Rychlá zpověď – první československá transgender modelka Peťa Nitka: Mým partnerům nikdy nevadilo, že jsem byla muž
Už jako malý chlapeček si byl Petr vědom své odlišnosti od ostatních kluků svého věku. Nezajímaly ho klučičí věci a už tehdy byl vězněm ve svém dětském těle. Díky moderní medicíně a odhodlání se ze zženštilého chlapce stala nádherná žena. Peťa Nitka prošla dlouhým procesem přeměny z muže na ženu. A vyplatilo se. Nyní se za její sukní otočí snad každý mužský, a navíc si svým zevnějškem vydělává coby modelka žádaná doma i ve světě.
Peťo, proč ne Petra?
Narodila jsem se jako Petr, teď už jsem teda holka, ale Peťa. Petra jsou cigarety. A Peťou jsem byla vždy, takže jsem nechtěla nic měnit.
Jak jsi k tomu dospěla? Většina lidí k tomuto rozhodnutí dospěje až v pozdějším věku.
Já jsem to věděla odjakživa, protože jsem si už od dětství hrávala s panenkami, mamce jsem kradla make-up a tak dále. Takže to u mě bylo jasné, že jednou budu holka.
Co na to rodiče?
Mamka se s tím celkem smířila, už to tušila hned od začátku, a táta taky. Proto to u nás nebyl žádný šok, a proto u nás nebyl ani žádný coming out. Takový ten klasický, že bych si sedla s rodiči: „Tak mami, jsem prostě holka.“ U mě to bylo takové jasné už od začátku. Jen se sestrou to bylo zvláštní, má 10 let a oznámil jí to taťka. A od té chvíle jsem pro ni „ségra“. Vůbec se nad tím nepozastavila. Je to tak, že děti nikoho nesoudí.
Děti umí být ale tvrdé, neříkej mi, že ve škole probíhalo vše v pohodě…
Na základce mi to dávali docela sežrat, že jsem jiná. Třeba kluci mě nikdy neměli rádi. Teď mě rádi najednou mají, což jsem samozřejmě ráda. (smích) Nebylo to úplně jednoduché, teď si to vynahrazuji a je to super.
V jaké fázi života s tím můžeš něco dělat?
Myslím si, že u nás může člověk už od patnácti začít brát hormony a v osmnácti může podstoupit hlavní operaci.
Jaký byl průběh u tebe?
Já jsem to vždy plánovala. Teďka budu mít dvacet čtyři, takže jsem začala ve dvaceti třech s hormonální terapií.
To je později než v patnácti.
Já jsem hodně cestovala, žila jsem v Americe, v Austrálii… Takže jsem čekala, až se vrátím do Česka na delší dobu. Potom jsem si už říkala, že to mohu odstartovat.
Proč jsi začala cestovat?
Vždycky jsem měla ráda cestování. Vystudovala jsem cestovní ruch a hned po maturitě jsem odjela pracovně do Ameriky. Pracovala jsem na pláži a pronajímala jsem lehátka a slunečníky s mojí nejlepší kamarádkou. Do Austrálie jsem jela studovat, a tam jsem se taky stala modelkou.
Jak ses v tom světě cítila? Chovali se k tobě jinak než v Česku?
V té době jsem vypadala jako něco mezi, já jsem vlastně nikdy nevypadala úplně jako kluk. Cítila jsem se dobře, nemusela jsem řešit, že jsem jiná, protože jsem asi nikdy nezažila nic negativního. Nikde, v Americe ani v Austrálii. Bylo to úplně v pohodě.
Jak se fotily plavky a spodní prádlo?
Plavky ani spodní prádlo jsem samozřejmě nefotila, to můžu fotit až teď.
Věděli ostatní na přehlídkách, že jsi kluk, a ne holka?
Vždy, když jsem přijela do nějaké země, tak se o mně psalo, že jsem první transgender modelka, například v Indii, v Jižní Africe a tak dále. Takže samozřejmě všichni věděli, kdo jsem, co mám před sebou, za sebou a jakou mám biologickou historii.
Byla to výhoda?
Byla výhoda, že se o mně vždy psalo. Kdybych byla obyčejná biologická holka a přijela tam jen tak, asi by to nikoho moc nezajímalo. Vzhledem k tomu, že jsem byla vždy jiná, to lidi vždy hrozně zajímalo. Je to určitě výhoda, neměnila bych nic.
Jak to u tebe bylo se vztahy?
Já jsem první pusu dostala až v jednadvaceti, to jsem měla prvního kluka v Americe. Takže jsem byla strašně slušná až do 21 let. (smích) Kluci mě nikdy nechtěli, ale jakmile jsem se stala holkou, najednou to jde. (smích)
Pojďme k samotnému procesu přeměny. Když začneš brát hormony, co se změní?
Úplně všechno, hlavně nálady, a začne se měnit tělo. Začnou růst zadek a prsa. Začne se také měnit obličej, zjemňuje se. Psychika se najednou změní. Začala jsem být hodně citlivá a rozbrečí mě i reklama s roztomilým pejskem. Ženy jsou prostě daleko více emocionální.
Co tvoje vlasy? Paruka?
