Beru si Indonésana: Muslimský muž si může vzít více než jednu manželku, žena musí být věrná
Indonésie je obecně známa svou rozmanitostí, tradicemi, kulturou a jejich jednoduchým způsobem života. Nabízí tolik možností a inspirací, že si člověk začíná přemýšlet, zda vede ten správný životní styl hned poté, co uvidí ten indonéský. Nedílnou součástí jejich tradic jsou svatby. Podíváme se nyní na Indonésii, kde to vypadá trochu jinak.
Více než 87% populace v Indonésii tvoří muslimové, což ji obecně uznává jako muslimskou zemi; občané však mohou vyznávat jiná náboženství, jako je křesťanství, hinduismus. Zákony, kterými se řídí manželství v Indonésii, jsou založeny na různých náboženských pravidlech a nařízeních těch, kteří chtějí vstoupit do manželství. V Indonésii jsou uznávaná pouze náboženská manželství; páry, které chtějí uzavřít manželství, musí být stejného vyznání; mezináboženské manželství je nelegální. Křesťané se musí oženit pouze s křesťany a muslimové se musí oženit pouze s muslimy. Polygamie je povolena pouze lidem muslimského vyznání; muslimský muž si může vzít více než jednu manželku za předpokladu, že úřadům prokáže, že je schopen se o ně postarat a zacházet s nimi rovnocenně. Na druhé straně žena si nemůže vzít více než jednoho manžela.
Bílé šaty
Většina žen si svatbu bez těch bílých zázračných šatů nedovede představit, je to jakýsi neoddělitelnou součástí tohoto velkého dne - ne všude. Kdybyste zavítali na typickou javánskou svatbu, těžko byste tam tuto bílou nádheru hledali.
Jejich tradiční kostým se nazývá kebaya a nevěsty jsou ochotné utrácet velké peníze na tento kostým, jen aby zapůsobily. Svatba totiž představuje velkou roli nejen v životě nevěsty, ale především samotné rodiny. Je to velká událost. Kebaya kostým je národní kostým Indonésie, něco jako u nás kroj, má mnoho podob v závislosti na kraji a kultuře. Jsou tam různé vzory a barvy, které ve většině případů znamenají něco. Celkově to vypadá jako šaty, ale jde o spojení dlouhé blůzy se sukní.
Já osobně skláním velký obdiv před těmi nevěstami, protože po tom co jsem si tento kostým mohla vyzkoušet, usoudila jsem, že je velmi nepohodlný a hlavně ma korzetový charakter, tedy to tělo velmi tlačí a v tropických teplotách je to skutečný boj.
Když rodina pojme svatbu na modernější styl, tak kebaya se vynechá a nevěsta si zařídí bílé šaty, avšak toto se stává jen ve velmi bohatých rodinách, které chtějí ukázat, že na to mají a svatbu pojímají z toho modernějšího úhlu pohledu.
Věno
Tradiční indonéská svatba se samozřejmě neobejde bez věna, které však nedávají rodiče novomanželům, ale ženich nevěstě. Věno by mělo mít hodnotu 10.000 rupií, a v tomto případě by je měl ženich rozdělit mezi manželky.
Alkohol
Upřímně, dovedete si představit svatbu na Slovensku nebo v Česku, v zemích, kde se pivo pomalu stává národním drinkem, bez alkoholu? Nesmysl. Někde to tak mají a dokážou si to pořádně užít. Nechtěla bych věřit, ale zažila jsem to. V Indonésii se na svatební hostinu chodí už kolem dvanácté na oběd a celé to trvá přibližně do šesté hodiny večer, ale samozřejmě záleží na každé rodině.
Zapomeňte na půlnoční krájení dortu, nebo únosi nevěsty. Hostina vypadá velkolepě, jako jedna megapárty, ale bez alkoholu. Když jsem prvně viděla, jak všichni tančí, skáčou, baví se, smějí se a užívají si tu atmosféru, myslela jsem si, že jsou na něčem high, ale nebyl to alkohol, protože to nepatří do jejich životů. Nicméně, nebyli high, prostě se umějí bavit.
