Na jedné straně jsou běžní fanoušci Star Wars, kteří si v kině užijí film, ale tím to pro ně končí. Pak jsou ale takoví jako Andrea Ulagová, která všechny filmové příběhy viděla nesčetněkrát, občas i vícekrát za den, a zná každý jejich detail. Zároveň nosí kopie kostýmů hlavních postav a vyráží spolu s ostatními Star Wars fanoušky třeba za těžce nemocnými dětmi, aby je rozveselili a dali jim dárky. Takzvaní cosplayeři tvoří neuvěřitelnou komunitu nadšenců, kteří se pravidelně scházejí na srazech, pořádají soutěže o nejlepší kostýmy a rozdávají radost těm, kteří neměli tolik štěstí. V rozhovoru pro LP-Life.cz Andrea odhaluje unikátní svět „za oponou“, o kterém jste zatím možná vůbec neslyšeli.
Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Ale určitě, hlavně u těch nových filmů, nacházím pořád nové a nové věci. U těch starších zase vše porovnávám s těmi novými a zjišťuju, co se mi tam líbilo a co ne. A ač to všichni máme nakoukané do detailu, byla jsem svědkem toho, že koncertu, kde se pouštěla Epizoda IV., můj kolega zjistil, že jedna postava říká hlášku, kterou „přeslechl“, protože byl zvyklý na dabing.
Určitě ano. Pro mě je to koníček a velká událost…
Ano, beru si volno. S našimi jednotkami z legií jsme v kostýmech na předpremiéře, potom obveselujeme fanoušky v dalších kinech. Takže to máme trochu pracovní a mezi tím se jdeme podívat na ten film. Jeden den se mi podařilo vidět nový film i třikrát. (smích)
Poprvé jsem je viděla, když mi bylo devět a pamatuju si to úplně přesně. Bylo to krátce po revoluci v kině Mír v Plzni. Vzala mě tam máma a byl to vůbec první film, který jsem viděla v kině. A právě tam dávali Epizodu IV. (první film série, pozn. red). Už nikdy v životě se mi nestalo, aby na mě film tak zapůsobil a abych si dodneška pamatovala, jaké jsem v tu chvíli měla pocity. Proto to ve mně takto zůstalo.
Když mi bylo asi osmnáct let a s kamarádkou jsme zjistily, že jsou srazy fanoušků, kterým se říká cony. Přemýšlely jsme, že tam pojedeme, ale říkaly jsme si, že bychom měly mít nějaký kostým. A tam to nějak vzniklo, to byl můj první con v Kolíně.
Cosplayer si vyrábí kostým své oblíbené postavy z filmu, seriálu, hry nebo komiksu a snaží se co nejvěrněji – nejen kostýmem, ale i chováním – připodobnit té postavě a charakteru. Pro někoho je to koníček, někdo si tím může i slušně vydělávat. Ve světě i u nás je spousta cosplay soutěží, ze kterých se výherci díky svým kostýmům mohou dostat i na další světové soutěže. U nás máme spoustu cosplayerů, kteří se umisťují na předních příčkách evropských soutěží. Nedávno třeba vyhrála Češka cosplay soutěž na Comic Conu v Rakousku a postoupila na finále soutěže v Chicagu.
To, co vidíš na Amazonu, jsou v podstatě kostýmy na karneval. Pokud chceš dělat cosplay, tak si kostým ušiješ nebo vykraftíš sám. Nebo si to někomu zadáš, ani já si ty kostýmy nešiju sama, většinou mi to šijí lidi, kteří to umí. Cosplay je hlavně o tom, že se co nejvíce snažím napodobit tu postavu a kostým přiblížit originálu. Navíc do většiny soutěží nesmíš v kupovaném kostýmu nebo pokud sis ho nevyrobil sám.
Já to dělám tak, že když film vyjde na DVD, projíždím si scénu po scéně, dělám si obrázky a zkoumám detaily. Někdy mi to usnadní i to, že se kostým vystaví někde na výstavě, například Star Wars měly často výstavy kostýmů. Lidé to pak nafotí, dají na internet a na těch fotkách máš takové detaily, že zíráš.
