VIP KARANTÉNA – producent Jaro Slávik: Navzdory umírajícímu byznysu nejlepší období zažívám právě teď

Jak se máte vzhledem k situaci, která teď ve světě panuje?

Snažím se mít dobře. Učím se cítit se dobře a být vděčný. Rozumím, že jsem měl ve svém životě velkou dávku štěstí, možnost zažít vrcholy a pády, díky nimž už vím, že pocity plynou zevnitř. Samozřejmě, že mě mnohé věci znepokojují, ale snažím se je řešit. To je ale možné, jen když je člověk vyrovnaný a rozumí světu kolem sebe. Náš pocit štěstí nebo neštěstí je vyvoláván našimi vlastními očekáváními a reakcemi na svět kolem nás.

Během pandemie utrpěla i kultura a mnoho lidí má pocit, že současná ministryně kultury Slovenské republiky Natália Milanová s tím nic nedělá. Před pár dny jste jí adresoval několik slov za všechny umělce. Některá média psala, že jste ji ponížil. Můžete prosím veřejnosti přiblížit, o co v tomto případě šlo a jaký máte názor na aktuální dění na Slovensku?

Ve zkratce: kriticky jsem se vyjádřil ke způsobu komunikace některých témat na sociálních sítích ze strany paní ministryně. Myslím, že jsem to označil za nedůstojnou a neodbornou prezentaci nejvyššího úředníka organizace zastřešující kulturu. Můj názor na dění na Slovensku? Nestihli jsme si vychovat lídry, neměli jsme zájem o věci veřejné a nevěřili jsme si. Občanská společnost nebyla dostatečně silná. To, čím nyní procházíme, je jen následek předcházejícího morálně invalidního a divokého desetiletí.

Vy nejste hudebním producentem a hledačem talentů, ale je zároveň i zakladatelem projektu BOOYANG. Kdy vznikla myšlenka vytvořit tuto aplikaci?

Booyang je snaha přenést systém hledání talentů do prostředí, kde se nové talenty nacházejí - do prostředí mobilního internetu a aplikací přehrávajících krátká videa. Podporujeme, vyhledáváme, odměňujeme a pracujeme s novými talenty v devíti kategoriích - hudba, sport, comedy, variety, gastronomie, fashion, craft, animals a kids. Zejména nyní, když jsou kluby a centra volného času uzavřeny, je něco takového potřeba. Za rok jsme dosáhli přes 150 000 stažení, 50 000 registrovaných uživatelů, tisíců videí a miliónů zhlédnutí. Předčilo to naše očekávání. Navzdory všem úspěchům je ale Booyang startup a jako takový zápasí každý den o přežití. Americký investor, který měl v lednu investovat milion dolarů, odložil svou investici na podzim, protože teď startuje streamovací službu art filmů, takže jsme se nečekaně ocitli v cash flow problémech. Ale řeším to. Podnikání není pro každého, zdokonalujeme se jen krizemi.

Pronájem luxusní vily 7+1, Praha - Západ – 373,

Zobrazit nemovitost

Do povědomí diváků jste se zapsal jako porotce soutěže Česko Slovensko má talent. Jste vlastně jediný porotce, který v soutěži figuroval od úplného začátku. Jak byste ohodnotil české a slovenské soutěžící?

Účinkující z Čech jsou invenčnější, Slováci naopak vyvolávají u diváka více empatie. A opět, čeští umělci jsou adresnější a pracovitější - určitě mají výhodu většího trhu, kde mají více možností se stále učit a zdokonalovat.

Slovo je v některých případech mimořádně účinná, ale i nebezpečná zbraň, kterou můžete mnohé urazit. Jak to vidíte vy při hodnocení soutěžících talentů?

Je to televizní show. Čim větší slovní ekvilibristika při hodnocení soutěžícího, tím větší mediální prostor pro něj, tím větší povědomí „značky = jména“ soutěžícího. V reálném životě to vypadá jinak.