Většina lidí nikdy nepopila ani doušek piva. Alkohol v Indonésii není oficiálně zakázán, kromě regionu Aceh, který se nachází na severu Sumatry, ale většina obyvatel je muslimského vyznání, takže alkohol nesmí používat. Vláda alkohol nemůže zakázat ani kvůli turismu, protože Bali je velmi populární turistickou destinací, kde turisté utrácí velké peníze.
I přesto, že zakázané ovoce chutná nejlepší, lidi to neláká, protože jsou silně věřící a náboženství je nepustí.
Ceremoniály
Většina hostů přichází už jen na samotnou oslavu a ta tradiční ceremoniál se odehrává ještě před oslavou jen v kruhu těch nejbližších. Na oslavě je někdy až 2000 hostů - čím větší svatba, tím lepší sociální status. Jsou schopni utrácet celé majetky, dokonce si půjčovat peníze, jen aby svým dětem zařídili porádnou svatbu.
Stejně jako u nás je starší, u nich je Pemaes, je to osoba, která se stará o tradiční make-up a kostým nevěsty a také ženicha a následně řídí celý průběh svatební ceremonie. Pokud je muž muslim a žena křesťanka, tak jeden z nich musí konvertovat. Setkala jsem se s takovou situací, kdy žena začala studovat muslima ve svém volném čase, aby se mohla stát oficiálně muslimkou a poté se provdat. Nezáleželo na tom, že celá její rodina jsou křesťané, ona musela konvertovat.
Aby tento manželský svazek mohl být oficiální, musí absolvovat několik ceremonií. V Indonésii se svatební obřad koná dvěma způsoby, tradičním a moderním. Někdy nevěsta a ženich používají oba způsoby, obvykle ve dvou samostatných obřadech.
Moderní obřady
Moderní svatební obřady se provádějí podle stylů cizích zemí. Použitý styl je evropský a typicky sofistikovaný. Do kategorie moderních svatebních obřadů lze zařadit také svatby uzavřené podle islámských pravidel.
Tradiční obřady
Tradiční svatební obřad probíhá podle místních zvykových pravidel. Indonésie má mnoho kmenů, z nichž každý má svou vlastní tradici svatebního obřadu. V mísencem manželství si nevěsta a ženich obvykle vyberou jeden ze zvyků nebo někdy se tyto dva zvyky používají při samostatných událostech.
První se nazývá siraman a jde o očištění těla a duše. Nevěsta je v domě svých rodičů a ženich u svých. Na tomto obřadu by nemělo být více než sedm lidí. Během tohoto obřadu se manželé koupou v směsi květin, bylin a koření. Věří se, že voda používaná v koupeli očišťuje a pročišťuje pár před svatbou, což symbolizuje smytí nečistot z minulosti a začátek nové kapitoly v jejich životě.
Další rituál se nazývá midodareni a začíná den před svatbou odpoledne. Nevěsta zůstává od šesté večer ve svém pokoji až do půlnoci, kde si povídá s ostatními ženami, které jí dávají rady do života. Rodina ženicha také navštíví dům nevěsty, ale do jejího pokoje mohou jen ženy. Tento den znamená pro samotné rodiče poslední večeři s jejich dcerou.
Během výše zmíněného obřadu midodareni, rodina ženicha přinese nevěstě různé dary společně s prstýnky na obřad - tento proces se nazývá peningset. Ženich dovnitř nesmí a čeká na verandě.
Druhý den následuje obřad a poté samotná hostina, před kterou musí novomanželé podstoupit zkoušku. U nás se rozbíjí talíř, u nich se pravou nohou šlápne na vejce. Následně žena umývá jeho nohu, čímž dává najevo, že se dokáže postarat o svého manžela a ženich, že je připraven stát se hlavou rodiny.
