Rychlá zpověď - Bořek Slezáček: Klidně bych šel dělat strojvedoucího
Bořek Slezáček je veřejnosti známý jako člověk mnoha talentů. Zvládá zpívat, tančit, hrát, moderovat, a ještě k tomu být fakt dost vtipný. Momentálně ho diváci vídají v show Tvoje tvář má známý hlas. Jako umělec se ale nyní potýká s nepříznivou dobou koronavirové pandemie. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Bořek rozpovídal nejen o práci, ale také o životním nadhledu, který za léta v českém mediálním rybníčku získal, a to také kvůli závislosti na alkoholu, s níž se úspěšně popral. V době krize se věnuje hlavně svým dvěma synům.
Začal opět nouzový stav. Co to znamená pro tebe, pro herce, umělce?
Já vlastně nevím, abych byl upřímný. Vím, co to pro mě znamenalo na jaře. Já jsem to ale už přestal sledovat. Na jaře to pro mě znamenalo zastavení úplně všeho, všech výdělečných nebo zábavných aktivit. Mám to štěstí, že dělám to, co mě baví, práce je i můj koníček. Ale našel jsem si zábavu i doma. Kolem baráku je pořád co dělat.
Teď ta druhá vlna už je bohužel docela likvidační. Jaro jsme nějak přežili. I moje žena pracuje v divadle, takže jsme oba seděli doma na zadku. Naštěstí jsme měli něco naspořené, ale tohle už je problém. Co se dá ale dělat. Sám jsem se na jaře přistihl, že jsem si několikrát sedl, začal počítat ušlé peníze a strašně se vlastně zastyděl, že se začínám bát o prachy. To jsem nikdy nechtěl, je to konec pankáčů v Čechách. Na druhou stranu, co jsme mohli od kapitalismu čekat jiného, než že začneme myslet na peníze. Ale když už tady ta situace je, je taky potřeba si z ní vzít do budoucna ponaučení.
Přesto ale spousta umělců naspořeno nemělo.
To je špatné hlavně u muzikantů, mladých kluků, kteří za normální situace věděli, že každý den mají kšeft za dvojku trojku, půlku rozfofrujou a zbytek půjde na nájem, druhý den ale peníze zase budou. Teď to nemají, těch je mi samozřejmě líto. Taky jsem tak spoustu let fungoval. Jak už jsem říkal, snad si z toho všichni vezmeme nějaké ponaučení. Tak jako tak je to pro ně hrozná situace a tak doufám, že s nimi bude společnost solidární.
Takže jsi neměl obavu, že bys musel jít dělat něco jiného?
Šel bych dělat něco jiného. Já už jsem v rámci mých dřívějších alkoholových eskapád z showbyznysu odešel, protože samozřejmě každý už věděl, co jsem za existenci a nikdo se do spolupráce se mnou pochopitelně dvakrát nehrnul. Chvíli jsem dělal v korporátu, ale myslím, že jsme všichni zúčastnění pochopili, že to nejde. Já jsem vždycky miloval vlaky a nádraží, tak bych šel dělat třeba strojvůdce.
Na to nepotřebuješ školení?
Bezesporu potřebuješ, ale když jsem zvládl vysokou školu, asi bych se naučil i tohle. Tyhle úvahy ale zatím nemám na pořadu dne. Je mi ale i jasné, že tahle situace nebude jen tento podzim, s největší pravděpodobností to bude i jaro a příští podzim, že to nezmizí.
Čemu se věnuješ? Teď jsi hlavně vidět v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, to ale nepředpokládám, že je finanční příjem, na který se můžeš spolehnout každý měsíc, je to spíše jednorázová záležitost.
Normálně by to byly peníze, co ti zbydou. Teď nezbydou. Ale hlavně, že jsou. Zatím. Stačí jeden pozitivní covidtest a je po parádě.
Točíš něco?
