Jedni ji milují, druzí zase odmítají. Natali Ruden má bez pochyby dost specifický styl i vkus. Někomu se líbí a někdo dá zase přednost jiným možnostem. Ať je to jak chce, vůbec bychom na ni dnes v módní branži nemuseli narazit. Původně to totiž vypadalo, že se o ní bude psát jako o úspěšné tenistce. Jenže tenisovou raketu nakonec vyměnila za šicí stroj. A zdá se, že ten jí stále velmi dobře funguje.
Přehlídka, která proběhne ve Forum Karlín na konci září, se ponese v duchu Asie. Je to velmi široký pojem, ale doufám, že vystihne ducha Asie. Ať už jde o barvy, materiály, střihy – ráda se inspiruji, ale zároveň chci zůstat sama sebou.
Myslím, že ano. I když každý člověk se neustále vyvíjí.
Už přes dvacet let mé modely předvádí Andrea Verešová. Bohužel na přehlídce „Asie“ bude chybět. Poprvé bude chybět. Mám ji velmi ráda. Je to taková moje inspirace, múza.
Ono to tak jednoznačné nebylo. Jako malá holka jsem závodně hrála tenis. Asi tak do 15 let. Pravidelně jsem trénovala a opravdu jsem chtěla v tomto sportu něco dokázat. Bohužel nebo možná bohudík přišel jeden večer a tehdy se to ve mně zlomilo. Věděla jsem, že nechci být tenistka. Maminka byla návrhářka Kyjevského domu módy, viděla jsem tedy do zákulisí a práce návrhářky mě natolik oslovila, že jsem šla za maminkou a řekla ji, že s tenisem končím, a že chci být módní návrhářkou. Nestačila se divit. První, co mi řekla, že přece neumím kreslit. A já ji řekla, že to nevadí. Byla jsem odhodlaná, se všechno naučit. A skutečně jsem rok, každý den, věnovala čtyři hodiny kresbě, malbě i kompozici. Zpočátku to vypadalo, že je to nemožné. Vždyť někteří se připravují na přijímací zkoušky dlouhé roky. Ale nakonec jsem to zvládla na výbornou.
V prvé řadě talent, pevný charakter, pevné nervy, obchodního ducha
Samozřejmě, že bylo, ale já si to tak nepřipouštěla. Nesleduju konkurenci. Nedívám se napravo či nalevo. Jedu po své lince a buď se to líbí, nebo ne.
S inspirací problém nemám. Já to tak mám v podvědomí nastavené. Vím, že mám zpracovat nějaké téma, a jak se říká, mám to tam. Za to jsem moc ráda. Vždycky vím, co mám dělat.
To určitě ne. Jsem přesně ten typ, který to, co má v hlavě, neumí přesně popsat druhému člověku. Nedokázala bych přesně specifikovat krok po kroku, co dělat.
Já musím říct, že obecně nedám dopustit na bílou barvu. Bílá barva je pro mě základ. Ale myslím, že se to hodně odvíjí zrovna od toho, jakou zrovna chystám kolekci. Mám ale hrozně ráda výraznější odstíny barev. Teď kolekce „Asie“ se ponese v barvách černé, bílé a červené.
Tak já jsem pár přehlídek v zahraničí měla, ale šlo spíš o jednorázové akce. Na to, aby někdo mohl fungovat za hranicemi, potřebuje opravdu velký a schopný tým lidí a hlavně čas. Momentálně ten čas není, jelikož organizuji a spolupracuji na velkých projektech. Nabídky do zahraničí však mám a já se těším na spolupráci v roce 2019.
Tak já myslím, že žena se rozhodně neobejde bez černých jednoduchých šatů. Ty by rozhodně neměly u žádné ženy chybět. Jenže to je tak jedno procento. Obecně bychom měli mít všichni v šatníku pár kvalitně provedených kousků. A to pro různé příležitosti.
Já myslím, že ne. Ještě jsem snad neviděla legíny, které by byly natolik dobře zpracované a na dané osobě dobře padnoucí. To patří do osmdesátých let.
Styly se pořád opakují a počítám, že to tak bude vždycky. V devadesátých letech nastal takový zlom, kdy módní návrháři začali pracovat na prolínání jednotlivých stylů. Takže třeba vidíme nějaký typicky kousek z osmdesátek, ale je obohacený o dnešní styl.