Rychlá zpověď - Eva Decastelo: Hubne podle tipů hollywoodského trenéra

Evo, někde jsem četla, že jsi přibrala a že tě to štve…

To ani není tak, že jsem naštvaná, že jsem přibrala. Já jsem to jenom konstatovala, protože je to výborný alibismus, že to řekneš dopředu, a potom všichni začnou říkat: »Vždyť to není tak hrozný, vždyť je to docela dobrý«.

Já mám velkou výhodu v tom, že kdykoliv přiberu, tak mi to sice jde i do břicha, do zadku, ale hlavně mi to jde do prsou, což znamená, že vzhledem k tomu, že už mi bude čtyřicet, tak já vím úplně přesně, jak se mám nastavit na fotkách, kde zatáhnout, kde vypnout tak, aby to ve finále vypadalo, že mám super figuru.

Podle mě jsi moc nepřibrala.

Já jsem zase zhubla, teď už mám od července zase čtyři kila dole.

Mezonetový zařízený byt 5+kk na pronájem-Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Přibírám kvůli tomu, že se vyžeru a že málo pracuji, a když jsem v zápřahu nebo mám pohyb, tak jím stále stejně, protože bohužel někdo má rád sladké, někdo slané, já mám ráda všechno. Jsem opravdu schopná si dát tatarák, pak kynuté knedlíky a ve finále si dát ještě zmrzlinu a nemám s tím žádný problém. Mám kachní žaludek a za tři hodiny už mám znova hlad. Tím, jak pracuji večer, tak se takhle stravuji klidně i o půlnoci a pak si jdu lehnout. A pak nepřiberu. Když ale nemusím tolik pracovat, tak se nehýbu a kila jdou rychle naopak nahoru.

Ale tady sis chtěla dávat veganský salát, takže si hlídáš dietu…

To je právě ono, že jak jsou vedra, tak i když téměř nedýchám, tak jediné, k čemu je u mě vedro dobré, je, že ztrácím chuť k jídlu. Mám chuť pořád, ale nejsem schopna jíst věci, které tělo těžko zpracovává.

Dokud bude vedro, tak budu stále hubnout, protože budu jíst prakticky jen saláty, jelikož nejsem schopna u ničeho jiného fungovat. Tím, že mám hodně divadla, fungovat musím a nemůžu tam v půlce usnout. To by asi lidé nebyli rádi. Hodně jsem přibrala za květen a červen, kdy jsme měli zkoušky na premiéru.

Takže si hlídáš cukry a tak?

Cukr mě taky úplně zničí, mě teď zlikviduje i obyčejná šťáva.

Mám kamaráda, který mimo jiné žije v Americe a stará se tam, co se týká životosprávy a cvičení, o různé hollywoodské hvězdy, a je to kluk z Karlových Varů, který se ohromně vypracoval, tak mi řekl jednu zásadu, když chceš zhubnout: »Tady v Česku jste zvyklí, že přestanete jíst a začnete šíleně cvičit. Vykašli se na to, nejdřív udělej to, že přidáš, nebo vynecháš jednu věc. Například, když se přežíráš, vynech bílé pečivo a nech to měsíc běžet. Uvidíš, co to s tělem udělá. Tělo si samo řekne a začne reagovat. Nebo když vůbec necvičíš, což ty, Evo, cvičení nenávidíš, tak jaké cvičení by tě bavilo?“ A já říkám: „Žádné.“ A on na to: „Plaveš?“ Já na to, že plavání mě baví a on říká: „Tak choď plavat. Udělej dvakrát v týdnu to, že si dáš bazény a uvidíš, co to s tělem udělá.»

Odjela jsem na dovolenou, kde jsem se neustále přejídala. Známe to, Češi a allinclusive. Každý den jsem byla s dětmi v moři a jakmile je na chvíli převzal manžel, tak jsem si dávala poctivé bazény a opravdu jenom z toho, i když jsem jedla vše, zmrzliny, palačinky, bílé pečivo, jak jsem se vrátila, měla jsem za necelých deset dní čtyři kila dole a jenom tím, že jsem přidala jednu věc. Za celý červenec mám dohromady šest kilo dole a je to jen tím.

