Vysoká politická funkce každého změní k nepoznání a často se to začne promítat do partnerského života. Je o tom přesvědčen dnes již bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík, který přišel o lásku a zapomněl na to, jaké je to být „vnitřním“ a spontánním klukem. V nezvykle otevřeném osobním rozhovoru pro LP-Life.cz promluvil nejen o zákulisí politiky nebo ženách, které ho zvou na rande, ale také o svých plánech a znovuobjevené pokoře.
To je správná otázka, já jsem si ji kladl pořád. U nás to opravdu trvá strašně dlouho, máme příšernou legislativu. Než se u nás něco povolí a než se začne stavět, trvá to v průměru třináct let. A tato doba se musí zkrátit, musí se změnit zákony. Když se zákony nezmění, nebude se v České republice rychleji stavět.
A že na druhou stranu jsou tady různé skupiny nebo spolky, které hájí svoje zájmy, nebo se jeví, že hájí svoje zájmy, a využívají k tomu právní předpisy, to prostě tak je. Ale úkolem vlády a ministra dopravy musí být změnit právní prostředí a legislativu.
Já jsem za svého působení změny udělal, odeslal jsem zásadní změnu zákona pro urychlení výstavby dopravní infrastruktury, a tam by se ta doba měla zkracovat přibližně o tři až čtyři roky. Takže bychom mohli být na devíti letech. Ale to je zase strašně moc, je potřeba dalších změn.
Překvapil mě rytmus práce. Lidi na ministerstvu jsem musel naučit pracovat rychleji a efektivněji, protože to byl hodně byrokratický úřad. Musel jsem ten organismus rozpohybovat a pracovníci se tomu ve finále přizpůsobili.
Řekl bych motivovat a „nakopnout“. Správně jste to řekl.
V tuto chvíli to beru jako zkušenost, která se uzavřela, a žádné další místo bych momentálně ve vládě nepřijal. Ale politické působení do budoucna nevylučuju. Mně nejsou lhostejné věci veřejné a do budoucna bych se chtěl podílet na změnách, které povedou ku prospěchu země a lidí.
Vrátil jsem se k advokacii a obnovil jsem si výkon advokacie. Zpracovávám právní rozbory, sepisuju právní stanoviska a samozřejmě jsem už vystavil první fakturu. (smích)
Baví mě to, je to něco jiného. Chci se zaměřit na budování byznysu. Chtěl bych, aby se zlepšilo právní prostředí, ať už jde o výstavbu, developement nebo dopravní infrastrukturu. A také mě zajímají některé investiční příležitosti v oblasti startupů.
Ono se to změnilo oproti času, který jsem měl jako ministr. Tehdy jsem se věnoval svým dětem a partnerce Karolíně. V současné době se věnuju více sportu, abych se dostal do fyzické kondice, kterou jsem při působení na ministerstvu dopravy trochu ztratil.
Než jsem přišel na ministerstvo, vážil jsem 84,5 kilo. V červenci jsme s Karolínou běželi podél Vltavy, uběhl jsem asi pět kilometrů, takže to bylo povzbuzující. Ale potom ta moje kondice šla dolů a přibral jsem na 93 kilo.
Důvodů je několik. Je to nepravidelná strava, máte hodně schůzek, v průměru jsem měl za den osm až devět schůzek, takže to bylo náročné. A je to i časem, protože večer už nenacházíte čas si zacvičit.
Zájem ze strany žen byl skutečně poměrně velký. Nicméně já jsem si na ministerstvu našel vztah. Ale je tam jedna věc – ve své podstatě ta funkce, ať chcete, nebo ne, vás trochu mění. A v oblasti vztahové mě změnila ne úplně k ideálu. Takže se vracím k tomu, že bych chtěl být ten vnitřní kluk, kterým jsem býval předtím, než jsem poznal Karolínu. Chtěl bych se vrátit k lidskému Vláďovi, který byl na začátku.
Mění to člověka k horšímu. Začínáte se stávat autoritativním, předepisujete druhým, co mají dělat, a to do partnerského života nepatří.
Já si tyto věci přiznávám. Funkce přinesla věci pozitivní i negativní. A ta negativa teď potřebuju odstranit a být tím, kdo jsem ve skutečnosti.
