Rychlá zpověď - kouzelník Ondřej Pšenička: Přelstil jsem Davida Copperfielda

Kdy vás napadlo, že se chcete věnovat kouzelničení?

Když mi bylo devět nebo deset let, a vůbec nevím proč. Nevím, co jsem kde viděl, ale něco jsem někde zkusil a bavilo mě to.

Rodiče vám tehdy koupili první karty nebo hůlku?

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

To ne, nic takového. Najednou mě napadla možnost, že by mohl být někde nějaký kouzelnický kroužek. Tenkrát fungovaly ještě Zlaté stránky, tak jsme se tam nejdřív s mamkou podívali na termín kouzla. Nakonec teta z Železného brodu znala jednoho kouzelníka, který tam pořádal mistrovství juniorů a ten nám dal kontakt na tajemníka Českého magického svazu, který nám potom dal kontakt na někoho, kdo vedl v Praze kouzelnický kroužek. Tam jsem začal kouzlit.

Věřil jste jako dítě, že je to opravdové kouzlo? Dnes víme, že je to nějaký trik, který je třeba si osvojit.

To už jsme věděli tenkrát. (směje se)

Vážně? Já bych v devíti letech možná věřila, že někomu můžu přičarovat žábu na hlavu.

Myslím si, že možná když jsou vám tři roky, budete si myslet, že přičarujete žábu. Ale pak budete dělat to, co všechny ostatní děti, které říkají „mami já teď zmizím, zavři oči“ a poběží se schovat za dveře, není to žádný zázrak. Do té doby, co věříte na Ježíška, tam ale asi nějaká možnost je.

Kdy vám bylo jasné, že to bude vaše životní náplň a budete se tím živit?

Vím, že jsem s touhle myšlenkou začal koketovat ve škole, když jsem začal být úspěšný na kouzelnických soutěžích. Zajímavé to bylo, když jsem si tím začal vydělávat peníze, což bylo od mých třinácti let.

Pamatuji si svoje první kouzelnické vystoupení. Bylo to v Růžové čajovně a tenkrát jsem za to dostal 700 korun, myslím, že to bylo na Mikuláše. Bylo to asi půlhodinové představení pro děti, dělal jsem zvířátka z balonků a podobně. Druhé vystoupení už pro mě bylo za neuvěřitelné peníze, to bylo na nějakém vánočním večírku v Mánesu za 1500 korun. To pro mě jako malého kluka bylo naprosto neuvěřitelné.

Kolik si berete dnes za vystoupení?

Když zavoláte mému manažerovi s tím, že byste mě chtěla na večírek, tak je to nějakých patnáct tisíc na hodinu.

To jste se hodně posunul.

Ono už je to nějaký ten pátek, taky jsem se trochu zlepšil. (směje se)

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Šel jste kouzlení studovat i do Ameriky. Ani jsem netušila, že takové školy existují. Kdo to vede, Copperfield?

Ne, ale jsou tam špičky. Kouzelnický svět je opravdu dost podobný tomu třeba z Harryho Pottera. Máme vlastní kouzelnické nakladatelství. Jsou kouzelníci, kteří vydělávají jenom na kouzelnících v kouzelnické komunitě. Kouzelníci jsou ale všude, třeba politici. Takoví ilumináti. V každém vědním nebo společenském oboru.

Takže vy jste český Harry Potter? Můžu vás tak označit?

Vzhledem k tomu, že kouzelníky už učím, tak bych byl spíše někdo za katedrou.

Kdy a kde jste studoval a co jste se tam naučil?

Kroužek byl v roce 1996, tam jsem chodil dva roky. Pak mě učil Alan Vejr, který si říkal Eve´n Alan. Byl to profesionální kouzelník, který léta žil tady a potom ve Švédsku. Učil mě čtyři roky, do mých šestnácti. Potom už jsem se učil u různých kouzelníků a jezdil na mistrovství světa a kouzelnické kongresy. Po všeobecném gymnáziu, kam jsem chodil do dramaťáku, jsem začal studovat herectví. Na DAMU jsem se nedostal, místo toho jsem šel na ekonomku, a tam jsem vydržel jenom měsíc. Zbytek roku jsem dělal profesionálně kouzla. Poté jsem šel na tři roky na vyšší odbornou školu hereckou, po ní jsem dva roky dělal divadlo a film.

Dva a půl roku jsem pak studoval herectví v Americe, mezitím jsem tam studoval kouzla na Akademii kouzelnických umění v Magic Castle. Tam jsem byl asi do roku 2014. O rok později jsem se definitivně rozhodl, že budu dělat už jenom čistě profesionální kouzla. Od té doby se začala odvíjet moje kariéra, to znamená představení 52 Lovers v divadle Kolowrat, Fool Us a potom karty Butterfly Playing Cards. To jsou tři milníky, které mě dostaly do podvědomí u nás i v zahraničí.

