Rychlá zpověď - pilot Martin Šonka: Red Bull Air Race byl splněný sen

Jak jste se vlastně vůbec dostal k létání?

Zřejmě díky tátovi, což mě ovlivnilo v dětství. Je velkým fandou létání, nikdy tedy nelétal, já jsem první z rodiny, kdo létá. Měl ale hodně knih o letadlech, ve kterých jsem si listoval, a tím asi začal ten obdiv k letadlům jako strojům. Dále pak přes modely letadel.

Toužil jsem být vojenským stíhacím pilotem, v sedmnácti jsem se nechal poprvé svézt v Aeroklubu v Táboře. Bydleli jsme kousek od letiště, chodil jsem si tam házet svoje letadélka a koukal jsem se na letadla, jak tam létají. Když jsem si našetřil dost peněz, koupil jsem si vyhlídkový let. Hned po přistání jsem se přihlásil do pilotního výcviku na kluzácích.

Jaká je kariéra ve vojenském letectví? Je těžké se tam dostat?

Aby člověk mohl být vojenský pilot, musí vystudovat vysokou školu vojenskou. Dřív se to jmenovalo Vojenská Akademie v Brně, dnes je to Univerzita Obrany v Brně. Po studiích na střední škole a ještě s jedním rokem na Fakultě tělesné výchovy a sportu, jsem se dostal do Brna na obor pilotní, školu jsem vystudoval. Pilotní skupina je rozdělená podle základního výcviku do tří skupin – na ty, kteří létají se stíhacími, tedy proudovými letadly, dopravními letadly a vrtulníky. Já měl to štěstí, že jsem šel létat s rychlými proudovými letadly.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Hrozilo vám někdy nějaké nebezpečí?

Těch situací bylo několik, ale neřekl bych, že bylo něco vyloženě nebezpečné. Asi jsem měl štěstí, že mě nic vyloženě vážného nepotkalo. Občas nějaká závada, která šla ale vyřešit.

Co vás na tom nejvíc baví a fascinuje?

To je těžké vysvětlit někomu, kdo po tom netouží, neseděl ve stíhačce a nezažil ten pocit, když stojíte na ranveji, rozjedete se po dráze a natáhnete to aero do stoupání. Nebo když ho proháníte po obloze deset kilometrů nad zemí. Je to neskutečné, pro každého kluka nebo holku, které něco takového láká, je to opravdu neskutečný zážitek. Celá vojenská kariéra byla splněným dětským snem.

Co rodina? Jak se stavěla k rozhodnutí živit se něčím tak nebezpečným?

Když jsem přišel domů po tom prvním vyhlídkovém letu, tak jsem pro zapsání pilotního výcviku potřeboval souhlas rodičů, protože mi nebylo ještě osmnáct. Dal jsem to podepsat mámě, která mi řekla „jestli se zabiješ, tak mi nechoď domů“. Ale samozřejmě mě podporuje od začátku. Táta jako velký fanda létání mě také podporoval od začátku.

Co na to říkal starší bratr?

Můj starší brácha, můj velký guru, mlčky důležitě přikývl a řekl, že můžu. (smích)

Jak se chováte, když nasedáte do letadla a pilotuje někdo jiný?

Každý pilot je jiný a záleží na tom, s kým do toho letadla sedám. Asi už ho dokážu nějak odhadnout, ale je to podobné, jako když si řidič sedne na místo spolujezdce. Také sleduje, jakým způsobem ten druhý řídí. Záleží, s kým letím. S někým jsem nervózní, někomu do toho kecám a s někým si libuji.

Děláte také instruktora, učíte budoucí piloty…

Je to krásná škola, na tom se člověk naučí, jaké chyby může člověk v letadle vymyslet.

Jste přísný?

Jasně, já jsem pes. Ale spravedlivý.

Co pro vás znamená létat pro Red Bull Air Race?