Nijak z toho všeho nešílím, jen jsem začala chodit na wrap zábaly, ale to je jen na detoxikaci, ne na hubnutí. Je to jen o tom, že jsem něco přidala.

Co tak ještě děláš ráda, abys byla svěžejší?

Snažím se minimálně jednou nebo dvakrát do roka dostat se do termálních lázní ve Velkých Losinách. Mám to tam velmi ráda. Přivedla mě k tomu kamarádka, která tam termální lázně a hotel provozuje, a povídá mi: „Hele, tady se ti bude líbit, i když je sem pekelná cesta.“ A opravdu jsme tam jeli s dětmi čtyři a půl hodiny, samé zácpy, kamiony. Je to opravdu na samém konci světa, ale bydlíme tam v hotelu, který je tříhvězdičkový, je v lese na konci slepé ulice, nic už tam není. Vedle nás je ohrada muflonů a každý den jsme chodíme plavat do termálních lázní, protože mám také alergii na slunce a když je hodně sluníčka, tak se jemně osypávám. Snažím se tam dostat jednou v zimě a jednou v létě, protože jak jsou teplé, tak i v zimě tam můžeš plavat venku.

Prodej luxusního rodinného domu na Praze 6, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Je to úžasné i s dětmi a všechny prameny jsou tam léčivé. Dětem to nevadí, jsou úplně nadšené a zatím u nich alergie nikdy nepropukly.

Kolik už je dětem?

Zuzance teď v dubnu bylo sedm a Míšovi bude v září devět.

A jak trávíte prázdniny?

My to máme tak, že na začátku července jsme měli premiéru divadelního představení „Příště ho zabiju sám“, kde hraji například s Michaelou Kuklovou, Leošem Nohou, Lukášem Langmajerem, takže hra má opravdu skvostné obsazení. Až do včerejška jsem měla od všeho naprosté volno, takže jsme byli na Krétě, v těch Velkých Losinách a každý den trávím nonstop s dětmi, protože jsme je neposílali na žádné tábory, ani příměstské. Pořád někam chodíme. Do kina, na výlety, na výstavy, na hřiště, plavat. Veškerý čas se snažím opravdu věnovat jim, i když pojďme si říct na rovinu, že když je člověk neustále s dětmi, které jsou náročné, tak z toho pomalu jemně šílí. Říkám si ale, kdy jindy se jim mohu věnovat na sto procent. O oproti ostatním mámám, které si mohou vzít v létě maximálně týden nebo dva týdny dovolené, mám výhodu. Díky své profesi mám možnost s nimi být intenzivně měsíc v kuse, a i teď v srpnu, kdy sice hraji divadlo, ale jen po večerech. S nimi zase budu přes den a k večeru si je už přebírá manžel.

Nemáš chůvu?

Nemáme chůvu, nemáme nikoho na úklid. Zvládám to sama.

Ještě pořád fungujete se Štěpánkou, bývalou ženou tvého manžela?

Teď jsme spolu byly celé dopoledne.

Jako, že si může vzít děti a tak?

To ne, takhle to není, ale jezdíme spolu třeba na výlety. Například dnes jsem sem přijela po tom, co Štěpánka u nás s malým Oliverkem, které mu jsou tři roky, trávila celý den, až vlastně do teď. Byly jsme s dětmi na zahradě a společně jsme se koupaly.

Jak to máš teď s prací? Herecká, moderátorská práce je vždy velmi nejistá, ale přeci jen už jsi zběhlejší a známá, jak to máš, vybíráš si práci?

Vybírám si práci a na rovinu, mám štěstí v tom, že mě manžel uživí, kdybych potřebovala.

Zhruba před čtyřmi lety jsem byla ve stavu, kdy jsem si říkala, že přeci nemohu jen tak odmítnout práci, co když už nepřijde, a brala jsem prakticky vše, když to bylo aspoň trochu finančně schůdné, a nakonec jsem skončila s únavovým syndromem, kdy jsem tak dva měsíce nebyla schopna ani vstát z postele, byla jsem úplně vyřízená.

