Rychlá zpověď – topmodelka Denisa Dvořáková: Třicet kilo bych přibrala i zadarmo

Jaký byl finálový večer a jak jste ho vnímala? Byl jiný oproti minulým ročníkům?

Pro mě je ten večer vždy noblesním, protože se odehrává ve Španělském sále, takže všechno to spojení dohromady je prostě krásné.

Pociťujete i nějakou nostalgii? Už je to přeci jen třináct let…

Nostalgii pociťuji pokaždé, jsou to přece jen silné vzpomínky, které daly nové směřování mému životu.

Celá událost mi připadá i roztomilá. Vzpomínám si na ty holčičky, jak chodí po pódiu, mají třeba poprvé v životě na sobě podpatky…

Jak to popisujete, to byl přesně i můj případ. Obrovskou roli hraje i tréma a relativně málo sebevědomí.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 232m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Vzpomeňte si na pocity, které jste měla, když jste tam poprvé stála. Bylo vám patnáct, v sálu plném celebrit, topmodelek, byli tam i rodiče… Jak to vnímá patnáctiletá dívka?

Pro mě to byl asi ten největší stres, který jsem v životě zažila. Ale líbí se mi, jak jde doba dopředu. Při mojí Elite jsme měly oblečení Kenvelo. Před těmi třinácti lety to samozřejmě bylo „in“. Nyní vidím finalistky, jak se nosí v róbách od Valentina, a to jim trochu závidím. Přijde mi to vždy vtipné. Agentura Elite jako první zrušila plavky, aby se mladé dívky cítily komfortněji.

Myslíte, že si uvědomují, co na sobě nosí? Kolik to stojí?

Myslím si, že alespoň půlka z nich tuší. Díky sociálním médiím můžou sledovat módu. A většinou jsou to holky, nebo i kluci, kteří to chtějí dělat, takže by tomu měli trochu rozumět. Ale kolik to stojí? No, jako Kenvelo ne. (smích)

Vy jste tenkrát chtěla být modelka?

Ne, mě na casting poslala mamka.

Počítala jste s tím, že skončíte u modelingu?

Ve čtrnácti jsem chtěla být kadeřnicí. A hlavně mám dva bráchy, takže mě móda moc nezajímala, abych pravdu řekla. Já jsem v den castingu byla u babičky s mojí sestřenicí. A máma mi volala a ptala se, kde jsem. Já jsem jí vysvětlila, že jsem na chatě u babičky, a ona na mě vyhrkla, ať okamžitě sedám na autobus a přijedu, protože dnes je poslední den castingu. Tak jsem do obchodního centra Chodov přišla v kapsáčích, s mikinou a kapucí.

Možná to je přesně to, co hledají. Řekli vám někdy, proč vás vybrali?

Asi nějaké to charisma. Stejně jako my, když dnes vidíme nějakou slečnu nebo kluka. Takový ten první moment.

Maminka musela být nadšená.

Byl to pro ni šok a byla strašně nadšená a pyšná.

Když se na to dívá s odstupem třinácti let, vy už jste dospělá žena a jezdíte po světě… Přišla za vámi někdy s tím „já jsem ti to říkala…“?

Neřekla mi to ještě ani jednou, myslím.

Jezdila s vámi po světě?

Ne, vůbec.

Vy jste ji nikam nevzala?

Já jsem to vždy, když jsem jela na fashion weeky, měla strašně hektické. A vždy jsem to měla jako práci. Mámu radši vezmu na dovolenou nebo někam soukromě, abychom na sebe měly čas a užily si to.

Pamatuji si, že když jsem jednou fotila pro časopis Eva, tak se mnou jela do Bratislavy. To bylo na začátku kariéry. Ona se mnou ani nemůže být na focení, takže chudák celý den bloudila po Bratislavě a čekala, až dofotím.

Jste ambasadorkou Elitu už druhým rokem. Co to pro vás znamená?Co s dívkami děláte? A znají vás?