To, že jsem začal létat Red Bull Air Race, je další splněný sen. V době, kdy jsem dostal nabídku vstoupit do kvalifikace, jsem – dá se říci – začínal v reprezentačním družstvu letecké akrobacie, v kategorii unlimited. Během mistrovství světa za mnou přišel člověk, který pro Red Bull Air Race pracoval s tím, že hledá nové lidi, líbí se mu, jak lítám, a jestli se nechci zkusit kvalifikovat.

Byl to splněný sen, protože v té době tam létaly legendy a hvězdy sportovního létání, ke kterým jsem vzhlížel, a bylo neskutečné, že mně někdo nabídl, abych do této skupiny vstoupil. Ze sportovního hlediska je těžké vysvětlovat někomu, kdo nic takového nezažil, jaké je závodit v Red Bull Air Race. Je to úžasná věc, úžasný zážitek.

Máte nějakou trofej, která je pro vás nejcennější?

Mám pár trofejí, co jsou pro mě důležité. Samozřejmě nejdůležitější je z loňského roku, pohár mistra světa v Red Bull Air Race, a další z předchozího roku, kdy jsme byli druzí. Také tři tituly mistra Evropy ve freestylu v akrobacii, titul celkového vicemistra v akrobacii a tři tituly vicemistra světa ve freestylu v akrobacii. Mám to štěstí, že jich doma na poličce pár je, a samozřejmě jsem na ně hrdý.

Na jakých místech se vám dobře létalo?

Mně se létá dobře všude, já mám rád, že každý závod v Air Race je jiný. Jednou se letí nad řekou v centru města, podruhé nad zátokou nad mořem, další závod je nad závodištěm Formule 1.

Pokud bych měl nějaké jmenovat, tak třeba Budapešť je ikonické místo, kde je to pro nás pro piloty i pro diváky strašně zajímavé. Je to tam ještě oživené tím, že ještě před vzletem do trati podlétáváme řetězový most v centru, to je také zážitek navíc. Závodili jsme i v Rio de Janeiru, na Manhattanu v New Yorku. Tahle místa jsou opravdu nádherná a je úžasné, že se tam člověk díky závodu s letadlem dostane.

Pronájem Luxusního mezonetu, 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Díky Red Bullu jste se stal slavným. Jak snášíte tuhle popularitu? Jak se váš život změnil?

Těžko říct. Já si dělám to, co mě baví, létám. A je jenom dobře, že lidi ten sport sledují a že můžu popularitě sportu a létání celkově pomoci. Ten sport může upozornit lidi, mládež na to, že je tu nějaké letectví, a pak se třeba rozhodnou jít cestou spojenou s letadly.

Co se týká popularity, tak si nemyslím, že je to nějak hrozné, že bych si v Táboře nedošel do sámošky pro rohlíky, aniž by mě zastavovaly davy. Je fajn, že občas mě někdo pozná, pozdraví, řekne, že drží palce. Je to pořád ještě na té příjemné struně a je to fajn, když se někdo zastaví.

Máte i nějaké vtipné historky s fanynkami?

Vtipné historky s fanynkami ani moc nemám.

Na jakou část těla se nejraději podepisujete?

To mám samozřejmě vybrané. Měl jsem tu čest podepsat se během podpisovky na několik prsou i pozadí. (smích) Jinak je mi to samozřejmě jedno, jsem rád, že si někdo pro podpis vůbec přijde, sleduje mě a zajímá se o sport jako takový.

Jaká letadla vlastníte? A jaké byste chtěl vlastnit?

To je velký rozdíl, já nevlastním žádné letadlo. Používám tři letadla, dvě pro sportovní létání, jedno je akrobatický speciál. Potom Edge 540, který používám pro závody Red Bull Air Race, a potom Zlín 143 jako kurýrní, čtyřmístný stoj. Všechna letadla jsou od sponzorů zapůjčená a nevlastním je.

