Beru si Araba: příbuzní ženicha mohou zabít celou rodinu nevěsty, pokud se ukázalo, že nebyla panna

Khatba neboli dohazovač

Dohodnutá manželství arabském světě převládají, stejně jako na indickém subkontinentu a ve většině východní Asie. Tradice místních společenství zakazují předmanželský sex a socializaci mezi muži a ženami před manželstvím. Když se mladá žena považuje za dostatečně starou na to, aby se provdala, její rodina se poohlédne po vhodném ženichovi z okolních rodin podobného sociálního zázemí. Tehdy vstupují do hry dohazovači.

Dohazovačkou je obvykle starší žena, která věnuje svůj čas a kontakty tomu, aby našla muži na ženění vhodnou nevěstu. Lze to považovat za jakousi archaickou formu seznamovacích aplikací. Rodina, která hledá pro svého syna nevěstu, má často dlouhý seznam požadavků. Ve většině případů se ani tolik neangažuje nastávající ženich, jako spíše jeho rodiče ve snaze najít slušnou dívku, která odpovídá jejich očekáváním.

Zatímco za starých časů bylo dohazování téměř jediným způsobem, jak zařídit sňatek, v současnosti je to mnohem méně běžné. Navzdory všemu pokroku se randění v arabském světě ve srovnání s Evropou nebo USA i nadále hodně liší.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Arabské rande bude vždy zahrnovat téměř celou rodinu (nebo alespoň rodiče obou stran). Dokonce i když se pár setká v práci nebo prostřednictvím přátel, randění v raném stádiu obvykle zahrnuje setkání s rodinou a rozhovory o manželství. V arabské kultuře je běžné, že se páry setkávají na veřejných místech. Intimita mezi mladými lidmi před svatbou je zde velmi neobvyklá. Udržování panenství je na Blízkém východě stále velmi striktně dodržováno.

Poslední týden před svatbou tráví budoucí nevěsta v odlehlé místnosti v prostém oblečení. Arabové věří, že díky tomu bude ve svatební den vypadat ještě krásnější. Ženich by měl poslední tři dny před obřadem strávit doma, obklopen jen nejbližšími příbuznými a přáteli.

Arabské předsvatební tradice

Tulba

Jedna z předsvatebních tradic v arabské muslimské komunitě se nazývá tolbe nebo také tulba. Jedná se o setkání rodin ženicha a nevěsty, které se koná v domě nevěsty. Ženich spolu se svou rodinou navštíví nevěstin dům a formálně požádá její rodinu o ruku. Pokud nevěstini rodiče se sňatkem souhlasí, pokračuje se recitací súry al-fatiha, úvodní súry Koránu. Poté je podáván čaj nebo káva a zákusky. Zatímco v minulosti byla tulba samozřejmostí, v dnešní době ji mnoho rodin nepraktikuje vůbec, anebo jen z úcty k tradici a požádání rodiny o ruku nevěsty není vnímáno jako nezbytné.

Návštěva nevěstina domu (jaha)

Po tulbě následuje ještě další návštěva nevěstina domu, tentokrát se širokou rodinou a někdy i blízkými přáteli. Tento arabský svatební zvyk se nazývá jaha. V zemích jako Jordánsko je jaha jednou z nejběžnějších svatebních tradic, kterou dodržuje většina rodin. Ženich navštíví domov nevěsty v doprovodu mužů ze své rodiny, aby ji opět požádal o ruku. Podrobnosti o tom, kolik lidí se setkání zúčastní, se obvykle dohodnou během tulby. Platí, že čím větší počet účastníků, tím větší prestiž. Ostatně samotný arabský výraz „jaha“ lze přeložit jako „ušlechtilý“ nebo také „prestiž“, což je jistě odrazem tohoto zvyku. Po přijetí návrhu je doprovod ženicha opět pohoštěn kávou.

Radwa

V některých arabských komunitách se drží i radwa, což je je malé shromáždění, obvykle konané den nebo dva před samotnou svatbou. Otec ženicha na ní páru formálně blahopřeje.

