Rychlá zpověď - Veronika Kašáková: Není jasné, jestli se budu vdávat..

Nebýt „tvých“ dětí už bys tu nežila, to jsou tvá slova. Máš pořád modelingové nabídky ze zahraničí a kontakty, které by se o tebe případně postaraly?

Přijde mi, že čím jsem starší, tím je toho víc. Je to paradox, protože když mně bylo osmnáct, tak mi všichni řekli „ne“. Myslím si ale, že už to není jen o tom těle, jak vypadám. Troufám si říct, že je to spíše o tom, jak se jevím, co dělám. To je pro mě příjemnější, protože tam vystupuji za sebe, a ne za to „ramínko na šaty“. Nechci to ponižovat, protože mám spoustu kamarádek, co to dělají a prezentují produkt. Mně je ale příjemnější být tam za Veroniku.

Odmítla bys nějaké zakázky? Třeba na prádlo?

Jsou určité produkty, které opravdu odmítám, a jsem velmi vděčná, že nemusím určité práce brát kvůli existenčním důvodům. Můžu už si říct, že přece nebudu dělat reklamu na něco, co sama nepoužívám. Vybírám si a zároveň si nechávám psát velmi vysoký honorář. Je mi jedno, jestli tu přehlídku půjdu, nebo ne. Vždycky jim napíšu velké požadavky s tím, že to buď vyjde, nebo ne. A ono to většinou vyjde. Mám radost, že i tady v tom je ta cena vysoká, a zároveň umím už říct „ne“, což jsem se taky učila dlouho. Člověk by chtěl být pořád hodný, ale ono to nejde.

Já tě mám zafixovanou za velmi hodnou. Umíš být i zlá?

Ne být zlá, tak bych to nepojmenovala. Spíše co se týká pravdy. Že si přestaneš zaměňovat slovo „být vděčná“ a „být zadlužená“ a někomu vlastně sloužit. Letos je to velmi intenzivní, to moje „ne, děkuji, nezlobte se, nechci“. Můžu upřímně říct, že před tímto rokem jsem měla pocit, a možná mi v tom dáš za pravdu, že mě veřejnost vnímala jako holku z dětského domova, ze které si nebudeme utahovat, protože zažila to, co zažila. Možná je i šikovná, protože myslí na děti, je hodná. Byla tam hodně lítost.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Od té doby, co jsem začala odmítat, a také jsem to přestala vysvětlovat, už mě přestali lidi vnímat jako toho chudáka z dětského domova. Cítím v tom i nesouhlas a nesympatie, a to je pro mě nové, chvílemi jsem z toho byla překvapená a smutná. Najednou je Veronika nevděčná, co si to dovoluje, že se před námi neplazí. Tenhle rok si říkám „ne“, mám luxus, že si dovoluji odmítnout.

Tobě ještě nebylo třicet?

Letos mi bude. Proto ti říkám, že je to taková transformace. Mám pocit, že se z té holčičky stávám ženou. Hrozně dlouho jsem chtěla, aby mě měli všichni rádi.

Ale oni tě mají všichni rádi.

Jako jo, ale teď už mi je to trochu jedno. Když strašně chceš, a potom se stylizuješ do něčeho, čím tě oni chtějí, pak potlačuješ svoje pravé já. Úplně paradoxní příklad je třeba situace, kdy ti někdo dá nějaké šaty, make-up a účes s tím, že ti to sluší a že to pro tebe dělá někdo zadarmo. Tak řekneš jo, já si to vezmu, přitom se v tom cítíš hrozně. Teď řeknu „ne, nezlobte se, mám svoje služby, kterým důvěřuji“. Pak na mě ty lidi koukají, že ta holka z děcáku odmítla moje věci!

Co tvůj osobní život, také se transformuje?

Ono to všechno se sebou souvisí, moje práce, můj osobní život - ve všech směrech. Nejen s dětmi, ale i modeling nebo moje psaní druhé knihy, teď mám spoustu přednášek ve školách, ale i v tom nadačním fondu. Řekla jsem si, že se chci obklopovat jenom fajn lidmi. Byli to ve finále i přátelé, ale i tak občas trpíme, když nám víc berou, než dávají. Tak jsem se rozhodla ve svém životě vyhodit pár lidí. Ty lidi tady byli dlouho a myslím si, že tady byli správně, protože do nějaké chvíle, než odešli, jsem s nimi měla něco společného. A najednou jsem si přiznala, že mě ten člověk vyčerpává, dusí, najednou to šlo rychle. Sice přes obrovskou bolest… Ale teď nemluvím úplně o soukromém životě, ale o kolegyních.

Vím ale, kam s tou otázkou míříš a ptáš se, protože jsem velmi ráda prezentovala svůj osobní život a svojí velkou lásku. A teď se to utlumilo. Jsi asi první, s kým jsem se rozhodla o tom trochu mluvit, ale stejně nebudu úplně konkrétní, a to z toho důvodu, že to ještě neumím.

Doma je to tak, že jsme se zasnoubili. Ta transformace, která přišla v lednu, přišla na základě něčeho. My jsme tu svatbu odložili s tím, že pokud jednou bude, tak bude opravdová v tom dobrém i zlém. V tuto chvíli už je to víc o mně, než o tom druhém, protože jsem se rozhodla udělat i věci, kterých jsem se v životě hodně bála, a to je třeba i to, že sama odletím pryč a postavím se na vlastní nohy. Mívala jsem pocit, že i přesto, že jsem byla v dětském domově, tak že za mnou byla vždycky nějaká skupina lidí nebo organizace, která o mě pečovala. Buď ten dětský domov, nebo jsem pak byla na Miss, kde byl nějaký management, pak Milan, který mi se vším pomohl.

