Na férovku: Poplatky za Českou televizi míří nahoru. Současný ředitel už měsíce ukazuje, jak vypadá kvalitativní propad
Plánované zvýšení poplatků za média veřejné služby doprovází pohled na Českou televizi jako na mincí o dvou stranách. Na jedné straně je výkladní skříň české zpravodajské žurnalistiky v podobě ČT24 doprovázené noční produkcí na ČT2 a ČT Art, které představuje špičková moderní díla současné filmové a televizní tvorby. Na rubu je pak první kanál, který se čím dál více plní bizarním retrem normalizační zábavy.
Mezi pořady, jenž musely platiti za těžký low-cost už v 70. letech, jen sem tam vyčnívají více či méně tuctové detektivky, vyžilé vědomostní soutěže a přitroublé ranní relace. Pokud někdo StarDance považuje za komerční zábavu, jež na veřejnoprávní televizi nepatří, oproti současnému standardu tohoto kanálu se jedná o navýsost kvalitní, velkoryse pojatou a propracovanou televizní zábavu (nehledě na to, že jde jen o kopírování podle pravidel převzatých pořadů).
Jestli není někomu jasné, jak si aktuální trendy na ČT1 představit, neb k televizní obrazovce usedá jen v případě pouštění draze zaplaceného Netflixu, může vyzkoušet např. aktuálně nabízený pořad David, Molavcová, Mládek, Zagorová z roku 1983. Hvězdy normalizace předvedou, co se natáčelo v časech, kdy nebyl prostor ani na pořádný střih. Hlavně, že diváci seděli v křeslech státních bytů a nepřemýšleli o politickém marasmu doby.
Zvyšování poplatků za ČT, je jako chtít zdražit staré auto
Shlédnout podobný pořad je jistě mimořádně poučné, ale je vhodnou reklamou pro rozsáhlou kampaň současného generálního ředitele ČT Jana Součka za zvyšování koncesionářských poplatků? Když například ve Škodovce zdražili vlajkový model Octavia, začali ho představitelé automobilky prezentovat jako vůz jednou nohou ve vyšší třídě. Zákazníkům nezačali tvrdit, že jde o stejné auto, jako v roce 1996, kdy se začala vyrábět.
Nejde o úplně srovnatelný byznys a je jasné, že inflace rozpočet ČT reálně zmenšuje, a tak televize recykluje staré archivy, aby ušetřila. Spoléhat v rámci úspor do značné míry na to nejpitomější z vlastní produkce je poněkud zvláštním prvkem úsporné strategie.
Naopak stále platí, že zpravodajská ČT24 si drží vysokou kvalitu. Pestrou plejádu moderních seriálů a filmů, které je možné sledovat i na moderní platformě iVysílání, pak nabízí ČT2 a ČT Art. Příkladem může být nedávno odvysílaný norský seriál Exit o životě tamějších milionářů. Na originální počin jinde v tuzemsku jen tak nenarazíme.
Česká televize tak stále nabízí i něco navíc, co je hodno koncesionářských poplatků, respektive speciální daně, která se má zvyšovat. Její obhájci pak zdůrazňují, že poplatky se nezvedly od roku 2008, což v realitě znamená podstatně menší rozpočet.
S poplatky za ČT se vrací to, co mělo zůstat dávno pohřbeno
Jenže za zmíněných 17 let se doba podstatně změnila. Fanoušci sportovních přenosů si nemohli vybírat z pestré škály na sport zaměřených televizí a internetové přenosy takřka neexistovaly. Dnes zcela běžná věc. Potřebují si tito lidé připlácet na televizní dani za přenosy druhých lig, neb na nejvyšší soutěže u ČT dávno nemá peníze?
Úloha ČT je dnes zkrátka úplně někde jinde než v roce 2008 a je na místě diskuze, jestli by ji plnit televize nedokázala nikoliv s větším, ale naopak s menším rozpočtem. ČT1 zaměřenou na pokleslou a primitivní televizní zábavu, která má rozhodně v kultuře své místo, dávno suplují soukromé televize. ČT sport s trochou nadsázky nahradí mobilní telefon streamující regionální sportovní utkání.
Nezávislé zpravodajství, či investigativní žurnalistika naopak zůstává ve veřejném zájmu. Jeden investigativně publicistický pořad byl úsporně zrušen za záhadných okolností. Čerstvě se objevila kauza na product placement kliniky vlastněné opozičním lídrem, k němuž se propůjčil otřepaný pořad Sama doma.
Navýšení měsíčního poplatku tak doprovází zápach politické úlitby napříč politickým spektrem. Patnáctikorunové navýšení poplatku za televizi, tak zdaleka není tou největší položkou na účtu přežiti poloviny České televize, která měla zůstat pohřbena se svým podílem na normalizačním zábavním marasmu 70. a 80. let.
Zdroje: autorský text, komentář, x.com, seznamzpravy.cz, ČT
