Designér Karim Rashid žije v New Yorku a jeho tvorba zasahuje do mnoha úrovní designu: od spotřebního zboží a nábytku, přes módu až po návrhy hotelů a rezidencí. O tom, jak se cítí v České republice, proč by měli kuřáci kouřit IQOS a také proč by neodmítnul milování s robotem, si povídal s Luxury Prague Life. Více o tvorbě Karima Rashida najdete v článku "Král plastu", designér Karim Rashid, navštívil pražský fashion week.
Více než místo to asi byli lidé. Jejich energie a pozitivní nastavení a touha a potřeba tvořit. To cítím u Čechů.
Pokud jste kuřák tak za prvé, tím že si pořídíte iQOS pomůžete svému tělu a svým plicím. Je to tedy mnohem zdravější. Za druhé nevzniká v nich žádný kouř, který by ničil naše prostředí, což je podle mě vynikající. A za třetí, myslím, že je to Segway značky Philip Morris, obrovská firma se snaží udělat něco lepšího pro lidstvo a výroba cigaret zanikne. To jsou podle mě tři důvody.
Asi bych si nikdy nevzal červenou, protože se mi nelíbí, ale když do ní přidáte bílou, stává se mnohem vášnivější, poetičtější a ženštější, nevím, pozitivnější barvou. Červená nemusí být nutně pozitivní, růžová je. Bílá je hezká barva, protože se v ní cítím andělsky a svobodně.
To je zajímavé, nevím. Já se vždy cítím svobodně bez ohledu na to, kde jsem. Na světě je mnoho politické nestability, v mnoha zemích není taková svoboda a je pro mě těžké se k tomu vztáhnout, chápu historii mnoha míst, ale také si myslím, že digitální věk poskytuje každému určitou míru svobody. Digitální svět nemá žádné hranice. I když někdo žije v omezujících podmínkách, je nyní součástí celého světa. A taky myslím, že jsme úplně překonali komunismus, ten je dávno pryč, i skutečné prosocialistické státy mizí, myslím, že svět se stává místem demokracie bez hranic. A myslím tím demokracie v tom pravém smyslu slova, ne podle jihoamerického střihu, ale skutečné demokracie. Všichni na této planetě můžeme být a myslet tak, jak chceme.
Myslím si, že za sto let budeme mít nano polymery, tekuté polymerové krystaly, které si budeme stříkat na tělo, takže nebudeme mít šaty. Až se tedy ráno probudíte a dáte si sprchu, tak se to na vás nastříká a pak si budete moci vybrat jakoukoli barvu, obrázek, pohyblivý obrázek. A myslím, že to ani nebude trvat sto let, že to bude za třicet let.
Už o tom přemýšlím 25 let.
A víte, co je legrační? Nevyhnutelně budeme všichni nazí. Ona je velmi hezká, tak by vypadala velmi pěkně. Někdo, kdo je opravdu mohutný, možná tak dobře vypadat nebude. Ale krása toho je, že si všichni zvykneme na skutečnost, že to je realita lidstva.
Každý jsme na tom jinak. Vypadáme jinak, ale konečně pochopíme, že to jsme my, lidské bytosti. Že nejsou dva stejní lidé. A myslím si, že to bude svobodnější.
Býval jsem princ, teď jsem král.
Všechny plasty, se kterými po celém světě pracuji nyní, jsou biologicky odbouratelné, v půdě se za tři týdny nebo za měsíc kompletně rozloží. Asi 75 procent našeho vytvořeného prostředí jsou plasty od oblečení a pasty na zuby po všechno vybavení v nemocnicích potřebné k operacím, to prostě pokračuje, vezměte si naši stravu, takže se nám nepodaří zbavit se plastu přes noc. Řešením ale je, přinejmenším dočasným řešením, že budeme polymery vytvářet odpovědným způsobem. Buď takové, které mohou být kompletně recyklovány, nebo že budeme používat polymery, které jsou biologicky odbouratelné. To je budoucnost. Začali mě označovat jako prince plastu, to bylo před dvaceti lety, a teď si to s sebou nesu jako takový ranec, jako kdybych já byl ten pachatel. Já jsem plastovou dobu nespáchal, já to nezačal. Ale určitě vím, že největším úspěchem je, že se nám podařilo vyrábět demokraticky věci, které nejsou drahé, a které by jinak byly spoustě lidí nedostupné a změnili jsme tak díky plastu život mnoha lidem.
Nežiji bez odpadu, ale velmi se tomu blížím. Ale ne ve všem. V Americe je to tak, že můžete být v recyklaci velmi poctiví, ale ať to pak odvezou kamkoli, už nevíte, co se s tím děje. Víte, která země na světě je nejvíce prostá odpadu? Finsko. Recyklují 87 procent svého odpadu. Osmdesát sedm procent. A na druhém místě je Švédsko osmdesát tři procent všeho odpadu. Myslím, že by se měl svět dívat na tyto dvě země, jak to dělají a snažit se jejich výsledek napodobit.
Sex s robotem. Samozřejmě, že bych měl sex s robotem, proč ne? Lepší než masturbace.
Další výzvou je, abych navrhl robota, se kterým bych mohl mít sex.