Linda Finková je v českém showbyznysu už řadu let. Veřejnost si ji spojovala s bavičem Richardem Genzerem, s nímž byla léta ve svazku manželském. Dlouhodobě ji ale vídáme jako pěveckou koučku v populární soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Hudba a Linda jdou ruku v ruce celý život a maminka dvou dětí si v covidové době udělala čas na rozhovor pro Luxury Prague Life.
Víš, co je nejhorší? Nechci nikoho naštvat, ale mám se strašně dobře (směje se).
Já se mám dobře celý život, respektive mám takovou povahu. Snažím se ze všeho nějak vybruslit. Když je teď takhle blbá doba, vím, že lidi přicházejí o peníze a zaměstnání, k tomu mají hypotéky, musí to být něco strašného. Mám velké štěstí v tom, že jsem zaměstnaná. Celý život jsem dělala spoustu věcí dohromady, to znamená, že když mi jedna z věcí odpadne, tedy divadlo, dělám věc druhou, učitelku zpěvu. V tom mám výhodu. Do toho jsme ještě točili show Tvoje tvář má známý hlas, to je další práce.
Ano. Pustím si žáka přes Skype, Whatsapp nebo messenger a normálně mi zpívá. Máme online hodinu, kde si všechno řekneme, poslechnu si ho, dám mu k tomu komentáře nebo nějaké úkoly. Když máme špatné připojení, nahrají mi nahrávky a pošlou mi je. Já si to poslechnu a pak si zavoláme. Jde to takhle udělat.
Učit takhle pořád by ale asi nebylo dobré. Když ty žáky znáš a umí se rozezpívávat, je to v pohodě. S prváky jsem ale první dva měsíce nedělala prakticky nic jiného než to, že jsme se učili cvičení a rozezpívávat se, aby to uměli. To jim musím přesně předvést a otravovat je s tím, aby se to naučili. Teď už děláme písničky a cvičení, už je to v pohodě.
Jak kdy. To víš, že sedím v trenýrkách v drdolu a piju u toho kafíčko. Jasně, že v něčem je to super, někdy mi ale chybí ten kontakt s nimi. Že je nevidím, nepopovídáme si. Musím si třeba kolikrát odběhnout, když zazvoní zvonek a podobně, v práci mě nic neruší. Oboje má svoje pro a proti. Je fajn být doma, nechtěla bych to tak ale pořád.
Zrovna třeba Andrejka přišla a zazpívala mi tak, že jsem věděla, že to zvládne. Není profesionální zpěvačkou, nikdy se předtím neučila zpívat a bylo jasné, že za mnou bude muset chodit potrénovat hlasivky. Taky bylo jasné, že se s tím popere. Nemůže se vzít někdo jenom proto, že je krásný a tím to končí. Každou epizodou se moc lepšila. Tím, jak pořád zpívala a používala hlasivky, se najednou rozezpívala. Víc nahlas, lépe rytmicky, je to na ní a vůbec všech vždycky vidět. Tahle škola zpěvu, tance, hraní a chování se na jevišti se hodí.
Přemýšlím…strašně mě baví Albert Černý, to je prostě kočičák. Usměvavý bezvadný kluk, který hlavně skvěle zpívá, i se svou kapelou.
Ano, Lake Malawi. A fakt je bezvadný. To je takový týpek, že kdybych měla jít u nás v Čechách na něčí koncert, klidně na něho půjdu. Pak mě baví Erika Stárková, protože cokoliv dělá, tak dělá s děsnou vervou v dobrém slova smyslu. Je herečka, je od rány a zpívá fakt skvěle. Baví mě a je to pro mě překvapení, nevěděla jsem, že zpívá tak skvěle. Teda já o ní vůbec nevěděla.
Viki dneska žehlila a poslouchala u toho online angličtinu, normálně komunikovala v angličtině a všechno stíhala. Já jsem kousek vedle učila online hodinu zpěvu a nahoře měl Matýsek online hodinu. Dětem to vyhovuje, Mates je rád doma. Pamatuji si ale, že když už to na jaře trvalo dlouho, tak se do školy za kamarády těšil. Když je to čtrnáct dní, je to fajn, když to bude dva měsíce, tak už to přestává být fajn.
