Rychlá zpověď - český Mr. Grey Jakub Šesták: Nejsem gay, jsem sadista
Pokud se o svazování vyloženě nezajímáte, bude pro vás rozhovor s Jakubem Šestákem alias GNBY velkým překvapením. Tenhle chlapík našel totiž vášeň ve svazování, ať už se sexuálním podtextem, nebo prostě jen s citem pro umění. Profesionálně se věnuje japonskému druhu svazování, takzvanému shibari. Následující rozhovor bude nejen o umu dokonale spoutat objekt tak, aby to v divákovi vyvolalo emoce, ale také o jeho životě s nálepkou „sadisty.“
Co se vám stalo s rukou?
Pomáhal jsem při natáčení studentského absolventského filmu. A během obhlídky terénu, kde jsem měl vázat, jsem sebou seknul a trochu jsem si pohmoždil zápěstí.
Takže se vám to nestalo přímo při svazování?
Ne, ale při výkonu povolání. (smích)
Jaké je tedy vaše povolání?
V občanském životě jsem zvukař.
Co znamená to GNBY?
To znamená gunboy, je to moje přezdívka.
Takže máte rád zbraně?
Ano.
Jak jste se ke svazování dostal? Co si budeme povídat, podle měřítka dnešní společnosti to není zcela normální.
To bychom se dostali někdy do období puberty, kdy si člověk uvědomí, že je, nebo není normální, to je těžké říct.
Určitě ale nejsem první, kdo se na to ptá…
To ne, ale až v pozdějším věku došlo k takovému vnitřnímu coming outu. Sám sobě jsem přiznal: „OK, nejsi jako průměrný člověk, máš trochu jiné sexuální záliby. Měl bys to reflektovat vůči svému životu, protože pokud ne, budeš tím ubližovat hlavně sám sobě.“
Kolik vám bylo, když jste na to přišel?
Asi šestadvacet, pětadvacet.
Coming out se většinou spojuje s tím, že je někdo gay. Vy ale nejste gay.
Nejsem, já jsem sadista.
To jste někde musel vidět, ne? Že něco takového existuje a něco takového se vám líbí…
Freud říká, že lidská sexualita se vytváří někde mezi druhým a třetím rokem. Popravdě nevím, kde se to ve mně vzalo, a nehodlám po tom nijak pátrat. Rozhodně to není nic, co by mělo obviňovat mé rodiče, protože jsem měl úžasné, standardní a láskyplné dětství. Nevím, je to tam.
Když jste si tohle uvědomil, mělo to sexuální podtext. To se ale musíte v sexuální rovině scházet s podobně smýšlejícími lidmi. Bylo těžké zapadnout do takové komunity?
Řekl bych, že BDSM komunita je v tomto ohledu až překvapivě zodpovědná, tam takové věci zas tak moc nehrozí. Spousta lidí odlišuje BDSM praktiky a odděluje je od sexu. Já osobně tomu říkám myšlenkový sex. Je to hra.
Myslíte si, že obyčejní lidé nemají ponětí, co to znamená? Že mají sexuální život ochuzený?
Co jsou to obyčejní lidé? Nemyslím si, že jakýkoliv člověk, který naslouchá svému tělu a má nějakou fantazii, musí nutně strádat.
Já si při BDSM nebo svazování vybavím spoutaného člověka s roubíkem v puse, což nepůsobí úplně normálně a pohodlně. Váš popis té praktiky jako hry ale zní úplně jinak.
Je to stejné jako v tanci. V provazech je možné najít spoustu druhů uspokojení, jakým směrem se to bude odvíjet, jestli to bude něžné, drsné, bolestivé, o náznaku, se sexuálním podtextem. Všechno je v tom, jak se to rozhodnete vést.
Kdy jste začal svazovat? Jak jste se rozhodl, že budete rigger?
K tomu se váže velice vtipná historka. Já jako zvukař jsem byl zároveň i rigger, který poutá zvukovou aparaturu k lešení konstrukce. Moje kamarádka začala shibari dělat a začala mi o tom říkat. A já jednoho dne stojím na plošině, koukám se, jak vyjíždí velké reprobedny na konstrukci na řetězech, a říkám si, tohle bych mohl dělat s ženami.
