Herečka Dana Morávková hraje nejen v divadle, filmech a seriálech, ale také dabuje, moderuje, věnuje se práci choreografky a posledních pár let navíc navrhuje luxusní dámské kabelky. Právě představila novou kolekci a Luxury Prague Life byl samozřejmě u toho.
S Danou Morávkovou, která je pro mnohé symbolem ženství a elegance, jsme se bavili o jejích luxusních kabelkách, módě, cestování, ale i jejím manželství a synovi, který bude za pár měsíců maturovat. Krásná herečka, která je už osm let hvězdou seriálu televize Nova Ordinace v Růžové zahradě, nám ale taky prozradila, koho bude volit v prezidentských volbách.
Ano.
Můj sen bylo udělat i večerní kabelky, takže máme i večerní kabelky. Elega poprvé spolupracuje s Preciosou, takže tam jsou kabelky, které si můžete vzít do divadla, na koncert, na premiéru, na výstavu, na operu, podle vaší libosti a myslím si, že když si mladá slečna zvolí tu modrou, větší, tak klidně i na diskotéku.
Volnost.
Podle potřeby. Někdy tam mám scénář do divadla, někdy tam mám scénář do Ordinace (seriál Ordinace v Růžové zahradě - pozn. red.), když jdu do společnosti, tak tam mám jenom pár drobností. Podle toho, kam jdu.
Já kabelky miluju a protože jsem točila s Marcelou Škábovou reportáž do Prásku!, která se mě na to ptala, viděla to Vita Valentová z Elegy a na to konto mě oslovila, jestli bych si nechtěla zkusit první kabelku, no a už spolupracujeme mnoho let.
Snažím se, to víte, že se snažím. Dokonce jsme s manželem byli v Japonsku. Já jsem strašně toužila po tom si přivézt kabelku nějakého japonského návrháře nebo návrhářky, ale bylo to velmi zvláštní, protože Japonci milují evropskou módu, takže tam převládají evropské kabelky. To mě překvapilo. Myslela jsem si, že si koupím něco zajímavého od nějakého japonského návrháře, a oni chodí jako Evropané.
Přivezla jsem si boty a pak když jsem je zkoumala, bylo tam napsáno Made In China.
To je těžké, to je opravdu těžké. Krásné kabelky jsou v Chloe, krásné kabelky vždycky měla madam Chanel, to jsou nádherné kabelky. Myslím, že u každého návrháře najdete něco.
Když mám čas, jdu ráda na kosmetiku, chodím do kadeřnictví, chodím na manikúru a pedikúru, ale všude velmi nepravidelně a pravidelně si za to nadávám.
Jsem na něj hodná (smích).
Za kabelky už ne vlastně. Asi za cestování, to je asi nejdražší.
Thajsko.
Strašně moc. Moc bych se tam chtěla vrátit, ale chtělo by to mít aspon čtrnáct dní v kuse. Předtím jsme tam byli na čtrnáct dní, ale teď těch čtrnáct dní nemám.
Svobodu.
Jde o to, kdo to nosí a jak to nosí. Mě by třeba nenapadlo vzít si ponožku do lodiček, ale když vidím mladou, hezkou, štíhlounkou slečnu, tak ta klidně může mít ponožku do lodiček. Mně se třeba moc nelíbí legíny, ale někomu to sluší. Ať si každý nosí, co chce, hlavně ať je mu dobře.
Asi tu ponožku do lodičky.
Mám hodně ráda černou barvu, pouzdrové šaty, úzké cigaretové kalhoty, mám nespočet roláků…
Roláky? Mně je strašně příjemné, že mám ten krk schovaný (smích).
Asi bych to nenazvala rande, když jsme spolu přes dvacet let, ale velmi často spolu chodíme do kina, do divadla, do restaurace nebo někam jedeme na dva, na tři dny, ale nenazvala bych to rande.
To nemůžeme, protože my nikdy nevíme, jestli ve středu nebude mít Petr koncert nebo já představení, takže takhle pravidelně si to nemůžeme udržet.
Všechno.
Ano.
Mám ráda divadlo, natáčení i dabing. To je právě na herecké profesi krásné, že je takto bohatá.
Bejvávalo.
Velmi málo. Pokud mám choreografickou práci, tak si zajezdím. Pak tu byl takový projekt, jestli jste to zaznamenala, Popelka na ledě. Tam jsem hrála královnu a měla jsem tam malinký výstup. Když je princ na plese, než přijede Popelka, vyzve maminku, to jsem byla já, a projede se s ní. Můj největší úkol byl, abych nespadla.
Jednoduché skoky ano, ale axela bych už neskočila, dvojité skoky bych už neskočila, to už samozřejmě ne, to se zapomíná. Já jsem hlavně jezdila tance na ledě, tedy v páru.
Bruslit umí, i manžel to umí, ale krasobruslit ne (smích).
Péťa studuje a mladí lidé mají dnes školu od rána do večera, abych vám to řekla upřímně. Ale myslím si, že má rád divadlo, muziku, chodí rád do kina. Dneska ty nároky na mladé lidi jsou ale jiné, než když jsme byli mladí my. Kolik vám je?
No, dnes prostě ve školách mají na mladé lidi jiné nároky, než měli na nás.
Myslím si, že je to čím dál těžší.
Doufám, že z něj bude dobrý člověk. Letos maturuje. Uvidíme, kam se dostane. Já mu budu jenom držet palce a zpovzdálí ho pozorovat.
Má.
Myslím, že normální, doufám.
Já jsem spíš náročná na sebe. Hlavně aby měl přítelkyni, se kterou je štastný. A to snad spolu jsou šťastní, je to první láska, jsou spolu rok a půl.
Je to slečna ze školy a jsou šťastní.
Ano.
Myslím, že recept není, to by měl ten člověk Nobelovku. Dobře si vybrat, poslechnout srdce.