Na Velikonoce se já osobně vždycky strašně těším. Dva dny volna navíc pro mě znamenají okamžitý odlet z republiky. Loni jsem byla v Itálii, letos jsem tam měla být také. Úplně cítím tu vůni právě z pece vytažené pizzy, slyším bouchnutí prosecca a vnímám chuť rozpouštějící se pistáciové zmrzliny. Letos mi ale asi zhořkne chuť vajec v ústech...
Ten, kdo není zvyklý na dny vysněného volna vycestovat z republiky, jezdí aspoň na chatu. V kruhu známých, rodiny a přátel se vesele popíjí víno nebo slivovice, ženský pečou mazance a beránky, chlapi pletou pomlázky a pak hrdě s tím nazdobeným klackem honí všechno, co má sukni.
My ženy se smějeme, doufáme, že to nebude tolik bolet a když už, tak aby ta pověra, že za tohle vyšupání „neuschneme“, byla pravdivá. Obecně jsou Velikonoce důvod se pořádně opít a nažrat, kdo by tyhle prázdniny nemiloval.
Letos bohužel budou zřejmě v jiném duchu. Byť se najde hodně lidí, co neberou smrtící virus příliš vážně a porušují nařízení vlády, je také hodně lidí, co má prostě strach. Jeden politik dokonce v televizi řekl, že kdyby k němu někdo přišel na pomlázku, neotevře dveře, protože by se bál nakažení. Věřím, že to vyděsilo dost lidí natolik, že letos prostě žádná pořádná pomlázka nebude.
Otázkou je, jestli je tenhle strach na místě nebo ne. Já upřímně nevím. Přece když si v roušce přijde nějaké dítě od sousedů pro koledu, tak mě automaticky nenakazí nebo já jeho. Určitě by asi neměly vznikat obří skupiny lidí, co jdou od domu k domu, objímají se a několik hodin do němoty pijí slivovici, tam určité riziko nákazy spatřuji. Ale v karanténě už jsme poměrně dost dlouho, setkat se tedy s nejbližšími na pořádný oběd, by mohlo být i neškodné.
Moje kamarádka je například s rodinou na chatě už několik týdnů, přestože jim už chybí sociální kontakt, nepořádají velké setkání, ale rozkládají si návštěvy do dní. Jediné, čím budou tato setkání připomínat Velikonoce, bude výzdoba na oknech a stole.
Možná pro své děti zahrabou na zahradě nějaké kraslice, ale tím to končí.
Dokonce i prodejci beránků, mazanců a nádivek zaznamenali hluboký propad zájmu obyvatelstva o tyto produkty, které jdou jinak každoročně na dračku. To je, dle mého úsudku, způsobeno buď tím, že prostě lidi letos slavit nebudou, nebo mají všichni tolik času, že si všechno radši upečou sami, a to i za cenu ztráty materiálu nebo zničené kuchyně. Proto se také droždí stalo nedostatkovým zbožím.
Kdo tradici nezná, bude nyní velmi obohacen. Mě ji naučila před lety kamarádka. Každý rok je potřeba na velikonoční neděli obdarovat sebe i blízké, v mém případě jenom mě, nějakým pěkným hadříkem na sebe. Prý aby mě nepokadil beránek. Takže to je asi jediné, co letos budu držet, objednala jsem si online nádhernou letní sukni a doufám, že bude příležitost si ji obléknout. Samozřejmě si k ní ušiju ve stejné barvě roušku, to je jasný.