Starší generace mou tvorbu stále nechápe. Ondřeje Brzobohatého obdivuji a Prague Pride je o respektu, říká drag queen

Většina z vás bude znát pojem travesti show, které jsou i v dnešní době velmi žádané a oblíbené, proto často dochází k záměně pojmů mezi travestitou a drag queen. Pod pojmem drag queen se skrývá mnohem více, než obyčejné otevírání pusy do písničky a napodobňování známého interpreta. Osoba, která dělá drag queen může být kdokoliv, nezáleží na pohlaví, proto drag queen mohou být jak muži, tak i ženy. Drag je umění, které spočívá v tanci, kreativitě a hlavně vyjádření sebe sama. V dragu je hlavním úkolem zaujmout diváky, něčím je šokovat, předat jim nějaké poselství, proto jsou často diváci v úžasu, když vidí drag vystoupení na vlastní oči. Na české scéně je v dnešní době už mnoho drag queens, které fungují na profesionální úrovni. V rozhovoru níže se nám podařilo jednu z profesionálních drag queen na české scéně vyzpovídat.

Jaké je tvé jméno a jaké je tvé umělecké jméno a proč právě to?

Jmenuji se Jakub a mé umělecké jméno je creativeswine. "creativeswine" malými písmeny a dohromady. Má to znít jako umělecký pseudonym a jednoslovně v angličtině. V češtině však dvouslovně, což pomyslně funguje jako "jméno a příjmení" tak, jak jsou zvyklí se pojmenovávat drag umělci ze slavné světové show, jelikož to někteří fanoušci dragu uvítají.

Já však upřednostňuji jednoslovný název, funguje totiž hezky fluidně, umělecky a neurčitě, protože já mám rád různé vzhledy a identity, sedí mi tak k mému fyzickému já nejvíce.

Složenina byla inspirovaná songem "Swine" od Lady Gaga, která je jistě mojí inspirací a měla na mě vliv během hledání sebe sama, když jsem oporu od své rodiny neměl. A "creative", protože jsem kreativní, a to z pohledu zdravého sebevědomí v sebe sama.

Jak začala tvá cesta drag queen a co tě k tomu vedlo?

Podle mě začala ve chvíli, kdy jsem se narodil. Od ranného věku mám tendence k performativním činům, vystupování a zpívání před celou rodinou, později na maškarním ve školce nebo škole. V období puberty jsem se tomu otevřel daleko víc, začal jsem natáčet remake videa a parodie na hudební videa. Během tvorby videí jsem mimo jejich produkci a střihu ve 14 letech tvořil celou scénu, kostýmy a vzhledy z toho, co jsem si na základní škole mohl dovolit. Už v té době jsem se transformoval do femininní role a bylo mi jasné, že je to pro umělecké účely a zcela upřímné z mého vnitřního já.

Odezva od mého širokého okolí byla kombinovaná, našli se lidi, co to milovali a samozřejmě i lidi, co se mi smáli a vlastně mě i začali určitým způsobem šikanovat, za to že jsem gay.

To jsem sám v sobě neměl vyřešené a ani jsem si to nespojoval se sexualitou, nikdy. Vyděsilo mě to a přestal jsem s tím téměř na 10 let, kdy až ve 24 letech, po životě v zahraničí, jsem našel sebejistotu a větší důvěru v sebe sama. 

Co na to říká tvé blízké okolí (práce, rodina, přátelé)?

Myslím si, že mě aktuálně moji nejbližší za to mají rádi a podporují mě. Hlavně kamarádi. Nebylo tomu však vždy, především ze strany rodiny, kdy ohledně toho převládal veliký strach o mě, a to mi opravdu nepomáhalo se v raném věku najít a rozvíjet se v tom, co mám rád. V práci to zpravidla všichni vědí a byl jsem vždy transparentní už během pohovorů, kdyby tomu bylo jinak postrádalo by to smysl.

Jak se vypořádáváš s negativními komentáři od široké veřejnosti?