Vztah s Karolínou byl ukončen a v zásadě si myslím, že byl ukončen především z příčin na mojí straně. Jak už jsem řekl, bohužel jsem se zaměřoval příliš na to „delivery“, tudíž na výkon, předepisování… A úplně jsem zapomněl respektovat, že vedle mě je křehká lidská bytost, která má svoje přání, tužby a představy o životě.
Beru to jako zkušenost a beru to tak, že ve funkci jsem se v té osobní oblasti změnil.
A to je daň za tu politiku, protože vy jste potom v práci pořád. Člověka politika vcucne, nasaje a drží ho. A když jste s partnerkou, stále přemýšlíte o pracovních věcech. Kamkoliv jedete, díváte se na to z nějakého pohledu pracovně. Nemohl jsem se uvolnit, politika vztahy přehlcuje a zahlcuje. Stále máte tendenci věci řídit a určovat, což je pro partnerský vztah smrtící.
Píšou mi i volají i teď, abych se s nimi sešel, zvou mě na rande.
Já to takto nehodnotím. Mám své vnitřní hodnoty, uspořádávám si priority a z mého pohledu je důležité, abych se na sebe mohl podívat. Aby si ty ženy zase řekly: „Ten Vláďa je charakterní muž, který má své zásady.“ A to je pro mě důležité, neboť funkce ministra dopravy mě v této oblasti změnila.
Manželský vztah nám nefungoval dlouho. Byli jsme spolu spíše kvůli dětem, a to asi od roku 2017. Žili jsme vedle sebe. Takže není to tak, že by Vladimír byl nevěrný manželce, ale jen jeden vztah nahradil jiným vztahem.
Snažím se mít více času.
Deset a třináct let.
Dá se říct. (smích)
Tady bych si dal skutečně známku spíše horší. Měl jsem na ně málo času, málo jsem se věnoval. Takže jako odpovědný otec bych se nehodnotil, spíše naopak.
Myslím, že je třeba nechat děti, aby se samy směřovaly. Nechat je trošku snít, nechat jim volnost.
Dotýkalo se jich to výrazně, protože nebyly ztotožněné s tím vládním angažmá. V tomto ohledu to moje rodina brala negativně.
V zásadě jsem jim to oznámil. Věděl jsem, že s tím asi souhlasit nebudou, a také s tím nesouhlasili.
Bruslení, potom jsem jezdil na koni, hrál jsem poměrně dlouhou dobu golf. A samozřejmě fitness.
Snažím se chodit čtyřikrát až pětkrát týdně. A chodil jsem tam i dlouhodobě, většinou cvičím sám nebo s kamarády.
Na ministerstvu byla i posilovna, ale já jsem se tam nedostal, protože pracovní den mi začínal zpravidla v sedm hodin ráno a končil kolem půl sedmé.
Mám strašně rád focení, rád jsem s Karolínou jezdil fotit v přírodě. A mám rád čtení knížek a Francii, takže jsem nedávno četl paměti Král Slunce (Ludvík XIV., pozn. red.). A také operu nebo balet.
Byla to koláž starých fotek, kterou vytvořil jeden bulvární časopis jako aktuální situaci. Já jsem byl s kamarády jen v jednom baru v centru Prahy. (smích)
Máte přátele, kterým to nevadí, a pak máte takzvané přátele funkce, kteří se s vámi nebaví. To je realita. Skončil jste ve funkci, tak už nejste kamarád. S tím musí každý politik počítat. To je život.
Chtěl bych se stabilizovat v byznysu, vést úspěšné projekty a do budoucna se věnovat charitě. A samozřejmě bych se chtěl někdy v budoucnu do politiky opět zapojit.
Chtěl bych mít spokojený život a partnerský život respektující hodnoty a bytost partnerky. Chtěl bych, aby děti dobře vyrostly a byly úspěšné.
Autoritativnost, přikazování, to je to nejhorší.
To bylo hrozně těžké. Za tu dobu, kdy jsem byl ve funkci, to bylo jen párkrát s Karolínou, spočítal bych to na prstech jedné ruky. Nejkrásnější to bylo, když jsme se byli společně podívat na ovečky a také na vyhlídce Máj. Jinak jsem byl příliš rigidní, přísný a tak dále. To se teď snažím měnit a hledám i chvíle, které nejsou naplněné jen prací a napjatým rozvrhem.