V ten okamžik jsme si s manželem sedli, nebo spíš manžel si sedl se mnou a řekl: „Co blbneš, když na to přijde, tak teoreticky nás uživím a ty můžeš být skutečně máma v domácnosti na plný úvazek. Protože vím, že bys to nikdy nedala, jsi zvyklá pracovat celý život, tak se pojďme aspoň domluvit, že regulérně zdražíš a nebudeš dělat levné práce.“

A dodal: „Vždy jsi se chtěla vrátit k divadlu, hrála jsi devět let v Divadle Na zábradlí a chtěla ses k tomu vrátit, tak pojď dělat něco, co tě nabíjí, ať nejsi závislá na tom, že budeš čekat, až tě někdo obsadí moderátorsky.“

Nějak jsme to před těmi lety přehodnotili a já jsem prostě zdražila. Teď místo deseti akcí měsíčně za prakticky nic mám dvě, anebo jen jednu, protože poptávka pořád je, ale občas se ozve: „My bychom vás moc chtěli, ale nemáme na vás peníze.“ Tak prostě nepřijedu, a raději než za málo, budu se svými dětmi.

Snaží se tě ještě barterovat věcmi?

Také, nemám s barterem problém, ale vždy chci hotovost, protože máme hypotéku na dům, takže kdybych přišla do banky a dala jim třeba sako, to by se jim asi nelíbilo. Mám pevně danou cenu, pod kterou v žádném případě nejdu. To je minimum, a k tomu mohou například přihodit barter.

Že bych chodila jen za barter, to ne, protože se mi prostě nechce, a ani nemusím. 

Vlastně je to prima, ne. Každý tohle nemá.

To je výhoda toho manžela. Mám opravdu úžasného manžela, kromě jiného je to dané tím, že studoval psychologii na Univerzitě Karlově, takže prostě ví, jak se ženou zacházet. Spoustu věcí mi promine, nebo mě dokáže jemně vmanipulovat, abych si uvědomila, že se chovám jako blbec.

Jak dlouho už jste spolu?

Spolu jsme devět let.

Neříkej mi, že je to tak skvělé celých devět let…

My se samozřejmě hádáme, ale myslím si, že jsem poměrně dost empatická, takže vnímám věci, které se dějí okolo mě. Přijde mi naprosto šílené, když je někdo s někým a říká, jaký je to blbec. Proč s ním pak sakra je. Nebo že je nešťastná z různých důvodů. To buď raději sama. Každý máme něco, já jsem také občas nesnesitelná a vím to o sobě. Každý by si měl uvědomit, že nikdo není dokonalý. Když jsme s někým, tak v tom vztahu to první tři roky třeba může být chemie, ta nám působí, je to daný, ale pak už je vztah vždy o tom, že jste schopni dělat kompromisy a že na vztahu pracujete. Jakmile člověk začne mít vztah jistý, tak je to cesta do pekel. Toho druhého si vždy musíš vážit a musíš o něj neustále bojovat. Musí to samozřejmě fungovat z obou stran, protože když bojuješ sama, tak je to taky k ničemu. Já mám opravdu štěstí v tom, že můj muž je v empatii trochu žena, díky jeho vystudované psychologii. Muži jsou opravdu z Marsu a ženy z Venuše.

Jemu také první manželství nevyšlo.

Nevyšlo, ale Štěpánka je prostě dominantní. Mě už si našel starší, už jsem měla nějaké životní zkušenosti za sebou, jsem pochopila, že s mou povahou, kdy musím být dominantní v práci, abych vše utáhla, tak velmi ocením, když je doma chlap chlapem a jak řekne, tak bude. René samozřejmě se mnou diskutuje, ale já o těch věcech diskutuji jen tak ze zvyku, aby se neřeklo, že jsem úplná bačkora, ale je mi příjemný, že mohu doma vypustit. Kdežto Štěpánka byla dominantní, a když jsou oba dva dominantní, tak to nejde.

A žárlíš nebo on žárlí? Máte to ještě?