Henna

V některých arabských zemích je nedílnou předsvatební tradicí noc s hennou, během níž jsou ruce nevěsty a ženicha ozdobeny ornamenty namalovanými tímto barvivem. V modernějších regionech se tato tradice změnila spíše na dámskou párty, kde hosté jedí, pijí a tančí. Nevěsta a hosté mají dlaně a chodidla pomalovaná hennou.

Sahra

V některých oblastech, zejména v Palestině, slaví muži sahru. Sahra je večerní párty, na které vystupují hudební a taneční skupiny. Tradičně byla sahra výlučně mužskou záležitostí, ale v moderní době na ni někdy mají přístup i ženy. V některých oblastech může sahra zahrnovat tradiční tanec dabke.

Věno

Mahr, neboli věno, je tradiční dar, obvykle ve zlatě, který dává ženich své nevěstě. V případě rozvodu zůstává věno ženě. Tato tradice je v arabském světě stále široce rozšířená a dodržovaná.

Arabské svatební oblečení

Svatební oblečení se liší v závislosti na charakteru události.

Při muslimském svatebním obřadu katb al-kitaab je vyžadován konzervativní oděv. Paže a nohy by neměly být odhaleny. Ženy by si měly zakrýt vlasy šátkem. Pokud budoucí manželé respektují tradice, měla by mít nevěsta svatební šaty s dlouhým rukávem a hidžáb, ženich pak kanduru, dlouhé volné roucho až ke kotníkům. Arabské nevěsty nosí propracované svatební šaty zvané takchita, zdobené složitou výšivkou, korálky a flitry. Podle regionálních zvyklostí může mít ženich na sobě buď tradiční arabský oděv anebo oblek.

Konzervativní dresscode by měli dodržovat i hosté tradičních arabských svateb. Ženy by měly mít šaty pod kolena nebo delší a očekává se, že si zahalí vlasy. Muži si mohou obléci kandury nebo obleky.

Zajímavostí nepochybně je, že ženy chodí ověšeny doslova kilogramy zlata. Dceru jistého šejka například na její svatbě zdobilo 16 kilogramů zlata. Noviny detailně popisovaly každý její šperk a uveřejnily fotografie s uvedením přesné ceny. Zatímco u nás dostanete od muže květiny, tady se rozdává zlato. A čím více dárek váží, tím větší důkaz lásky to znamená. Jak praví místní přísloví: žena bez zlata je nahá.

Dům na prodej 7kk - Praha 6, 307m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Arabské tradice svatebního obřadu

Zajímá vás, jestli arabské svatby začínají včas? Musíte se připravit na to, že arabský časový harmonogram je nepředvídatelný, takže přesné načasování nemůžete očekávat ani v případě svatby. Pokud je například na pozvánce uvedeno 7:30, nečekejte, že se nevěsta objeví před devátou.

Katb al-kitaab je arabský název pro tradiční svatební obřad. Někde se svatební obřad nazývá také nikah. Je to tichá, krátká ceremonie za přítomnosti šejka, který přítomné seznámí s jejich povinnostmi v manželství. Řekne muži, aby ctil svou manželku, a pak poučí nevěstu, jak se má chovat a ctít svého manžela. Na konci obřadu podepíší ženich i nevěsta manželskou smlouvu, stejně tak i dva svědci, obvykle nejstarší muži. Jakmile svědci podepíší, manželství je oficiálně uzavřeno. Podepsání manželské smlouvy je jedním z nejemotivnějších momentů arabského obřadu.

Jakmile šejk novomanžele legálně oddá, vzduch naplní zaghrouta (vysoký ječivý zvuk vytvářený rychlými pohyby jazyka) jako projev radosti a oslavení této události. Konzervativní rodiny mohou trvat na tom, aby byla manželská smlouva podepsána už při zásnubách. Je to proto, že manželská smlouva je tím, co z hlediska práva a náboženství dělá z páru manžely. Proto může ženich přijít na návštěvu k nevěstě domů kdykoli se mu zachce.