Letadel, která bych chtěl vlastnit, je strašně moc. Zrovna ten Zlín by se mi líbil jako rodinný stroj na cestování. Strašně rád bych měl vlastní dvoumístné akrobatické aero, nějakou stíhačku z 2. světové války, Spitfire, Mustang nebo Korzára si leštit v hangáru, to by bylo fajn. Pak nějakého takzvaného bushplana, což je letadlo s velkými koly, které dokáže odstartovat z padesáti metrů, abych měl s čím létat na houby. Také nějaký pěkný kluzák s výsuvným motorem, abych nebyl závislý na vlečném letadle. Byznys jet, pak také pěkný hydroplán k pěkné chatě na Aljašce nebo na Havaj do našeho střediska pro výcvik surfování, abychom mohli cestovat po ostrovech… A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. (smích)

Kolik peněz investujete měsíčně do létání?

Všechny. (smích) Záleží na tom, jestli do toho mám započítat Air Race, což by byla opravdu velká suma. Jestli do toho započtu trénink akrobacie a létání naším kurýrním Zlínem, těžko říct. Je to mnoho desítek tisíc, které mě létání stojí. Samozřejmě to musí být i létání, které si na sebe také trochu vydělá, takže je v tom započteno i létání exhibic různě po Evropě a České republice. To je létání, které peníze vydělá, aby se daly investovat zpátky do tréninků, protože když nebudu trénovat a nebudu mít výsledky, nikdo mě nepozve na letecké dny. Je to takový uzavřený kruh.

Jak vypadá typický den pilota?

Můj den prakticky nejde zobecnit, což je něco, co se mi líbí a co mě baví, každý den je úplně jiný. Jeden den je třeba vyloženě tréninkový, kdy trénuji celý den na letišti, a večer je člověk opravdu unavený. Jiný den mám zase meeting se sponzory, nebo mám besedu ve škole. Další den je věnovaný fyzické přípravě, další vývoji letadla, kdy jedu někam řešit něco ohledně letadla. Nejsem typ, co by dokázal chodit každý den do stejné kanceláře.

Máte nějaký svůj rituál před závody?

Žádný speciální rituál nemám, rituálem je mi příprava. To, jakým způsobem se chystám s bráchou, který dělá tým koordinátora. Máme takový režim – jakým způsobem se rozehřeji před každým letem, jakým způsobem sedám do kabiny, jak mi mechanik podává pásy, co si ukazujeme, když startuji, když odjíždím. To všechno je takový rituál, který potřebuji k tomu, abych se cítil dobře a byl v klidu předtím, než poletím.

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl o skončení Red Bull Air Race?

To byl smutný okamžik. Reakce byla, že jsem vyvalil oči. A mám je vyvalené ještě doteď. Bylo to něco, co jsem vůbec nečekal, byl jsem hodně překvapený, že utnuli takhle populární a úspěšný sport. Někdo, kdo to platí, asi vyhodnotil, že tomu něco chybí. Ale pořád si myslím, že potenciál toho sportu je obrovský.

Stihnul jste vůbec přemýšlet, co budete dělat dál? Čím se budete živit?

Jako otec od rodiny samozřejmě musím přemýšlet o tom, co dělat dál, jaké jsou další možnosti. Samozřejmě mám nějaké plány, jak se uživit a abych zůstal u létání, protože to je něco, co mě opravdu naplňuje. Ale zatím je to ještě v pozadí. Máme rozjetou sezónu a závodíme, nechci si tímto odhánět pozornost od závodů. Samozřejmě ještě nemáme detailní informace ohledně ukončení tohoto závodu, čekám, až se dozvím víc.

Umíte si představit, že byste dělal jinou práci než u letadel?

Ne, nedovedu. Samozřejmě, kdybych musel, tak bych ji dělal, abych uživil rodinu. Ale rozhodně udělám maximum, aby to u létání bylo. A doufám, že to bude někde v kabině letadla.

Jak jste se poznal se svojí partnerkou?