Většinou mě negativní komentáře od lidí, které mě neznají nerozhodí. Nevědí, kdo jsem a neznají můj příběh. Samozřejmě na společenských akcích to není příjemné, ale většinou si s lidmi o tom dokážu povídat, kdy to lidem vysvětlím, pokud jsou ochotni komunikovat. V reálném životě se obecně už teď setkávám spíše s pochopením. Sociální sítě jsou v rámci negativních komentářů naprostý rajon na negativní zkušenosti, nedávám tomu velkou váhu, jelikož je to až moc snadný nástroj (komentáře a náhodné zprávy), jak na někoho pouze přehodit svoji aktuální frustraci, která má častokrát úplně jinou příčinu.

Čím se inspiruješ při své tvorbě?

Inspiruje mě hlavně hudba, pop music, instrumentály, texty písní ale i mezilidské vztahy, láska a situace, co se mi dějí v životě. Z toho vymýšlím identity, vzhledy, kostýmy a i to, jak se budu prezentovat při vystoupeních.

Má tvá tvorba nějaký cíl?

Určitě, pro mě jako uměleckou duši třeba terapeutický, přináší mi to radost.

Při příjezdu ze zahraničí jsem třeba chtěl tvořit tady, aby Česko nebylo tak nudný, abych ukázal, kdo jsem.

Po několika letech to zůstává stejné, ale zároveň chci šířit message, abychom se měli rádi takoví, jací jsme, podporovali se, pečovali o svoje zdraví, a hlavně se bavili. Cílů mám samozřejmě více, ale nemůžu prozradit hned všechno. (smích)

Myslíš si, že česká společnost je uzavřená tomuto tématu nebo pozoruješ už nějakou změnu?

Do určité míry tu změna je, hlavně mladší generace je extrémně otevřená, pro starší je to stále někdy k nepochopení, a proto tu jsem.

Ovlivnila podle tebe kauza Ondřeje Brzobohatého vnímání a svět dragu?

V první řadě mě mrzí, jak tato kauza vyšla celá na povrch, kdy Taťána Kuchařová v rozvodovém řízení vytáhla na Ondřeje Brzobohatého tuto skutečnost veřejně. Na druhou stranu to otevřelo více otázku co drag je a veřejnost se začala o to více zajímat. Přispělo to určitě k seznámení společnosti s tímto tématem. Vyvrátil tím předsudek, že to musí dělat pouze lidé s gay orientací, což není vůbec pravda. Může to defacto dělat i heterosexuální člověk jako je Ondřej, který má umělecké vlohy a chce si to nějakým způsobem vyzkoušet. Ve světě je naprosto běžné, že to dělají i heterosexuálové a dokonce se tím i živí.

Ondřeje obdivuji za to, že to nepopíral a přiznal se k tomu otevřeně, protože kdyby to neudělal, tak by to bylo pro naši komunitu potupný.

Nejlepší by bylo, kdyby dokázal vystupovat na nějakých queer akcích a podporoval to veřejně. Třeba se tomu tak do budoucna stane. 

Všimli jsme si, že budeš na letošním ročníku Prague Pride vystupovat. Jak se liší vystupování na takové akci od běžného vystupování v klubu?

V rámci Prague Pride je pro umělce fajn, že jsou před velkým publikem, jelikož je to festival, kde je spousta lidí, kteří v uzavřeném prostředí nepotkáte. Mé vystoupení se moc neliší. Své show mám postavené na teatrálnosti, kde je většinou nějaký příběh a něco se na podiu děje, jsou v nich změny kostýmů, překvapení, choreografie, a to vám většinou vystoupení v klubu mezi lidmi tolik neumožní. Včera vyšel na mém Youtube kanálu první cover na písně od Ivety Bartošové, která byla vzorem mojí mamky. Jakmile přišla na chuť tomu, čemu se věnuji, tak mi dávalo smysl se s ní spojit, protože jsem se setkával s Ivetou už od svého dětství ve velkém měřítku. (smích) Oficiálně však svůj cover představím právě na Prague Pride. Vystupuji také v rámci queer shows, ty se odehrávají od divadel až po kluby, kde je většinou podium, tudíž tento koncept funguje i jinde.

Jaký je hlavní úděl Prague Pridu podle tebe?

Šířit myšlenku rovnoprávnosti, rozmanitosti a být rád, za to, že jsme každý jedinečný a přistupovat jeden k druhému s respektem. O tom by za mě měl být hlavně Pride. 

Zdroj: vlastní dotazování, autorský text

Byt 2+kk na prodej - Praha 9 - 64m2, Praha 9

Zobrazit nemovitost

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Zobrazit nemovitost