Rychlá zpověď: Tomáš a Iva Petříčkovi: Jsou i jednodušší disciplíny než manželství

Pane ministře, vaše paní o vás prohlašuje, že jste turbomyš. Je to pravda?

Tomáš: Neřekl bych, že jsem přímo turbomyš, také rád odpočívám nebo si vezmu knížku. Ale má pravdu, že mi úplně nejde být v klidu a do ničeho se nevrhat. Nesnáším nečinnost.

Máte jako ministr stále práce nad hlavu? Můžete vůbec nějak plánovat?

Tomáš: V politice se neustále něco děje, takže plánování není úplně možné a je nutné reagovat na aktuální dění. Musím být připravený reagovat 24 hodin denně po celý týden, protože v dnešním světě jsou informace velmi rychlé a očekává se stejně rychlá reakce na jakoukoliv událost ve světě. Ale snažím se efektivněji využívat čas, který věnuji poradám na ministerstvu i s kolegy v sociální demokracii.

Dá se říct, že ministerstvo zahraničí je takové nevděčné ministerstvo? Pořád jen reagujete na celý svět…

Tomáš: Nemyslím si, že je to nevděčné ministerstvo, i všichni kolegové ministři musí být připraveni reagovat na aktuality a všichni jsme neustále na telefonu.

Byt na pronájem Praha 1 - 166m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Ivo, jaké je to z pohledu manželky? Teď je osm večer, váš muž i při rozhovoru v podstatě pracuje, začínal přitom brzy ráno…

Iva: V našem životě jsou dva módy. Když jsou děti doma, člověk často Tomáše vyhlíží jako takovou záchranu. A ve chvíli, kdy děti doma nejsou, je to pohodička, protože za ním můžu dorazit a být s ním, což je moc fajn. Baví mě vidět Tomáše u práce.

Jak často Tomáše ruší telefon, když máte třeba klidnou romantickou večeři nebo jste na výletě?

Iva: Často, ale už jsme si na to zvykli. Vyhovuje mi, když mi Tomáš vždy dopředu řekne „budu něco ve 12 mít“, a já se na to dovedu zadaptovat a trochu tomu náš program přizpůsobit. On pak vždycky zaleze na nějaké tiché místečko, já „odcloním“ děti, a když si to odbaví, zase se vrací. Obdivuju na něm, že je schopen velmi rychle přepínat.

Tomáš: Ale také máme pravidlo, že když společně jako rodina jíme, tak telefon nemá být na stole.

A dodržujete to?

Tomáš: Občas dostanu jasné varování, že jsem porušil pravidla. (úsměv)

Jak vypadá ideální den, když máte volno, nejsou v dohledu žádné pracovní plány…

Tomáš: Většinou si uděláme poklidné ráno. Když jsme na chalupě, tak snídaně trvá klidně hodinu. Rádi jezdíme na výlety, někdy vyrazíme na kolo nebo přes léto k vodě. Nebo si dáme volno na zahradě a „rochníme“ se v záhoncích.

Iva: Je bezvadné, že jsme zavedli institut siesty a děti ho respektují. Díky tomu máme po obědě čas si něco přečíst, což máme oba dost rádi. S narozením dětí tato záliba dostala dost na frak. (smích)

Tomáš: Ano, počet přečtených knih rapidně klesá.

To doženete, až děti vyrostou…

Tomáš: Knihovna čeká, až půjdu do důchodu. (směje se)

A co čtete, když se k tomu dostanete?

Tomáš: Různorodé knihy. Čtu odbornou literaturu k zahraniční politice, teď mám rozečtenou knihu o umělé inteligenci. A rád čtu také historické knihy, fantasy a sci-fi.

Ivo, chápu dobře, že se také pohybujete v politice? Jste v politické straně…

Iva: Jsem členkou KDU-ČSL, ale nejsem praktikující, jsem spíše spící člen. V politice se nepohybuju, vzešla jsem z neziskového sektoru a byznys sféry, kde jsem hodně pracovala se ženami z top managementu. Občas ale Tomáše doprovázím na akce ČSSD, při kampani spolu jezdíme a jako ministra zahraničí ho doprovázím na různé recepce nebo společenské události.

Baví vás společenské recepce?

