Rychlá zpověď - Ornella Koktová o módní bibli: Nedivila bych se, kdyby Dáša Havlová na Olgu žárlila
Na sociálních sítích se strhlo naprosté šílenství v den, kdy vyšlo první číslo světoznámého magazínu. Tentokrát v zastoupení Česka a Slovenska. Samozřejmě, že jsem to zaregistrovala. Nicméně koupit jsem si ho šla až o pár dní později. Na obálce můžeme vidět Karolínu Kurkovou jako Olgu Havlovou. Uvnitř jsou pak "poklady" různého typu. Dovolte mi výjimečně vyjádřit svůj názor jedinou otázkou. Opravdu to nešlo udělat jinak?
Tak, jako mnohým ženám, i tobě, se do rukou dostalo první číslo magazínu Vogue v československé mutaci. Jaké byly první dojmy?
Já jsem nejdřív byla nadšená. Když jsem byla menší, tak jsem si říkala, jak jsme primitivní národ, že ještě nemáme Vogue. Takže jsem často fantazírovala o tom, že si vezmu bohatýho chlapa a jako hobby bych měla to, že bych tady vydávala právě tento magazín. Ale nevím, kde se stala chyba. Nějak mě předběhli.
A tohle nadšení vydrželo?
Moc ne. Já bych začala tou titulní stranou. Není to pro mě úplně to pravý ořechový. Olga Havlová? Vážně? Obálka mi přijde taková moc underground, až moc do uměleckýho směru. Ale pak jsem se teda nad tím zamyslela a pochopila jsem, že jde spíš o tu myšlenku první československé dámy ve svobodné zemi. Takže asi proto.
Je to právě modelka Karolína Kurková, která na obálce ztvárňuje Olgu Havlovou. Tak, když ne Olga, koho by sis ty představila na titulce prvního čísla?
Já bych tam tu Karolínu klidně nechala. Ale trochu jinak. Podle mě by bylo šmrncovní, kdyby tam byla výrazněji nalíčená a oblečená například do modernější verze českýho kroje nebo slovenskýho kroje, když budu do toho počítat i Slováky. Taková folklórní čelenka a do toho rozevlátý blonďatý kadeře. To by bylo, myslím si, hodně sexy. Bylo by to takový 2 v 1. Zachovala by se tam československá historie a zároveň by to mělo jiskru a ten správný sexy nádech.
Ty jsi mi už před rozhovorem řekla, že to bylo náročnější čtení. Za jak dlouho si to všechno projela?
Asi tak za dvě hodiny. Ale s tím, že jsem to opravdu četla všechno dopodrobna.
Zaujalo tě něco natolik, že by ses k tomu vrátila podruhé?
Musím přiznat, že mě mile překvapila Emma Smetana. Já ji do teď nemohla vystát. Nemám ráda ty její výroky o mámě. Nicméně jsem zjistila, že jsme si docela podobný, pokud jde o děti a jejich výchovu. Takže to bych si klidně přečetla ještě jednou. A jinak, co se módy týče, tak si myslím, že už jsem dost napřed, protože o všem, co se tam píše, jsem už psala v naší módě „PROTI PROUDU.“ Jsem ráda, že jsme byli první.
Takže ve Vogue najdeme takové shrnutí o tom, co už dávno bylo řečeno…
Přesně tak. To už tu bylo. A další věc, co mě překvapila, byla ta, že tý módy tam nebylo zas až tak moc. Celkově to bylo spíš o psychologii, designu a architektuře. Módy tam bylo opravdu minimum.
Architektura? Čekala bych něco lehčího, když budu tři hodiny sedět u kadeřníka…
Mě to taky překvapilo. Kolikrát jsem si koupila americkou Vogue a byly tam i zábavný rozhovory se zpěvačkami, herečkami z různých akcí a podobně. Kdežto československé vydání? To je samá politika, politika a politika. To mě nebaví. Podle mě zbytečně moc vážné čtení. Takže, jak říkáš, na několikahodinovou seanci u kadeřníka to rozhodně není. Odejdeš akorát tak ještě s těžší hlavou.
Takže chápu to dobře, že „náš“ Vogue se třeba tomu americkému nevyrovná?
Tak to rozhodně. Nicméně doufám, že tohle první číslo bylo opravdu jenom jednou, o svobodě a politice a vlastně Havlovi, že to už nebude v dalších číslech tak moc vážný. Ale co se tý světovosti týče, tak se těm ostatním Vogue nikdy nevyrovná. Třeba jsem četla tu knížku od první československé topmodelky Pavlíny Pořízkové a ta tam popisovala, že když někdo dostal zakázku třeba do španělské Vogue, do polské nebo klidně třeba japonské, tak nikdy to nebyla tak exkluzivní záležitost ve srovnání s italskou, francouzskou, anglickou a americkou Vogue.
