Víte o tom, že většina lidí pocházejících z Arménie žije v zahraničí, zejména v západní Evropě, v Rusku a USA, což znamená, že jich je ve skutečnosti mnohem více? Můj příběh se začal psát ve Spojených státech, kde jsem potkala svou osudovou lásku. Příběh, v němž jsem se se vztyčenou hlavou postavila před rodiče a řekla: Mami, tati, beru si za manžela Arména.
Poznávání jakéhokoli nového města nebo země je vždycky úchvatné. Ale neuměla jsem si ani představit, jak moc si mě Arménie získá. Do Arménie se totiž buď ihned zamilujete, nebo se sem už nebudete chtít nikdy vrátit. Já jsem se do ní zamilovala tak, že jsem tu zůstala a žiji zde s manželem a třemi krásnými dětmi už 12 let. Podle statistik jsou Arméni dobří manželé, starostliví otcové a rodinu kladou na první místo. Většina obyvatel se hlásí ke pravoslavnému křesťanství (Arménské apoštolské církvi).
Arménská svatba je považována za jednu z nejkrásnějších na světě. Ale buďte si jisti, že každý muž chce cítit hlavně teplo domova, pohodlí a klid. Armén, jako každý jiný, se nezamiluje jen do ženy samotné, ale i do toho, jak se vedle ní cítí. Proto je ve vztahu s mužem důležité zajistit nejdříve to druhé.
Základem je, aby ženich o svých záměrech informoval rodiče budoucí nevěsty. Za tím účelem je do domu dívky vyslána dohazovačka, která zpočátku nepřichází s otevřenou nabídkou, ale snaží se nenápadně zjistit postoj rodičů budoucí nevěsty jak k manželství obecně, tak i k osobě ženicha.
Po takzvaném předběžném dohazování se k rodičům budoucí nevěsty vypraví dohazovači - příbuzní budoucího ženicha. Jednání se účastní pouze muži.
Dohazovači sdělí účel návštěvy a požádají otce budoucí nevěsty o svolení ke sňatku. Rozhodnutí zůstává na otci, který může souhlasit nebo odmítnout. Otec nemůže s nabídkou dohazovačů souhlasit okamžitě, aby to nevypadalo, že chce dceru provdat co nejdříve. Případný souhlas vyjádří otevřeně až při druhém setkání.
Podle arménských zvyků je při zásnubách nejdůležitější otec, neboli kavor. Právě kavorovi náleží čest uvést nevěstu a její kamarádky ke stolu, kde je nevěsta obdarována luxusními šperky. Následně kavor vyhlásí, že budoucí novomanželé jsou zasnoubeni, zatímco ženich musí ozdobit prsteníček na levé ruce své milované nádherným prstenem s kamínkem. Právě v den zásnub je zvykem domluvit termín svatby. Tento den končí obřadem, během kterého zpívají dívky smutné písně o loučení nevěsty s otcovským domem, protože po svatbě se přestěhuje do domu manžela. Po skončení poslední melodie „uzundara“ opouští nevěsta rodičovský dům.
Arméni rádi dodržují své tradice. Po zásnubách ženich znovu navštíví domov nevěsty, ne však sám, ale ve společnosti svého příbuzného. Své milé, její matce a sestrám donese různé sladkosti. Druhý den ráno počastuje budoucí tchyně sladkostmi děti sousedů. Tato respektovaná tradice umožňuje, že se mladí lidé mohou otevřeně vídat ještě před svatbou.
Kyasumský tril je neobvyklý, ale velmi zajímavý zvyk. Jeho podstata spočívá v tom, že se setkají rodiče nevěsty a ženicha, aby prodiskutovali finanční záležitosti související se svatbou. Probírá se například, kolik bude pozváno hostů z každé strany. Na organizaci svatební oslavy se obvykle najímají organizátoři, kteří mají za úkol vše zajistit.
