Úspěšná česká návrhářka Zuzana Kubíčková není ve světě módy žádným nováčkem. Své kolekce pravidelně představuje na pražském týdnu módy Mercedes-Benz Prague Fashion Week a její hvězdné modely obléká například bývala Miss World Taťána Gregor Brzobohatá, herečka Jana Plodková nebo filmová producentka Olga Menzelová. Na finálový večer Eurovize 2019 oblékla její overal zpěvačka Conchita Wurst a v průběhu letošního ročníku Superstar v jejích modelech zářila také novopečená maminka Monika Bagárová. Magazín LP-Life.cz vyrazil za Zuzanou Kubíčkovou do ateliéru, aby zjistil, jak se návrhářům žije v nelehké době koronavirové pandemie, jak probíhají její přípravy na letošní ročník MBPFW, který se již dvakrát dočkal přesunutí termínu, a také jaké sny a plány talentovaná návrhářka do budoucna má.
Podobně jako většině profesí, které jsou postaveny na osobním kontaktu se zákazníkem. Změna byla rychlá a patrná hned od začátku. Protože tvoříme modely hlavně na společenské akce, většina zakázek se odsunula. Na počátku karantény jsme měli v atelieru rozpracovanou novou Ready-to-wear kolekci, která měla být prezentovaná na MBPFW v březnu. Využili jsme nečekaný volný čas k jejímu dokončení a lehce jsme ji rozšířili o modely Couture, tedy modely, které se tvoří výhradně a míru.
Ano, bylo jasné, že většina lidí musela řešit jiné problémy a životní okolnosti než nové modely do svého šatníku. Naštěstí se situace uklidnila a my se teď pomalu vracíme do původního pracovního tempa.
Je načase zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité, to všichni slyšíme a čteme skoro všude kolem nás. Věřím, že v některých ohledech nezůstane pouze u slov. Co se týče mého oboru, přála bych si, aby se alespoň trochu změnil všeobecný přístup k oděvům, které jsou brány jako jednorázové spotřební zboží. Že není potřeba hromadit, ale dát přednost kvalitě a místním případně evropské výrobě.
I mě tato celosvětová situace přinutila k tomu zamyslet se, jak budeme fungovat dále. Mé modely se neprodávají v butiku, ale v atelieru na pražských Vinohradech. Tam je i dílna a jsme malý tým lidí. Každý oděv, který šijeme, vzniká pro konkrétní osobu, vše je založeno na osobním kontaktu, individuálním přístupu. Tedy nefungujeme jako velké módní domy nebo řetězce. Rozhodla jsem se tento rok soustředit na osobní kontakt, kdy se mohu klientkám věnovat a prezentovat novinky individuálně, MBPFW v září vynechám.
Přehlídka byla zrušena týden před jejím konáním, přesto mám finanční závazky s ní spojené, které musím splnit. Březen, duben a květen byly slabší měsíce, to bylo dáno i tím, že jsme veškerou energii a čas věnovali přípravě nové kolekce a samozřejmě karanténou a zákazem vycházení. Dnes můžu říct, že individuální prezentace kolekce je příjemnou změnou, která se ukázala jako dobrý krok.
Ano, těším se na jarní edici MBPFW. Beru to tak, že máme více času se na přehlídku připravit.
Účast na zahraničních přehlídkách a akcích má smysl pouze v případě, že se děje kontinuálně a přemění se celá strategie, zatím to není pro mě.
Přesně tak, uvidíme, co přinese budoucnost, ráda se nechám překvapit.
Stylista Filip Vaňek, který obléká všechny hvězdy v Superstar, mě oslovil na podzim loňského roku a vše jsme předem domluvili. Vzhledem k tomu, že Monice rostlo bříško, museli jsme model vždy rozpracovat, zkoušet dva dny před natáčením, aby bylo vše tak, jak má být.
Myslím, že jí slušely všechny, každý byl tvořen pro jiné prostředí. Dovolím si vybrat hned dva modely. Černý tylový top s malými třpytivými kamínky, materiál pochází od mého oblíbeného výrobce z Itálie, se kterým už dlouho spolupracuju. Mám ráda třpyt a konkrétně tento model je ideální na večerní příležitost. Druhý model, tělové šaty se stojáčkem z lesklého průhledného úpletu s lurexovou nití. (Oba tyto modely najdete v galerii na konci rozhovoru, pozn. red.)
Žádná konkrétní meta v mých představách není. Dlouhodobě pracuji na tom, abych odváděla co nejkvalitnější řemeslo, byla věrná své vizi a aby mou módu nosily ženy s pocitem radosti, že se samy sobě líbí. Vyhovuje mi způsob, jakým ateliér funguje a byla bych ráda, kdybychom do budoucna byli schopni pracovat i v o něco širším týmu. Práce by však stále měla zůstat v osobním kontaktu se zákaznicemi, o žádném obřím podniku rozhodně nesním.
Pyšná není to správné slovo. Nicméně jsem vděčná za to, že jsem naslouchala své intuici a rozhodla jsem se pro vzdělání a posléze profesi, která mě každodenně naplňuje. Ráda tvořím, ráda naslouchám zákaznicím a diskutuji s nimi, ráda pro ně vymýšlím nové modely, ráda je vidím spokojené v mých oděvech… Každý den, když otevírám dveře do ateliéru, cítím se šťastná. A to je pro mě velká věc.
Já chci oblékat všechny ženy! Samozřejmě to kapacitně není v mých možnostech, takže je to řečeno s nadsázkou, ale chci říci, že bych ráda oblékala všechny ženy, jimž se mé věci líbí a nějak si ke mně najdou cestu. Každé individuální setkání je pro mě zážitek. Tvoříme šatník podle osobnosti, potřeb, stylu… pokaždé je to jiné a pokaždé vzrušující.
To je těžká otázka. Když se dívám na filmy, tak mě každou chvíli zaujme někdo jiný, takže bych potřebovala tak třicet lidí alespoň. Můžu udělat seznam?
Mám pocit, že každý si musí najít svou cestu rady nerady… Pokud víte, že chcete navrhovat a šít oděvy (asi to platí obecně i pro jakoukoli jinou práci), řekla bych, že je důležité uvědomit si proč to chci a poté především vytrvat. Připomínat si své „proč“ a jít za svým cílem. Leccos vás může odklonit od vašeho směru nebo rozptýlit (konkurence, kritika, náročnost, …), ale pokud máte jasno v tom, co chcete a jdete za tím svědomitě a pilně, zpravidla se to vydaří. Uspokojení z vlastního cíle je také uspokojením...
Nejspíš ano. Vědět co chci a proč to chci, mi dává odvahu dělat rozhodnutí a být odvážnější. A to je potřeba. Pokud nechcete zůstat při zdi, nesmíte se bát občas riskovat.
Já se obávám, že až pandemie skončí a pokud bude všechno v pořádku, tak se odsud nehnu. (smích) Když začala karanténa, tak se mi paradoxně konečně splnilo to, po čem jsem posledních několik let volala, tedy to, že chci alespoň dva týdny volna. A byla jsem docela spokojená. Ale pokud jde o cestování, tak kdybych mohla vyjet klidně jenom do Tater na Slovensko, do Itálie, nebo do Paříže, kam jezdím hrozně ráda, tak to by mi stačilo úplně bohatě. Takové malé reálné cíle, to by šlo…