Arabské tradice pro svatební hostiny

Ačkoli neexistuje žádné striktní pravidlo o tom, kdo by měl nést náklady spojené se svatbou, z hlediska islámu jsou však obecně za finanční otázky odpovědní muži. Lze to chápat tak, že veškeré výdaje zaplatí buď ženich, nebo se o ně rovným dílem podělí s otcem nevěsty. Lidé obvykle jen dodržují své kulturní normy. Ve Spojených arabských emirátech činí průměrné náklady na svatbu 186 000 dolarů. V Dubaji se průměrná cena pohybuje od 80 000 do 135 000 dolarů a průměrné náklady na saúdskou svatbu se pohybují od 185 000 do 2 milionů dolarů. Tak to alespoň bylo před třemi lety, kdy jsem se vdávala já.

Vyzvednutí nevěsty (fardeh)

Svatební oslavy začínají vyzvednutím nevěsty ženichem, obvykle luxusním vozem, který je nádherně vyzdoben květinami. Ženicha doprovázejí někteří členové rodiny a blízcí přátelé, každý ve svém autě. Fardeh je oslava sama o sobě. Je doprovázena hlasitou hudbou, troubením kolony aut, kterým v ulicích mávají i neznámí lidé a podílejí se na této radostné události.

Zaffe

Poté, co nevěsta a ženich dorazí na místo svatby, nastává zaffe, tedy svatební průvod doprovázený zvuky bubnů a fléten v podání profesionálních hudebníků.

V mnoha levantských zemích vítají novomanžele svým vystoupením břišní tanečnice. Průvod může trvat až půl hodiny, během níž se se zpěvem a tancem kolem páru obvykle připojují rodiny novomanželů. Příchod nevěsty na místo svatební recepce je slavnostní a nesmírně emotivní součást oslav.

Po zaffe nebo zefaf jsou nevěsta a ženich (tradičně v Egyptě) usazeni do pohodlných křesel na vyvýšeném pódiu v čele svatebních hostů, z nichž na ně shlíží jako král a královna. Jakmile nevěsta i ženich zaujmou svá místa, je hostům rozdán nápoj šarbat a všichni připijí na zdraví novomanželů. Nevěsta i ženich si pak navléknou snubní prsteny z pravého na levý ukazováček. Tímto rituálem začínají slavnosti. Nošení snubních prstenů nemá v původní muslimské společnosti žádnou historickou tradici, tento zvyk muslimové přejali až v moderní době. Islám nošení snubních prstenů nezakazuje, nejde však o zvyk pramenící z muslimské kultury, ale převzatý.

Svatebčané mají první tanec, po kterém se přidají i ostatní svatebčané. Většinou hosty baví břišní tanečnice nebo zpěvák, na luxusnějších svatbách bývá i několik bavičů. Hosté s novomanželským párem tančí a zpívají. Ženicha někdy jeho přátelé vyhazují do vzduchu. Na moderních svatbách následuje po formální části taneční zábava se svatebním DJem.

Hostina (walima)

Walima neboli hostina se považuje za jednu z nejdůležitějších svatebních tradic. Jde o pohoštění, které ženichova rodina podává všem svatebním hostům. Walima je někdy vnímána i jako náboženský rituál. Většinou se při ní podává jídlo, které má v dané zemi zvláštní význam.

Pamatujte, že kuchyně Blízkého východu je velmi pestrá a každý region má svá vlastní jídla, která mají hluboký kulturní význam. V Jordánsku bude většina rodin podávat mansaf (jordánské národní jídlo). V podstatě je mansaf jednoduché jídlo, které obsahuje dvě typické ingredience, maso a rýži. Maso je většinou jehněčí, případně velbloudí. Rýže nebyla součástí mansafu vždy, začala se přidávat až později. Mansaf činí mansafem ještě jedna důležitá ingredience, kterou je fermentovaný jogurt. Najdete v něm i oříšky nebo mandle, případně bylinky, zejména koriandr.