Většina arménských svateb se koná na podzim nebo počátkem zimy. Podle arménských zvyků a tradic musí nevěstě přinést šaty její příbuzní. V den svatby přijdou do nevěstina domu blízcí přátelé a příbuzní ženicha v čele s kavorem a odvedou nevěstu z domu jejího otce. Tuto akci doprovází ryčné písně a veselá hudba.
Kavorkinová, tedy manželka kavora, hraje ve svatební den důležitou roli. Právě ona totiž obléká nevěstu do slavnostních šatů. Podle tradice je zvykem, že Arméni dávají mladým na svatbu zlaté šperky a peníze. Dary však v tento den nedostávají jen manželé. Nevěstina matka dostane velký talíř s tradičními pamlsky.
Na moderní arménské svatbě je spousta zábavy. Podle tradice se však matka nevěsty tanců a zábavy neúčastní, protože je smutná, že její dcera vyrostla a odchází od rodičů. Zvláštností arménské svatby je, že nevěsta v tento den tančí s jinými muži, což umožňuje ověřit její loajalitu k budoucímu manželovi. Pokud se nevěsta chová důstojně a nevěnuje pozornost jiným mužům, dostává od nich dary.
Po oficiálním obřadu je zvykem pohostit novomanžele medem a přes rameno se jim přehodit nekvašený chléb lavash. Tento zvyk zaručí, že život novomanželů bude sladký. Je také zvykem zasypat manžele květinami, sladkostmi, obilím, a dokonce i ořechy a rozinkami. Speciální pozornost si zaslouží arménské přípitky, které jsou skutečnou ozdobou tohoto nezapomenutelného dne.
Velmi oblíbeným zvykem je nevěstin první tanec. Obvykle jde do středu tanečního sálu, hosté kolem ní tancují a dávají jí peníze. Tímto způsobem se tvoří takzvaný sabat. Poměrně často věnuje nevěsta první tanec svému manželovi.
Během svatebního obřadu se provádí i další zajímavý zvyk. Kněz použije speciální šňůrky ke svázání rukou nevěsty a ženicha, přičemž konce šňůrek jsou pokryty voskem. Takové šňůrky se obvykle nazývají narot. Jen kněz má právo je odstranit. Dokud nebyly odstraněny, děti neměly právo navazovat blízké vztahy.
Podle tradice se arménská svatba slaví tři dny. Na svatební oslavu je obvykle zvykem zabít býka a použít jeho maso k přípravě různých chutných jídel. Na hostině se vždy griluje, nechybí hojnost ovoce a bylinek. Ve svatební den se darují zlaté šperky a samozřejmě peníze. Darované peníze obvykle vybírá nevěstina matka. Za zmínku stojí zajímavá tradice darování, která spočívá v tom, že všechny dary, kromě peněz, dává příbuzným ženich.
Poslání věna. Podle tohoto arménského obřadu posílají rodiče nevěsty všechny dary novomanželům do jejich domu. Dnes už má tato tradice volnější charakter.
Mytí hlavy nevěsty. Po svatbě se matka a dcera neměly právo vidět. Pouze první sobotu po svatbě mohla matka dceru navštívit, aby jí pomohla umýt si vlasy, přičemž si s sebou přinesla šampon a hřeben.
Zapalování ohňů. Tento zvyk se zachovává dodnes. Po svatbě se zapalují vatry, přes které skáčou nezadané dívky a chlapci za doprovodu veselých písní.
Rozloučení s domovem. Tento rituál je dnes spíše formalitou, ale mnozí ho dodržují. Otec vyprovodí po svatbě dceru z domu, jelikož se nyní stěhuje za manželem. Otec nevěsty ji drží za ruku a podává ji otci jejího manžela. Během této slavnosti hraje smutná hudba. Dívka děkuje rodičům za péči a líbá jim ruce.
Podle tradice by v domě, kde budou novomanželé spát, neměl být nikdo další. Po první noci se muž cítí trapně, proto odchází za kamarády a až pozdě odpoledne ho rodiče přivádějí domů. A protože nevěsta musí dokázat svou nevinnost, po první svatební noci ukazuje rodině ženicha krvavou skvrnu na povlečení. Potom jí dají stříbrné mince a jablka a její matce víno a kuře. Já jsem měla to štěstí, že můj manžel byl vlastně mou první a osudovou láskou. Poznala jsem ho v 18-ti letech a byla jsem ještě panna.