Neznají mě úplně všichni, ale znají mě hlavně účastnice castingu, které mají o modeling zájem. Jako ambasadorka Schwarzkopf Elite Model Look provázím castingem, takže mám mikrofon a mluvím ke všem, jak casting probíhá, co od nich očekáváme, ať se nebojí, ať jsou své. Potom mezi nimi chodím a dělám rozhovory – proč se přihlásily na casting, proč by to chtěly dělat, odkud k nám přijely…

Radíte jim, jak se vypořádat s podpatky?

Na castingu ne, to až potom, když už jsou v semifinále a ve finále, pak dostávají podobné rady.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Nakonec jsou dvě vítězky a dva vítězové. Vy jste tehdy jela na světové finále, dostala jste kontrakt a odjela na dva měsíce pryč. Má to dnes stejný průběh?

Finalisté musí nejprve získat nějaké zkušenosti a vybudovat si portfolio, hodně se začíná v Asii. Já jsem, stejně jako vítěz z minulého roku, začínala v Singapuru, ale jedná se hodně i o Tokio, Soul nebo Hongkong. Moje světové finále proběhlo v Marrákeši, to poslední bylo na Tenerife, to následující bude v Paříži.

Kde se vám, za těch třináct let, co děláte modeling, nejlépe pracovalo? Kde se vám nejvíce líbilo a kde byste eventuálně chtěla zůstat?

Já jsem vždy byla evropský typ. Mám ráda New York, ale ráda tam létám vždy až po nějaké delší době a na krátký čas. I když jsem tam nějakou dobu žila, tak je na mě to město až moc hektické. Mám ráda i přírodu, ale v New Yorku žádná příroda není, kromě parků, které jsou ale neustále přeplněné. Takže mám raději Evropu, ať je to Paříž, Barcelona a podobně.

Teď žijete tady v Praze?

Teď žiji tady.

A jste tady spokojená?

Jsem úplně nejvíc spokojená, protože od patnácti cestuji a nikdy jsem tady pořádně nežila. Posledních sedm, osm let jsem žila v Bratislavě, tak napůl mezi New Yorkem a Bratislavou. Před rokem jsem přišla sem a úplně si to užívám. Na to, že jsem Pražačka, konečně poznávám Prahu.

Myslíte, že už tu zakotvíte?

Chci tady zůstat a zakotvit, jsem taková domácí.

Ptám se i proto, že když jsem si nedávno zadala vaše jméno do Googlu, jako první mi najelo, že jste po rozvodu. Nechci se dotýkat bolestného tématu, nevím, jak je to dlouho… Ale máte to i tak, že raději budete tady, protože zde máte rodinu a působí to tu na vás lépe?

Ano, jsem po rozvodu. Právě s bývalým manželem jsem žila v Bratislavě. Pro mě to bylo vždycky o tom, že musím být blízko Praze, navíc je tu podobný jazyk, stejná kultura, rozumíme si, máme stejné zvyky. Takže pro mě to bylo vždy buď Slovensko, nebo Čechy.

Není to ale náročnější na práci?

Já jsem dříve létala z Vídně, což je ještě lepší spojení než z Prahy, takže mě to nebrzdilo. Měla jsem tam základnu, ale stále jsem létala a cestovala.

Máte spíše zahraniční nabídky, nebo si vás najímají i v Česku?

Poslední rok trávím více času tady, do zahraničí létám na takzvané direct bookingy. V Česku jsou to spíš placené účasti na akcích, prestižní přehlídky a podobně.

Když to srovnám, tak v Česku existuje na jedné straně Elite, a potom také Česká Miss. Jejich finalistky a vítězky jsou právě spíše hvězdy různých večírků. A podle toho, co mi během rozhovorů řekly, je náročnější získat nějakou práci modelky. Modeling si ani pořádně nevyzkouší na zahraniční úrovni…

Miss a my, to je opravdu něco jiného. Neznám ani jednu miss, která by se zúčastnila fashion weeku, která by fotila třeba Vogue nebo nějaký jiný prestižní magazín. To je jiný svět, myslím si.