Kromě několika hlavních jídel a množství mezze (malých jídel) nesmí na blízkovýchodní svatbě chybět dort. Ve skutečnosti je krájení dortu zvykem, který mají západní a arabské kultury společné.

Na blízkovýchodní svatbě se dort tradičně krájí pomocí velkého meče.

V některých případech se tento meč dědí v rodině ženicha z generace na generaci. Na arabských, zejména muslimských svatbách se nepodává alkohol. Běžným občerstvením je turecká káva stejně jako čaje.

Falafel, hummus, baklava a baba ghannouj patří mezi běžně podávaná jídla

Představte si, že smícháte tu nejlepší cizrnu se sezamovou pastou (tahini), olivovým olejem, citrónem a vše dochutíte sumakem nebo pikantním chilli. K tomu miska hummusu, chlebové placky, kousky zeleniny a nic víc k snídani nepotřebujete. Falafel je stále oblíbenější i u nás, ale nikdy ne tak dobrý, jako právě v jeho domovině. Falafel jsou cizrnové kuličky, které dostanete buď v chlebové placce nebo na talířku s hummusem, foulem nebo jinou přílohou.

Baklava je dost možná nejznámější orientální sladkostí, na které si nejeden člověk vytvořil závislost. Její chuť tvořená sladkým sirupem a mnoha druhy oříšků má svůj původ v dávné minulosti, avšak její výroba přetrvala do dneška. V Turecku je baklava téměř synonymem pro sladké. Ostatně i dnes je baklava populární zejména v zemích, které byly dříve pod nadvládou Osmanské říše, dnešního Turecka. Jde tak například o většinu arabských zemí, Balkán nebo zakavkazské republiky. Současná podoba této sladké a tučné pochoutky vznikla právě na dvoře osmanských sultánů.

Svatební tanec

Dabke je výraz pro tradiční arabský svatební tanec. Účastní se ho profesionální tanečníci i svatební hosté. Na většině svateb totiž hosté dlouho nevysedávají. Na arabských svatbách v Egyptě jsou běžná vystoupení břišních tanečnic. Další široce rozšířenou tradicí je „tanec peněz“, kdy hosté buď připínají peníze na nevěstiny šaty nebo je házejí na taneční parket jako gesto požehnání a prosperity manželství.

Některé arabské svatby mohou být zcela segregovány podle pohlaví se ženami a muži v oddělených místnostech

Svatební zvyklosti jsou velmi různorodé. Novomanželé mohou oslavit svou svatbu společně, ale i samostatně. Arabská rozdělená svatba je úplně jiná než ty u nás. Někdo by ji mohl považovat za nudnou. Na této svatbě se totiž netančí a ženy jsou odděleny od mužů. Někde jsou účastníci rozděleni podle pohlaví u různých stolů, jinde jsou dokonce v oddělených místnostech a jen některé části svatby se odehrávají za společné účasti. Oddělené svatby však neprobíhají všude, mnohdy se muži i ženy účastní svatby na stejném místě bez jakékoli segregace. Vše závisí na rodině, náboženských názorech a kulturním zázemí.

V přísně muslimských rodinách nesmí muži tančit se ženami ani je okukovat. Se svatebním párem tedy do sálu vstupují jen ženy a děti. I fotografové a další personál musí být ženy a DJ, je-li to muž, musí působit za zavřenými dveřmi. Muži čekají venku v samostatné místnosti nebo v zahradě. Na konci večírku se ženy zahalí a do sálu mohou vstoupit mužští členové rodiny. Rodina po rodině novomanželům poblahopřeje a daruje jim peníze. Na konci si mohou zatančit.

Slavnostní střelba

V mnoha částech arabského světa je zvykem střílet na oslavu svatby do vzduchu. Přestože jsou tyto praktiky často kritizovány, zejména ve venkovských oblastech jsou hluboce zakořeněny i přesto, že občas vedou ke smrtelným zraněním. V červnu 2020 došlo například v irácké Hawije k nešťastné události, kdy účastník oslavy ztratil kontrolu nad svou zbraní a zastřelil svého vlastního syna.