Nedávno jsem dokončil několik projektů v České televizi, o některých se dá mluvit, o některých ještě ne. Letos jsem točil dva projekty německé, třetí řadu seriálu Charité a film Allmen. Letos měly běžet na České televizi Boží mlýny, což je minisérie Honzy Hřebejka, ale vzhledem ke koroně se celá premiéra projektu přesunula na bůh ví kdy. Natáčení se stopuje, protože nikdo neví, co bude, i peníze se shánějí těžko. Kromě toho dělám divadlo, které teď taky vlastně moc nedělám. Muzikály vůbec, činohru ano, ale zájezdy se většinou ruší. A akce, na které jezdím zpívat, nebo je moderovat, v podstatě nejsou vůbec.
Takže máš spoustu volného času? Nebo to kvůli Tváři není pravda?
Kvůli Tváři to spíš není pravda, dokáže nás to poměrně časově vytížit. Německý projekt Allmen jsem dotočil minulý týden, takže bylo co dělat. Nějaký volný čas mi ale zůstane. Částečně jsem ho věnoval psaní scénáře a taky práci na zahradě. Teď na podzim už se mi moc venku dělat nechce, takže budu cvičit doma. Nějak se zaměstnám.
Prozraď mi tvoje tajemství, jak vypadat tak dobře v padesáti.
Já mám na to teorii, že jsem se za ty roky reprezentačního pití tak impregnoval, že pravděpodobně nezestárnu, jak jsem natolik naložený v lihu. Jak jsem prostatik, tak se mi špatně čůrá, takže ho ani ze sebe nemůžu dostat ven. Myslím, že jsem dobře zakonzervovaný (směje se).
Ale beze srandy, žiju zdravě. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by (kromě pití!) žil nezdravě, vždycky jsem se snažil hlídat si stravu. Tedy až na výjimky, kdy byla žena těhotná, to jsem tloustl s ní. Hodně sportuji. V rámci korony na jaře to byla doba, kdy jsem se musel zaměstnat. Jsem zvyklý být pořád v práci, musel jsem dávat bacha, aby na mě nešly divné myšlenky, abych nedej bože nezačal třeba pokukovat po lahvi. Takže jsem sportovní aktivity ještě přidal.
Vnímáš stárnutí? Bolí tě tělo, je to sebeodříkání?
Samozřejmě. Ráno jdu prvních deset metrů jako opice, před každým cvičením se rozcvičuji a rozdýchávám. Jednou jsem se na to vykašlal a už měsíc mám tenisový loket. Cítím, jak se to špatně hojí. V Tváři jsem dělal Seana Paula, který chodí v podřepu, a úplně jsem si u toho odrovnal kolena. Jedno koleno odešlo úplně, tak jsem si říkal dobrý, bude to dva dny bolet, ale bolí to pořád. Je to úměrné věku, nečekám už, že to bude takové, jako dřív.
Zmínil si své bouřlivé období, to musí zanechat nějaké zdravotní šrámy. Chodíš k lékařům, hlídají tě?
K lékaři jdeš zdravá a odcházíš nemocná. Každé povolání svému okolí prokazuje, že jsou potřeba, to platí o politicích i lékařích. Nechodím ale na žádné preventivní prohlídky, to se vždycky zvládne, když mě ofoukne. Možná se ukáže v pozdějším věku, že jsem něco zanedbal. Byl jsem ale například na jaterních testech a mám játra jako mladík, to mi vysvětli.
A plíce?
Já jsem nikdy nebyl silný kuřák, byl jsem spíš takový ten hospodský kuřák. Nikdy jsem si nezapálil přes den, vždycky až v hospodě. A nikdy jsem vlastně ani neměl na cigáro chuť. Prostě jsem jen v baru nevěděl, co s rukama.
Co kluci, chodí do školy?
Chodí, uvidíme ale, jak dlouho. Problém byl na jaře, protože Andy začal minulý školní rok chodit do první třídy a moc si jí neužil. Sotva získal nějaké návyky, což bylo u něj co říct, tak o ně začal hned zase přicházet. V tomto směru si dělám dost starosti.
Byli jste celá rodina doma. Hodně rodičů bylo zralých na psychiatra, jak jste to zvládali vy?
