Rychlá zpověď – Felix Slováček: Kauza s milenkou mi udělala službu

Felixi, není to tak dlouho, co jste se vrátil z Ameriky, co jste tam dělal?

Byl jsem v Texasu se synem Felixem a jeho kamarádem klavíristou panem Grokhovským. Objížděli jsme tam festivaly. Hráli jsme nejen populární muziku, ale hlavně klasiku. Třeba jsem tam hrál první větu ze Stamitzova koncertu pro klarinet a s Felixem jsme hráli koncert pro dva klarinety Františka Kramáře, to jsou věci, které tam neznají a líbily se. Není to jako když Češi jezdí po sokolovnách. Byli tam jen cizinci.

Umíte spočítat, kolik let jste v hudební branži?

Od konzervatoře nic jiného nedělám, takže víc než padesát let. Asi 55 let.

To je strašně dlouhá doba, to pro vás musí být po zdraví to nejdůležitější..

Je pravda, že se ničím jiným, než muzikou nezabývám. Všechno ostatní kolem mě se mě dotýká jen okrajově.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Uměl byste popsat ten cit k hudbě?

Je to určitě vášeň, také přátelství a zvláštní druh lásky. Je to naplňování životního snu a pokaždé, když stojím na jevišti, tak je to pro mě takový odpočinek, dovolená. Největší problém je se k tomu jevišti nějak dohrabat. Tím myslím, aby ten koncert vznikl.

Nechci být impertinentní, ale v jakém věku chodí hudebníci do důchodu?

Jak kdo. (smích) Jsou hudebníci, kteří umřou na scéně.

Vy taky takhle chcete zemřít?

Tak pakliže už umřít mám… tak by to samozřejmě bylo příjemné, ale určitě ne pro ty lidi kolem. Člověk má zdravě žít a zdravě umřít.

Vy totiž říkáte, že je pro vás stání na jevišti odpočinek, ale podle mě je to dost fyzicky i psychicky náročné.

Ano, musím přiznat, že udržet se v kondici je čím dál složitější. Ale když člověk přijde před orchestr nebo i když jen vezmu klarinet a jdu před lidi, to je takový fenomén jeviště, kdy člověk na všechno zapomene a dostane obrovskou sílu něco dokázat.

A takhle to máte celý život?

Ano a doufám, že ještě budu mít.

Jak pro Vás bylo těžké se v byznysu prosadit, abyste hudbou vydělával peníze a nedělal ji jen pro radost?

Musím se přiznat, že jsem ji vždycky dělal pro radost. Mnohokrát jsem za to nic neměl, i dnes hodně hraju pro nadace, charitu. Ty peníze ale potom najednou přijdou. Někdy víc, někdy míň, podle akce.

Peníze se ale pak musí investovat třeba zpět do hudebních nástrojů. Nebo za co nejraději utrácíte?

Samozřejmě hudební nástroje, to je drahá záležitost. Plátky na klarinet, saxofon, to něco stojí, ale to není podstatné. Já jsem si hlavně užíval života. Mám rád dobré víno. Cesty do světa mi většinou někdo platil, protože jsem tam většinou jel hrát, ale ne vždycky.

Co nyní chystáte pracovně?

Rád bych uspořádal několik koncertů ke 100. výročí vzniku Československé republiky a také ke svým blížícím se narozeninám. Ještě ale nevím, jestli je budu dělat. Víte, dřív to totiž bylo tak, že jsem vzal klarinet, zahrál jsem a dostal jsem peníze, teď musím sehnat peníze, abych si mohl zahrát na klarinet. Ta doba se otočila. Abych mohl udělat koncert v Hybernii 29. května, je potřeba zaklepat na dveře několika sponzorům.

Když byste měl tedy zhodnotit situaci v hudební branži před třiceti lety a teď, je to tedy ta finanční stránka?

Je nesrovnatelná. Byly instituce, které měly profesionální orchestry a v dnešní době není z těch institucí ani jedna. Je to jako kdyby někdo chtěl říct, že taková hudba nikdy neexistovala a nemá se hrát. Ale to není správně. To by se takhle mohl hrát klavírní koncert Čajkovského na syntetický klavír v doprovodu syntetické muziky. Celý symfonický orchestr se dá nahrát do tzv. synťáku, ale to není přece ono. Přicházíme tím o tradiční hudbu. Když se to má hrát tak, jak to ti skladatelé kdysi napsali, tak je k tomu potřeba bigband a to je 17 muzikantů.

Muzikanti byli také vždy v obležení žen. Jak se změnil přístup fanynek?

Muzikanti byli vždy v obležení žen, protože tehdy vydělávali nějaké peníze. Dnes vydělávají peníze všichni kromě muzikantů. Ty ženy se kolem nich dnes už moc netočí. Ale ty, co mají rády muziku, přijdou.

Posílají vám ještě třeba dopisy?

Už se to moc často nestává. Květiny dostávám, když někde hraju.

Sledují vaše fanynky bulvár? Neodrazují je zprávy z vašeho soukromí?

