Rychlá zpověď - Martin Ditmar: Zpátky na svět mě vrátily maličkosti
Podnikatel Martin Ditmar si po nedávné těžké nemoci a dvou měsících v komatu rozhodně na aktuální život stěžovat nemůže. Je zpět na tomto světě, vyjde deset schodů a vrací zpět krev, která mu spolu s odborností a lidskostí vrátila chuť do života
Před několika měsíci se vám stala velmi nepříjemná zdravotní příhoda. Jak se to stalo?
Byl to součet let, kdy jsem žil jen prací a byl pod velkým stresem. To se nakumulovalo a projevilo v nehezké nemoci, která mě na několik měsíců doslova odstavila ze světa. Měl jsem akutní zánět slinivky břišní, kvůli které mě museli uvést do umělého spánku.
Zdravotní problémy začaly, když jste byl zrovna na Moravě, kde působí profesor Klein, odborník na dutinu břišní. V tom neštěstí je vlastně docela i dost štěstí.
To je pravda. Štěstí bylo to, že se to stalo na Moravě, kdy jsme byli v našem hotelu Villa Memories, pár kilometrů od Zlína. Dostal jsem se velice rychle do krajské nemocnice kde pracuje profesor Klein, což je jeden z nejlepších specialistů na dutinu břišní a slinivku v České republice. Jeho odborná zkušenost mi zachránila život. Všude by mě totiž operovali a to bych z největší pravděpodobností nepřežil. On zvolil jinou formu léčby a já jsem byl zavodňován. Vpouštěli do mě tekutiny, které měly zánět neutralizovat a zmírnit. Pak došlo k tomu, že moje tělo do sebe nejprve dostalo 20 litrů tekutin, bylo nafouklé, dále se podařilo záněty zmírnit a tekutiny se odváděly z těla ven.
On byl tedy tím vaším zachráncem života?
Bezesporu byl. Panu profesoru Kleinovi, který kompletně řídil celou léčbu, bych rád vysmekl poklonu. To samé velké díky míří k docentu Gabrhelíkovi, který je primářem ARA ve Zlíně, díky němuž jsem dostal neskutečnou péči. Já jsem se u něj cítil jak v pětihvězdičkovém hotelu. Nejen ta odbornost všech lékařů a zdravotních sester, ale i ten jejich lidský přístup mě přivedl zpět na tento svět. Denně jsem byl umytý, voňavý i oholený. Pokud jste nehybný, potěší vás drobnosti, jako je úsměv, pohlazení. Všem těm lidem patří obrovské poděkování.
Když pominu odbornost, máte tedy na mysli, že vás do života vrátily maličkosti?
Jsem přesvědčený o tom, že všechno je jen skládačka a skládá se ze spousty malých dílů. Nikdy nerozhoduje jedna zásadní věc, ale je to soubor spousty okolností. V tomto případě to byla na straně jedné odbornost lékařů, péče zdravotních sester, energie všech lidí, kteří na mě mysleli a v neposlední řadě to byl sám Bůh. Tak, jak jsem se bavil s panem profesorem, oni udělali maximum, použili všechny formy dostupné léčby, dostupných léků, všechno bylo využito a i tak se dostali do situace, kdy mým rodičům museli říci, že moje šance na přežití je jedno či dvě procenta. Blížilo se to spíš nule, takže to, že jsem to přežil je zázrak. A každý je u Boha velice dobře zapsán a Bůh se postará o to, aby pomohl a to je vlastně jedna z nejdůležitějších věcí dle mého pohledu.
Vy jste spolumajitel projektu Česká Miss. Mnoho lidí mělo k soutěži negativní postoj. Myslíte si, že i díky tomu, co se vám stalo, přehodnotili vůči vám názor?
První reakce k odkoupení České Miss byla opravdu negativní. Asi jednak z toho důvodu, že jsme si dovolili do takového projektu vstoupit. Další věc je, že jsme to začali dělat jinak. Český národ je hodně konzervativní a pokud někdo přijde se změnou, vyvolá to většinou negativní reakci. To jsou věci, které nás neodradily, protože jsme měli jasný cíl a vizi, kam chceme projekt posunout a v pokračovali jsme v něm dle našeho plánu. Je pravda, že to, čím jsem si teď prošel, některé názory změnilo. Dostáváme obrovské množství pozitivních dopisů a reakcí, kde nás podporují jak v projektu, tak v mém zdravotním stavu, aby rekonvalescence probíhala dobře a já se vrátil zpátky do kondice, kterou jsem měl nebo kterou má stoprocentně zdravý člověk.
Jak vlastně uchopila vaše partnerka, Eva Čerešňáková, všechno to, co jste nemohl vykonávat vy? Máte hodně pracovních aktivit, o který třeba neměla ani tušení.
Bylo úplně úžasné, jak se k tomu Eva postavila. Bylo to ze dne na den a přesně, jak říkáte, každý má své aktivity. Neměli jsme ani čas jeden druhého nějakým způsobem zahrnout a zasvětit do těch aktivit, aby přesně věděl co a jak dělat. Ona byla konfrontována s touto situací ze dne na den. Odvezla mne do nemocnice, ten stav se po pár dnech natolik zhoršil, že jsem nebyl schopen vůbec nic řešit dál a ona to musela všechno převzít ze dne na den a nějakým způsobem to vyřešit. Za to bych jí chtěl strašně poděkovat, protože opravdu všechny ty projekty zvládla výborně. Kontinuita ve fungování projektů byla zachována a ty projekty i nadále fungují. Já se postupně můžu vrátit zpátky.