Máte za sebou focení pro Vogue a podobné tituly. Jak takové focení probíhá? To už musí fungovat na nepředstavitelné úrovni! Sama jsem se zúčastnila focení právě jen s českými miss…

Zahraniční produkce je díky vyšším budgetům nesrovnatelná, ale profesionální focení probíhají i v Čechách. Zažitá představa je, že modelky to mají jednoduché. Někam si sednou, usmějí se a je to hotové.

Popište tedy svou práci...

Jen samotný make-up a úprava vlasů trvají někdy několik hodin, samotné focení pak pět až šest hodin. Když připravujete editorial, tak fotíte například 10 outfitů, ale když fotíte komerční práci, můžete outfitů nafotit i 30. Někdy létáte i 20 hodin na lokaci focení, pak zase 20 hodin zpět. Věřte mi, že to, co vypadá jednoduše a usměvavě na fotce, opravdu častokrát fyzicky jednoduché není. Sem tam se můžeme usmát, ale většinou ne.

Proč ale?

Já už jsem na to dostala tolik otázek, hlavně když jsem začínala s modelingem, jelikož jsem neměla ani jednu fotku, na které bych se usmívala. A rodina se úplně divila, proč se nemůžeme smát. A je pravda, že na rozdíl od miss, které se usmívají na lifestylových foceních, od nás nikdo úsměvy nechce, protože neprezentujeme samy sebe, ale produkt jako takový, ať už v oblasti módy, nebo kosmetiky.

Vám je teď 28 let. Jak dlouho můžete ještě dělat modeling na vysoké úrovni?

Doufám, že alespoň ještě další tři nebo čtyři roky. Nebo i pět let, je to těžké říct. Hodně lidí mi řeklo, že vypadám na méně let, tak to je další plus, že mě tato práce může živit déle.

A pak bude co?

Potom už se to zmírní, už té práce nebude asi tolik, ale nevím. Už to dělám od patnácti a tuto otázku mi pokládá hodně lidí. Asi stále zůstanu v oboru, u módy, protože nemám s ničím jiným zkušenost. Nedokáži si představit sedět v práci od pondělí do pátku od osmi do šesti, takže nevím.

Ale poslední dobou mě láká a baví focení. Být na druhé straně, s fotoaparátem v ruce. Nefotila bych ale modelky, baví mě fotit věci, budovy, zvířata, přírodu a podobně. Pravděpodobně se začnu v oboru i profesionálně vzdělávat.

Přestože vypadáte mladší, určitě se o sebe musíte starat. Na co nedáte dopustit?

Začala jsem hodně sportovat. Zaprvé mě to baví, zadruhé ráda jím, tak se snažím dvakrát týdně běhat. Nic extrémního. Například jóga mě nebaví, i když to chci sem tam zkusit, tak jsem tomu zatím nepropadla. Běhám a chodím do fitka. O víkendu mívám cheat days, ale stále to beru s mírou. Třeba pečivo se snažím vůbec nejíst, ale o víkendu si třeba plátek chleba dám.

Co kosmetika a podobně, chodíte?

Chodím, ale ne tak často. Na kosmetiku chodím jednou za dva nebo tři měsíce. Používám klasické produkty, nemám žádné drahé, takže nevím, asi to mám dáno geneticky, že se nemusím tak moc starat.

A co nákupy? Přeci jen v Česku nemáme takové možnosti jako v zahraničí. A předpokládám, že jako topmodelka máte ráda hezké oblečení. Utratila jste například své první peníze za drahý kousek, Diorku třeba?

To mi bylo řečeno na začátku, že bych si měla koupit nějakou hezkou kabelku, abych nějak reprezentovala, když přijdu na casting. Takže první věc byla ta Diorka, byla to taková investice, mám ji doteď. To jsou věci, které vydrží hodně dlouho. Tady v Česku chodím taky nakupovat, ale nekupuji si moc dražší věci. Ty si kupuji spíš ve světě.

Na čem ujíždíte? Jaká je vaše oblíbená značka?