Původně jste tedy měl být herec.

Původně jsem měl být kouzelník. Herectví jsem začal dělat proto, abych byl lepším kouzelníkem. Svět divadla a filmu mě ale natolik vcucnul, že to vypadalo, že budu spíš herec. Když jsem to zkusil a v nějakých věcech jsem hrál, zjistil jsem, že je kolem mě mnohem víc lidí, kteří jsou objektivně mnohem lepší než já. Měl jsem pocit, že v kouzlení mám mnohem větší potencionál, a s tím jsem bojoval osm let.

Nakonec se moje ego rozhodlo, že asi nebudu obdivovaný herec v Hollywoodu, ale možná bude lepší, když budu světově obdivovaný kouzelník. Zkusil jsem to a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

Vy se specializujete jen na karetní kouzla?

Během života jsem dělal všechny možné druhy kouzel.

Rozlišuje se mezi nimi?

Samozřejmě. Jsou iluze, větší kouzla, která se dělají na jevišti, ale obvykle je to opravdu veliké. Někdo vleze do bedny, kde ho někdo rozřízne vejpůl a podobně. To jsou iluze a ty jsem taky dělal. Nakousl jsem i trapnomagii, co dělá Richard Nedvěd. Jsme kamarádi a dělali jsme spolu jednu iluzi. Dali jsme dohromady skupinu pěti lidí, se kterou jsme byli společně ve Švédsku, Německu, Švýcarsku a u nás. To existovalo asi tři roky, potom jsme šli každý svou cestou.

Na soutěži Fool Us jste třikrát jako jediný Čech obelstil porotu. Jsou tam kouzelníci z celého světa? Kolik lidí jste porazil?

Jsou to američtí kouzelníci, ale první sérii natočili v Anglii. Jsou tam Penn a Teller, kteří jsou spolu nějakých čtyřicet let, jsou to ohromné hvězdy v Las Vegas, kde mají svou show už 27 let, jsou ohromně populární. Jeden čas si říkali Bad Boys of Magic, prozrazovali nějaká kouzla veřejnosti, ale vtipným způsobem.

O kouzlech toho vědí strašně moc a v této soutěži jsou jako porotci. Přicházejí tam různí kouzelníci a snaží se jim ukázat něco, na co nepřijdou, jak se to dělá. Teller nemluví, ale z těch dvou je ten největší mozek, snaží se na to nějak přijít. A Penn pak nějakým kouzelnickým kódem, aby úplně neprozradil, jak se to dělá, řekne svoje domněnky. Když na to nepřijdou, dostane kouzelník vtipnou trofej a oni ho vezmou jednou vystupovat na svou show do Vegas, zaplatí mu letenky a hotel.

To je hlavní cena? Není finanční?

Může být i finanční, můžete si vybrat. Buď letíte do Vegas a na konci show ukážete většinou to, co jste dělali na té soutěži, nebo dostanete tisíc dolarů. Takže jsem si samozřejmě vybral Vegas.

Jak dlouho jste vymýšlel ten trik, abyste je ošálil?

Poprvé to bylo kouzlo, které jsem už předtím dělal, ale vymýšlel jsem ho čtyři roky. Ten druhý trik, respektive ten princip, na kterém je založený, trénuji od roku 2001, v té době to bylo sedmnáct let. To, co jsem připravoval na třetí vystoupení, trvalo asi půl roku, kdy jsem pro ně vymyslel novou a lepší metodu.

V té soutěži je ideální, aby to bylo něco, co není známé. To poslední jsem vyvíjel půl roku, chtěl jsem udělat něco úplně nového. Nic z toho jsem ještě nikdy nedělal. Všechno jsem vymyslel pro tu událost. A už to nikdy dělat nebudu, protože to bylo přesně zasazené do soutěže a navazovalo to na předchozí vystoupení. Bylo to na míru.

Povedlo se to někomu jinému?

Jsem jediný Čech, který tam kdy byl, logicky jsem tedy jediný Čech, který je přelstil.

Myslela jsem, jestli se také povedlo někomu jinému přelstít je třikrát.

Je ještě jedna Australanka Helen Coghlan, které se to povedlo taky třikrát. Předtím jsem byl jediný Evropan, který je přelstil dvakrát a jeden ze šesti celosvětově. No a teď jsem tedy jediný kouzelník na světě, který je přelstil třikrát.

Kolik je v Česku kouzelníků, kteří se kouzlením vyloženě živí?