Určitě Padmé. Můj nejoblíbenější kostým jen ten bílý, který byl navíc můj první. (hlavní fotka článku, pozn. red.) Ale dlouho mi trvalo, než jsem ho dotáhla k dokonalosti tak, aby byl uznaný v mezinárodní kostýmové organizaci.
Jsem členem dvou světových Star Wars kostýmových organizací. Jedna je Rebel Legion - Lion Base, která shromažďuje postavy kladných hrdinů, a potom 501st Legion, která sdružuje záporné postavy. A nejsou to jen filmy Star Wars, ale i komiksy, seriály, hry.
V roce 2007 vznikla česká jednotka 501st Legion a já jsem byla jedním ze zakládajících členů. Vždy je to tak, že si daná země zažádá o členství, pak jednotka oficiálně vznikne. Skoro každá země na světě má svou vlastní jednotku.
Samotné organizace jsou o tom, že sdružují fanoušky Star Wars v kostýmech, které musí být co nejvíce autentické. Díky tomu se pak mohou zúčastňovat různých akcí, které pořádá třeba Disney. (vlastník práv Star Wars, pozn. red.) Zároveň obě organizace podporují charitu, takže chodíme v kostýmech např. do nemocnic za dětmi.
Aby ses stal členem, musíš mít kostým, který odpovídá standardům předepisovaných organizací. Kostým si uděláš, nafotíš a pošleš do Ameriky, kde ti řeknou, jestli ano, nebo ne. A potom s tím kostýmem můžeš chodit na oficiální akce.
Fanoušci z těchto organizací se často podílejí na různých událostech, třeba na známou akci Rose Parade v roce 2007 si lidé z Lucasfilmu vybírali členy v kostýmech, kteří tam budou. Nebo chodí fanoušci v kostýmech na premiéry po červeném koberci.
V USA se v kostýmech chodí za dětmi běžně, ale nám tady v Česku trvalo strašně dlouhou dobu, než se nám podařilo přesvědčit vedení nemocnic, že nejsme žádní blázni v maskách a že jen chceme děti potěšit. U nás jsou většinou zvyklí na zdravotní klauny.
Za to, že chodíme na akce, nesmíme brát žádnou finanční odměnu. Máme nárok třeba na nějaké občerstvení, ale pokud nám chce někdo dát peníze, tak by je měl věnovat naším jménem na charitu. Dětem dáváme dárky, které získáváme od sponzorů, většinou od partnerů Disney.
Já sama jsem se návštěvám nemocnic ze začátku vyhýbala, protože jsem měla strach, že to nezvládnu. Ale potom jsem si řekla, že je to poslání naší legie, tak chodím pravidelně. A mnohokrát se stalo, že děti byly strašně nadšené.
Nedávno jsme třeba potěšili chlapečka se svalovou dystrofií, který je velkým fanouškem Star Wars. A od té doby komunikujeme s jeho maminkou, dokonce jsme ho pozvali na premiéru. Mí kolegové z legie zažili i to, že šli rozveselit děti na onkologii. Byl tam chlapeček, který byl hodně nadšený, chtěli s nimi dělat souboje se světelnými meči, měl radost z dárků. A později jsme se dozvěděli, že ten chlapeček má před sebou jen pár měsíců života, a že jsme mu udělali obrovskou radost. Někdy se stává, že z nás mají radost i ti rodiče, kteří tam jsou a Star Wars znají, někdy víc než samotné děti. (smích)
Herci jezdí na cony a ty se s nimi můžeš fotit. A když jsem byla na Star Wars Celebration v Essenu, byla tam i Carrie Fisher. Hodně jsem přemýšlela, jestli se s ní mám vyfotit, protože ta fotka stála 80 euro. A díky bohu, že jsem si řekla „ano“, protože to bylo naposledy, co jsem ji viděla. (herečka nečekaně zemřela v roce 2016, pozn. red.)
Probíhalo to tak, že jsem si zaplatila fotku a v určitý čas jsem se postavila do fronty a čekala, až se se mnou vyfotí. Hodně jsem přemýšlela, jestli mám jít v kostýmu, nebo ne, protože ona byla známá tím, že si z fenoménu Star Wars dělala legraci. Nakonec jsem šla bez kostýmu.