Přitom už jste ale věděl, že shibari existuje.
Věděl, ale nijak jsem k tomu netíhl.
Jak těžké bylo najít první partnerku, kterou byste takhle svázal?
Nebylo, protože mi o tom říkala kamarádka, která to začala dělat. S ní jsem začal chodit na první workshopy.
Na to jsou workshopy?
Ano, jsou. A já je i vyučuji.
Jaký je rozdíl mezi bondáží a shibari?
V bondáži nejde tolik o proces vázání, o tu samotnou hru. Ta je o tom, abyste provazy použili k přivázání k posteli nebo ke stolu, a pak měli sex. Shibari je v určitém ohledu náhrada sexu, je to kompletní prožitek bez toho, aniž by muselo dojít k sexu.
Dojde k orgasmu?
Ne.
Je to tedy jen myšlenkové?
Je to myšlenkový sex. Přesto je to velice intenzivní, intimní, to všechno tam je.
Jak moc je to intimní, když to ukazujete lidem na veřejnosti?
Tam se samozřejmě míra intimity posunuje do obecně slušnějších poloh. V soukromí pak záleží na tom, jak se nastaví pravidla.
Máte partnerku?
Mám.
A je to ta kamarádka, která vás to naučila?
Je to jiná partnerka.
Je těžké najít partnera, který by tohle pochopil a byl ochotný to s vámi dělat?
Není to nejlehčí. Vyžaduje to hodně kompromisů, ústupků, úcty k sobě samému a k tomu druhému.
Nechal jste se někdy vy sám svázat?
Párkrát.
Jaké to je být na té druhé straně a poddat se druhému?
Pro někoho je odevzdání se osvobozující okamžik. Bohužel já jsem člověk, co se snaží mít vždy kontrolu sám nad sebou, takže pro mě je ten pocit maličko stresující. Je to hodně o tom kde, jak a kým jsem svázán.
Byl to muž, nebo žena?
Vždy žena.
Někde jsem totiž viděla, že chlap svazuje chlapa. A nemusí to být gayové…
Ano, koneckonců i já občas nějakého muže svážu.
A je tam stejný prožitek, jako když svazujete ženy?
Je tam jiný prožitek. Mám jednoho kamaráda, se kterým občas spolupracujeme na nějakých projektech, což znamená, že spolu občas vážeme. Není to tolik intimní jako se ženou, může to být ale zajímavé v jiném směru. Je do toho zapojeno více sadismu nebo více interakce v případě, že se na to dívá divák. To znamená, že ze soukromého intimního prožitku se stává divadlo, kde dva hrají pro publikum.
Když se při shibari svazuje, opravdu to vypadá jako divadlo, postava člověka spadá do různých poloh. Víte dopředu, do jaké polohy ji chcete dostat?
Rámcově ano. Jsou riggeři, kteří jedou čistě technicky to, co a jak mají naučené. Moje cesta je hodně o experimentování, dost často dopředu nemám pevné schéma toho, jak se to bude ubírat. Ne během show, to mám naučené nebo vím, co a jak budu dělat, protože se musím vejít do časového limitu. Ale když vážu doma, tak se snažím experimentovat, dělat věci různě a nezabředávat do stereotypu.
To musí být překvapení i pro tu partnerku.
To samozřejmě také.
Partnerka musí být ve fyzické kondici, ale co když ji to bude bolet? Může říct dost?
Samozřejmě.
Co v tu chvíli uděláte? Změníte to, co jste měl v plánu, nebo to celé končí?
Dost často změním ten úvaz tak, aby byl pohodlný, protože je to spletené klubko, kdy všechno souvisí se vším. Pokud úvaz dostatečně často a pečlivě měním, nedochází k tomu, že by si modelka stěžovala, že ji to někde bolí. Pokud na to dávám pozor a nenechávám ji moc dlouho v jedné strnulé poloze… Tím, že se tělo v provazech mění, rotuje, mění se i body, které jsou zatížené, a tím se postupně rozkládá i bolest tak, aby byla příjemná.
Co k tomu všechno potřebujete? Kromě provazů…
Kromě provazů potřebujete ještě závěsný kruh nebo bambus.
