Rychlá zpověď - Liběna Rochová: Lidé by měli sami sebe víc vnímat, byli by pak šťastnější

Mercedes Benz Prague Fashion Week rozhodně patří mezi největší módní události v České republice. Jak jste se připravovala?

Přípravy netrvaly dlouho. Já se jako návrhář této akce už dlouhodobě neúčastním. To ale neznamená, že tím opovrhuji. Naopak. Fashion week považuji za skvělou příležitost se prezentovat, a i proto se této akce pravidelně účastní náš Ateliér designu, oděvu a obuvi UMPRUM. Studenti by podle mě měli vědět, jak to funguje. Být toho součástí a ne to sledovat jen zvenčí.

Jak jste pojali letošní fashion week?

My pracujeme na projektu „Power of Indentity“ a čerpáme z tradic české kultury. Letos slavíme 100 let od vzniku republiky. A dá se říct, že i z toho vycházíme. Každý student si vybral, na čem konkrétně bude pracovat. Všichni měli možnost si vybrat téma i inspirační zdroje. Já osobně si přeji, aby dělali spíše výtvarné věci. Teď totiž mají možnost. Kdy a kde jinde by to měli dělat, než teď, kdy studují. Později, až se budou muset uživit, bude potřeba dělat reálnější věci, nositelné. Takže dokud mohou, ať se více věnují umění.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Proč se vy osobně jako návrhářka neúčastníte fashionu weeku?

Přestože mu fandím, opustila jsem tuto scénu v devadesátých letech. Nechtěla jsem totiž být součástí master production. V devadesátém prvním roce jsem prodala svou první kolekci a prodávala jsem pak každý rok na fashion weeku v Německu. Velmi rychle jsem ale přišla na to, že to není cesta, kterou se chci ubírat. Jsem solitér a spíš než obchodník s oděvem, jsem kreativec. A mě by to mou tvůrčí duši ubíjelo. Další věc je, že v těch devadesátých letech tady nebyl tým lidí, který by měl zázemí pro toho volně smýšlejícího designéra. Tady to prostě nebylo. Spoustu věcí jsem si musela dělat sama. A to m nesmírně ubíjelo. Takže jak jsem řekla, nechtěla jsem ztratit svou tvůrčí duši, a proto jsem master production opustila.

Dostala jste někdy nabídku, která se, jak se říká, neodmítá?

Jednou jsem měla nabídku obchodu na 5th avenue v New Yorku. Byla to hezká představa, ale nakonec jsem došla k tomu, že ani tohle nechci. Nechci se podbízet trhu. Hodlám dělat vždy věci, za kterými si stojím. Byly doby, kdy bylo velkým trendem mít obchod, fungovat v tom obchodě deset, dvanáct hodin. Teď najednou řešíte, jestli zaplatíte nájem. Zkrátka nechtěla jsem se dostat do smyčky, do kolotoče, který byl tehdy trendem. I když musím říct, že co se týče obchodu, vlastního butiku, dnes jsou na to rozhodně lepší podmínky. Proto mám taky ateliér, cíleně v prvním poschodí. Ženy si tak mohou přijít udělat věci na zakázku anebo dvakrát do roka je ateliér otevřen veřejnosti. To pak uspořádám komorní přehlídky nebo výstavy, kde představím nositelnou kolekci, limitovanou. Zákazníci už vědí, že jsem solitér, to znamená, že to, co udělám, mám maximálně ve třech kusech. Popřípadě pokud se jedná o specifický velmi výrazný kousek, udělám to jen jednou, originál. Ta kupní síla je tady menší a hlavně ten segment, který já oslovuji, tak je malý a nemůžu si dovolit, aby měly výrazné šaty hned tři ženy.

Neměla jste právě někdy strach, že oslovíte opravdu malou skupinku žen?

Já jsem takhle nikdy nekalkulovala. Pravdou je, že jsem jednou dostala otázku, jestli mi nevadí, že v centru Prahy nepotkám deset svých kabátů. A já jsem řekla, že nevadí. Já raději udělám, doufám, špičkový design, výtečný řemeslo a originál, kdy šaty jsou ručně ušité, pro tu jednu zákaznici. Tuto unikátnost mám mnohem radši.

Dá se fashion week v Praze srovnávat s těmi, co jsou ve světě?

Já bych řekla, že ano. Nicméně existují a budou vždycky existovat top čtyři místa na světě pro fashion weeky – New York, Londýn, Milán a Paříž. Takhle je to prostě daný. Díky bohu ale za to, že vznikají i jinde, třeba v Indii a jinde ve světě. Je to v pořádku. Pozvedává to lokální průmysl, takže Mercedes Benz Prague Fashion Week podporuje zejména české návrháře.

Nedávno vyšla československá mutace světového magazínu Vogue. Měla jste možnost ho pročíst?

Ano, ano. Já jsem tam měla dokonce i model. I moji studenti tam měli své práce. Přímo pro Vogue jsme realizovali takový modrý kabát, který je teď k vidění v muzeu UPRUMU.

Národ se rozdělil na dva tábory. Jeden vnímá toto první číslo velmi pozitivně a druhý zase naopak. Kam spadáte vy?