Občas byl křik, naštěstí ale máme možnost se každý zašít ve svém koutě v baráku. Když se nechceme potkat, tak se nepotkáme. Na jaře jsme hodně byli venku na zahradě. Zvládli jsme to a jsem za to rád, protože jsem měl na ně hodně času, což jsem vlastně nikdy předtím neměl. Každý den jsme vařili, sedli jsme si k obědu celá rodina, bylo to vlastně fajn. Bavil jsem se o tom s Danem Bártou, oba jsme přiznali, že se nám v tom důchodu vlastně líbilo a že bychom v něm i zůstali, kdyby to neznamenalo smrt vyhladověním.
Navíc jsou kluci ještě ve věku, kdy mají o tátu zájem, ještě nejsou v pubertě.
Myslím, že puberta v souvislosti s tím, jak se všechno zrychluje, přichází dřív. Kolja už má svých starostí někdy dost.
Vědí, čím chtějí být? Chtějí být jako ty?
Doufám, že chtějí být jako já, to ale neznamená, že musejí dělat to povolání, které dělám já.
Tak jsem to ale myslela.
Já to myslel tak, že budou říkat lidem pravdu. Můžu se mýlit, ale myslím že ty sklony by měl spíš Kolja, protože ten se mnou absolvuje divadlo a projevuje o to obrovský zájem, zatímco Andy je ještě malý a má svůj svět.
Show Tvoje tvář má známý hlas sleduje spousta lidí, musíš mít hodně fanynek. Vnímá díky tomu Kolja, že tvoje povolání znamená i pozornost žen? Ozývají se ti třeba fanynky z dřívějška?
Je mi třiapadesát, mně už se žádné fanynky neozývají. Respektive ne ty, které by mohly mít teoretickou šanci (směje se). Ozývá se mi spousta lidí, ale ti se ozývali i předtím.
Co chtějí?
Nechtějí nic. Pozdraví, pochválí a jdou zase o virtuální dům dál.
Co hejtři?
Hejtry vůbec neřeším. Jestli je někdo takový zoufalec, aby trávil život tím, že píše komentáře pod články, to je úplně pod mojí rozlišovací schopnost. Nehledě na to, že mně bylo vždycky úplně jedno, co si o mně kdo myslí. S tím nic nenaděláš, to je jejich problém, jejich boj. Plnit sebe nějakou negací vůči čemukoliv je naprosto zbytečné. Dospělý chlap je dospělý až tehdy, když pochopí, že ego je jeho největší nepřítel.
Jestli to Kolja vnímá, vnímá to určitě díky internetu. Moje děti vědí, s kým mají tu čest. Myslím si, že vidí i tu odvrácenou stranu, že je člověk vystavený nelichotivým komentářům. Všiml jsem si, že Kolja s někým zápasil na sociální síti ohledně nějakého dehonestujícího výroku, který by mě nechal úplně klidným, jeho ale naštval. Říkal jsem mu, že je potřeba to úplně vypustit. Myslím si, že tahle odvrácená strana je pro ně i důležitější, protože ji vnitřně víc řeší.
Jsi šťastný? Je něco, co ti chybí ke štěstí?
Nepatřím bohužel k těm lidem, kteří by se spokojili s vnitřním neklidem a vyrovnaností. Pořád mám nějaké chtíče, které mě pohánějí. Jak jsem léta kašlal na všechno včetně kariéry, tak to mě přešlo, když jsem přestal pít. Herecká kariéra je pro mě svým způsobem velmi důležitá, protože mě to baví. V tomto směru mám pořád chtění, ale šťastný jsem. Respektive jsem nikdy nebyl šťastnější.
Kvůli tomu, že jsi změnil životní styl?
Ke všemu je vždycky tisíc důvodů. Jak člověk stárne, tak se uklidňuje, už se nebere tak vážně a podobně. Děti a rodina jsou samozřejmě faktor, který je úplně zásadní, který ke štěstí přispívá. Jsem šťastný chlap.