Samozřejmě, že to spousta lidí sleduje, ale nemůžu na to nějak odpovědět, nevidím jim do hlavy, jestli jsou moje fanynky naštvané na mě nebo na někoho jiného.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 307m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Co sponzoři nebo pořadatelé akcí? Neodradila je situace ve vašem soukromí od toho nabízet vám práci?

Ne, zatím mám víc kšeftů, než je možná na můj věk třeba. (smích)

Felixi a vy jste spokojený?

Já jsem nikdy nebyl spokojený, vážně ne. Já mám takové toulavé boty… Pořád mě to tlačí do něčeho nového, poznat něco nového, začít něco nového, vidět něco krásného, a to nejen s muzikou, ale i…

…i se ženami?

To neříkám. Říkám ale i. (úsměv)

Vy máte vedle sebe mladou, krásnou ženu. Je to pro vás impuls do života?

Určitě. Určitě je to krásné, inspirující a je to takové nakopnutí do všeho, co dělám.

Neměl jste z toho strach?

Ze začátku ano, ale to spíš z těch věcí, co měly vzniknout kolem toho. Kolem nás vznikla šílená bublina.

Na začátku vždycky vznikne kolem všeho velká bublina, ale myslím, že už se s tím všichni nějak popasovali, ne?

Já doufám. Už jsme spolu s Lucií tři roky, ale víte, jak to je. Vždycky, když novináři nemají co dělat, tak sáhnou na Slováčka, a nejen na mě, určitě v tom nejsem sám, určitě se píše i o jiných. Mně to samozřejmě vadí, ale zase na druhou stranu si říkám, kdo by o mně, starým kapelníkovi, hudebníkovi, jinak psal, kdybych nevytvořil takovou kauzu? (smích) Beru to ale už sportovně.

Myslíte, že kdybyste si nezačal s mladou výtvarnicí, že by o vás novináři už nepsali?

Mám hodně kamarádů, známých, co jsou vynikající hudebníci a nikdo je nezná. Žádný novinář o nich nenapíše. Je to smutný, ale dnešní mediální doba taková prostě je. Musíte si udělat skandál, abyste získal pozornost novinářů, tohle jsem se na stará kolena naučil. (smích)

Co s Lucií ještě plánujete? Jaká budoucnost vás nyní čeká?

Určitě chci s Lucií vyrazit ještě do Ameriky. I když jsem se teď vrátil, tak mám v Kalifornii ve Vegas kamaráda, který tam chce skončit a vrátit se do Čech. Tak ten mě tam zve, chce mi Vegas ukázat očima místního, co tam žije padesát let.

Býval to bubeník, hrávali jsme spolu, a s manželkou, co byla kadeřnice a česala velké hvězdy, utekli. Jenže ona mu teď bohužel zemřela, takže chce prodat dům a všechno a vrátit se domů. Tak jsem se rozhodl, že za ním s Lucií odjedeme.

Vegas – to je město hříchu a gamblingu, hrajete?

Ne, to ne, nikdy jsem tomu nepropadl. Ale samozřejmě, kdybych si tam nezahrál, tak je to, jako bych tam nebyl. Vezmu sto dolarů a určitě si tam trošku zahraju. Buď s jednookým banditou nebo blackjack.

Co nákupy, máte je rád?

Já v podstatě nic nepotřebuju, takže koupím jen to, co mě bouchne do očí. A to ještě budu zdlouhavě přemýšlet, zda to mám vůbec kupovat.

O vás se prostě musí postarat ta žena…

Když mi někdo dobře poradí, že mi něco bude slušet, zkusím a když má pravdu, koupím.

Ani jsme nepohovořili o vašich dětech, přitom ty se tak potatily!

Ano, Felix je vynikající saxofonista, klarinetista, dělá většinou vážnou hudbu, ale i diriguje a hraje prostě nádherně. Mám velikou radost, že on v mé práci pokračuje. A Anička se po velkém úspěchu v show Tvoje tvář má známý hlas dostala mezi žádané umělce a vypadá to, že se jí daří jak v muzikálech, tak i v soukromí. Děti jsou skutečně moje chlouba. Ty se mi povedly.

Ještě se zeptám na stávající rodinnou situaci. Je to všechno tak, jak si představujete, nebo byste ještě rád něco změnil?

Ideální to určitě není. Ale aby to bylo ideální, to nedovedu zodpovědně říct, jak by to mělo být. Co by se mělo stát, abychom byli všichni spokojení.

Myslíte si, že můžete být všichni přátelé?

Nevím. Ale pro mě není rodina jen manželka, ale právě i děti, hlavně ony. Já nemám v srdci zášť proti nikomu, a co se přihodilo, na tom máme vinu oba. Ale stalo se to a nějakým způsobem se to musí řešit. Myslím si, že když se budeme k sobě chovat všichni slušně, můžeme takhle žít až do smrti.

Co byste si přál k těm nadcházejícím narozeninám?

Hlavně pohodu a klid. Aby si člověk mohl užívat radostí ze života. Hrát tenis, golf, chytit někoho za ruku, projít se, dát si víno, prostě tak normálně, jak by to mělo být.

Přeji hlavně hodně zdraví a děkuji za rozhovor.