Rychlá zpověď - Marek Musil: To musíte vidět! Výstava slavného fotografa v ohni!

Marku, když se podívám na tvé portfolio, máš poměrně široký záběr. Jaký žánr tě baví nejvíce?

Když se podíváte na mé portfolio, které mám na webu, tak každý musí poznat, že jsem reklamní fotograf. V Praze deset let fotím fashion, i když teď se to snažím už moc nedělat. Mám pocit, že jsem starý a když mi takhle chodí na focení ty sedmnáctileté dívky a říkají mi “dobrý den, pane fotografe”, tak z toho nemám dobrý pocit. Nechci už fotit fashion fotky, protože mě to hlavně nikam neposouvá. 

Je tvé focení především o improvizaci, nebo máš všechno do puntíku naplánované?

Když jsem začínal jako fotograf, tak to bylo hodně o improvizaci, protože jsem chtěl dělat portréty a nechtěl jsem ty modelky nikdy nijak stylizovat. Chtěl jsem je prostě nechat být v tom prostředí a fotit. Později, když jsem se tím začal živit, tak mě ta práce a ta zadání donutily všechno naplánovat. Udělat si představu atd. Focení jsou velká a je v tom hodně peněz, ale tohle plánování je mi jinak dost proti srsti.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jaké bylo tvé nejpikantnější focení?

Já si myslím, že jsem žádné pikantní focení neměl. Když tedy pominu, že fotím to, čemu v té komerční sféře třeba vůbec ani nerozumím. To je strašně bizarní. Třeba mi tam dají nějakou reklamu na banku, kde fotím jednu nohu v oranžové ponožce, druhou nohu v zelené ponožce. Nebo opičáka a jablka, z čehož vznikne reklama na alkoholický jablečný nápoj. 

Jak ses dostal k focení festivalu v poušti?

Byl to pro mě sen, který jsem si chtěl dlouhých deset let splnit. Před deseti roky, když jsem se přestěhoval do New Yorku, měl jsem spolubydlícího, který na festival jezdil. A jednou přijel zrovna z Burning Mana, byl celý zaprášený, všechny věci mu smrděly, byl úplně mimo po týdenním večírku. A začal mi o festivalu vyprávět, já jsem o tom do té doby ani netušil, ale po jeho příběhu, jsem po účasti na festivalu začal snít.

V jakých nejnáročnějších podmínkách jsi doposud fotil?

Asi v nevadské poušti, právě na festivalu Burning Man. Tam jsou podmínky opravdu náročné, ale ta souhra světel, písku, atmosféry a lidí stojí za to. 

Věnuješ se také focení pod vodou, jak ho realizuješ?

Fotoprojekt Pod vodou jsem realizoval, když jsem bydlel na Floridě. Teď momentálně trochu spí, ale příští rok ho máme v plánu oživit a to v Indonesii. Ze začátku jsem jsem hodně pracoval se sluníčkem, protože jsem ze začátku neměl možnost to rozumně pod vodou nasvítit. S podvodními blesky to nebylo ono, takže jsem jejich využití po zkoušce vyloučil. Nakonec jsem se ale dostal ke svícení ne ve vodě, ale do vody – blesky byly nad hladinou. 

Zbývá ti ve volných chvílích čas i na hudbu?

Ano, dost aktivně fotím koncerty. Poslední, kde jsem fotil, byl koncert Depeche Mode tady v Praze. A bylo to teda něco neskutečného.

Jaká zakázka by byla tvým splněným snem?

Každé focení je tak trošku splněný sen nebo dosažená meta. A jsem moc rád, že mě focení pořád baví.

Jaké jsou tvé další plány? Kam směřuješ?

Rád bych lidem tady v Česku ukázal můj projekt Burning Man collection i na letních festivalech. A už pomalu plánuji projekt, tentokrát z jednoho karibského ostrova, kde budu samozřejmě fotit.

Vydal jsi knihu. Co je na ní podle tebe nejlepší?

Nejde vypíchnout lepší nebo horší věc, knihu jsem stavěl tak, aby to byl příběh, který vás protáhne festivalem na třech různých kontinentech. Chci, aby lidé viděli druhou stránku toho, jak může festival fungovat, přeci jen se to dost liší od těch, které se konají u nás. 

Děkuji moc za rozhovor.