Vždycky na konci roku si chci udělat radost po celém roku práce, miluji kabelky Chanel. Jiné tedy taky, ale například minulý rok jsem si koupila Chanelku. Snažím se úplně neutrácet. Vždycky si říkám, že vše mám, nic nepotřebuji. Někdy mi ruka ulétne, ale snažím se stále mírnit.

A kam pro ně jedete? Já bych asi jela do Itálie nebo do Francie…

V Paříži je skvělý výběr, ale tu poslední jsem si koupila ve Vídni. Ve Vídni se mi nakupovalo hodně dobře. Když jsem žila v Bratislavě, byli jsme ve Vídni za 45 minut.

V Rychlé zpovědi jste říkala, že byste klidně přibrala 30 kilo. To myslíte vážně?

Kdybych nedělala modeling, tak bych se asi zavřela doma a jedla od rána do večera.

Dovedete si představit samu sebe o 30 kilo těžší?

No, vůbec ne.

Jste celkem vysoká, takže by se to asi ztratilo. Ale přeci jen, 30 kilo, navíc s červenými vlasy… Co by na to říkali třeba rodiče?

Na 30 kilo asi nic, spíše na ty červené vlasy. Já jsem ale taková, že mi nedělá problém se ostříhat nebo se obarvit. Jsou to jen vlasy, dorostou, dají se obarvit zpátky.

Máte dvě tetování. Není to u modelingu problém?

Teď už ne, díky současné technice. Oni to dokáží vyretušovat, je to hračka.

Má pro vás určitý význam?

Já jsem původně měla vytetované datum svatby, to jsem si nechala přetetovat do mandaly.

Další otázka míří na muže a vztahy. Říká se, že modelky to mají mnohem jednodušší, protože jsou krásné a muži po nich víc touží. Jak jste to za těch třináct let vnímala vy?

Abych pravdu řekla, začínám to vnímat až teď po rozvodu. Od těch patnácti až do dvaceti jsem byla de facto stále dítětem, a poté jsem potkala mého bývalého manžela. Byli jsme spolu osm let. Já jsem taková, že potom už mě nikdo nezajímá, a všichni věděli, že jsem zadaná. Takže jsem ani nevnímala, pokud tam nějaký náznak byl. Teď už to vnímám, jak se to jen trochu rozkřiklo, že jsem volná…

Je to hlavně přes sociální sítě, nebo i třeba na ulici?

Je to většinou přes sociální sítě, ale stala se mi taková příhoda. Já mám pejska, fenku kokršpaněla, a byla jsem s ní na procházce. Zrovna jsem přijela z chaty a měla jsem na sobě tepláky, tričko, žabky, vlasy v culíku, žádný make-up. Byla jsem s Nelou venku a projelo kolem takové auto. Tak jsem se na něj koukla, on koukl na mě. Poté projelo podruhé, tak jsem se zase koukla. Tak chodíme parkem a pán už na mě čekal na konci parku s pozváním na kávu.

A měl vás vyhlédnutou, nebo to byla spíš náhoda?

On tam bydlel v okolí, tak to asi byla náhoda, že jel kolem.

A jak to odrážíte? Je to pro vás příjemné, nebo naopak?

Je to určitě příjemné, ale já jsem hodně stydlivá, takže na mně je to hodně honem… Jiný pán na mě zase čekal na castingu v obchodním centru s kyticí a knihou.

Tak třeba si toto přečte, chvilku počká a pak to zkusí znovu…

Já určitě potřebuji více času a komunikace před tím, než bych se s někým potkala.

Není to po tolika letech ve vztahu a v manželství spíše tak, že se člověk cítí zhrzený a že se spíš bojí?

Začátky byly těžké. Nechtěla jsem se už s nikým seznamovat, ani mě to tak nelákalo. Po chvíli to ale člověku začne chybět.

Dalo by se na závěr říct, že teď skončil další ročník Elite, vy jste spokojená, šťastná a otevřená novým zítřkům?

Přesně tak, přesně tak se cítím.

Moc děkuji za rozhovor.