Na jedné straně Pierpaolo Piccioli se svými ženskými modely plnými rozkvetlých květin za Valentino. Na druhé straně extravagantní John Galliano se svou rebelskou kolekcí Artisanal za Maison Margiela. Luxusní značky předvedly na Paris Fashion Week nové kolekce Haute Couture SS19 sytých a zářivých barev. Barvy jsou ale to jediné, co je spojuje. V ostatních směrech se mezi nimi nachází hluboká propast!
Pokaždé, když se na mole objeví některá z modelingových hvězd 90. let, nadšeně tleskáme. To se stalo také v případě módní show Valentino. Značka pozvala na molo čokoládovou krásku Naomi Campbell, která oblékla luxusní černé šaty z průhledného tylu a všem dokázala, že ona stárnout rozhodně nehodlá.
Vedle Naomi Campbell ovládly Paříž luxusní nadýchané róby plné volánů, hlubokých dekoltů, mašlí, peří, nabíraných ramen, třásní a motivů květin. Už jenom při tom výčtu jsme se dokonale zasnili… Tohle je vysoké krejčovství, jak se patří.
Extravagantní značka Maison Margiela nešla pouze po povrchu, ale představila kolekci Artisanal s daleko hlubším podtextem. Kreativní ředitel John Galliano novou kolekcí varuje před dekadencí v oblasti umění, filmu, literatury a života a rozhodl se tento problém vyřešit po svém.
Výsledek jeho počínání? Graffiti a obrazce po stěnách a změť outfitů, které se nebojí kombinovat nekombinovatelné. Je pravda, že po tomhle chaosu skutečně z celého srdce toužíme po bezbřehém minimalismu. Mise splněna!
Zaslouženým vítězem se stal Pierpaolo Piccioli za Valentino, jehož kolekce se neche v opravdovém duchu luxusu a elegance.
Nejvíce mě zaujala lehce oversize krémová róba s dlouhým rukávem připomínající tradiční gobelín s květinovými ornamenty. Je to tak romanticky procítěné a luxusní zároveň! Nicméně využití bude spíš na denní akci typu svatba nežli třeba na ples. A také nesmím opomenout ten geniálně pojmutý koktejlový outfit v podobě fluorescenčně oranžových kožených kalhot a halenko-pláště z pštrosího peří. Bravo! Jen pozor na možnost lehkého dušení při cestě na toaletu.
A Maison Margiela? Celé to na mě působí jako cílené ztvárnění knihy “My děti ze stanice ZOO”. Akorát si zřejmě Galliano spletl Paříž s Berlínem. Jen nikdo nechápe proč..