Qiran

V Íránu se běžně praktikuje qiran, známý též jako náboženská nebo zákonná svatba. Náboženský obřad provádí duchovní zvaný maazoun. Během obřadu si ženich se svým budoucím tchánem podají ruce za přítomnosti dvou svědků, čímž je sňatek oficiálně stvrzen. Po qiranu rozdává nový pár sladkosti ve speciálních sklenicích rodině a přátelům, aby je informoval o svém svazku.

Arabské posvatební tradice

Arabskou svatební oslavu obvykle uzavírá barmet al-aroos. Je to tradiční rozloučení s novomanžely, kteří obvykle odjíždí z oslavy ve vyzdobeném autě. Přátelé a rodinní příslušníci je následují, hraje hlasitá hudba a klaksony troubí, aby jejich spojení oznámily světu.

Načasování odjezdu novomanželů z oslavy závisí na konkrétním regionu, kde se svatba koná. Někde odcházejí z recepce jako první. Zatímco muslimský svatební obřad často trvá o něco více než dvacet minut, arabské svatební oslavy se na druhé straně mohou protáhnout přes celou noc.

Snídaně po svatbě (sabahia)

Matka ženicha obvykle hned ráno po svatbě přijde navštívit svého syna a novou snachu. Přinese s sebou sabahia, což je bohatá snídaně, kterou pro novomanžele připravila. Večer je pak na řadě návštěva matky nevěsty, která novomanželům přinese zákusky. V některých arabských zemích je zvykem, že nevěsta během sabahia dostane od obou rodin i dárky (obvykle zlaté šperky).

Mohou se Arabové rozvést?

Podle práva šaría byly rozvody (khula) povoleny již od dob proroka Mohameda. Podle některých vykladačů Koránu je v něm však jasný a explicitní verš, který říká, že rozvod je věc, která se Bohu nejvíce hnusí.

Podpora příbuzenstva je v arabských rodinách obrovská. Pokud například žena ovdoví, bratr jejího manžela považuje za svou povinnost vzít si ji za manželku a chránit ji.

Když je muž dobrý, jde všechno

Podle islámského práva mohou mít arabští muži až čtyři ženy, ovšem jen za předpokladu, že je dokáží všechny zajistit. A Arabky jsou v posledních letech stále náročnější. Od manželů hned žádají vily a auta, často nejen pro sebe, ale i pro své příbuzné – matku nebo sestru. Arabské ženy se téměř nikdy neprovdají za Evropana. Pokud by se provdaly za nevěřícího jim hrozí vyhoštění ze země. Muži ze Spojených arabských emirátů si občas berou dívky z Evropy - ale i zde je právo vždy na straně muže.

Žena nezíská díky manželství občanství a společné děti jí v případě rozvodu budou odebrány a předány do péče otce. Pravda, už samotné manželství s bohatým mužem z Emirátů je v mnoha směrech příjemná věc, pokud ovšem vydrží. Podle zákona má každá manželka, i když je druhá, třetí nebo čtvrtá v pořadí, nárok na svůj vlastní samostatný dům a štědré kapesné. Také podíl pozornosti by měl být pro každou z „milovaných“ žen stejný. Dnes si proto mnohoženství nemůže dovolit každý Arab. Přestože jim islám povoluje až čtyři manželky, hlavním důvodem jejich monogamie je nedostatek financí na vydržování harému. Proto se mnohoženství v Emirátech stalo výsadou šejků a lidí bohatých i na místní poměry.

Habibi

Adnanovi lichotí, že má ženu, která se nebojí práce, nevadí mu ani, když se jeho drahá polovička jde vykoupat do moře oblečená pouze v plavkách. Když je muž dobrý, jde všechno. A Adnan je věčně vysmátý. Za ta léta, co jsme spolu, jsem ho ještě neviděla ­ani jednou rozzlobeného. Dokonce si nepamatuji, že by někdy na někoho zvýšil hlas. To spíš on uklidňuje mě. Adnan mě nejčastěji oslovuje „habibi“, slovem arabského původu, jež bývá nejčastěji překládáno jako „moje láska“, „moje drahá“ či „moje milovaná“.