Jídlo
Místní jídlo milují, jí stále a hodně. Vždy, když jsme někam šli, tak mě zahalili talíři a musela jsem si stále z něčeho vybrat. Obecně platí, že jídla na svatbě je jak pro armádu. Rozdíl je jen v tom, kdo to jídlo připraví. Viděla jsem rozdíl mezi vesnickou svatbou a tou městskou, mezi menší a větší a také mezi bohatší a chudší.
Vesnické svatby byly velmi jednoduché, zabezpečila se ulice, kde nevěsta bydlí, postavil se stan a bylo to. Jídlo vařily příbuzné ženy rodiny již den předem, udělaly si menu, jaké chtěly a bylo to. Připravilo se mnoho druhů jídla a nefungovalo to tak, jako u nás, že se jídlo společně za stolem, ale režim byl volný. Bylo tam jako by několik stánků s jídlem, v každém něco jiného a obsluhovaly ženy. Na pořádné velké svatbě to vypadá jako hudební festival s velkým pódiem, kde vystupuje známá kapela a všichni kolem chodí, povídají si, tancují a jedí. Pro někoho, kdo to nezažil, je to určitě velký zážitek. Městské svatby mají stejný charakter s rozdílem, že nejsou na ulici, ale spíše v nějakém hotelu, kde se o jídlo stará personál. Jsou určitě luxusnější než ty na venkově.
Tradiční indonéské menu zahrnuje základní smaženou rýži, smažené nudle podávané s různými možnostmi z mořských plodů, jako jsou krevety, ryby v sladkokyslé omáčce.
Některé svatby mají propracované menu a zahrnují multikulturní kuchyně. Pokud jste ještě nebyli v Indonésii, je to skvělý způsob, jak zažít chutě Indonésie a je to dostatečný důvod, proč se účastnit muslimské indonéské svatby.
Zajímavosti
Před místem, kde se koná svatební hostina, jsou různé plakáty a mini billboardy, na kterých jsou zobrazeny detaily svatby. Je jich tam velmi mnoho a jsou velmi kýčovité, ale platí, že čím kýčovitější, tím lepší. Připravují se většinou v květinářstvích a přinesou se hotové rovnou na svatbu.
Na každé svatbě je před vchodem na hostinu zřízená "recepce", kde jsou naličené a nastrojené mladé ženy, které přicházejícím hostům dávají dárek, obvykle se jedná o malou pozornost s jmény novomanželů, a hosté se podepisují do knihy návštěvníků. Pozvánka se rozesílá na rodinu s tím, že si můžete vzít s sebou kohokoliv a přesně tímto stylem svatba nabírá mega rozměr. Ve většině případů mladý pár své hosty ani nezná.
V jakém věku se mladí lidé žení? V současnosti se to údajně mění, stejně jako u nás, ale kolem 20 let je to ideál. Je to u nich podstatně dříve než u nás.
Sengkalan: Odpovídající data narození
V javánské tradici je sengkalan praxí, při které se porovnávají data narození nevěsty a ženicha, aby se určila jejich kompatibilita. Používá se tradiční javánský kalendář s názvem „Primbon“ a zkušený odborník vypočítá, zda se data narození páru shodují příznivě. Věří se, že tato tradice přináší do manželství harmonii a štěstí.
Mladí manželé stojí celou dobu na malém pódiu, které je vyzdobené květinami a různými dekoracemi a celý den přijímají gratulace. všichni hosté jim nejdříve musí pogratulovat a až tak se mohou pohoštění. U nás jsou před domem nevěsty mladé břízy ozdobené kreppovým papeřem, u nich je něco podobné, ale na začátku ulice a jedná se o palmové listy zapletené do nějakého tvaru.
Svatba v Indonésii má velký význam pro rodinu, ale především pro zachování jejich zvyků a tradic. Věděli jste, že v každé části Indonésie najdete nějaké rozdíly?