Já vařím stejně pořád. Včera jsme měli řízky z kotrče, kotrčovou polévku, topinky s hermelínem a rajčaty, švestkový a jablečný koláč.
Právě, já to moc nejím a hrozně mě to štve. Jednou za čtrnáct dní si vezmu kousek koláče a nacpu se jím, nebo když jsem dělala segedín, dala jsem si kousek, i když bez knedlíku.
Netrápím se. I s tou dietou se najím a můžu si k tomu dát vajíčka na měkko, jogurt, zeleninu. Není to úplně striktní, nemusím jíst jenom ty jejich přípravky. Hned jsem si vzala druhý krok, u kterého můžeš trochu jíst.
12 kilo.
Za tři nebo čtyři měsíce, ale v klidu, netrápila jsem se. Teď bych to viděla ještě třeba na osm kilo.
Já jsem bývala hodně hubená, a stejně když se vidím v zrcadle říkám si, že to ještě pořád není dobré.
Je nadšený. On mě takhle o dost hubenější poznal, a ztloustla jsem mu, protože jsem spokojená. Nemyslím tím, že jsem se s Geňou trápila a hubla, to ne. Když jsem spokojená, tak jím, a spousta lidí to má ale obráceně, když jsou nespokojení tak víc jedí. Já naštěstí když jsem nespokojená, tak nejím, protože mě bolí břicho z nervů, což je málokdy. Bohužel jsem spokojená, takže žeru.
Je rád, má rád štíhlé baby. Když jsem přibrala, tak říkal, že jsem tlustice (směje se). On má na to tenhle termín.
Ta už to má od patnácti tohle hnutí. Chodí sem ale pořád každý den, bere si čisté prádlo a žehlí si, už si ale pomalu sbírá věci a stěhuje se k příteli, u kterého už tak tři měsíce pobydluje. Chce se tam úplně nastěhovat, už tam má svoji domácnost, pořád ale ještě chodí za námi.
Skvěle, protože tím, že sem chodí každý den a pořád mi telefonuje „mami, jak se dělá tohle a tohle, půjčíš mi pánev“ a podobně, tak mi to nevadí. Jsem s ní vlastně možná ve větším kontaktu, než když tu bydlela, protože byla ve škole nebo v práci. Takhle přijde večer po práci pro věci, dáme si pusu a druhý den přijde zas.
Chodí na brigády. Studuje vysokou školu a do toho klasicky dělá brigády. Doteď dělala na tenise, který teď zavřeli, takže teď dělá v půjčovně nějakých lyžařských doplňků.
Jasně.
Všechno funguje, jak má, jsme v pohodičce. Zrovna dneska jsem mu volala. Je to dobré. Proto jsem takhle spokojená, na všech frontách to mám skvělé.
Bojím. Nebo takhle, řekla bych že mám slušnou imunitu, kterou pořád posiluji. Snažím se žít zdravě, navíc se dezinfikuji zevnitř (směje se). Bojím se toho a nebojím. Beru to tak, jak to je. Nejsem urputná, abych vykřikovala: „Nic nezavírejte, jste hajz*ové, máme špatnou vládu.“ Tu máme špatnou stejně, ale ne kvůli tomu, že něco zavírají. Všechno to tak nějak dodržuji a snažím se fungovat.
Mám to doma hezké. Říkala jsem si, že bych udělala lidem návod (směje se). Objednala jsem si třeba ultrazvukový aroma difuzer. Dáš do toho vůni, všechno ti doma voní, ty se usmíváš, k tomu si otevřeš prosecco. Poklidím, učím online. Udělat nějaký balíček, jak by měli lidi žít, když nemají do čeho píchnout. Dělat si hezké věci. Nekupuju si oblečení, ale vyvoňuju si barák, uklízím, dělám staré resty. Prohlížím a třídím staré fotky, snažím se něco naučit. Říkala jsem si i, že bych třeba začala psát písničky. Vytáhla jsem si staré vlny, můžu si uplést svetr. Dělat si pro sebe hezké věci.