Mě to vůbec nepřipadá hrozný. Krásný je, že máme konečně zase nějakou možnost se prezentovat. Je to výborná příležitost jak pro české, tak i pro slovenské návrháře. Dostávají prostor. Tolik ho dříve taky nebylo. Může jim to tak určitě pomoct. Jinak se mi ve Vogue líbily dva příběhy. Jeden byl o filmech, českých filmech, které já vnímám jako světové a že opravdu jsou. A potom se mi líbil ten příběh s Olgou a úžasnou Karolínou Kurkovou.

Co by neměl módní návrhář postrádat?

Posedlost, dravost, manažerské schopnosti, talent. I když, pokud jde o talent, tak to je tak 20 až 30 procent toho, co by měl návrhář v sobě mít. Měl by umět vycítit situaci, příležitost. A nesledovat trendy, respektive se trendy neřídit. Být sám sebou. Dělat si své osobité věci.

Takže kdybych se vás teď zeptala, co je trendem letošního roku, tak mi to neřeknete?

Mě to v podstatě nezajímá. Ano, sleduju to, ale to je všechno. Je potřeba si uvědomit, že každý jeden návrhář by měl mít jistou otevřenost, nadsázku, velkorysost a pochopitelně trpělivost. Je potřeba mít také peníze a to už je velmi individuální. Ne vždy totiž jsou, takže pak je potřeba odvaha.

Vzpomenete si ještě na svůj první kousek, který jste prodala?

Vím, že to bylo na zakázku. Ale pro koho a co konkrétně, to už nevím. Ale vzpomínám si na jeden model pro kurátorku UPRUM muzea paní Lamarovou. Tenkrát měla výstavu v Tokiu. Byl to kožený kostýmek. Dostala jsem tehdy jasný vzkaz: „Teď jsem to já, děkuju“. Tak jsem byla ráda. Upřednostňuji práci na zakázku. Je to osobitější. Pracujete pro konkrétní osobu. Výhodou zakázky je, že si můžete nechat na sebe udělat cokoliv. Nesplynete tak s davem. Budete jedineční. Můžete víc experimentovat, více se ukázat.

Vy ale stále chodíte v černé barvě?

Černá barva je nádherná.  Miluju černou barvu, a když to zvýrazníte nějakou extravagantní kabelkou nebo botami, tak je to naprostá bomba. Občas na sebe taky vezmu něco barevného, ale černá je černá. Já se v této barvě řekněme schovávám. Nestrhávám na sebe pozornost. Prací ano, ale jinak ne. V černé jsem víc v klidu. Mám to tak prakticky celý život.

Letos slavíme 100 let od vzniku republiky. Když se podíváte zpětně, je nějaké období, které vám módou imponuje?

Jednoznačně období první republiky. Tehdy jsme byli součástí světa, vyspělého světa. Ženy byly kultivované, někdy i vzdělané a odráželo se to i v módě. Tehdy měla republika co říct světu. Ta elegance byla neskutečná. Samozřejmě potom móda 50. – 60.let, ale to už ne u nás. V té době se v Čechách nesmělo chodit výstředně. Což ale neznamená, že jsme nechodili. Kolikrát jsme s tím měli problém, třeba v Praze, Na Příkopech.

Mám pocit, že móda se po určité době opakuje. Pruhy, puntíky, zvířecí vzory. Je něco, co na vás neuvidíme?

Móda se neustále opakuje. Vždycky to tak bylo, je a bude. Jen se třeba malinko něco změní. A to už záleží na každém návrháři. Rozhodně nenosím zvířecí vzory. Ale to neznamená, že se mi to nelíbí. Proč ne. Zvířata jako leopardi nebo tygři mi velmi imponují. Ale nevzala bych si to na sebe. Moje maminka to ale milovala. Vozila jsem jí z celého světa všechno, co mělo zvířecí vzor. Byly to náramky, kabelky, boty, svetry, ale i povlečení nebo polštáře. Tohle byla její parketa. A každá žena by si měla najít to svoje, v čem se bude cítit dobře. Ať už to bude čistě černá barva, zvířecí vzory nebo over size oblečení. Myslím si, že je velká chyba, když se žena nechá strhnout trendy vlnou. Jasně, klidně ať to sleduje, inspiruje se, ale ať nekopíruje. Každá žena je přece originál. A podle toho by měl vypadat také šatník každé ženy. A pochopitelně to platí i o mužích. Platí to obecně. A to nejen v módě. Bohužel je doba, kdy jde většina s davem. Trochu mi to připomíná moment, kdy vystoupíte z metra a teď nevíte, kterým východem vystoupit. Tak jdete tam, kam většina. Na tom není nic špatného, bohužel většina s tím davem pak splyne, místo toho, aby odbočili svým směrem. V módě je to stejné, ve všem je to stejné. Lidé by sami sebe měli vnímat trochu víc, byli by pak šťastnější. A ano, je to právě o tom, co si ráno obléknete do práce a pak na večeři s partnerem. Když totiž ráno vykročíte do nového dne a necítíte se stoprocentní ve svém outfitu, potáhne se to s vámi celý den.