Nezávodí, přesto nestíhá. Hlavní náplní krasobruslaře Tomáše Vernera (30) jsou exhi-biční vystoupení, trénink mladých krasobruslařů a nyní i projekt Czech Dance Tour 2017: Roztančíme Česko.
V krasobruslení je tanec také, takže pro mě to není zase až tak neobvyklé. Na druhou stranu, Czech Dance Tour je především choreografie ve stylu street dance, disco, show i artového tance, kdy během 12 tanečních dnů, 13 disciplín v 8 městech budou lidé bojovat o tituly mistrů Čech, Moravy i celé České republiky. Já mám roli tichého pozorovatele a usednu do finálové poroty.
Túra napříč Českem odstartovala 18. března v Plzni a na konci května vrcholí vyhlášením nejlepších protagonistů moderních tanečních stylů. Na dvoudenní finále se tanečníci sjedou 20. a 21. 5. do hlavního města Prahy. Kromě uvedených měst se sportovní taneční umění předvede v Brně, Chrudimi, Spořicích, Jindřichově Hradci, Otrokovicích a Havířově. Takže vidíte, budou tančit opravdu všichni a já se na to nesmírně těším.
Já určitě ne zase tak skvěle, jak by se mohlo zdát. Umím základní tři tance, které patří do krasobruslení a pak už je to jen o nějakém pohybu. Rozhodně raději tančím na bruslích než v teniskách. Z toho důvodu také držím palce všem tanečníkům, choreografům a trenérům, co ročně protančí stovky párů tenisek nebo střevíčků, ať na soutěži předvedou to nejlepší, co natrénovali. Tanec a krasobruslení mají k sobě velmi blízko, jsou sportem i uměním zároveň. Vybírat nejlepší protagonisty proto není o číslech na stopkách nebo o metrech v doskočišti, ale i o „drajvu“ tanečníků a o tom, jak vnímají hudbu a choreografii společně.
To je na dlouhý povídání a já si myslím, že ta koncentrace jako samotná je to hlavní, těch myšlenek co se honí hlavou je mnoho. Ty začátky byly horší, teď si myslím, že už trochu ovládám ten tok myšlenek a v danou chvíli bývám profesionálem. Pokud se mi stane, že během programu upadnu, cílem by mělo být odpoutat se od všech chyb a jet a soustředit se vždycky na element, který přijde jako následující, ale někdy se to těžko dělá, ale od trenérů slyším v jednom kuse, abych na všechno, co jsem udělal, ať to bylo dobré nebo zlé, tak zapomenout a soustředit se dál
U nás doma bylo krasobruslení mezi všemi sporty vždycky na prvním místě. Se sourozenci jsme zkoušeli všechno možné - fotbal, tenis nebo třeba sportovní gymnastiku, které se teď věnuje moje sestra. Můj bratr dělal krasobruslení také. Nasadit si brusle, chtěl jsem to já, protože jsem platonicky miloval kamarádku Štěpánku a chtěl jsem s ní trávit co nejvíce času. Naši rodiče se znali a tak nějak padlo rozhodnutí, že bychom mohli spolu bruslit. Nějakou dobu jsem se zajímal jenom o Štěpánku a bruslení mi bylo jedno. Pak se vše otočilo a krasobruslení se stalo mou vášní a v patnácti vyhrál poprvé mistrovství republiky.
Mám rád všechny sporty a je jedno, co je to zrovna za sport. Dávám přednost míčovým hrám. Na druhou stranu, abych řekl pravdu, dneska už profesionálně sport nedělám a stejně nic nestíhám. Je proto pro mě hodně příjemné, že nemusím po Česku jezdit a vystupovat, ale jen usednout a hodnotit.
Na tuhle otázku mohu odpovědět až za pár měsíců. Uvidím, snad to tak nebude. Ono to fér/nefér je vždycky o subjektivním pohledu porotce a ten se bude různit. Teď bude záležet na tom, jak se bude různit tady v tancování, protože v krasobruslení se různí hodně.