Svátky

Nejvýznamnějším svátkem arabských muslimů je ramadán. Je to ­období, kdy se Arabové postí. Od čtvrté hodiny ráno až do večera do sedmé nesmějí nic jíst ani pít. Vydržela jsem jeden víkend, ale bez vody je to velmi obtížné. Večer mě už bolela hlava. Nemocní, těhotné ženy ani důchodci nemusí dodržovat půst tak striktně. Je to očista těla a duše. Adnan ramadán dodržuje. Kromě toho se také pětkrát denně modlí. Během ramadánu si po sedmé hodině ­konečně může dát sklenici vody, sní jednu datli a jde se pomodlit. Následuje honosná večeře. Ramadán vrcholí dvoudenními ­oslavami, při kterých se při jídle setká celá rodina.

Rodinný život

Rozšířený názor o diskriminaci arabských žen je ve skutečnosti poněkud přehnaný. V každé arabské rodině musí žena poslouchat svého manžela, ale vždy se podílí na řešení důležitých problémů. To, že vdané ženy v Emirátech žijí jako ve vězení, je mýtus.

Ve skutečnosti si vdaná žena může obléct, co chce: minisukni, džíny a šortky, ale navrch musí nosit černý hedvábný plášť až po prsty na nohou a tvář si zakrýt černým šátkem. Viditelné jsou jen prsty, nohy a oči. V současné době jsou černé pláště vzácné. Dnes můžete na ulicích potkat Arabku v džínách a tunice. Jediné, co se stále udržuje, je pokrývka hlavy.

Arabové jsou známí početnými rodinami

Není výjimkou mít 14 dětí. Na takové číslo jsem se nikdy neodvážila pomyslet. Věří se, že rodina je tím šťastnější, čím více dětí má.

Pokud jde o lidi arabské národnosti, muži jsou velmi příjemní, ale ženy příliš kamarádské nejsou. Obzvláště k Evropankám. Jsou chladné, drží si odstup. Jsou k tomu asi vedeny od malička.

Mimochodem, ženy v Emirátech dostávají docela slušné vzdělání, jsou pro ně otevřeny nejlepší univerzity na světě. Dívka, která se vdá, už nemůže pracovat; buď je jí to zakázáno, nebo sama nechce, protože je unavená z častých těhotenství a porodů. Mladí lidé jsou však v tomto směru přirozeně pokrokovější. A mnohé dívky, které získaly vzdělání v Evropě, tam zůstávají, aby budovaly svou kariéru. Arabské rodiny, kteří žijí mimo muslimský svět, striktně dodržují staleté tradice jen zřídka.

Mladí sexuologové se spolu se svými evropskými a americkými kolegy snaží přijít na to, co znamená sexualita pro dnešní arabský svět

Na 3denní konferenci v Libanonu se sešli absolventi Oxfordu, Kolumbijské univerzity, Americké univerzity v Bejrútu i zástupci mladých duchovních. Už po prvním dni se ukázalo, že sexualita v islámských zemích není zdaleka taková romantika, o níž evropané četli v Šeherezádiných pohádkách tisíce a jedné noci. Existuje zde sexuální napadání, zneužívání dětí i krvavé násilí.

V některých arabských zemích se stále zachovává středověký zvyk, podle kterého mohou příbuzní novomanžela zabít celou rodinu nevěsty, pokud vyjde najevo, že nevěsta nebyla panna. A soud šaría uloží násilníkům pouze podmíněný trest, neboť zneuctění nevěsty se považuje za polehčující okolnost tohoto hrozného činu.

V mnoha zemích Blízkého východu jsou rozšířeny i „vraždy ze cti“, opět spáchané na ženách, které ztratily nevinnost ještě před sňatkem.