Čím to podle tebe je?
Já si myslím, že když se tam nějaká česká topmodelka dostane, ať už na obálku nebo se přímo objeví v magazínu, tak je to na naše poměry exkluzivní. Ve chvíli, kdy vyjede za hranice, se to bohužel mění. Nikdo se z toho na zadek neposadí.
V rámci prvního vydání byly nafoceny sochy tak trochu jinak. Myslíš, že to bylo nutné?
Přišlo mi to trošku mimo, věc navíc. Jak u nás, tak na Slovensku. Ty peníze bych investovala rozhodně jinak. Co mě zarazilo, byla fotka focená v přírodě, kde byl hlavním aktérem kůň, což mě zaujalo, protože mám koně moc ráda. Ten chlap, kterej to fotil, letěl 8000 kilometrů, aby to cvaknul. Na tý fotce je louka, kůň a nerozkvetlý třešně. Přijde mi to ujetý. To mohl jet tady v Praze na Suchdol a pořídit tu samou fotku. Za mě opět vyhozené peníze, které se daly investovat úplně jinak.
Je podle tebe Vogue určený pro každou ženu?
Já myslím, že ano. Ovšem pokud se budeme bavit o tomto prvním, československém vydání, nejsem si jistá, jestli bychom potkali Dášu Havlovou s výtiskem v ruce. (smích)
O tom silně pochybuju…
Já taky. Nicméně, asi právem by mohla chtít, aby na titulce byla spíš ona. Měla rozhodně daleko lepší vkus na módu, než Olga. Vlastně mi to přijde hrozně komický. Taková trošku telenovela. Nedivila bych se, kdyby i po těch letech žárlila.
Na tomto prvním vydání se podílelo jak Česko, tak Slovensko. Nezdá se ti ale, že jsou Slováci v tomto trochu potlačováni?
Zdá. Já mám totiž pocit, že se Slovensko k tomu přidalo, aby prostě byly pohromadě dvě země s cílem být silnější. Což úplně nevím, jestli se povedlo. To, co jsem viděla a četla, tak pokud se budeme bavit o psaném textu, tak z 80% jsou to česky napsané články a zbytek je ve slovenštině. Trochu nepoměr, ne? Ale je to jako z doby Československa. My jsme byli jako země vždycky bohatší, než je Slovensko. Prakticky po všech směrech a zdá se, že se to prolnulo i sem.
Slováci jsou ale známí tím, že třeba u reality show nebo talentových soutěží se dokážou víc prodat a být nad věcí. Dokážou si víc užívat. Třeba by to dopadlo líp, kdyby to bylo jen na jejich bedrech…
To je pravda. To je dost zajímavý, protože co se týče samotného showbyznysu, tak pořady jsou vtipnější, uvolněnější, nápaditější. V módě nemají zábrany. Určitě jsou Slováci víc otevření k experimentování než Češi. Já mám pocit, že tady v Česku si pořád někdo na něco hraje. A nejhorší na tom je, že je to znát už ve chvíli, kdy překročíte hranice. Stačí se podívat na módu. Slovenky se nebojí vzít flitry, pořádně si vyčesat vlasy a s červenými rty vyrazit do ulic. Stačí jít do Karlových Varů. Rusku poznáte na první pohled. Jak to? Protože i když jde na masáž, tak tomu všemu dá styl. Možná je to někdy hodně, ale co. Vezme teplákovku a i tu je schopna ozdobit perlami. Vyčesaná, navoněná, s kabelkou v ruce. Slovensko je zkrátka podle mě první země směrem na východ, která v tomto „funguje“ trochu jinak. My jdeme v tomto trochu na západ. A skoro to vypadá, že jsme se někde zapomněli. Samozřejmě, že i v Česku potkáme „šik“ oblečenou babu. Ale není jich zase tolik. Mám pocit, že ženský u nás jdou a raději sáhnou v obchodech po šedých šatech, jen aby náhodou na sebe neupozornily.
Jak bys tedy shrnula první vydání Vogue u nás?
Doufám, že druhé číslo bude lepší. A to po všech stránkách. Na obálce reprezentovat Česko, Slovensko, ale opravdu specifickým šmrncovním stylem. Máme rok 2018 a to by měl vzít někdo na vědomí. Nebát se. Mám pocit, že se zbytečně držíme zpátky. Druhá věc - co najdeme uvnitř. Já pevně doufám, že tam bude alespoň jedna opravdu odpočinková záležitost, u které si vyložím nohy a nezavaří se mi hlava.