Kolem ledna jsem zjistila, že mám panickou hrůzu z toho být sama, že jsem od čtrnácti let měla vztahy, bydlela se spolubydlícími. A kdo je ta Veronika sama za sebe, která přebírala pravdy všech zkušenějších, motivačnějších vzorů kolem sebe? Takže všechny ty ušetřené peníze na svatbu jsem vzala, koupila jsem si letenku a studium na Havaji. Řekla jsem si, že nechci žádné Čechy ani kamarádku, pojedu sama, abych i věděla, jaká jsem společnost.

Kdy letíš?

Na konci června. Říkala jsem si, že se toho tak strašně bojím, že to musím udělat, prostě musím. Abych se o sebe uměla postarat.

Učit se tam budeš anglicky?

Ano.

To je bomba! Takže ty ses v lednu takhle přetransformovala... Já přitom myslela, že se mezi vámi něco stalo.

Ono se něco stalo, a na základě toho tohle vzniklo.

Takže sis tohle všechno uvědomila na základě nějaké hádky?

Ještě doplním jednu věc. Jsem nesmírně závislá nejen na lidech, ale i na tom muži. My ženy, a nejsem jediná, tam máme až takový pocit vlastnictví. Když ty budeš šťastný, budu já šťastná. To byla pro mě nějaká víra, představa, která mně neumožňovala být svobodně jiná, nebo přijímat jiné pravdy. Málem jsem se z toho psychicky zhroutila. Říkala jsem si „dobře, tak teď to celé zboříme a já to pomalu postavím“. To znamená třeba rok, postavit celé to tvoje jádro.

Četla jsem nějakou knihu, bavila jsem se o tom i s dětským psychologem, že jakmile se dítě narodí, přijímá pravdy svých motivačních vzorů. Tak jsem si říkala „sakra, já jsem snad nikdy neměla moc kvalitní motivační vzory už jako dítě“. Nejdřív jsem přišla do negativního prostředí, pak jsem byla v dětském domově. Tak se to na mě celé vysypalo a já si říkám, kým bych byla, kdyby to takhle nebylo, kdyby se to nestalo.

Prodej bytu s balkónem, Smetanovo nábřeží, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Říkala jsem si – někdy mě bolí víc představa být bez tebe, než představa odpuštění a pokračování, ale pořád na mě máš nějaký vliv tím, že jsme, protože jsme u sebe, jsme si blízko. Odjedu, tam se to nějak srovná, a buď to dáme, nebo ne. Já jsem byla už minulých 14 dní pryč, teď jede na 14 dní pryč on. A my se vlastně uvidíme až v srpnu.

Máte tedy společnou domácnost, akorát tam teď nejste společně?

Ano.

Jak to tvoje rozhodnutí vnímá on?

Jestli on něco je, tak velmi kvalitní člověk. To, co je v něm, to jeho jádro, je něco, co stále obdivuji a opravdu miluji. Když máš vztah, máš několik rovin. Ať je to rovina milenecká, přátelská… Vychováváme jeho dceru, pracujeme spolu, cestujeme, zažili jsme spolu Indonésii, celé měsíce společné. Potom už přemýšlíš, když se jedna rovina pokazí, jestli zahodíš úplně to všechno.

Je to tak, že máte ten vztah do srpna otevřený?

Já bych neřekla, že bychom to měli otevřené tak, že se potkáváme s jinými ženami a muži, to úplně ne. Protože jestli tam něco je, tak tam ta láska pořád je.

Snažím se hodně řídit srdcem, protože ego je kolikrát v životě velmi hlasité. Ze všech filmů, kamarádů, tisíců lidí, co ti říkají, co si myslí a co máš dělat. Já jsem se v tom už začala ztrácet. V lednu jsem odjela na týden pryč a rozeznávala jsem mezi sebou ty dva hlasy, ta čistá láska, která nehodnotí, a pak to ego. Já jsem ještě štír, myslela jsem, že se rozpadnu na tisíc kousků. Pak jsem si říkala „ne, tohle je jen to, co sis na základě všech životních zkušeností a generací tvé rodiny nabalila, to nejsi ty, taková být nechceš“.

Není to tak, že bych chtěla utlumit své emoce. Naopak jsem byla velmi klidná, což je zajímavé, protože bývám dost výbušná. Spíš to byl takový ten pocit, že ti má puknout srdce.

Teď je červen, věřím tomu, že už to máš trochu srovnané.

Mám, už jsem na tom mnohem lépe.

Zatím tedy není jasné, jestli se budeš, nebo nebudeš vdávat…

To právě nevím.

Všechno se teprve ukáže, i výsledek vašeho vztahu.

Víš, co si dovoluji odpovídat tenhle rok? Nevím. Já to nevím, ale věřím, že to dopadne dobře ve všech směrech.

To může být ale i to, že se nevezmete…

Právě proto to říkám, ale i přesto má celé mé srdce on.

Kniha by měla být kdy?

Já ji musím na Havaji dopsat, bude příští rok v září.

A o čem bude?

O tomhle všem.

Verunko, držím palce, ať ti to všechno vyjde.