Podle mého názoru právě u krasobruslení platí, že čím dříve dítě začne trénovat, tím lépe. Ideálně tak do věku 7 let. Mít brusle na noze a pohybovat se na ledě je něco úplně jiného než jiné sporty.
Přál bych si, aby moje děti vyzkoušely maximum sportovních i jiných aktivit. Pak je nechám rozhodnout, co je baví a jakým směrem se chtějí vydat. Prostě tak, jako to dělali i moji rodiče. Rozhodně se chci vyvarovat toho, že bych se snažil realizovat svoje vlastní přání prostřednictvím svých dětí a nutil je do sportu, který by se líbil pouze mně. Je důležité, aby si rozšířily obzory a dostaly pár lekcí…
Obecně se dnes děti méně hýbou a možná to je jedním z důvodů tolik rozšířené nadváhy nebo dokonce obezity. Když jsem byl malý kluk, hodil jsem si vždycky po škole batoh domů a hned běžel ven si hrát. Dnešní děti toto už neznají a jsou zvyklé vysedávat u počítačů. Bylo by super, kdyby se vztah k aktivnímu pohybu a sportování posunul zase tam, kde byl za nás.
Rád bych, aby to tak bylo. I mnoho dospělých se například po zhlédnutí našich úspěšných biatlonistů odhodlaně vypravilo na běžky. Úkolem vrcholových sportovců je ukázat svému okolí, jak naplňující a prospěšný sport doopravdy je. Vzpomeňte si třeba na Nagano. Tehdy Českou republiku zachvátilo hotové šílenství. Každý kluk vzal hokejku a zkoušel hrát, když ne na bruslích, tak alespoň někde na plácku s tenisákem. Všichni chtěli být jako hokejoví hrdinové, ti Jágrové nebo Haškové z televize. Doufám, že i já jsem třeba inspirací pro některé děti.
Určitě bych ji pozval třeba na večeři či někam, kde je klid. Nerad bych ji vzal na led, když by neuměla bruslit. Na diskotéce zase není moc klid a ani já nejsem zrovna diskotékový typ.
Já popravdě nevím, nejsem úplně ten typ, který by šel třeba na bar a balil holky. Na druhou stranu pozornost je každému příjemná a mužské ego se rádo nechá pohladit, takže chvilku se nechat lovit je také příjemná věc. Zjistil jsem ale jednu zásadní věc, na to mě přivedl můj fitness trenér, který říkal, že když chci ulovit správnou ženskou, tak nemůžu do klubu ani na diskotéku, ale musím do fitka.
Nebylo by špatné, kdyby byla mladší než já, tedy mělo by ji být méně než 30 let a výškově tak do 170 cm. Vzhledem k tomu, že sport je u mě na vysoké příčce, musí být sportovně založená a také bych uvítal, kdyby rozuměla mému humoru. Pokud bych měl brát vzhled, líbí se mi blondýnky. Na ženách se mi líbí nejen milá tvář, ale i hezký zadek.
Určitě je to výhoda, ale ne nutnost. Jsem velmi soběstačný a naučil jsem se nejen vařit, ale i péct. (smích)
Mé plány do budoucna jsou děti. Jelikož jsem nebyl ani uloven a ani jsem nikoho neulovil, tak na tom pořád ještě pracuji. Nebudu to nějak lámat přes koleno, ale chtěl bych rodinu a tam to budu směřovat i s ohledem na svůj současný stav. Budu se malinko méně zúčastňovat exhibičních vystoupení, už si jich budu vybírat jen několik. Budu se stále pohybovat ve sportovním prostředí, stále budu spolupracovat s Olympijským výborem, s Českým krasobruslařským svazem, s Mezinárodní bruslařskou unií a pořád budu ve sportu k vidění, ale už méně v té své aktivní sféře - spíš jako trenér, poradce nebo manažer. Před dvěma lety jsme založili Czech Skating Academy, která funguje tak nějak sporadicky během roku, kdy můžeme fungovat, aniž bychom brali děti ze škol. Na to dbáme a klademe velký důraz.