Honza Kořínek je v Česku známý jako jeden z nejlepších kadeřníků v zemi. A ne nadarmo. Za jeho zlatými ručičkami se sjíždí klienti z celé republiky a výjimkou nejsou ani známé osobnosti. Jak zvládl koronavirovou krizi a na co se nejvíc momentálně těší, se dočtete v rozhovoru pro LP-life.cz.
Pracujeme od 11. května, což je už déle než měsíc. Cítím se dobře, ale upřímně hodně unaveně. Je to náročné období.
Dobrá otázka. Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Ale vím, že někdy si člověk musí říct dost – už ne. Uvidíme, zatím se samozřejmě snažím každému vyhovět, může se ale stát, že síly dojdou a nebude to možné.
Musím zaťukat, že šok jsem naštěstí neměl ani jeden. Když se budu bavit vyloženě o svých klientkách, tak jenom asi dvě si daly nějakou barvu na vlasy. Nebylo to peklo, nemuselo se to dlouho opravovat.
Upřímně si myslím, že asi každý, kdo podniká, a i ten kdo nepodniká, by měl myslet na zadní vrátka a měl by mít rezervu. My jsme ji naštěstí měli. Nebudeme si ale nic nalhávat, rezervy nejsou nekonečné. A kdyby to trvalo déle, mluvil bych asi jinak. Naštěstí jsme to všechno ustáli.
Samozřejmě to jsou ztráty hlavně finanční. Pro mě to bylo i psychicky náročné, protože jsem člověk, který je zvyklý být denně v práci, pracuji deset dvanáct hodin denně. Najednou vás někdo zavře doma a nemůžete dělat téměř nic, krom toho, že můžete uklízet a vařit. Ale to už vás potom taky nebaví.
Samozřejmě jsem byl s našimi zákazníky v kontaktu, pomáhali jsme jim a radili, jak to přežít, chystali jsme nějaké balíčky na doma na barvení. Snažili jsme se, tak jako spousta jiných kadeřníků a kadeřnictví.
Pořád něco vymýšlíme. Třeba během nuceného zavření salonu, jsme více točili videa na Instagram do naší IGTV. Má to pěkný úspěch, tak s tím třeba chceme pokračovat. Jinak plánů pro rok 2020 bylo hodně, tak se těšíme, až se k nim budeme moci vrátit.
Měli jsme se zúčastnit několika zahraničních akcí, měli jsme třeba letět fotit naše další kolekce do zahraničí. Už jsme měli vše zařízené a naplánované. Měli jsme vydat další číslo našeho vlastního časopisu. Chtěli jsme se zapojit do několika kadeřnických soutěží. A také jsme chystali jedno velké překvapení pro naše klienty, ale to si zatím nechám pro sebe, protože ten správný čas má evidentně teprve přijít.
Odpovím asi nečekaně, ale úplně nevnímám, že se to stalo. Samozřejmě se snažíme dělat spoustu projektů, focení, snažíme se o reklamu, ale zas tak se necítím, že bych se takhle dostal do povědomí lidí.
No jo, to si ale vždycky říkám, že je to zrovna určitě člověk, který o mě slyšel. Ale nemyslím si, že je to ve finále tak horké.
Spousta! A víte proč? Protože pro nás jsou všechny klientky celebrity. Neděláme v tom rozdíl. Takže u nás jsou za hvězdy nejen herečky a zpěvačky, ale i maminky na mateřské nebo manažerky různých firem. Ale chápu, jak tu otázku myslíte, pojďme si říct, že není třeba chlubit se jmény, za nás mluví vlasy, které vidíte různě na všech televizních stanicích v Česku.
Asi ano, jsem přesvědčený, že kdyby jim mé služby nevyhovovaly, tak ke mně nechodí. S některými se známe i z dob, než jsem měl salon. S některými lidmi už je to přátelství. Já doufám, že ke mně chodí, protože jsou se mnou spokojení a že jsem pro ně jak fajn kadeřník, tak i člověk.
Rozhodně. Trendy jdou pořád dopředu a myslím si, že když se člověk nebude vzdělávat, nebude ho to bavit. Může se stát, že někde zamrzne, už se nepohne z místa a na jeho práci to pak bude znát. Samozřejmě každý kadeřník už má potom nějaký svůj rukopis, ale pořád je dobré sledovat, co se děje.
Věřím, že to jsou hezké, čisté, trvanlivé střihy. A také krásné a především zdravé vlasy.