Pokud se svatební noc povede, vzduchem zazní i pár výstřelů. Pokud však nevěsta svou nevinnost neprokázala, musela projít ostudným rituálem. Posadili ji na osla a vedli jej po hlavní ulici vesnice. Tak její ostudu viděli všichni vesničané.
Víte, že otěhotnět ještě před manželstvím je v arménské rodině prakticky nemožné? Arméni nemají nic takového jako rodinu vytvořenou jen kvůli dítěti. Nejprve se vytvoří rodina a poté se v ní narodí dítě. Pro Armény je koneckonců žena především matkou, strážkyní morálky a povinností a její jméno je symbolem síly, čistoty a péče.
V současnosti nehraje pohlaví dítěte zvláštní roli, je to jen další důvod k hrdosti otce. Hlavní arménskou tradicí spojenou s narozením dítěte je to, že novorozence smí po dobu 40 dní vidět pouze členové rodiny. Až 40. den lze dítě ukázat přátelům, vzdáleným příbuzným, sousedům. Koupí se oblečení, prostře se slavnostní stůl a šťastní rodiče ukáží své dítě všem, kteří přišli. Samozřejmě, v době sociálních sítí je obtížné tento zvyk udržet, protože každá matka chce své dítě všem ukázat hned. Ale čas letí tak rychle, že těch čtyřicet dní brzy uběhne.
Mnozí arménští rodiče vychovávají své děti s obrovskou láskou a udělali by pro ně všechno, dokonce i nemožné. Jejich postoj k dětem lze nazvat kultem dítěte. Arménský muž také zbožňuje své milované ženy (matku, sestru, manželku). Nejoblíbenější arménská jména dívek jsou Milena, Ani, Miriam, mezi nejvzácnější jména patří Suzanne, Liana a Monika, která se dochovala dodnes. Arménské matky hrají důležitou roli v rodinném životě. Vychovávají své dcery - budoucí opatrovnice krbu, jakož i své syny - budoucí ochránce. Arménská ženská jména jsou proto symbolem věrnosti, krásy a čistoty. Jejich původ je velmi různorodý.
Než pojmenujete dítě tím či oním jménem, musíte si důkladně prostudovat význam jména. Arméni jsou přesvědčeni, že jméno ovlivňuje osud člověka a formuje jeho životní cestu. Dnes je výběr arménských jmen pro dívky téměř neomezený. Pokud rodiče respektují národní tradice a zvyky, pak věnují pozornost jménům jako Zaruhi nebo Astghik. Pokud chtějí, aby jméno ztělesňovalo určité charakterové vlastnosti dítěte nebo bylo zosobněním určitých přírodních sil, vyberou jméno jako Gayane („blízká“), Arev („slunečná“), Tsakhik („květina“) nebo Lusin („lunární“).
Mnoho krásných jmen zdůrazňuje důstojnost ženy, její krásu, něhu a temperament. Nejběžnější jsou: Seda – „nejněžnější“, Amest – „skromná“ atd. V moderním Arménii se používají i cizokrajná jména včetně těch, jež jsou pro Armény exotická. Například Erica, Loya nebo Julia.
Mnoho arménských dcer je pojmenováno po svém otci. Existují přípony, díky kterým se odlišuje mužská verze jména od ženské. Moderní dívčí jméno lze snadno vytvořit doplněním mužského jména koncovkou -ui nebo -ucht. Například Tigranui (z mužského jména Tigran), Armen - Armenui, Arman - Armanui atd. Mnoho jmen také vzniklo jako připomínka důležitých životních událostí. Nejlepší volbou pro mnoho rodičů je pojmenování dcery Mariam na počest Panny Marie.
Mužská jména jsou kupříkladu Tigran, Hovhannes, Vahe, Gagik, Hakob či Arsen.
