V Brně v Černých Polích můžeme obdivovat skvost funkcionalistické architektury. Vila Tugendhat vznikla v letech 1929 -1930. Je to jediná stavba moderní architektury v České republice a celkem čtvrtá na světě, která byla zapsána na Seznamu světového kulturního děditství UNESCO. Stalo se tak v roce 2001.
Luxusní vila Tugendhat má, jako všechny významné památky, svůj příběh. Navrhl ji architekt Ludwig Mies van der Rohe, jenž je označován za jednoho ze zakladatelů funkcionalismu a také se po něm jmenuje každoročně udílená evropská cena za architekturu. Vila Tugendhat je považovaná za jeho nejvýznamnější předválečné dílo, společně s barcelonským pavilonem.
Návrh této jedinečné stavby vypracoval architekt v roce 1928 na žádost manželů Tugendhatových, kteří zde žili s 2 dětmi a 5 služebnými. Protože však byli Židé, museli Československo a tedy i svou jedinečnou vilu opustit v roce 1938. Vilu zabavilo gestapo a v roce 1942 byla vedena jako majetek Velkoněmecké říše. Mezi obyvatele vily patřil také letecký konstruktér Willy Messerschmitt, který ji obýval během války.
V roce 1945 byla vila zabrána Rudou armádou a sloužila jako ubytovna ruským vojákům. Celý architektonický koncept vily byl zničen při náletu na Brno, ale struktura stavby zůstala neporušena. V následujícím „klidném“ období sloužila vila jako škola gymnastiky a tanců, později jako místo pro rehabilitaci nemocných dětí.
V roce 1969 byla stavba zapsaná do Státního seznamu kulturních památek a v 80 letech proběhla zásadní rekonstrukce. Od roku 1994 je v užívání Muzea města Brna a slouží jako památník moderní architektury. V letech 2010 až 2012 prošla vila celkovou památkovou obnovou.
Architekt a jeho spolupracovníci si dali záležet na zařízení vnitřních prostor jedinečné vily tak, aby vše ladilo se směrem, ve kterém byl objekt navržen, tedy funkcionalismem. Proto zde najdete nábytek vyrobený převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva, jako je například makassarský eben, palisandr nebo zebrana. V použitých materiálech je zastoupen také vzácný onyx z Maroka. Nenajdete zde žádné luxusní dekorace ani umělecká díla. Až na jednu plastiku- dívčí torzo od Wilhema Lehmbrucka z roku 1913.
V rámci prohlídky můžete navštívit suterén s technickým zázemím, které představuje teplovzdušné vytápění i chlazení, elektrické spouštění oken i fotobuňku u vchodu. Součástí je také expozice, která vás seznámí s architektem a životem rodiny Tugendhatových. Ve vile je umístěno Studijní a dokumentační centrum. Pokud se rozhodnete Vilu Tugendhat navštívit, ověřte si dopředu její obsazenost, je dost pravděpodobné, že si budete muset nějakou dobu počkat.