Určitě. Nejsem vůbec odpůrce obrázků, někdy si naopak myslím, že to může hodně pomoct. Myslím si, že je to těžké jak s kým, každý klient je samozřejmě jiný. Čím déle to dělám a čím je člověk zkušenější, tak mi to problém nedělá. Na začátku, když člověk nemá tolik zkušeností, je to vždycky těžké. Když si pak jsem ale něčím opravdu jistý, že to nebude fungovat, není pro mě těžké to zákaznici vysvětlit a hezky to podat.
Dvacet let. Strašně to letí! To je víc než polovina mého života.
Ještě na základce jsem přemýšlel, že bych chtěl dělat barmana. Nakonec jsme s mámou vymysleli kadeřníka, že to zkusím. Když jsem se vyučil, přemýšlel jsem ještě nad nástavbou. Ve hře byla kadeřnická, potom jsem se ještě rozhodoval nad sociálním pracovníkem. Lákala mě sociální sféra a starání se o staré lidi v domovech důchodců nebo lidi s nějakým hendikepem. Nakonec se to přetočilo a jsem kadeřník.
Myslím si, že to není všechno jenom o mně, salon rozhodně stojí i na mém manželovi Honzovi, který dělá manažera salonu. A v neposlední řadě stojí určitě i na kolektivu, který tu máme. Kdybychom na to byli jenom my dva, tak bychom se taky nedostali tolik do povědomí lidí. Je to o Honzovi a holkách, co tu máme. Jsme tým, jsme to my, rozhodně to nejsem jen já.
Začali jsme deset let vztahu a teď v létě to bude pátý rok v „manželství“.
Vůbec ne.
To se nedá ani říct, opravdu hodně. Mám kolem sebe kamarádky kadeřnice, které jsou jak kadeřnice, tak si dělají samy i marketing a tyhle věci kolem, což hrozně obdivuji. Já bych to nedal, nejsem organizačně schopný a neumím zařizovat věci kolem. Jsem kadeřník, spíš jsem ten kreativec, který je tady schopný stát dvanáct hodin na nohou, ale nejsem schopný dělat ty jiné věci.
Upřímně si to nedovedu představit, že bych to měl dělat jenom já. Dovedl bych si to představit tehdy, kdy bych měl jenom malou místnůstku, kde bych byl jen sám za sebe a dělal to pro své potěšení. Pokud se ale bavíme o tom, že se snažíme si vybudovat nějaké jméno a chodí k nám i známé osobnosti, tak to si představit nedokážu.
Dost času trávíme salonem. Nejen že jsme tu fyzicky, ale dost o tom diskutujeme, co budeme a nebudeme dělat. Snažíme sebe i holky někam posouvat, takže dost žijeme naší prací. Když nejsme v Sázavské, oba rádi odpočíváme a jíme. Já k tomu ještě rád popíjím vínečko, což Honza už několik let nedělá. A potom určitě rádi cestujeme.
Do Chorvatska – my to tam máme rádi, jezdíme tam už pravidelně několik let, takže se na to těšíme. A uvidíme, kam nás „doba“ pustí dál. Já mám v plánu ještě Florencii v září, chci na kurz italštiny.
Ano, dostal jsem to jako dárek k Vánocům, byl to můj sen. Původně jsem měl letět v polovině března, ale to bohužel nevyšlo.
To se uvidí, to nikdo neví. Každý se musíme nad sebou – svým podnikáním – zamyslet a udělat nějaké kroky. Asi je pravda, že spousta věcí bude jinak. I my už jsme se rozhodli dělat některé věci jinak. Teď přijde ten čas to uvést do praxe.
Ano, pravidelně jsme fotili své účesové kolekce, dvakrát do roka – to třeba teď nějakou dobu určitě nebude. V tomhle chceme změnit směr. Tak jako některé velké módní domy zrušily sezony, tak i my tohle budeme upravovat.
Tak jako u kohokoli jiného. Prezentuje vaši představu o nadcházejících trendech. Zobrazuje vás, vaše nápady a myšlenky. To se všechno v kolekcích snažíme ztvárnit.
Do teď jsme dělali kolekce na jaro a léto a pak také pro podzim a zimu. Někdy je to klasičtější, jindy extravagantnější, zkoušeli jsme i kolekci založenou na emocích, několikrát jsme byli fotit v zahraničí. Je to opravdu různorodé. V těchto chvílích kreativita jede na plno, tvořit kolekce společně s týmem do detailů včetně make-upu a oblečení, je úplně jiná práce než klasická kadeřničina u křesla v saloně.