Takto totiž popisovala místo Karolína Světlá: poeticky s jistou dávkou nostalgie. Ta dostává nový rozměr v letech, kdy se postavil řetězový most a první vltavské nábřeží podle návrhů architekta Gustava Grubera z opracovaných žulových kvádrů. Když bylo luxusní nábřeží dokončeno, neslo prostý název Nábřeží. Od roku 1984 pak Františkovo (podle císaře F. Josefa I.) a v roce 1952 se stalo úředním názvem Smetanovo nábřeží.
Smetanovo nábřeží označuje plochu od Mostu legií kolem Novotného lávky na Křížovnické náměstí do úrovně Karlova mostu. Přiléhají k němu i ulice Křížovnická s Křižovnickým klášterem a rovněž ulice 17. listopadu, která nabízí turistům luxusní a bezkonkurenční pohled na Karlův most a Pražský hrad v těsné blízkosti Starého města a Josefova: jedinečné místo k pořízení neopakovatelných momentek!
Pokud jste milovníci poklidného prozkoumávání historických pamětihodností, nepohrdnete ani komentovanou plavbu po řece Vltavě, kde se vám Smetanovo nábřeží ukáže v jiném úhlu pohledu. Budete moci naslouchat šumění vlnek a krása Prahy vám neunikne.
Kromě toho si během procházky po nábřeží můžete všimnout kašny s pomníkem z roku 1844 – 1846 od spoluautora katedrály Sv. Víta – Josefa Krannera. Kašna s novogotickou 29 metrů vysokou fiálou je prostě nepřehlédnutelná. Nonšalantní ráz nábřeží byl narušen stavbou paláce Lažanských a na opačné straně stavbou Karlových lázní od architekta Jana Bělského.
I přesto je z nábřeží nádherný a luxusní panoramatický pohled na Hradčany, kterým se kochal i František Palacký a zvolil si tak toto místo pro stavbu paláce české vědy a umění.
Kdo chce být uchvácen, jen ať se projde nebo projede parníkem. Zanechá to v jeho srdci nesmazatelnou stopu po naší luxusní matičce Praze.