Rychlá zpověď - Jakub Vágner: Buď umřu, nebo přežiju

Odkud ses vrátil?

O mé poslední cestě úplně nemůžu mluvit, protože to je zatím moje tajemství. Jak se říká, je to pod pokličkou. Expedici předtím jsem byl v Amazonii, kde jsem natáčel projekt, který jsem připravoval posledních deset let. Projekt, který se netýká ryb, ale jednoho z velmi významných amazonských kmenů, se kterým jsem strávil velkou část svého života. Natáčel jsem tam hodinový dokument pro Českou televizi. Myslím si, že to bude totální pecka, něco, co ještě asi nebylo natočené.

Můžeš být malinko konkrétnější? Například o jaké lidi jde?

Uvidíte kulturu, o které si naprostá většina lidí myslí, že už neexistuje.

Do Amazonie jezdíš hodně často, že?

Dalo by se říci, že pár let svého života jsem tam už strávil.

Byt na prodej na Praze 2 - 29 m², Praha 2

Zobrazit nemovitost

Každý máme místo, kam se rádi vracíme. Proč Amazonie? Vždyť je to tam nebezpečné, potřebuješ očkování a je to za těžkou hranicí našeho komfortu…

Možná to, co jsi vyslovila, je přesně to, proč tam jezdím. Mě nenaplňuje jezdit na Kanárské ostrovy nebo na Maledivy, když vím, že tam byla přede mnou asi miliarda lidí. V mých očích už je to vlastně zničená a lidmi pro jejich pohodlí upravená příroda. Nepotřebuji žádný komfort, potřebuji pravost a ryzost, a tu najdu právě v Amazonii. Právě to, že opouštím svojí komfortní zónu, mně vyhovuje. Ne že by mně bylo jedno, že je to nebezpečné, ale právě proto tam ti lidé nejezdí. Každé takovéto místo je něčím nebezpečné a jeho návštěva vykoupená určitým rizikem. Tahle místa jsou pro mě krásná, protože jsou ryzí. Pravá příroda bez zásahu lidské civilizace

Kolik dní v roce jsi mimo republiku?

Je to jak kdy. Byly roky, kdy jsem byl pryč deset měsíců. Teď se ale musím starat o Katlov a jiné věci kolem. Tak zhruba pět měsíců v roce jsem mimo republiku, a to převážně na natáčení.

Rybaření jsi v podstatě zasvětil celý život. Myslíš si, že to bude tak i nadále? Kvůli tvé vášni pro věc ti ztroskotal už nejeden vztah.

Jakýkoliv vztah, který jsem kdy historicky měl, tak ten člověk, ať to byl můj kamarád, přítelkyně nebo moje rodina, tak vždycky všichni jednoho dne poznali, že příroda a ryby pro mě byly, jsou a budou vždycky na prvním místě a nikdo nikdy to nemůže změnit, protože je to můj život. Každého, koho se na to z mého okolí zeptáte, vám to potvrdí. Předělat mě nejde.

Nejde o to někoho předělat, člověka nikdy nepředěláš. Jde ale o to dělat nějaké kompromisy. Ale jak je udělat, když jsi takovou dobu pryč?

Právě proto jsem ten kompromis historicky udělat nechtěl, abych nečinil nikoho nešťastným. V mém případě udělat kompromis totiž znamená, že ten člověk po mém boku nebude úplně šťastný. Člověk nesmí být sobec a musí toho člověka nechat jít, aby mohl k sobě najít člověka, se kterým šťastný bude.

Nebojíš se, že toho rozhodnutí budeš někdy litovat? Že jsi svůj život zasvětil rybám a přírodě?

Vím, že kdybych tu práci nedělal dál, a pro mě to není práce, pro mě je to poslání, tak že bych zklamal hodně lidí. Takže určitě toho nikdy litovat nebudu.

Rybaření i tvoje cestování jsou určitě finančně nákladné. Máš sponzory, ale zezačátku to muselo být peklo, jestli jsi to dělal sám za sebe.