V Jordánsku je ročně spácháno více než 20 takových vražd a v Jemenu až 400. Cestovatelé tvrdí, že v Jemenu byla na ostrově nedaleko pobřeží postavena „věž smrti“, kam vozí vykonat trest nad ženami, které ztratily před svatbou panenství nebo které byly nevěrné svému manželovi. Jsou shazovány z vysokých zdí na ostré kameny, kterými je lemováno nádvoří věže, která nemá žádné východy. Je lepší, pokud si nešťastnice rozbije hlavu a zemře rychle. Jaké to musí být, ležet se zlomenýma rukama a nohama na horkém slunci mezi páchnoucími mrtvolami již mrtvých žen a v bolestech čekat na smrt? Příšerné výkřiky umírajících dívek doléhají i do pobřežních vesnic a mezi místními rybáři vyvolávají strach.

Pokud se ženě v Maroku narodí nemanželské dítě, je umístěno do speciálního útulku, celé rodině nešťastné ženy je uložena vysoká pokuta a mladá matka je poslána na 6 měsíců do vězení.

Zákony kterékoli arabské země rovněž přísně trestají homosexualitu a lesbismus. Muži mohou být vykastrovaní a lesbám mohou vyříznout jazyk a oholit hlavu.

V průběhu konference se však ukázalo, že moderní mládež, zejména studenti, se snaží všemožnými způsoby tyto středověké zákony obcházet. Nedávné průzkumy mezi obyvatelstvem ukázaly, že například v Libanonu si jen 50 % mužů vezme pannu a nikdo kvůli tomu nedělá rozruch. Často se to řeší finanční kompenzací rodině ženicha.

Vyšší procento „poskvrněných“ nevěst je v zemích severní Afriky. Tam jsou časté styky mužů s mladými dívkami, i když jsou to dcery konkubín z jejich vlastních harémů. Bohatí muži potom prodávají „použité“ krásky chudým a ještě jim připlácejí.

Stejně je tomu i s homosexualitou. V bohatých rodinách začínají být chlapci zneužíváni již od 5 let. V arabských věznicích je nepsaný zákon, že na mladých trestancích nejprve „zapracují“ dozorci a pak všichni ostatní. Někteří z řečníků na konferenci uvedli, že Saúdové jsou známí svou osobitou vášní ke stejnému pohlaví, ale z nějakého důvodu se snaží naučit celý arabský svět žít podle práva šaría.

Aby se nějakým způsobem poodhalil závoj tajemství nad problémy, které existují v intimních sférách arabského světa, začala se v Libanonu vysílat jakási sexy noční televizní show s názvem „Yankee's Stant“. Vystupují v ní homosexuálové i lesby a hovoří o své orientaci, z preventivních důvodů se však maskují k nepoznání. Ještě před pár lety by v arabském světě nebylo nic podobného vůbec představitelné. Zřejmě proto kritizovali představitelé duchovenstva, kteří byli na konferenci přítomni, západní kulturu, která údajně korumpuje islámské duchovní hodnoty a vede ke vzniku podobných televizních pořadů.

Na závěr vyjádřili účastníci konference názor, že v islámském světě se postupně objevují náznaky sexuální revoluce. Tento vývoj událostí usnadnily desetitisíce uprchlíků – Libanonců a Palestinců, kteří odešli do cizích zemí a absorbovali tamní zvyky. Po návratu do vlasti se už nebojí otevírat témata zakázaná Koránem. Kromě toho se stále více arabských žen vymaňuje z péče svých manželů a uplatňuje se v byznysu a politice. Televizní pořady o sexu ze sousedních méně bigotních zemí mají na obyvatelstvo Blízkého východu obrovský vliv. Samozřejmě, že není možné okamžitě zrušit všechna středověká nařízení práva šaría. Je ale zvláštní, jak řekl zahraničním pozorovatelům jeden egyptský novinář, že v oblasti sexuality v muslimském světě stále platí princip, že vinen není ten, kdo kradl, ale kdo byl chycen.

Zdroj: Zilinskyvecernik.sk, Theknot.com, Welcome2jordan.com, Seasons5.com.au, Arabamerica.com, Fabriclore.com, Minibar.ru , autorské dílo