později to stáhl do počítače. Proto to bylo bez diakritiky, protože na malé klávesnici se strašně blbě píše s diakritikou. Pak jsem ale zjistil, že ten program podtrhá vlastně všechno, protože bez diakritiky se všechno tváří jako chyba. Dnes už mám většinou texty s diakritikou. A program ty trapné chyby s i/y odhalí.
Jistě se najde mnoho krásných dívek, které touží po rande se slavným a úspěšným bookmakerem. Co vy a vztahy?
Už dlouho mám přítelkyni ve Španělsku, Češku. Potkali jsme se tam.
Nemáte tedy pocit, že by se kolem vás pohybovala spousta zlatokopek?
Já nejsem nějak extra známý člověk… Anebo že bych byl milionář, či tak něco. Takže ne.
Jak lidé reagují, když zjistí, čím se živíte?
Buďto nechápou, nebo si myslí, že jsem závislý sázkař. To si myslí často.
Takže vám dávají nálepku hráče, závisláka a gamblera?
Občas ano.
Nevadí vám to?
Mně je to jedno. (směje se)
Nelitujete někdy toho, že jste přestal jezdit na kole? A místo toho se začal se věnovat sázení?
Ne, to bylo asi nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělal. Přesto, že kolo bylo skvělé, a přesto, co všechno mi sportovní život dal, tak nelituji.