V soutěži Česko Slovensko má talent jste byl často považován za nejobávanějšího porotce, mnozí vás nazývali katem, přirovnávali Vás k Pal'u Haberovi. Býval jste hodně nekompromisní. Někteří vás označují za arogantního. Jste i v běžném životě tak přísný na sebe i na ostatní?

Neznám většího dříče, než je Paľo Habera. Bere věci vážně, a tahle soustředěnost se možná odráží i v jeho chování. A u mě je to asi podobně. Působím arogantně, ale to je jen televizní maska. Není to vědomá maska, spíše něco jako mimikry, kterými mě asi matka příroda chrání :) Už jako dítě jsem působil nafoukaně. V práci dávám kolegům vždycky velkou svobodu v rozhodování a řízení, ale automaticky od nich očekávám to nejlepší. Nejsem přísný, spíš náročný. Na sebe i na okolí. Relativně…

Setkáváte se s kolegy z Česko Slovensko má talent i v soukromí?

Jak jste už možná vytušila, odpověď bude znít, že nesetkávám. Osobně je neznám. Jsou to všechno velcí profíci a jsem rád, že jsem měl možnost se s nimi setkat a spolupracovat. Obdivuji každého jednoho z nich, hodně mě naučili.
 

Máte spoustu fanoušků. Je vaší fanynkou i vaše manželka? Jak jste si k sobě našli cestu?

To já jsem fanoušek mojí manželky. Známe se od střední školy, byli jsme spolužáci.
 

Vzpomínáte si na časy, kdy jste se se svou manželkou seznámil? 

Nerad mluvím o soukromí. Byla to moje první láska a vlastně i jediná láska mého života. Nejlepší člověk v mém světě. A věřím, že pro mou rodinu jsem obyčejný člověk, nepoznamenaný slávou.
 

V minulosti byl vaším životním stylem punk, což v anglickém překladu znamená výtržník. Zažil jste v tomto období divoké časy?

Ano zažil, nebylo toho málo, ale jak jsem už řekl, o soukromí mluvím nerad a nerad se vracím k minulosti. Dnes vím, že jsem ten čas mohl investovat mnohem lépe… No nic, stalo se.

Nechcete popsat nějaké divoké příběhy z tohoto období?

Tak minimálně dva divoké příběhy jsou (bohužel) mimořádně dobře známé a zdokumentované. Ale co bylo opravdu divoké? Například, když jsem spolupořádal soutěž krasy v chorvatském Varaždinu týden po přechodu fronty v Jugoslávské občanské válce. Nic, o čem by se mělo psát nebo co by se mělo heroizovat. Jako každý mladý člověk jsem dělal hlouposti.

Mnoho fanoušků zajímá, jak vypadá běžný den Jara Slavíka v soukromí?

V této době? Dlouho spím, pak jdu na hodinku do lesa, pak do kanceláře, kde jsem tak do čtyř, do pěti hodin. Pak sednu na hodinu na silniční kolo, potom jdu zvedat nějaké železo do domácího gymu. Pak večeře, víno, pozdní práce u počítače, kolem půlnoci jdu spát, hodinu si čtu... Taky jsme vlastně začali točit novou comedy show pro Mall TV s názvem Přikázané uvolnění. Vždycky ve středu dopíšeme scénář - spolu s úžasným Samuelem Marcem - ve čtvrtek se ho učím a v pátek točíme.
 

Co plánujete do budoucna v profesním životě?

Uvažuji o době, která přijde za pár let, až moji synové odejdou na vysoké školy a potažmo začnou žít vlastní život. Rád bych se vrátil do Vídně, možná se na vrcholu svých sil nechám zaměstnat u nějaké z těch institucí, co se snaží udělat z tohoto světa lepší místo. Ale víte, pokud chcete Boha rozesmát, začněte mluvit nahlas o svých plánech :)
 

Jaký nejzvláštnější kompliment vám kdo složil?

Nejčastěji se opakující zvláštní kompliment, který dostávám na konci setkání s novými lidmi, zní: „A vždyť ty nejsi takový ko*ot, jak jsem si myslel.“ 
 

Které období vašeho života bylo podle vás nejlepší? A naopak, nejhorší období nebo věc, která se vám stala?