Návštěva příbuzných, odchod do armády, jmenování do nové funkce – každá událost je příležitostí ke svolání všech sousedů, příbuzných a přátel. Arméni věří, že čím více se budete upřímně radovat, tím více štěstí vám Bůh dá. Na hostinách se podávají národní jídla, dobrý alkohol, tančí se a panuje dobrá nálada. Je třeba poznamenat, že alkoholu Arméni moc neholdují. V rodinách, kde je přítomna starší generace, prarodiče, se to s pitím moc nepřehání.
Na rozdíl od mnoha kavkazských kuchyní se arménská jídla vyznačují přirozenou chutí. Arméni věří, že každá žena v domácnosti by měla umět připravit národní sladkosti: kata a nazuk. Jedná se o vícevrstvé koláče s různými náplněmi. O těstě koupeném v nejbližším supermarketu samozřejmě nemůže být řeč. Významné místo v jídelníčku každého Arména zaujímá také ovoce a zelenina. Přílohou k hlavním jídlům jsou převážně obiloviny.
Jedním z nejoblíbenějších národních jídel arménské kuchyně je khash. Jedná se o speciální polévku nebo guláš z hovězích stehen, ochucený česnekem.
Arménie se považuje za domovinu lavashe - tenkého nekvašeného chleba pečeného ve speciální peci. Ten je tenoučký jako papír a může být menších rozměrů, ale klidně i obrovský jako prostěradlo. Výborně se hodí téměř ke všemu a je-li čerstvý, ještě teplý, sníte ho samotný i bez příloh.
Jedním z nejzajímavějších jídel v Arménii je ražniči. Měkké maso je smícháno a tvarováno do párků. Jemné ražniči a pikantní aroma tohoto jídla nenechá nikoho lhostejným.
Oblíbeným jídlem v Arménii jsou i masové šašliky, které se pomaličku grilují na dřevěném uhlí. Jmenují se chorovac a může jít o kousky masa napíchnutého na špejli, ale také o kuřecí stehna, jehněčí maso, tedy cokoliv. Koření a chuť dřevěného uhlí z nich dělají dokonalé jídlo.
Pokud byste hledali kebaby, poohlédněte se po lula kebab, který je v oblasti Kavkazu velmi populární. Sestává z jehněčího masa a cibulky, které se grilují napíchnuté na špejli.
Spas je arménská jogurtová polévka. Nemusí chutnat každému, ale rozhodně patří mezi nejtradičnější. Během zimy ji servírují teplou, během léta studenou a osvěžující.
Cokoli zabalené do vinného listu by se teoreticky mohlo nazývat tolma. V Arménii najdete několik verzí, nejčastěji se však tolma plní směsí rýže, koření a mletého masa. Může ale být i zeleninová s cukinou, lilkem nebo cibulkou.
Za prvé, Arméni věnují velkou pozornost kvalitě a čerstvosti surovin, nikoli koření, což odlišuje arménská jídla od gruzínské nebo ázerbájdžánské kuchyně. Za druhé, arménská kuchyně používá hojněji než jiné ovoce a ořechy - sušené meruňky, čerstvé kdoule a jablka, zrna granátového jablka, vlašské ořechy, mandle, pistácie, piniové oříšky. Za třetí, mnoho receptů arménské kuchyně používá solenou nebo nakládanou zeleninu. Za čtvrté, Arméni zřídka používají sušené koření, upřednostňují čerstvé bylinky.
Jako v každé jižanské kuchyni, i v té arménské hrají důležitou roli omáčky. Arménská kuchyně používá čtyři hlavní omáčky - rajčatovou, paprikovou, jogurtovou nebo tchinovou omáčku, která je vyrobena z drcených sezamových semínek. Omáčky se zřídkakdy podávají studené, mnohem častěji se používají při vaření.