Nás svedla dohromady naše profese, přítelkyně je letuška, já jsem pilot. Oba jsme byli pozváni do stejného pořadu o létání, kde jsme se poznali. Díky naším profesím jsme se dali dohromady.

Je tedy pravda, že piloti chodí s letuškami?

U nás doma to platí stoprocentně, takže ano.

Mluvíte si navzájem do práce?

Já přítelkyni rozhodně, ona mně ne. (smích)

Plánujete svatbu? Dovedl byste si představit speciální svatbu v oblacích?

Tyhle věci se nedají komentovat, to je samozřejmě hrozně tajné, musím to přejít bez komentáře. (úsměv)

Co si myslíte o vyznávání lásky tím, že se nakreslí letadlem srdce na nebi?

To je krásná romantika, ale dělá to hodně lidí, takže já to moc nedělám. (smích)

Čím vás naposledy partnerka překvapila?

Poslední svíčková, kterou uvařila, byla opravdu luxusní.

Na jídlo jste prevít?

Na jídlo jsem prevít, rád ohodnotím a mám rád dobré jídlo.

Máte recept na spokojené partnerství, když musíte kvůli práci být pořád pryč?

Dobrá svíčková, to je jasné. (smích) Žádný recept nemám, každý si žije podle svého. Něco funguje v jedné domácnosti, a ve druhé ne. Ti dva si musejí rozumět, vyjít si vstříc a tolerovat se.

Co děti? Nebojíte se, že budou chtít také létat? Ať už kvůli bezpečnosti, nebo finanční náročnosti?

Bojím se, že mi to poleze do peněz, zvlášť pokud budou chtít všechny tři. (smích) Jinak ne, naopak, chtěl bych, aby aspoň trochu létat uměly. To si myslím, že je stejně donutím, a oni už vlastně umí, ti dva starší už prakticky letadlu vládnou. Budu rád, když budou vědět, jak řídit letadlo, ale jestli budou, nebo nebudou chtít létat, je na nich. Hlavně ať se věnují něčemu, co je bude bavit.

Jak se udržujete ve formě?

Udržuji se, jak to jen jde. Rád sportuji, snažím se co nejvíc, i když času na něj není moc. Navíc musím svou tělesnou schránku udržovat na minimální možné váze. Prakticky jsem musel vypustit posilovnu, cvičím si s vlastní vahou, hodně běhám. Zatím to funguje, zatím držím váhu osm až devět kilo pod svým normálem, co jsem měl celý život, takže dobrý. Když mě ale vidí máma, tak mi říká, ať se pořádně najím, a přiletí hromada knedlíků. Takže občas tu dietu naruším.

Co považujete za luxus?

Samozřejmě je to pro každého něco jiného. Pro mě je luxus to, když mám dostatek volného času, který bohužel moc nemám, a který můžu trávit s rodinou. Potom krásný západ slunce, pár mráčků na obloze, letadlo natankované a připravené k letu.

Kam jste naposledy s rodinou vyrazil na dovolenou?

My létáme na dovolenou na závody, jinak moc času na dovolenou nemáme. Tři roky zpátky jsme byli na Maledivách, to byla jediná taková ta klasická dovolená, kde jsme byli týden. Se svým týmem jsme ještě loni před koncem sezóny letěli na týden surfovat na Havaj.

Co byste si přál sám pro sebe do budoucna?

Čas na rodinu, na děti. A aby byly zdravé. Co se týká profesních a sportovních věcí, tak aby Red Bull Air Race pokračoval, abychom mohli ještě dlouho závodit po světě.

Co byste vzkázal všem, co se bojí létání?

Ať se nebojí, o nic nejde, je to krásné. Asi se to ale nedá lámat přes koleno, když se někdo bojí. Je to ale nejbezpečnější způsob dopravy, mnohem bezpečnější než jízda po zemi autem. Ať lítají, třeba ten strach prolomí.

Děkuji za rozhovor.