Vlasy se při hormonální terapii velmi zlepší. Mnoho lidí si myslí, že mám prodloužené vlasy, jsou ovšem opravdu moje. Jsem na ně náležitě pyšná. (smích)
Jaké kosmetické úpravy sis na sobě nechala udělat?
Další věcí, kterou jsem si o sobě přečetla, je to, že jsem si nechala udělat plastické operace. Samozřejmě žádné nemám, myslím, že jsem na podobné věci mladá a nechci dopadnout jako umělohmotná holka, kterých je kolem nás už tak dost. (smích)
Prsa ti ještě porostou, nebo si necháš udělat silikony?
Prsa mi rostou, to podle všeho bude trvat další rok. Zatím jsem o silikonech nepřemýšlela. Jsem štíhlá a myslím, že by se ke mně velká prsa nehodila.
Jak funguje sexuální stránka?
Normálně. Asi bych řekla, že teď je to tak, jak to mělo být hned od začátku. (úsměv)
Z tebe už je tedy hotová žena…
Operaci jsem absolvovala na začátku listopadu, takže 9. listopadu mám druhé narozeniny. Je to docela masakr. Bolí to, to je jasné, ale dá se to přežít. Určitě bych do toho šla znovu, ale není to nic příjemného. Je to opravdu bolestivý zákrok. Ale vše perfektně funguje a je to super.
Jak dlouho trvala rekonvalescence?
To je u každého jiné. Já jsem byla v nemocnici asi jenom deset dní a po měsíci už jsem byla úplně v pohodě. Hormony musím brát do konce života, ale nijak mě to neomezuje. A v podstatě žiji jako normální žena. Nemusím už docházet k žádným lékařům a operací to skončilo.
Kolik to stojí?
U nás to vše hradí pojišťovna, ale někde jsem četla, že to vyjde na 60 tisíc korun.
Jaký je teď tvůj cíl a co chceš dělat?
Chtěla bych motivovat lidi k tomu, že si můžeme dělat v životě všechno, co chceme. Ale hlavně si musíme věřit, protože mi píše strašně moc holek, jako jsem já, že nemají odvahu to podstoupit. Myslím si, že v Česku máme veškeré podmínky na to, že to udělat můžeme. Je to sice nepříjemný a zdlouhavý proces, ale myslím si, že si musíme jít hlavně za svým snem. Je to vlastně jako žít ve vězení, když jsi v cizím těle. Určitě bych sama nechtěla žít ve vězení do konce života.
Máš nějaké další kamarádky, které se ještě neodhodlaly na operaci jít?
Ano, je mnoho lidí, kteří mě kontaktují s tím, že zatím nenašli odvahu a jsou nešťastní. Vždy se je snažím povzbudit. Je to opravdu těžké rozhodnutí, protože ne každý zvládne vůbec představu té operace. Ale od toho jsou tu odborníci, kteří s vámi projdou krok za krokem, není se čeho bát. Samozřejmě není to bezbolestné, ale říká se, že největší bolest člověk zažije přece na zubařském křesle, ne? (smích)
Co plánuješ po modelingu?
Už 14. února s návrhářkou Karin Onderkovou rozjíždíme značku bot, která se jmenuje Petia Shoes. Je to inspirované mým příběhem, ona boty navrhuje. Myslím si, že je to velký projekt, na kterém pracujeme už rok a půl, a bude to opravdu velké.
Jakou módu máš vůbec ráda ty sama? Za to utrácíš nejvíc peněz?
Mám ráda luxusně vypadající oblečení. Ale nemusí být vůbec drahé. Mám dokonce hodně kousků ze sekáče. Důležité je se v tom cítit dobře. A co řeknou ostatní… To je jejich názor, ne každému se líbí stejné věci.
Co partnerský život?
Partnera mám, jsem zamilovaná, vše je super a je to nové, takže nevím. Zatím neplánujeme rodinu. Užívám si té zamilovanosti, co je teď.
Jednou ale určitě rodinu chci. Mám sen, že bych chtěla mít dítě, takže za nějakých pár let si najmeme náhradní matku a budeme mít děti. Nebo připadá v úvahu adopce. Zatím jsem ale mladá a chci se věnovat sobě, kariéře a cestování.
Řekni mi, jak partneři nebo muži vůbec reagují, když zjistí, že jsi byla kluk? Stalo se někdy, že ztratí zájem? Že jim to prostě nepřipadá „normální“?
Víš, jsem docela mile překvapená, že na to nereagují nějak negativně. Vždy se samozřejmě ujistí, že mám opravdu vagínu. (smích)
Vnímáš větší zájem mužů než před operací?
Jo, jasně. Balí mě chlapi, no. (smích)
Jak na to reaguješ?
Když je hezkej, nejspíše se culím a mám obavy, že vypadám postiženě. (smích)
Nemůžu se nezeptat… Česko teď žije seriálem Most!, kde je Pavel, který se nechal předělat na Dášu. Co si o tom myslíš, viděla jsi to? A co říkáš na reakce, které tam na něj mají?
Hodně lidí mi psalo, abych se kousek podívala, tak jsem to udělala. Myslím, že ten seriál hodně ukazuje, jak funguje česká společnost.