Tradiční arménské jídlo obvykle začíná předkrmem - sýrem nebo karbanátky. Někdy se na předkrm podávají zeleninové saláty, malé koláče plněné sýrem či špenátem nebo polévky. Mezi polévkami převládají kvůli horkému podnebí studené nebo kořeněné teplé. K polévce se vždy podává lavash (stejně jako k většině arménských jídel).
A hlavní jídlo? Snad nejoblíbenějším pokrmem v Arménii je grilované maso – všechny možné variace steaků a kotletek. Pokud jde o druh masa, nejčastěji se používá jehněčí nebo hovězí maso, ačkoli populární je i drůbež. Oblíbené jsou i khorovaty - kousky smaženého masa zabalené do lavashe, jako například shawarma anebo kebab. Připravovány jsou také pokrmy z ryb – nejčastěji pstruh nebo kapr. Mezi další známé speciality arménské kuchyně patří hapams (dušená dýně), satsivi (kousky smaženého kuřecího masa ve speciální omáčce), khuch (zeleninový kastrol s kousky masa) a tjvik (smažená játra a ledvinky na cibulce).
Samotná kultura stolování hraje v arménské kuchyni důležitou roli. V Arménii se věří, že jíst a pít v dobré náladě prospívá tělu, proto jsou nejdůležitější součástí arménské kulinářské kultury velké slavnosti.
Na návštěvě vás pohostí lahodným arménským koňakem Ararat. Já jsem se byla podívat i v továrně na okraji Jerevanu, kam se můžete vydat nejen na prohlídku, ale i na ochutnávku různých druhů. Je to skvělý suvenýr a určitě si skleničku koňaku vychutnejte i přímo v Arménii, například na Náměstí republiky v Jerevanu.
I když Arménie není vinařskou zemí jako například Gruzie, i zde najdete zajímavá vína. Lahodnou chutí se mohou pochlubit ovocná vína s příchutí višní nebo granátového jablka. Typickým nápojem mnoha Arménů je silná černá nebo sladká káva.
„Klasický“ Armén se vyznačuje tím, že konzumuje velké množství chleba a kávy, rád organizuje luxusní svatby, narozeniny, zásnuby i křtiny. A ve skutečnosti vůbec nemusí být bohatý... Vezme si úvěr a dluh bude splácet měsíce. Také dovolenou nebude sobě ani svým blízkým upírat. Arméni milují drahá auta, oblečení a doplňky. To je ale pravděpodobně vlastnost společná mnoha národům. A mnoho Arménů také otevírá všechna okna v autě, když hraje jejich oblíbená písnička, bez ohledu na to, zda se to okolí líbí nebo ne.
Arméni se velmi rádi zdraví. Pozdrav "barev" a "bari luys" ("ahoj" a "dobré ráno") může člověku zlepšit náladu nebo se stát příležitostí k další komunikaci. Není divu, že v Arménii říkají, že „pozdrav patří Bohu“.
Arméni často říkají „merci“ namísto tradičního „děkuji“. Možná je jen příliš složité pokaždé vyslovit krásné slovo „shnorakalutsyun“.
Mimochodem, snad jen Armén si koupí drahý gadget – telefon, notebook, tablet nebo netbook, ale je příliš pohodlný na to, aby si sám nastudoval, jak jej správně používat. Určitě se začne ptát ostatních, jak vše nastavit a zfunkčnit.
Mezi hlavní a bohužel i tragické události, které navždy a neodvolatelně změnily životy a osudy tisíců a možná i milionů Arménů, patří arménská genocida, konflikt v Karabachu a zemětřesení ve Spitaku.
Musím však říci, že bez ohledu na to, kam se osud arménského národa ubírá, kam je život zavede, jsou Arméni vždy usměvaví, pozitivní a milí k ostatním. Satirik Jevgenij Petrosjan jednou řekl: „Arménský lid všechno přežije díky své solidaritě a pozitivnímu postoji. Viděli jste už zachmuřeného Arména? Já ne.“
Zdroj: Amikamoda, Podarilovy, Katolické noviny, Foodek, Dress Techinfus, Fashion Decorexpro, Hauzi, Dobrodruh, CK BUBO