Iva: Před koronakrizí to bylo opravdu intenzivní, cítila jsem, že jsme na hraně „produkčních“ sil – přichystat se, zajistit děti a další věci. Doufám, že na podzim se mi to podaří lépe ukočírovat, abych nebyla všude.

Tomáš: To je vždy největší výzva – říct, že někam nemůžete. Není v lidských kapacitách jít na všechny konference nebo aktivity diplomatického sboru, na které bych rád s Ivou šel. Stává se nám, že máme za večer i dvě nebo tři povinnosti.

Pronájem luxusního bytu Praha 1 - 55m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Iva: Je důležité se rozhodnout, kde být, a kde nebýt. Abychom měli čas na děti. Chci, aby se nedostávaly do „presu“, když mi něco chtějí říct, a já jim nedávám dostatek pozornosti. Snažím se vycítit, kdy už je toho hodně, abych se mohla stáhnout a dělat zázemí doma.

Jak to vypadá, když si zvete diplomata „na kobereček“ a chcete mu za něco vyčinit? V poslední době se to párkrát stalo…

Tomáš: Mohl bych použít literární popis diplomacie – umění poslat někoho k čertu, a ten dotyčný vám za to ještě poděkuje. (směje se) Ale samozřejmě, když řešíme závažné věci ve vztazích mezi Českou republikou a další zemí, je to vždy korektní. Jako diplomaté musíme hájit zájmy naší země a zároveň víme, že náš diplomatický protějšek dělá totéž. A to, že něco tvrdě prosazujeme, neznamená, že se chováme nediplomaticky.

Povězte mi, jak jste se poznali a kdy jste spolu začali randit?

Iva: Poznali jsme se na Fakultě sociálních věd. Oba jsme studovali mezinárodní vztahy a velkou lstí jsme se vzájemně sbalili. Tomáš tvrdil, že má třídní sraz, a jestli tam nechci jít taky. A já mu tvrdila, že mám také třídní sraz. Ale ve skutečnosti nebyl třídní sraz ani na jedné straně a skončili jsme spolu na nějakém koncertě v Akropoli…

Tomáš: To ne… Pozval jsem tě na koncert v Národním domě na Smíchově.

A předtím jste se někde potkali?

Iva: Vzpomínám si, že Tomáš kvůli mně chodil na seminář Úvod do aristotelské filozofie. (smích) Já jsem tam chodila proto, že to byly jednoduché dva kredity, a Tomáš tam chodil kvůli zájmu o…

Tomáš: Zájmu o filozofii. Bylo to s docentem Havlíčkem a vedly se tam dobré debaty.

Kdy jste měli svatbu?

Tomáš: Brali jsme se poměrně brzo, protože jsme společně chtěli odjet na Erasmus. Bylo to velmi spontánní, chtěli jsme jet na rok do zahraničí a napadlo nás, že bychom mohli vyrazit už jako manželé. Mně bylo 23 a tobě 21…

Iva: Bylo to dost spontánní. Původní plán byl vzít se po Erasmu, ale pak jsme si řekli, že je to jedno. Takže na přípravu svatby bylo asi osm týdnů.

A jak dlouho už jste spolu?

Tomáš: Měli jsme 15 let od svatby a 17 let od chvíle, kdy jsme se poznali.

Stále vás to baví?

Iva: Jsou i jednodušší disciplíny. (smích) Ale stále nám to dává smysl.

Co je na manželství nejlepší?

Iva: Můžu se o Tomáše opřít.

Tomáš: Souhlasím. Když vám dochází síly, tak vás ten druhý podpoří. To jsou chvíle, kdy je partnerství důležité. A děti jsou tmelem toho všeho.

Stěžujete si doma i na politiku?

Tomáš: Občas. Ale někdy právě tím vznikají naše spory, protože já si večer nerad povídám o tom, co jsem dělal v práci a co se mi stalo. Kdežto Ivka si chce o práci povídat. Většinou skončíme u podobné odpovědi, kterou teď mají naše děti, když se jich ptáme, jak bylo ve škole. „Dobrý.“ A v práci to bylo také „dobrý“.

Iva: A já potom řeknu: „Dej do toho více úsilí.“ (směje se) Dokážu poznat, že se mu nechce povídat, a ten největší dárek pak je, že se ho neptám. Stačí mi ujištění, že nevyhořel Černín. (sídlo ministerstva zahraničí, pozn. red.)

Měl jste někdy strach o život?

