Vnadná blondýnka se v šoubyznysovém rybníčku naučila docela rychle plavat. Zatímco nad "nálepkou" zlatokopky už pomalu začíná mávat rukou, rozhovorům do médií na téma "láska" se stále brání. Nám ale prozradila, kteří muži její život aktuálně nejvíce ovlivňují a kdy konečně promluví o svém "panu Božském".
Jsem spokojená. Nic mě netíží, nic mě netrápí. Rodina je zdravá, mám práci, která mě baví a užívám si i volný čas. Mám čas věnovat se sama sobě a za to jsem ráda.
Herecké ambice jsem nikdy ani neměla, když byla ale možnost, ráda jsem si zahrála. Že bych si ale vyloženě řekla, že chci hrát ve filmu, to fakt ne. Vzhledem ale k tomu, že teď natáčím Ohnivý kuře, nějaké herectví tam je. Baví mě to, ale je to spíš koníček než že bych si myslela, že jsem herečka.
Roli moderátorky. Mám tam televizní pořad a hraji po boku paní Janžurové. Když jsem se dozvěděla, že se mám před kamerou dohadovat právě s paní Janžurovou, tak se mi úplně stáhnul žaludek a říkala jsem si, že to bude trapas. Můj první natáčecí den byl hned s ní. Bála jsem se, že budu vypadat jako taková ta trapná holka, která se snaží o něco, ale musím říct, že to bylo fakt příjemné a ona byla moc milá a pohodová. Co mě ale strašně baví je to moderování. Ráda komunikuji s lidmi, jsem extrovertní, mám kolem sebe skvělý kolektiv a pořád se můžu s někým bavit. Naplňuje mě to.
Vnímám. Když se podívám zpátky na ty začátky, tak se ani nedivím. Tehdy jsem pořád hledala, co mám na sobě zlepšit a pořád jsem nechápala, o co jde, co po mně chtějí. Přitom stačilo být jen přirozená. Já jsem se ze začátku snažila o něco, co nejsem a jakmile jsem se začala chovat spontánně, začaly chodit kladné ohlasy.
Moderuji buď sama a nebo s kolegy. S každým je to úplně jiné. Petr mě ze začátku hodně táhnul a myslím, že jsme na podobné vlně. Rádi experimentujeme, improvizujeme a občas nás musí i uklidňovat a připomínat, že se máme držet stopáže. Kdežto s Mirkem, tam je to něco jiného. On se drží toho, co je a vím přesně do čeho jdu.
Co se týče práce, tak ze začátku jsem se nechávala ovlivňovat, protože jsem se bála projevit nebo vůbec vystrčit růžky a nechávala jsem to na kolegovi, ale teď už si sedneme a já řeknu: hele, tohle se mi nelíbí, uděláme to takhle a domluvíme se. S oběma.
Ne, vůbec ne. Troufám si říct, že jsem dominantní typ.
Stalo se, že jsem měla přítele, se kterým jsem byla hodně zakřiknutá, ale ve skutečnosti taková nejsem. Hodně mě to tížilo. Strašně dlouho jsem v tom vztahu tápala a nevěděla jsem, jestli s ním být nebo ne. Nakonec jsem to ukončila a teď si užívám svůj volný čas. Jsem ta, co jde do všeho po hlavě a spíš si diktuje.
Jsem beran, takže já jdu jedině hlavou. Hele, klidně bez mozku a přemýšlení, ale jdu. I přes mrtvoly! (smích)
Jdu i přes mrtvoly a myslím, že v této branži to musí člověk umět.
S tím jsem se zatím nesetkala, ale všichni říkají, že v šoubyznysu nejsou kamarádky a ani nemůžou být. Počítám ale s tím, že se to může stát i obráceně. Můžou za mnou přijít a říct, že mají za mě někoho jiného. Tohle jednou potká každého. Klidně mě může ale nahradit i starší moderátorka. Jsem s tím smířená. To je v každé práci.
Pokud bych měla porovnat poměry v České republice, tak si asi žiju lepší život. Je to ale také tím, jakou mám práci. Poznávám média, lidi, mám možnosti, hodně otevřených dveří na různých místech. Díky práci na Primě mám určitě lepší život.
To je široký pojem. Někdo má luxus v tom, že si může zajet na čtyři dny do Chorvatska, někdo na měsíc na Maledivy, ale pro mě je luxus to, že si můžu žít pohodový život bez jakýchkoliv myšlenek na to, jestli na to mám a být pánem svého času. Pokud si můžu říct, že pojedu na měsíc opalovat se třeba do Thajska, tak to si myslím, že je luxusní život.
Když jedu s rodinou, tak ano. To hradím i mamce, ale když jedu s partnerem, tak samozřejmě jsem věčná, že můžu jet s partnerem na dovolenou a hradí to on.
Jsem přesvědčená o tom, že ne (smích). Já už jsem se ale smířila s tím, že moje mediální stránka je taková, jaká je, ale naučila jsem se s tím žít. Když někdo zadá moje jméno na internetu, tak si musí myslet, že jsem chodící pohroma. Devadesát devět procent článků o mně, co vyšlo, je negativních, občas se objevil nějaký malinký pozitivní.
Já si myslím, že hází díky mému mediálnímu obrazu. Měla jsem ale i partnera, který movitý nebyl a nikdo to neřešil. Žila jsem úplně normální vztah, neočekávala jsem žádné dary nebo pobyty někde. Takže nevím, proč bych měla mít takovou vizitku, když jsem schopná žít i s někým, od koho nic takového neočekávám. Jsem schopná mít partnera, který není úplně stoprocentně zajištěný. Samozřejmě očekávala bych od něj oporu, ale to neznamená, že musí mít zlaté doly.
Strašně mě to uráželo, uráží, ale setkávám se s tím tak strašně dlouho, že se snažím to nevnímat.
Nemluvím, ale vyjadřuji se k těm fotkám, co vyšly. Mě může kdokoliv kdykoliv s kýmkoliv potkat na kafi a může to být kamarád, přítel, kolegyně nebo i kolega. Můžu si vyjít na kafe s kýmkoliv a nemusí to být můj přítel nebo milenec nebo budoucí manžel.
To je jeden z důvodů. Mně ale spíš přijde strašně komické, když má někdo vztah, začne o něm mluvit tak, že to je ten “pravý”, ale nepřemýšlí o tom, že by po něm mohlo být dalších deset partnerů. Takže kdybych teď měla partnera a mluvila o něm jako o své lásce, může se stát, že za půl roku přijde někdo nový a budu zase trapně mluvit o tom, že to je ten pravý. Přesně z tohoto důvodu nerozebírám vztahy, protože se může stát cokoliv a kdykoliv. Až budu jednoho dne vědět, že “on” je ten “pravý”…….. (smích) A teď mluvím zase trapně já!
Třeba před svatbou (smích). Až budu zkrátka vědět, že je vhodné do médií říct, že jsme spolu, tak to udělám. Pokud to ale cítit nebudu, tak to neudělám.