Vracíme se k té první otázce... Myslím že nejlepší období zažívám právě teď - navzdory umírajícímu byznysu, nedostatku zdrojů, frustraci z uzavření v lockdownu, nemožnosti cestovat. A nejhorší období? Naučil jsem se, že z každého špatného období si musím vzít ponaučení a posunout se dál. Jistě, mohl jsem zůstat v korporaci Warner, ale pokud bych tak učinil, nebyl bych přítomen při dospívání svých synů a neměl bych s nimi tak úžasný vztah, jako mám dnes. Pokud bych po 10 letech v zahraničí nenarazil při práci pro Markýzu hned na Adriana Saarbu a nedostal se s ním do ostrého konfliktu, neměl bych dnes pozici v TV show na Jojce a Primě. Kdybych v byznysu opakovaně nedošel až na pokraj krachu, kdy mě podvedli moji blízcí partneři, nevěděl bych toho dnes tolik o podnikání ani o lidské povaze. Kdybych nežil v Kyjevě v bytě plném švábů, nedokázal bych dnes s takovou přirozeností konstatovat, že majetek z nikoho neudělá lepšího člověka. Kdybych nebyl těch 10 let ve Vídni, kde jsem přes vysokou pozici ve firmě zažíval od kolegů více gastarbeiterských předsudků než úcty, nemohl bych dnes tak citlivě reagovat na xenofoby. A ostatně - kdyby v roce 1956 nezastřelili komunističtí maďarští pohraničníci mého dědu před očima mé matky - neměl bych dnes takový odpor ke všemu organizovanému a nestal by se ze mě solitér.

Pronájem mezonetu Josefov 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

V rámci EMI jste působil nejprve v Bratislavě a následně dva roky na Ukrajině, kde jste objevil i známou hudebnici Ruslanu. Jste stále v kontaktu? V souvislosti s odchodem z Ukrajiny se s vámi pojí i historka o granátu.

Historka o granátu je spojena s velkou party a špatným dárkem. Nefunkční granát - relikvie – jako dárek v příručním zavazadle... dnes už bych to nerozchodil. Ale nechci mluvit o minulosti. Ruslana? Opakovaně říkám, že se našla sama. Já jsem jen vytvořil prostředí, které jí umožnilo prorazit. O vytvoření takového prostředí se ostatně snažím i v Booyang. Někdy loni v létě jsme si volali, jinak ale v kontaktu nejsme. Ruslana je velký dříč, ale udělala pár chyb, které si už asi uvědomila. V době proma svého mezinárodního alba, které se nahrávalo ve známých Hit Factory Criteria Studios v Miami pod vedením producentů alb Al Di Meoly, za účasti T-Paina a jiných hostů, se rozhodla dát přednost soukromým koncertům v Kanadě. Mezinárodní kariéra je ale problém pro každého velkého umělce. Víte například, že v Mexiku existuje skupina Mana? Jsou dlouhodobě nejziskovější kapelou vydavatelství Warner. Ve světě jsou ale téměř neznámí. Kvůli své obrovské popularitě ve španělsky mluvících zemích amerického kontinentu prostě nemají čas a chuť začínat nějakou další kariéru, i kdyby byla mezinárodní.

Pohybujete se v mezinárodním prostředí. Udržujete s nějakými zahraničními umělci kamarádské vztahy? Mluvilo se například o Shaggym, Anastacii či Phillu Collinsovi.

Už se spíš nepohybuji. Občas zajdu někam ven a setkám se s lidmi z doby své mezinárodní kariéry. Odejít z mezinárodní scény a věnovat se rodině bylo moje rozhodnutí. Nelituji toho. Chvíli nám ještě chodily vánoční pozdravy od Pet Shop Boys nebo od Laury Pausini, občas si ještě napíšu se Shaggym, s Arashem, Ali Payamim nebo Deep Dish. Přerušil jsem i styky s Brettem Ratnerem, po hnutí MeToo, samozřejmě.

Jak se udržujete ve formě?

