- CZ
- EN
- SK
Situace na Slovensku je nepřijatelná. Komu by vadilo moje jméno, ať to řekne nahlas, vzkazuje Milan Kňažko
Milan Kňažko je uznávaný slovenský herec, který za svůj život ztvárnil celou řadu rolí. Díky jeho přínosu divadelnímu světu obdržel v nedávné době i Cenu Thálie, jakožto zahraniční umělec. Mimo herectví byl i politicky činný. Lidé si ho mohou pamatovat jako kandidáta na prezidenta, nicméně příznačná pro něj byla funkce ministra kultury. Není tedy divu, že ho aktuální, nejen ta kulturní, situace na Slovensku velmi tíží a podle jeho slov ho doslova štve. Přinášíme vám exklusivní rozhovor, ve kterém nám také prozradil, co ho v nejbližší době čeká.
Gratuluji k výhře. Jak si takového ocenění ceníte?
Děkuji za gratulaci. Dostal jsem různé ceny v životě. Některé i za divadlo, film a podobně. Toto ale dávám na první místo, protože není jen o české divadelní kultuře nebo jen o slovenské, ale jde o to propojení a ten vzájemný vliv. A já zastávám názor, že máme obrovské štěstí, že můžeme takto kulturně existovat vedle sebe, víceméně spolu, protože to je nesmírně obohacující. Samozřejmě každý to musí mít v sobě. A já věřím a vidím, že je i hodně českých kolegů, kteří to takto vnímají a hodně slovenských kolegů, kteří jsou blízko tomuto pocitu a tomuto názoru.
Kultura je pro všechny, ale na Slovensku tomu tak není v momentální chvíli. Jak vy to vnímáte?
Je potřeba rozlišovat, co je kultura a kdo je politický zodpovědný za to, aby spravoval kulturní věci. Hlavně pokud jde o kulturu státní, ale nejen. A to je velký rozdíl. Takže ta kultura na Slovensku je, byla a bude i přes to, že se vedení střídá. Jména těch, kteří ji spravují, hlavně takovým způsobem jako dnes, budou velmi rychle zapomenuta.
Mrzí Vás aktuální situace na Slovensku?
No to je slabé slovo. Štve mě to. Já se snažím k tomu vyjadřovat. Sem tam něco napíšu. Teď jsem trochu soustředěný na premiéru, kterou budu mít v Národním divadle ve spolupráci s Divadlem bez masky v Bratislavě.
Potom se trošku ještě vážněji začnu zaobírat situací, která vládne na Slovensku, protože ta je nepřijatelná.
Nastaly nějaké problémy při uvádění představení, o kterém mluvíte?
Zatím si nemyslím, že by měly být problémy. Když nastanou, budeme je řešit. Zatím ale nemám signály, že by problémy byly. Je to francouzská hra. Není to hra, která by evokovala dnešní politické problémy, jmenovitě ty na Slovensku. Nemyslím si, že by to někomu vadilo. A kdyby někomu vadila možná jména, jako je moje nebo Emila Horvátha, tak ať to řekne nahlas.
Myslíte si, že jsou mezi námi lidé, kterým by vadilo Vaše jméno?
Nepochybně ano, ale je dobré, že si to zatím nechávají pro sebe.
Vy hrajete i v Praze. Působíte aktuálně i v Národním divadle u nás?
Ne. V národním ne, ale hraji Na Perštýně ve Studiu DVA, právě s Emíliou Vášáryovou. Připravujeme i premiéru Na Jezerce. Hru, která se jmenuje Červená. Režíruje to Radek Balaš, ale zatím o tom nechci a ani nemůžu o to víc mluvit.
Kdy se na to mohou diváci těšit?
Zkoušet to začneme už v lednu. Budeme zkoušet dva měsíce, každý den, takže hádám, že to bude dobré.
Takže příští rok?
Příští rok určitě Vás zvu Na Jezerku.
Máte nějakou větu nebo poselství, které byste chtěl vzkázat divákům a čtenářům s ohledem na to vše, co se děje aktuálně ve světě?
Já si myslím, že by to nikdy neměli vzdávat. Situace není nikdy tak zlá, aby se nedala řešit. Když jsou dvě zlé nepřijatelné možnosti, je třeba hledat třetí. Já jsem optimista, reálný optimista a poslední, co by mi přišlo na mysl je vzdávat to.
Já Vám mockrát děkuji a přeji hezký večer.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování
