Relativně v pohodě. Máme práci, jsme zdraví, jsme na tom dobře i po psychické stránce, nestěžuji si.
Až na mě dojde řada, tak určitě. Jiné řešení této situace nevidím.
Lekce.
My už si ten rozdíl ani neuvědomujeme. Trvalo mi velmi krátkou dobu, než jsem mu řekla své „ano“, stalo se to po pár měsících naší známosti.
Viki je velmi moudrý člověk s obrovským nadhledem. Nedělá si z věcí těžkou hlavu a tento postoj na sebe navzájem přenášíme. Radujeme se ze života a soustředíme se na věci, které nám přináší potěšení. S takovým člověkem se zkrátka moc příjemně žije.
Říká mi všechno tak, jak to potřebuji. A i když mi občas řekne něco nepříjemného, tak je to ve chvíli, kdy to potřebuji.
S dalajlámou. Samozřejmě čistě duchovní.
Od Juraje. Po vyučování na škole v přírodě.
Žádné nestíhám. Aktuálně mi ale přibyl instagram k pořadu Trochu jinak, kde si ve stories vytvářím paralelní vesmír a to mě baví. Je to kreativní. Vzhledem k uzavření Slovenského národního divadla přešel pořad "Trochu jinak" i do on-line prostoru a je fajn, když má svou komunikační platformu i na Instagramu. Ve stories ale většinou tvořím vlastní příběhy. Jinak jóga, fitko, zkrátka nějaký pohyb.
Kuchyně patří tomu, komu je v ní dobře. Dosud jsem to byla já, ale před pár týdny převzal velení Viktor.
Já ani nevím, co řekla Tereza, to už si nepamatuji. Ale Petr mě představil jako „Vinčenzovou“. To je podle mě moc pěkná verze mého jména. Vůbec se mě to nedotklo. Je to vtipné a baví mě, jaké různé moje verze vznikají.
Jsme už asi rok v adopčním procesu. Dost se o tom psalo. Ale nevím, jestli „toužit“ je ten správný výraz. Spíš bych řekla, že tomu dáváme prostor. Jsme spokojeni s tím, co je, nevyčítáme životu, že nám píše jiný scénář.
Snad takovou, co dovede vyhodnotit situaci individuálně.
Jako dítě jsem si ráda hrála na rádio, ale neměla jsem moderování vyloženě jako cíl. Přicházelo to postupně. Vše, co se vyvine ze hry, je ale v zásadě plné radosti.
Záleží na tom, co za něj považujeme. V dnešní době je to i pitná voda. Té si například cením. A v tom obecném slova smyslu mám například ráda dobré, klidně i luxusní restaurace.
Cvičím jógu nebo si zacvičím sama doma. Před covidem jsem chodila do fitka s trenérem. V současnosti přidávám i více dlouhých procházek, ze kterých se stala jediná forma socializace s kamarády. Samozřejmě v omezeném počtu a v rouškách.
Viktor Vincze. Taky mám velice ráda Sajfu, Dana Dangla, Filipa Túmu, Juraje Čurného, Martina Nikodýma, Evelyn, Zuzku Šebovou... mohla bych vyjmenovávat dlouho. Vysloveně kamarádský vztah mám ale asi jen s některými. Díky společnému turné ONA a ON mám i velmi speciální osobní vztah s Richardem Müllerem.
Leoš je velmi otevřený, upřímný a spontánní. Je to fenomén. Přiznám se, že byl pro mě po čase osvěžující spolumoderátorskou výzvou. Po jeho boku jsem se přinutila znovu nakopnout.
Bývalých vztahů nelituji. Všechny byly důležité a daly mi hodně do života. S Péťou Modrovským i s Tomášem si píšeme k svátku, můj vztah k nim je jenom kladný.
Obojí mě docela baví. Mám ráda rozhovory jako takové, protože se v nich něco vyvíjí a člověk si tříbí myšlenky, případně si otevírá nové obzory.
Jako umění.
Má třípokojový byt. Nevím, co jsou hvězdné manýry. Potřebovala bych asi příklad.
Před začátkem každého moderování je ve mně vždycky takové vnitřní napětí. Ale nenechávám se trémou pohltit. Vždycky si říkám to staré známé: „Ničím se nestresuj, stejně jsi všem fuk.“
Že jsou věcí osobní a svobodné volby.
Asi každý člověk. Závisí jen na tom, kolik času a pozornosti mu věnujete.
Spíš bych to nazvala zákrok. Šlo o konizaci. Osobně to za těžké období nepovažuji. Krásně jsem si odpočinula. Jsem ale ráda, že jsem chodila a chodím na pravidelné prohlídky a díky tomu se na problém přišlo v době, kdy se dal řešit. Ženy by to neměly podceňovat.
Že všechno se děje v souladu s vyšším řádem.
Ne. Ale věřím v mnohé myšlenky, které jsou v některých náboženstvích obsaženy.
Nic zlého se mi nestalo. Všechno bylo buď poučné nebo posilující. Nerozděluji to tak.
Své nitro.
Nic.
Na práci.
Neměla jsem nějaké zvláštní sny. Ani jako dospělá.
Často se mi zdá o jaderných výbuších, to už ale bylo zfilmováno mockrát. Ale nedávno se mi zdálo, že mi takové divné entity kradly oknem peřinu, to by možná bylo zajímavé.
Investuji.
Každý si stěžuje v zásadě sám na sebe. Všechno zvládáme podle toho, jaký svět nosíme v sobě.
Na Hromnice o den více. Je to úžasná a vtipná lekce o tom, co všechno v životě změní náš postoj k dané situaci.
Mám, ale v podstatě se vždycky všechno stane tak, jak má.