To nevím, odhadoval bych to na třicet, možná až padesát. Mohou to být totiž i kouzelníci, kteří se živí kouzlením na dětských oslavách. Myslím si, že nejvíc peněz je v představení pro děti, respektive je to nejčastější příležitost. Nejvíc peněz za jedno vystoupení je v korporátní magii, to znamená kouzla pro velké firmy, nebo trade show, kdy kouzelník je na výstavách u stánku firmy a má za úkol vytvořit dav a provést lidi stánkem.

Pro koho vystupujete vy?

Já vystupuji pro diváky divadelní. Pro mě je nejoblíbenější kouzelnická platforma divadelní představení, kdy diváci přijdou na mě.

Ve kterém divadle vystupujete?

V divadle Kolowrat, představení se jmenuje 52 Lovers. Je to v češtině, jednou za čas ho udělám v angličtině pro turisty. Teď budu mít představení v říjnu a listopadu. Představení je jenom pro padesát dva lidí.

Co děláte mezi tím? Musíte se živit i nějak jinak.

Prodávám kouzelnické karty.

Žijete primárně v Česku?

V běžném roce, kdy není pandemie, žiju méně než půl roku v Čechách a většinu roku jsem někde pryč. Většinou jsou to vystoupení pro kouzelníky.

Takže učíte?

Ano.

Setkal jste se někdy s Copperfieldem?

Potkal jsem se s ním. Mám z něj obrovský respekt, takže jsem si s ním nikdy moc nepovídal.

A co jste dělali?

Poprvé jsem se s ním setkal ve čtrnácti letech.

Kde?

V Praze, v hotelu, kde bydlel, když tu měl představení. Byl jsem na tiskovce, obou představeních a pak i na afterparty. Tam si mě zavolal a ukázal jsem mu nějaké kouzlo. Tenkrát o tom vyšel i nějaký malinký článek, že jsem mu ukázal kouzlo, které neznal. Je vlastně pravda, že už jsem přelstil Copperfielda, když mi bylo čtrnáct. (směje se)

Jak to, že ho neznal? Co to bylo za trik?

Byl to poměrně pokročilý karetní trik.

Co vám na to řekl?

Nevím, jestli se mě zeptal, odkud to je, ale řekl jsem mu, že je to od kouzelníka Riche Blocha. Byl u toho tenkrát i Copperfieldův producent, se kterým jsem teď kamarád. Podívali se na sebe a zasmáli se, evidentně s ním měli nějakou vtipnou historku. Ten večer jsem to možná naťukl, protože on si na svoje poslední kouzlo v představení bere diváky z publika, kteří chytí balon, a potom je nechá zmizet.

Já byl jeden z těch náhodně vybraných. Šel jsem k podiu, kde je člověk, který diváky rozděluje na ty, kteří mají zmizet, a ty, kteří se ze strany dívají, že se nejedná o podvod. Ti, co lidi rozdělují, mají pamatovák na obličeje, a jedna žena z nich si mě pamatovala z té tiskovky. Zeptala se mě, jestli jsem novinář, já jsem řekl, že ne, že jsem kouzelník. Přidala mě k někomu z Copperfieldova týmu a posadili mě na kraj, kde jsem se mohl dívat. Odtud si mě Copperfield pamatoval a díky tomu si mě zavolal na té afterparty. S jeho producentem se teď známe.

Před dvěma lety jsem šel na Copperfielda ve Vegas, ten producent mě tam uviděl a strašně se naštval, že nebudu platit za lístky, že mu mám dát vždycky vědět. Naše první setkání si už ale dávno nepamatuje samozřejmě, taky jsem vypadal úplně jinak.

Jak jste se dostal ve čtrnácti na tiskovku?

Znal jsem redaktorku Primy.

Naučil jste se od něj nějaký trik?

Spíš než trik jsem se naučil design kouzel. Od něj a jeho týmu. Těžko totiž říct, co je Copperfield, a co je jeho tým, protože věci, které vytváří, je spolupráce několika lidí. On je ale ten, který do toho dává hodně sebe. Naučil jsem se od něj perfekcionismu.

Co je váš kouzelnický cíl? Čeho byste chtěl dosáhnout?

Nemám dlouhodobý cíl. Chci být v každý moment nejlepší, co můžu být, a zvolit tu nejlepší cestu. To samozřejmě nikdy nevíte, která je, z našeho subjektivního pohledu si nicméně můžete vybrat. Když se ale zafixujete na nějaký dlouhodobý cíl, je možné, že vám cestou unikne něco, co by vás potencionálně mohlo dovést mnohem dál.

Děkuji za rozhovor, Ondřeji.