Je náročné to sehnat a dostat domů?
Nejnáročnější je přidělat to ke stropu, aby nespadl, zbytek už tolik náročný není.
Na vašich sociálních sítích jsem viděla spoustu prostředí, kde to opravdu vypadá jako umělecké dílo, třeba u rybníka. Jak to zvládnete zorganizovat, když to nebude doma, v uzavřeném prostoru?
Je třeba mít v sobě trochu exhibicionismu a chutě udělat dobrou fotku. V tu chvíli, když už se chodí vázat někam ven, se dost často ozývá to fotografické oko, chci mít pěkný záběr. Po nějaké době už člověk rozeznává vhodná místa.
A projekty, na kterých pracujete, s shibari nesouvisí?
Souvisí. Jde o různé večírky. Nebo nedávno to byl festival Dermacol Prima Love Day, Tattoo Convention nebo Erotický veletr.
Tam jste vystupoval se shibari?
Ano.
Takže se to začíná dostávat mezi „normální“ lidi?
Ačkoliv Padesát odstínů šedi nemám rád, nikdy jsem to nečetl a neviděl, v tomto směru to odvádí určitou propagační práci.
Proč jste to nikdy neviděl? Přijde vám to tolik špatné?
Viděl jsem, jak vypadá ta autorka, přečetl jsem asi stránku a půl. A rozhodl jsem se, že červenou knihovnu nemám zapotřebí číst.
Vy se tím nijak netajíte, byť to pro někoho může být intimní téma. Jak na to reaguje vaše rodina a vaše okolí?
Moje rodina je naštěstí svobodomyslná, nijak to neodsuzuje. Naopak jim patří velké dík v tom, že mají pochopení a podporují mě v tom, co dělám. Když cokoliv někdo dělá se zápalem, a je jedno, o co se jedná, úspěch se dříve nebo později dostaví, protože profesionál je amatér, který se nikdy nevzdal. Co se týká veřejnosti, řekl bych, že zapšklí jedinci, kteří budou mít potřebu vidění světa tak, jak ho vidí oni, tu s námi budou vždy. Nezbývá, než je politovat.
A děje se to?
Děje se to. Nepochopení, nebo možná z části strach z neznámého, pro to můžu mít pochopení. Ty, co odsuzují, můžu politovat a doufat, že někdy najdou svůj vnitřní klid, aby neodsuzovali druhé za to, co dělají.
Máte zvýšený práh bolesti?
Mám.
O hodně?
O hodně.
Jakou nejhorší bolest, třeba od doktora, jste vydržel?
Netuším, normální bolest, co ostatní dovede k doktorům, já nevnímám, takže problém pak nechám přerůst v opravdový problém.
A vaše modelky asi také, že?
Ne, ono není úplně dobré mít všechny modelky terminátorky. Je dobré mít třeba jednu, kterou to bolí víc, to znamená, že si člověk může trénovat decentnější přístupy. Není to o tom, že uvážu jeden provaz, a ona to vydrží.
Co vaše partnerka říká na to, když děláte svazování s jinými modelkami? Nežárlí?
To je otázka spíš na ni, doufám, že ne. Moje partnerka ale moc dobře ví, že pro ni není fyzicky možné, aby vázala pětkrát, šestkrát do týdne.
A vy potřebujete takto často vázat?
Snažím se takhle často vázat, protože se snažím věnovat vytváření něčeho nového. To znamená hromadu zkoušení.
Máte i normální „vanilkový“ sex?
Ano, když na to přijde, tak ano.
A baví vás?
Vás snad nebaví sex?
Když jste byl dítě, jezdil jste na tábory? Který uzel vám „šel“ nejlépe?
Jezdil, dokonce jsem docházel do skautského oddílu, ale neuměl jsem morsevku. A věřte nebo ne, ani ty uzly! Opravdu.
Čím jste chtěl vůbec být jako kluk?
Kosmonaut, pilot, popelář.
Kam to chcete se shibari dotáhnout?
Rád bych se, pokud to osud dovolí, profesionálně věnoval pouze shibari. Mít ho jako své hlavní povolání, ale to je běh na dlouhou cestu.