Pak mě šoupli do té kóje, ona tam byla, objala mě, fotka cvak cvak, já jsem řekla „skvělé, paráda“ a vyhodili mě ven. Až tak za dvě hodiny mi došlo, že jsem se fotila s princeznou Leiou! A měla jsem z toho hroznou radost. Když jsem pak tu fotku nechávala zarámovat, tak mi ta rámařka říká: „Kdo to je? To je babička?“ (smích)
Ne. Oni tě tam šoupnou a hned musí další. To bylo fakt na deset vteřin. Já jsem jí ještě do ruky dala svého medvídka Kukyho, takže jsem tam možná byla patnáct vteřin… Ale prostě je to princezna Leia!
Harrison Ford na cony příliš nejezdí, v roce 2017 se objevil na Celebration v Orlandu. Mark Hamill jezdí celkem pravidelně, Anthony Daniels, C-3PO, jezdí také. Často jezdí i Ian McDiarmid, který hraje císaře Palatina, nebo Hayden Christensen, tedy Anakin Skywalker. Na conu ale nikdy nebyla např. Natalie Portman, Ewan McGregor se objevil na D23 Expo ve chvíli, kdy se oznámilo, že se vrací k roli Obi-Wana Kenobiho v seriálu na službě Disney+,.
On v Praze natáčel seriál a podle fotek na Instagramu bylo jasné, že je v Praze, protože dával fanouškům hádat, kde je. Kolega v práci se podíval na fotky, porovnal to a nějak jsme odhadli, kde by asi mohl bydlet. Takže jsme se rozhodli, že si na něj počkáme před jeho domem, i když já jsem moc nevěřila, že bychom ho mohli potkat.
Kolega z legie na něj před tím domem čekal několik hodin, já jsem tam dorazila až večer po práci. A najednou vylezl, byl to fakt Luke Skywalker, který se koukal na to zapadající slunce a kterého já miluju od devíti let… A najednou tam stál! Opět to mám trochu v mlze… Požádali jsme ho, jestli by se s námi nevyfotil, byl strašně milý a dokonce mě objal. Ale také hodně zaražený a ptal se, jak jsme na něj přišli, když do Prahy přijel teprve den předtím. Tak jsme mu museli slíbit, že to nikomu neřekneme.
Když se na to podíváš v kontextu toho, kdy v 70. letech vznikl první film, bylo to zjevení. Bylo to jedno z prvních sci-fi a všichni na to koukali jako blázni. Je to pohádka zabalená v přitažlivém hávu a lidem se to líbí. Je to příběh dobra a zla, jsou tam zajímavé postavy a charaktery a celé to universum, které George Lucas vymyslel, je velmi dobře nastavené. Možná proto to lidi až do dneška fascinuje a stal se z toho takový fenomén.
Protože mám ráda kostýmy, tak si zjišťuju různé věci kolem toho. Třeba když se točily epizody I, II a III, vytvořilo se speciální místo, kde se ty kostýmy vyráběly. Jsou tam speciální látky, které se tvořily přímo na místě, takže když já jako fanoušek chci ten kostým ušít, je absolutně nemyslitelné sehnat podobnou látku. Každý kostým má vždy tři lidi, kteří se o něj na place starají, aby se nezničil.
Jediové, kteří mají ty známé pláště, jich mají více verzí. Jeden plášť je ve filmu, pak druhý, ve kterém pózují na fotkách. Kápě totiž nedrží tvar, takže pro pózované fotografie jsou do nich všité zpevňující kožené pásky. A třeba když Ewan McGregor točil souboj v dešti s Jango Fettem, musel mít speciální plášť o dvě čísla menší, protože když se „nacucal“ vodou, tak ho vláčel po zemi a nevypadalo to dobře.
Doufám, že dlouho! Plánují se dva seriály, konečně seriál o Obi-Wanu Kenobim, na který všichni čekají. Disney také rozjel úspěšný seriál Mandalorian, který se hodně uchytil a je to teď jeden z nejvyhledávanějších seriálů na světě.