Zahrnete jí do svého businessu, když vidíte, že to zvládá?
Já bych samozřejmě rád, ale myslím si, že by se jí to úplně nelíbilo, protože jsme hodně oba dva dominantní osobnosti a asi by to úplně nefungovalo. Druhá věc je to, že dle mého názoru musí také trochu odpočívat a moje úvahy jdou spíš opačným směrem Snažím se ty aktivity nastavit tak, abychom měli oba dva více času na odpočinek a relax a dokázali to, co jsem zmiňoval - vyvážit naše pracovní zatížení.
Myslím, že vstup Evy do vašeho života je asi taktéž hodně zásadní, protože vás vede nejenom k víře, ale i k dobrým skutkům. Společně začínáte vracet to, co jste do teď bral, krev.
My s Evou byli už před rokem v nemocnici, kdy já jsem poprvé daroval krev. Jsou to věci, jejichž dopad si člověk úplně neuvědomuje. Že je krev nenahraditelná a nedá se uměle vytvořit. Mně vlastně zachránila život. Kdyby nebyli na světě lidé jako Eva, která pravidelně již 10 let daruje krev a nebyla by krev, kterou jsem tak akutně potřeboval, tak už bych tady nebyl. To jsou věci, kdy se nad tím člověk úplně jinak zamýšlí a následně i dívá. I proto jsme tu teď znovu. Já ještě darovat krev nemůžu, ale Eva krev darovala. Chceme to vrátit zpátky, je to velmi důležitá věc. Může být spousta lidí, kteří se dostanou do situace, kdy krev budou potřebovat a je důležité, aby zásoby krve byly.
Bude následovat něco dalšího, co byste chtěl vrátit? Nejenom energie, ale i finanční prostředky? Vím, že s Evou děláte i charitu...
Charitu děláme. Před dvěma lety jsme byli v Bangladéši, kde Eva už roky předtím vybírala peníze tak, aby tam byla schopná postavit první školu. To se před dvěma lety podařilo a byl to neskutečně silný, emotivní zážitek. Člověk by to mohl i přirovnat k tomu, že dnes máme v Bangladéši 100 dětí, které hlavně díky Evě dostanou šanci do života. Do budoucna bych byl rád, kdyby to bylo díky nám oběma, aby i další děti dostaly tu šanci. Vzdělání je jedna z nejdůležitějších věcí a když jsme viděli, v jakých podmínkách děti vyrůstají a jaké mají možnosti, tak to, že dostali školu, kde se mohou vzdělávat, jim dá alespoň základ do života. Mohou se pak někam posunout .
Bude se třeba i vaše práce posouvat jiným směrem?
Já jsem teď v domácím léčení, které potrvá ještě několik měsíců. Teď tedy nepřemýšlím, že bych se vrátil do plného procesu. V následujících týdnech či měsících to bude ve stavu, kdy operativní business a všechno spojené s tímto projektem bude muset řešit Eva a já jí budu pomáhat s tím, co se týče konzultací nebo strategických rozhodnutí. Nechám si nadhled nad danou situací a budu se na to dívat jinýma očima. Nebudu zatížený každodenním businessem a každodenními starostmi. Myslím, že tato konstelace bude jednak dobře fungovat, ale v kombinaci s nadhledem se bude dařit řídit náš projekt ještě lépe, než se to třeba dělalo doposud.
Takže projekt Česká Miss bude stát hlavně na ní?
Zatím to vypadá, že ona bude tím hlavním tahounem a já ji budu sledovat a případně radit. Aktuálně připravila tiskovou konferenci k zahájení nového ročníku, kdy dívky se mohou přihlašovat. Castingy České Miss 2018 proběhnou 27.1. v Olomouci, 3.2. ve Zlíně, 3.3. v Brně a 7.3. v Praze. Pokud mi to zdraví dovolí, rád se budu účastnit všeho, co jen půjde. Zatím jsem rád, že vyjdu deset schodů a nezadýchám se.
Říká se v dobrém i ve zlém. Za tu krátkou dobu, co jste spolu, jste zažili opravdu neuvěřitelné věci. Upevnilo to ve vás přesvědčení, že jde o ženu vašeho života, kterou byste ani nikdy nechtěl vyměnit, protože pro vás udělala opravdu hodně?
Určitě mne to velmi utvrdilo. To, čím si musela projít a jak dokázala podržet nejen moje projekty, ale i mě, to že za mnou chodila denně do nemocnice a také mi posílala energii.. Snažila se oslovit obrovské množství lidí, kteří se za mě modlili a posílali mi energii. Dělala maximum pro to, abych se uzdravil. Život není jen na růžovém obláčku. Jsou tam ty „up and downs“, příjemné i nepříjemné situace. Myslím si, že ve chvíli, kdy se člověk dostane do tíživé situace a partner ho právě v tu chvíli podrží, tak pak je to asi ten správný partner do života. Co víc si přát, než mít vedle sebe člověka, který vás v takovéto situaci neopustí a pomůže vám nejvíce jak může. Jinou partnerku si snad ani přát nemůžu.