Peklo… Víš, vím, jaké je to žít bez peněz, být úplně na dně, jak to vypadá, když je člověk skoro zlomený. To všechno jsem zažil. Peníze jsou podstatné, ale určitě to není všechno. Znám okolo sebe hodně bohatých lidí, ale ve skutečnosti jsou to úplní chudáci. A znám kolem sebe lidí, kteří nemají skoro žádné peníze, ale jsou to strašně bohatí lidé. Svět a hodnoty se podle mě posunují úplně špatným směrem.

Zajímavé a možná trochu paradoxní je, že tvůj bratr Karel si vzal takovou ikonu všeho luxusu a krásy, to vůbec nezapadá do toho tvého konceptu.

Lidi hrozně rádi škatulkují. Zvíře se chová tak a tak, dělá to a to, dosahuje takové délky a váhy. To nefunguje u žádného živočišného druhu a ani u lidí. Každý člověk je unikát, někdo má 50 kilo někdo 150, někdo by mouše neublížil, a někdo je masový vrah. Někdo dává peníze na první místo, a pro jiného nejsou vůbec podstatné. S bráchou Kájou se máme hrozně rádi, každý jsme úplně jiný, ale vlastně v mnoha věcech jsme úplně stejní.

Říkal jsi, že máš list všech možných exotických nemocí. Jak je to možné, když se naočkuješ? Co bylo nejhorší? A jak to řešíš na místě, kde není poblíž nemocnice?

Třeba jenom malárii, na kterou umírá přes tři miliony lidí ročně, jsem měl sedmkrát.

Co pak děláš na tom místě?

Nic. Buď umřeš, nebo přežiješ.

Takže si to vytrpíš?

Na malárii konkrétně neexistuje očkování. Můžeš si vzít jenom antimalarika. Měl jsem ale spoustu dalších tropických nepříjemností. Asi nejhůř mi bylo, když jsem měl malárii a břišní tyfus zároveň, to fakt nevíš… Ale to k tomu patří, když jezdíš do těchto míst. Závažná a riziková onemocnění – to je jedna z těch věcí, jak jsem říkal, to vykoupení něčím, že se pohybuješ v necivilizovaném světě. Když tam jezdíš často, je pravděpodobné, že je dostaneš.

V naší republice i po světě je tvé jméno mezi rybáři známé, jsi rybářská celebrita. Je někdo, kdo ti šlape na paty? Ať už z Čech, nebo ze světa?

Já to takhle nevnímám, ani jsem to nikdy nevnímal. Nezačal jsem chytat ryby proto, abych byl slavný nebo abych měl peníze. Začal jsem chytat ryby proto, abych byl šťastný. Kvůli rybám jsem opustil třetí ročník pražské státní konzervatoře.

Děda říkával: „Dělej jednu věc, dělej ji naplno a dělej ji pořádně.“ Ta „sláva“ nebo ty peníze, to je všechno vedlejší produkt toho, co od dětství miluju. Že to přišlo, je fajn, je to skvělé, ale nikdy jsem po tom netoužil. To, že mě lidi začali poznávat, chodit na moje přednášky, žádat o autogramy a takovéto rozhovory, to přišlo nějak samo. Je to samozřejmě hezký pocit, že to, co mě baví, je schopné mě uživit.

Mezonetový zařízený byt 5+kk na pronájem-Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Ale že bych vnímal, že mi někdo šlape na paty, vůbec jsem se tím nikdy nezabýval. To jsou všechno moji přátelé, já to takhle neberu. Mezi tou „rybářskou elitou“ ve světě se velmi respektujeme a vzájemně si radíme a pomáháme. Když člověk něco dokáže a překročí takový ten okamžik, který má člověk často, když je mladý – já ho měl taky, to „já jsem nejchytřejší, vím všechno nejlíp a ostatní jsou blbci“ – tak když se v mém oboru prochytá k tomu, že už mu je jedno, jestli jeho největší ryba má tři metry a sedm nebo o deset centimetrů víc, tak už se pak uklidní, nepotřebuje si nic dokazovat a začne vnímat úplně jiné hodnoty.