Jávské svatby (tradice Pingitanu)
Jávské svatby začínají formálním setkáním a dohodou mezi rodinami páru. Když společně určí datum, rozhodnou o rozpočtu a rozdělí si úkoly, začnou přípravy.
Třídenní oslava začíná již zmíněným Siramanem, krásným a dojemným obřadem, při kterém jejich rodiče ženicha a nevěstu sprchují směsí na bázi vody a květů. Symbolizuje to, kdy jejich rodiče naposledy koupali, a slouží jako připomínka toho, jak se o nich starali. Po Siramanovi je nevěsta oblečena jako princezna a přidělena do pokoje, kde ji celou noc doprovázejí příbuzné - někdy i ze strany ženicha. Mezitím bude ženich čekat před jejím domem, což symbolizuje, že bude milujícím a trpělivým manželem během celého jejich manželství. V středojávské kultuře je Pingitan nebo „samota“ tradicí, kde nevěsta nesmí v určeném čase opustit svůj domov. Během této doby nemají povolené vidět ženicha před konáním svatebního obřadu. Mnozí věří, že tato stará tradice přinese prospěch nevěstě i ženichovi, protože jejím cílem je zabránit jakémukoli nebezpečí, které se může nevěstě přihodit. Kromě toho se to dělá proto, aby ženich více toužil po přítomnosti své nevěsty.
Druhý den je občanský sňatek a všichni hosté se zapojují do veselice. V souladu s náboženstvím páru úředník legalizuje manželství, když podepíší své svatební dokumenty. Po papírování pár vykoná sérii rituálů, včetně házení listů betelových ořechů na sebe, aby odehnali zlé duchy. Nakonec obdrží požehnání od svých rodičů a starších.
Většinou poté následuje recepce, protože novomanželé by měli poprvé jíst společně jako manželé. Hosté jsou pozváni k jídlu a po občerstvení mohou odejít. Lidé často vynechávají slavnostní část svatby a přicházejí zhruba 30 minut až hodinu před recepcí, kdy se mezi jídlem hosté střídají, aby novomanžele pozdravili. Rodiny často pořádají tradiční zábavu.
Sundské svatby
Zatímco Sundánci jsou také z Jávy, tradičně pocházejí ze západní části ostrova. Jedním z hlavních rozdílů mezi nimi a Jávány je, že většina dodržuje kulturní a náboženské praktiky Syariah.
Sundánci také předvádí Siraman přesto, že to není tradiční praxe Syariah. Během Ahad Nikah nebo manželství je přes hlavu nevěsty a ženicha přehozena šátko, která symbolizuje spojení jejich myslí. Po formální svatbě dostává pár požehnání i od svých starších. Potom, zatímco svobodní hosté jsou pod deštníkem, jsou „osprchováni“ mincemi, dárky, kurkumovou rýží a sladkostmi pro štěstí. Poté následuje série her, které mají pár naučit harmonicky žít. Nakonec je pár krmen rodiči, což značí, že naposledy jsou pod křídly svých rodičů.
Po tradiční slavnosti následuje recepce, na které mohou hosté novomanželům osobně pogratulovat.
Balinské svatby
Balinští jsou především balinští hinduisté, což je směs hinduismu, buddhismu a animismu. Balinští mají tři svatební obřady a – v duchu hinduistických eposů – jsou melodramatické.
První se nazývá ngerorod nebo útěk. Nevěsta je „ unesena“ z domu svých rodičů a přivedena na předem dohodnuté místo, zatímco předstírá utrpení. Rodina nevěsty uspořádá falešnou pátrací akci. Mezitím budou nevěsta a ženich vykonávat rituály a začnou žít jako manželé. O pár dní se setkají obě jejich rodiny a dohodnou se na ceně za nevěstu. Následovat budou oslavy, protože jsou v očích bohů považováni za manžele. Ngerorod je ekonomičtější možnost bez velké extravagance.
