Inspirovala jsem se grunge stylem, devadesátkami, dobou, ve které jsem vyrůstala. Takže jsou tam hodně oversize střihy, výraznější ramena, široké kalhoty s vysokým pasem, overaly, sukně v délce nad kotníky, ale i XXL trika. Tváří kampaně je herečka Aňa Geislerová, které jsem ale vybrala ženštější styling.
Materiálům pochopitelně kůže vévodí. V kolekci najdete semiš, barvenou kožešinu, samet, úplety, vlnu, hedvábí nebo exotickou kůži. Velká část kolekce je vyrobená z jehnětiny v různých úpravách.
Mám ráda bohémský styl sedmdesátých let. Módu jsem začala vnímat brzy, vzpomínky mám už z raného dětství. Sledovala jsem, co má máma ve skříni. Nechávala si šít i boty na míru, hodně se o módu zajímala. Pak přišly děti a už na to neměla tolik času. Já z toho čerpám do dnes. Asi i má nátura s tím souvisí. Dítě se mi narodilo až po čtyřicítce. Pořád jsem se cítila dost mladá a potřebovala jsem takovou tu volnost v práci, ve vztahu. Tedy ne, že bych toho někdy zneužívala. (smích) Byla jsem zvyklá žít ze dne na den. Rozhodovala jsem se, kam poletím a co budu dělat ze vteřiny na vteřinu. Jistá uvolněnost ve mně vždycky byla.
Dcera překopala totálně můj denní režim. Dokud jsem byla bez ní, pracovala jsem dlouho do noci a dospávala to dopoledne. Teď už to ale nepřipadá v úvahu, i když stále nejvíc pracuji v noci a vstáváme v sedm, v osm. Ještě ve třiceti jsem si nedokázala představit, být mámou. Moc si to užívám a sama jsem překvapená, jakou mám trpělivost. Užívám si to i přes to, že nemám žádný čas pro sebe. Skloubit rodinu s kariérou je náročné. Dřív jsem byla zvyklá pracovat dvacetčtyři hodin denně a všechno s prací souviselo. To už je minulost.
Na začátku. Když byla dcera menší, tak měla koženou sukni a i nějakou vestičku. Ale uspět s tím tady v Čechách? Lidé moc neinvestují do dětského oblečení. Ze všeho rychle vyrostou, málo rodin na to má prostředky. Asi by se tady s luxusní kolekcí pro děti nedalo uživit.
To ne. Zvýšila se poptávka, Lidé zjišťují, že věci jsou kvalitní, takže se vrací a nabalují se na ně další zákaznice. Hodně pomáhají sociální sítě, Instagram. Díky tomu se to, co děláš, snáze dostane mezi lidi.
Přírodní materiály mají úžasné vlastnosti. Neustále se vyvíjejí nové technologie zpracování kůží. Jehnětina může vypadat jako kožešina, lze ji barvit, je tam obrovské množství kombinací. Zatím nehodlám vyměnit sortiment materiálů.. Ale zajímá mne i etická stránka věci. Všechny kožešiny, ze kterých tvořím, pocházejí z evropských farem a mají certifikaci origin assured.
Khaki, bordó, černá, šedá, cihlově červená, petrolejově modrá, pudrová, lesní zelená, fialová.
Samozřejmě se nejlépe prodávají věci, které nejsou tak drahé. Kožené bundy, kabáty z jehnětiny. Hodně tvořím oboustranné modely, právě jehnětina to umožňuje. Je to efektní a praktické. Řekla bych, že i díky tomu je tolik žádaná. V každé kolekci ale používám různé materiály. Záleží na designu. Čím déle to ale dělám, tím víc se přikláním k minimalismu. Nemám ráda moc barev dohromady. Většinou to je jednobarevná plocha a liší se strukturou. Na jednom modelu kombinuji třeba kratší, delší nebo kudrnatý chlup.
Podle mě se tam trochu odlišuje Ťáňa, která je živočišnější. Pro spoustu lidí má rozpoznatelný sexapeal a potom jsou to víly, křehké krásky. I když Táňa je velký chameleon!! Vlastní značku mám deset let. Za tu dobu mi dělalo tvář spoustu modelek. Třeba Greta Slezáková, Ester Berdych Sátorová nebo Simona Kirchnerová, talentovaná Slovenka, o které ještě hodně uslyšíme.
Co jsem maminka, tak se účastním už jen s kolekcí Silverline, kterou navrhuji pro Pietro Filipi. Je to prémiová řada z luxusních materiálů. Momentálně jsem dokončila už sedmou sezónu, což je úžasné a neuvěřitelné. Když jsme se spoluprací začínali, vůbec jsem netušila, jak bude úspěšná. Na pražském Mercedes Benz Prague Fashion Weeku tedy prezentuji svou práci spolu s designéry, kteří tvoří pro Pietro Filipi ostatní linie.
Vlastní přehlídku plánuju až bude dcera větší a budu mít víc času na práci.
Trvá to čtyři až šest týdnů. Z kožešin nešijeme přímo na míru, ale zákaznice si může vybrat model z mé kolekce, který lze případně ušít v jiném materiálu, barvě, upravit detaily, délku. Záleží, jaké jsou představy klienta.
Ani ne. Nestává se mi, že by za mnou přišel někdo s cizí fotkou z časopisu. Většinou znají moji práci a přijdou s tím, že viděli něco u mě na Instagramu.
Myslím, že žiju to, o čem jsem ani nikdy nesnila. Nejsem z těch, co mají ostré lokty a vytýčí si nějaký cíl v životě a jdou si tvrdě za ním a odškrtávají si, co dokázali a co jim ještě zbývá. Nechávala jsem se životem unášet, věci plynout. Vztah k módě jsem měla ale od malička. Když se mě na základní škole ptali, co chci dělat, říkala jsem, že chci být módní návrhářka. Šila jsem, pletla svetry, neustále něco tvořila. Nakonec jsem se k tomu dostala až v devětadvaceti. Byla jsem ve správnou dobu na správném místě.
Myslím si, že když si někdo něco moc přeje nebo to má ještě od dětství v podvědomí, tak se to plní. Každopádně je za tím velká spousta práce. Přehnaná urputnost je na škodu.
Ta je totálně svá. Narodila se o měsíc dřív, ale nikdy nebyla opožděná s ničím. Ve dvou letech drží tužku jako já.
Proč konkurence? Třeba budeme někdy spolupracovat (smích). Založíme rodinnou značku nebo bude pokračovat v tom, co dělám. Uvidíme. Je všestranná. Můj partner je fotbalista a ona má od malička “míč na noze”.
Název mé značky IAM, je můj monogram. Jsem křtěná Anna, to asi málo lidí ví. Aktuálně chci, aby si po sobě Iza uklízela hračky. Rozhodně ji nebudu cepovat, abych si jí vychovala k obrazu svému. Přála bych si, aby byla zdravá a šťastná ať bude dělat v životě cokoliv.