Myslím si, že zdravá žárlivost je projevem toho, že si uvědomuješ, že tvůj partner je partie a stále je o něj zájem. Žárlivost je ale především o sebevědomí. Říká se, a je to pravda, že podle sebe soudím tebe. Já ráda flirtuju, jsem ráda, že se líbím, ale má to absolutní hranice. Když cítím, že by se mi nelíbilo, kdyby to dělal můj manžel, tak řeknu: „Evo, tady brzdi, tohle už ne.“

Věřím tomu, že když já manžela nepodvádím, tak on nepodvádí mě, protože jakmile si v tomto přestanete věřit a začnete si lézt do telefonu, vyzvídat a stíhat, tak to je cesta do pekel, protože to si sama přivoláváš. Když z tebe bude nesnesitelná stíhačka, tak toho chlapa, který vůbec ani nechtěl, k tomu dříve či později doženeš. Objeví se mladá nekomplikovaná holka, která bude dělat: „Ó bože, ty jsi tak úžasný.“ A on se bude cítit najednou v pohodě.

Když se chlap u nás bude cítit dobře a v pohodě a bude mít dostatek jídla, sexu a klidu, tak nemá důvod jít někam jinam.

Jsi veřejné známá a krásná, určitě máš spoustu rozkošných nabídek?

Mám rozkošné nabídky, občas mi chodí rovnou nahaté penisy, abych věděla, o co jde, ale přijde mi vtipný, že občas posílají i věci, kdy s tou velikostí by se ani chlubit neměli. Nabídky pravidelně odmítám a manžel o většině naprosto ví. Napíši: „Děkuji, je to milé, ale jsem šťastně zadaná. Nazdar.“ V naprosté většině to akceptují a je pravda, že posledních pět let mi chodí jedna taková nabídka za měsíc, předtím chodily i čtyři do týdne. Teď vědí, že jsem sice koketa, ale jinak jsem šťastná manželka.

Bude ti čtyřicet, umíš se podívat zpět? Máš například schovaná alba?

Mám alba, spíš je má tedy moje maminka. Je to tak, že mám teď nejspokojenější období v životě a mám pocit, že jsem teď aktuálně nejhezčí, co jsem kdy byla. Jako na některých fotkách vypadám zrůdně, občas to nevyjde, ale cítím se nejlépe. Asi je to i tím, že mám rodinu, děti, manžela a práci, kterou jsem vždy chtěla, a díky manželovi odpadl stres, že něco musím a podobně, tak je mi prostě hezky. Je pravda, že když se cítíš hezky uvnitř, projeví se to i navenek.

Když se podívám na fotky třeba z doby, kdy jsem v showbyznysu začínala, což v osmnácti jsem začala hrát v Divadle Na zábradlí, ale na Óčku, jsem začala dělat někdy v roce 2004-5 a pak jsem začala na Nově moderovat Big Brothera, to byl myslím rok 2006, to je už pravěk, tak mám pocit, že jsem teď hezčí.

Možná si o tomto tématu popovídáme za dvacet let, kdy už budu seschlejší, ale teď mám pocit, že lepší to nikdy nebylo.

Bavily jsme se o třetím dítěti, chtěla bys ho stále?

Neberu antikoncepci a neděláme na něm cíleně, ale vůbec se tomu nebráníme, takže kdyby to přišlo, tak fajn. Jedna z mých nejbližších kamarádek je Martina Gavriely, která se  deset let s Marcusem pokoušela o miminko, je teď těhotná. Když jsem teď byla na Benátské noci podívat se na mou oblíbenou kapelu Krucipüsk, potkala jsem se tam s ní. Přijela s Marcusem, s TroubleGangem a Marpem. Zrovna v tu dobu jsem si říkala, jestli v těch čtyřiceti už na dítě nejsem stará, protože na spoustu věcí už jsem líná a mám méně trpělivosti s dětmi. Viděla jsem tu Martinu, byla nenalíčená s břichem, zářila a byla úplně spokojená. Jsme od sebe čtrnáct dní, v září jí bude také čtyřicet, tak jsem si říkala: „Ty hele, ono to kdyžtak půjde.“ (smích)

Já ti přeju hodně štěstí Evi, děkuji za rozhovor.