Tomáš: Jaký strach o život?

Iva: No a to je přesně jeho odpověď. A mně už tady „jede“, jak byl otrávený Navalnyj, jestli mu dělat krabičky do práce. Ale pak jsem si řekla, že to je moc práce a raději to riskneme. (směje se)

Tomáš: Nikdy jsem se necítil v nebezpečí, v Česku je toho málo, co nám hrozí. Větší pravděpodobnost je, že potkáte kapsáře v tramvaji. Více mám strach, když prší a jedu rychle z kopce na kole. Na vlhké silnici se necítím úplně nejstabilněji. (úsměv)

Když jsme spolu mluvili před rokem, říkal jste, že jste v politice přibral osm kilo. A chtěl jste to shodit…

Tomáš: Přiznám se, že se to moc nezlepšilo. A v době koronakrize jsem naopak pár kilo nabral. Naštěstí se mi to teď v létě trochu podařilo shodit, je to i tím, že jezdím hodně na kole. Ale ten cíl mám stále.

Pořád pár kilo dolů?

Tomáš: To určitě. Asi si dovedete přestavit, jaké to je, jet na kole do kopce, když máte něco přes sto kilo… Kdybych měl o deset kilo míň, tak to pojede líp. (směje se)

Co vás v této náročné době dokáže rozradostnit?

Iva: Mně udělalo velkou radost setkání s paní Susan Pompeo (manželka ministra zahraničí USA Mikea Pompea, který v srpnu navštívil Česko, pozn. red.). Líbil si mi její vnitřní klid a byl pro mě velkým povzbuzením. Bylo vidět, jak se mají s manželem rádi, a říkala jsem si, že když dva lidi drží při sobě, mohou zvládnout enormně náročnou práci.

Luxusní byt na pronájem - Praha 1 - Josefov, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jaké jsou vaše plány do konce roku?

Iva: Alej! Máme charitativní projekt, na který se moc těšíme. V říjnu budeme sázet alej, každý diplomat zasadí jeden strom. Bude to na 300 let staré cestě, která zmizela, ale díky dvěma obcím, pod které spadá, se obnovila. Jestli se všechno povede, mělo by se sázet 68 hrušní, každou zasadí diplomat se svou expat komunitou. Je to Tomášův nápad. Chtěl vysázet alej a teď se to konečně konkretizuje, i díky obrovské pomoci nadace Partnerství, která nám pomáhá s know-how a žádostmi.

Jak vás to napadlo?

Tomáš: Na kole. To mě napadá spousta věcí, protože mám čas přemýšlet. Aleje do české krajiny patří a je škoda, že kolem řady cest zanikly a nebyly obnoveny. Takže chceme sázet alej – jako symbolický projev tolerance a mezinárodního porozumění. Podobné iniciativy jsou i na dalších místech naší země, takže to není originální myšlenka, ale připadá mi to pěkné.

Iva: Naše medializace navíc bude zaměřena i na to, že je potřeba takovou alej udržovat. Hodně se píše o tom, že se „píchne“ strom do země, ale už nikdo neřeší, že se tam musí dát stoličky, aby si na ně mohli sednout draví ptáci, nebo že se musí nahrazovat stromy, které uschnuly.

Tomáš: Nestačí se pouze setkat, ale je důležité to udržovat. A to je i podstata diplomacie. Někdy to může vypadat, že je to práce bez výsledků, ale ve skutečnosti udržování dobrých vztahů dvou zemí vyžaduje hodně úsilí.

To mi připadá skvělé. Má váš muž ještě nějaké další zajímavé nápady?

Iva: Třeba že zateplíme strop na chalupě, to mi přišlo hodně inovativní. (smích)

Zateplí ji sám? Je takový kutil?

Iva: On je nulový kutil a architekti o něm říkají, že je hlavně investor. A když kutí, tak stylem: „Já vím, že to mám udělat, vždyť jsi mi to říkala minulý rok!“

Tomáš: Ne, to se musím ohradit… Ale je pravda, že dědeček s tatínkem jsou dost kritičtí, protože jsem od nich nepochytil manuální zručnost. (úsměv)

Iva: Není to zkrátka tatínek, který vyřeže houpacího koně. Ale zase naseká fůru dřeva.

Tomáš: Ikeu také smontuju. (směje se)

Děkuji moc za rozhovor!