Pro mě už je dneska úplně stejně podstatné i to cestování a poznávání nových kultur. Když tu rybu, která je velká, chytím, tak je to super bonus, když ne, tak třeba příště.

Jíš ryby? Nejsi vegetarián?

Nejsem, na těch výpravách nemůžu být vegetarián, takže jím všechno, co vrhá stín. Mám to tak, že ryby jím, ale ne moc. Vždycky jsem tvrdil, že nejlepší kuřecí je vepřové a nejlepší rybina je hovězí.

Takže kdybych se tě zeptala na nejlepší recept na rybu podle Jakuba Vágnera?

Já jsem tragický kuchař, podle mě dokážu spálit i vodu.

Co si myslíš o těch nejrůznějších organizacích na ochranu zvířat a ochranu životní prostředí? Ty, co loví plasty z oceánů, třeba v Malajsii s tím mají obrovský problém…

Co si o tom myslím… Ty nepoužíváš plastové věci?

Jednou za čas ano.

No vidíš, tak proč se mě na to ptáš? Já je taky používám, používají je všichni lidi na světě. Označit někoho, že za to může, to je, jako kdybych řekl, že ropné společnosti můžou za zkázu Amazonie. Jezdíš autem, já jezdím autem. Museli bychom se vrátit do jeskyně. Nebudu ten, kdo bude takhle hodnotit a mluvit, protože já bych musel žít taky úplně jinak, abych měl čisté svědomí, že se na tom taky nepodílím.

Ty takhle ale občas žiješ, třeba v té Amazonii.

Žiji, ale ne na sto procent. V okamžiku, kdy bych chtěl někoho soudit a vyslovit něco proti někomu, pak musím mít svědomí absolutně čisté. Když žiješ ve 21. století na území Evropy, tak to prostě nejde.

Pořád něco natáčíš, existuje s tebou mnoho pořadů. Kam se může rybaření ještě posunout dál?

To je nekonečný vývoj, příroda se mění. Evoluce pořád pokračuje, ve všem. Je pořád kam se posouvat, i lidsky. Mě třeba trápí, že některé věci, které je teď možné natočit nebo jsem historicky natočil, dneska už možné natočit není. A to je třeba jenom blbých 20 let.

Vím, že kdybych měl děti, tak ty unikátní věci, které točím dnes, už nikdy neuvidí, jenom v těch mých dokumentech. I takhle vnímám tu svou práci – že chci zachycovat ty kultury, nejenom to rybaření, ale i ta místa, přírodu, zvířata. Vím, že přijde okamžik, i v mém životě, kdy už to natočit nebude možné, protože už to tu nebude.

Říkal jsi, jestli někdy budu mít děti. Chceš někdy mít děti?

Určitě bych někdy chtěl mít děti, ale ten čas ještě nenastal.

Dětem se hodně věnuješ, edukuješ, pořádáš pro ně různé akce…

Ano, třeba teď na konci května přijede ke mně na Katlov 16 týmů z celé Evropy. Koná se tu juniorské mistrovství v lovu kaprů. Budou tu děti od deseti do osmnácti let. A prvního června tu probíhá Dětský den rybářských slavností a tento den bude i vyhlášení šampiónů tohoto mistrovství. Bude tu obrovský doprovodný program. Všechny atrakce tu budou pro děti a rodiče zdarma. Je to nádherná akce, děláme to pátým rokem.

Když jsme to dělali první rok, tak bez jakékoliv reklamy nebo marketingu přijelo přes dva tisíce lidí. Loni už to bylo šestkrát tolik, dělá nám to radost. Plánujeme to celý rok, má to na starosti moje sestra Terezka, dělá skvělou práci.

Za posledních deset let se mládeži snažím věnovat co nejvíc, protože si myslím, že to je to nejdůležitější, co můžeme dělat. Je hezké vidět malé kluky a holky, jak jsou u vody a v přírodě šťastní.

To je s podivem, dnešní děti raději sedí u počítače a rodiče mají problém je dostat ven.

Není to o tom, že by neměly děti zájem o přírodu, jenom je poměrně málo lidí, kteří jsou schopni jim tu přírodu ukázat tak, aby je to bavilo.