Miluji sport. Korona mi zřejmě ukončila basketbalovou kariéru - i když ještě v lednu 2020 jsem si zahrál prvoligový zápas. Teď už jenom jezdím na silničním kole, běhám, hodně chodím pěšky, cvičím s kettlebellem a s činkami, ale jen doma. Před koronou jsem ještě boxoval, zkoušel muay thai a krav magu. A nárazově praktikuji ashtanga jógu, tři měsíce denně a potom dva měsíce nic.

Pokud byste si teď mohl splnit tři přání, jaká by byla?

Přál bych si sociální mobilitu pro všechny šikovné, přál bych si, aby se lidé tak nebáli, a občas si přeji slabší protivítr při cyklistice.
 

V minulosti jste se vyjádřil, že ne každý má dnes možnost vlastnit auto, dům a jezdit dvakrát ročně na dovolenou. To ale asi není váš případ, nebo ano? Máte rád luxus? Neuvažujete o koupi nemovitosti v Dubaji jako mnohé jiné celebrity?

Pojďme to uvést na pravou míru: Na dovolenou nejezdím dvakrát ročně. Není to luxus, který bych měl rád, spíš jen výraz určitého snobismu. Nepotřebuji vlastnit luxusní věci, ale hezké a vzácné věci mám rád. Na světě neexistuje žádné auto, které by bylo výhodnější než jízda Uberem. A co se týče apartmánu v Dubaji, o tom jsme s manželkou uvažovali v roce 2007, když jsem ještě spolu s mým tehdejším obchodním partnerem v Emirátech podnikal. Už tehdy jsme se rozhodli ho nekoupit, protože ve srovnání s cenou lepšího hotelu bychom to amortizovali 20 let. Možná, že by to byla dobrá investice a já ji promeškal, ale věřte, že mi Dubaj vůbec nechybí. A cestu do Emirátů neplánuji ani v budoucnu.

Znáte se i s Pamelou Anderson. Jak jste se seznámili a jaký je váš vztah nyní?

Pamela je velký profík. Když před pár lety zaběhla maraton, napsal jsem jí, že ji obdivuji. Myslím, že mi i odepsala, to už si ale přesně nepamatuji. Ale nepracovali jsme spolu až tak často, jak bych si přál.
 

Vlastníte i basketbalový klub. Jak se mu daří?

SKP Start Bratislava je nejstarší basketbalový klub na Slovensku. Byl založený v roce 1952. V posledních letech se vždycky dostal do finální čtyřky v první lize, korona nás ale zastavila. Uvidíme, co bude dál. Tenhle projekt je náročný na finance a ještě víc na hráče. Uvidíme, jak dlouho bude trvat dát to všechno zase dohromady.
 

Jaký jste otec?

Horší než bych si přál já, a otravnější, než by si přáli moji synové.
 

Kterou věc na sobě máte nejraději a proč?

Sám o sobě takhle neuvažuji.
 

Jaká je nejšílenější nebo nejvíc vzrušující věc, kterou jste v životě udělal?

Můj život.
 

Jaká kritika vás v životě výrazně posunula vpřed?

Každá.
 

V čem si myslíte, že vám téměř nikdo nerozumí?

Mojí neschopnosti vyjádřit věci pro mně zřejmé a mému rozčílení nad tím, že je neumím vyjádřit.
 

Co si jako muž myslíte o plastických operacích, umělých nehtech nebo trvalé?

Akceptuji to, nemám žádné předsudky.
 

Jakým dárkem se člověk trefí přesně do vašeho vkusu? A jakým by vás naopak urazil?

Nemám rád dary, neumím je dobře přijímat.
 

Co byste naším prostřednictvím vzkázal čtenářům?

NEBOJTE SE.
 

Je nějaká zajímavost, kterou o vás málokdo ví?

Miluji kopr a koriandr.
 

Je něco, co byste chtěl ještě zveřejnit a co nebylo zmíněno v otázkách?

Takhle dlouhý rozhovor nepamatuji.

Pane Sláviku, děkuji za rozhovor.