Druhý způsob, mapadik, je více v souladu s dalšími indonéskými svatebními obřady - stejně okázalými jako na Jávě. Tentokrát musí ženich formálně požádat o ruku nevěstu. Jakmile je povolení uděleno, nevěsta a ženich budou mít svatební modlitby v chrámu, které vede kněz, a jsou právně oddáni. Poté se hosté mohou zúčastnit pompéznosti tradičního tance, hudby a jídla - obvykle organizované ženichem.
Třetí obřad je vyhrazený rodinám bez synů - místo darování dcery rodina nevěsty získá syna. Je to další ekonomičtější možnost, když kněz požehná nevěstu a ženicha při jednoduchém obřadu.
Protože většina obřadů se koná v chrámu, hosté jsou povinni nosit sarongy, šátek v pase a top, který jim zakrývá ramena a nadloktí.
Čínsko-indonéské svatby
Po celém indonéském souostroví je roztroušeno značné množství čínských Indonésanů a většina z nich jsou katolíci nebo protestanti. I když se jejich obřady velmi liší od tradičních indonéských, zachovávají si asijský šarm.
V den svatby pozve rodina nevěsty ženicha k sobě domů na čajový obřad. Po tomto malém soukromém setkání všichni zamíří do kostela na svatbu. Obřad je v podstatě stejný jako jiné protestantské nebo katolické obřady, ale probíhá v Indonésii.
Recepce, která je podobná té západní, se obvykle koná ve velkém - může být pozváno více než 1000 hostů. Bude večeře a nějaký tanec a nevěsta a ženich budou na pódiu, zatímco se hosté budou střídat, aby jim pogratulovali.
Vzhledem k tomu, že církevní obřad je ve srovnání s recepcí poměrně intimní, určitě se u hostitele ujistěte, zda jste pozváni na obojí nebo jen na recepci.
Rozvod
Podle islámského práva má manžel právo se rozvést se svojí manželkou tím, že třikrát řekne "Rozvádím se s tebou"; na takový verdikt je ale ještě potřeba souhlas soudu. Manželka má právo požadovat od manžela výživné pro sebe a děti. Manžel i manželka mají právo na vzájemnou respektující jednání a také právo rozhodnout, jaké společné příjmení si přejí přijmout.
Povinnosti po svatbě
Obecně je manžel považován za hlavu domácnosti; proto má povinnost zajistit rodinu. Je povinen živit manželku a děti.
Od manželky se naopak očekává, že bude poslouchat manžela, starat se o domácnost a děti, správně hospodařit s rodinnými financemi a také respektovat rodinné příslušníky svého manžela. Manžel a manželka jsou povinni se navzájem milovat, být oddáni a poskytovat si vzájemnou podporu. Jejich primární povinností by mělo být blaho rodiny a dětí. Měli by poskytnout vhodné prostředí pro výchovu dětí. Zdravé vzdělávací a morální zázemí pro děti je zodpovědností, kterou musí splnit všechny páry. Dokonce i v případě rozvodu musí manžel a manželka stále plnit své různé povinnosti, jako například platit výživné.
Indonésie jako kulturně rozmanitá země
Indonésie je kulturně rozmanitá země a různé etnické skupiny mají své vlastní jedinečné způsoby uzavírání manželství na základě svých regionálních nebo společných zvyklostí. Vztahy mezi osobami stejného pohlaví nejsou v zemi uznávány ani chráněny, a to včetně partnerství, svazků a manželství. Osoby stejného pohlaví však mají v zemi právní postavení. Homosexualita je v Indonésii povolena a osoby stejného pohlaví si mohou adoptovat děti, ale páry stejného pohlaví nebo domácnosti vedené páry stejného pohlaví si v Indonésii obecně děti adoptovat nemohou.
Zdroj: Unitedlife.sk, Expat.or.id, Sweetescape.com, Weddedwonderland.com, autorské dílo
