Italy mám v povědomí už odmalička, byly jsme se sestrou zamilované do italských filmů, sledovaly jsme seriály jako Nebe nikdy nespadne, Fantaghiro, Fantomas nebo Cindy. Italská kultura, pizza, těstoviny a životní styl mě vždy fascinovaly. Stejně tak hudba. První italská slovíčka jsem se naučila díky písničkám Erose Ramazzottiho. A první italský muž, který se mi líbil, byl Kim Rossi Stuart, který hrál v princezně Fantaghiro.
Během studia na gymnáziu tady v Čechách jsem poznala svou první lásku. Byl to Ital, který se přes výměnný program Erasmus dostal do našeho města a hned jsme si padli do oka. Dnes jsme manželé.
Typický Ital je snědý, má tmavé vlasy i oči a pořád se cpe pizzou a těstovinami. Pravého Itala je všude plno, často gestikuluje a nezavře pusu. Ital by nepřežil bez kávy a vždycky je perfektně a elegantně oblečený. Je to pravda? Nebo se jedná o stereotyp?
Začněme tím pozitivním. Italové jsou velmi muzikální, mnozí z nich krásně zpívají. Místní "machové" jsou připraveni potěšit své blízké serenádami třeba každý večer. Zkazky o horkých hlavách a zvýšené sexualitě italských mužů jsou pravdivé. Téměř všichni jsou mistři lásky, kteří jsou zběhlí nejen v intimních radovánkách, ale také v komplimentech a dvoření. Jako všichni jižané, i Italové rádi pletou dívkám hlavy krásnými sliby, ale to, jestli je splní, závisí na jednotlivcích.
Muži ženám ochotně vypomáhají s penězi. Neměly byste však od nich očekávat bezbřehou štědrost. Ženě dávají peníze odměřeně, aby nemohla rozhazovat, ale utrácela přesně tolik, kolik je třeba. Ale o tom později.
V Itálii je zakotvena mnohem větší úcta ke stářím než u nás. Senioři se jen zřídka ocitají v domovech důchodců. Stejně vášnivě, jak Italové milují, však také žárlí. Muži jsou často nevěrní a není pak divu, že si o to více hlídají své ženy. Žárlivost bývá s nadsázkou označována za italský národní sport, tím je však ve skutečnosti fotbal.
Italové navíc hodně čtou, mají vynikající smysl pro humor a inteligenci, které žádná kráska neodolá. Na jedné straně jsou pečliví a věrní manželé, na té druhé se však u nich projevuje jejich přirozený sklon pravidelně flirtovat. K dlouhonohým krasavicím zkrátka nemohou zůstat lhostejní. Manželka Itala o sebe proto musí patřičně dbát, aby zůstala atraktivní a zajímavá.
Nejdříve se vám bude zdát nereálně romantický a milý, ale jakmile na vás získá zákonná práva, okamžitě projeví žárlivou povahu majitele. Italské páry si neustále telefonují, žárlí na sebe a stále něco řeší. Odtud i označení „italské manželství“. Pro místní dívky je to snad v pořádku, ale v Čechách jsme zvyklé na klidnější a odměřenější život. Zpočátku mi můj Francesco například volal každých pět minut, aniž by to považoval za posedlost nebo za projev despotismu. Ve skutečnosti má za to, že se o ženu stará a cítí za ni zodpovědnost.
Mnozí Italové se však stávají rodinnými tyrany, na čemž má vinu jejich výbušný temperament ve spojení s konzervativní výchovou. Samozřejmě, neměly bychom je všechny házet do jednoho pytle. Je mezi nimi mnoho emocionálních, citlivých a dobrosrdečných mužů.
Vydáte-li se do Itálie „sbalit“ zazobaného fešáka, budete to mít těžké. Faktem je, že v italských rodinách téměř o všem rozhodují rodiče, zvláště pokud je rodina vznešená a bohatá. Rodiče nikdy a za nic na světě nedají svého milovaného synáčka na pospas mazané cizince! Místní dívky se také nehrnou do manželství s chudými muži. Proto zůstávají chudí a nepříliš pěkní italští muži na „domácím trhu“ na ocet. Z tohoto důvodu také obracejí svůj pohled k cizinkám. Po příjezdu do Itálie nebudete gentlemana muset dlouho hledat, najdou si vás sami. Italy přitahuje světlá pleť, blond vlasy a štíhlá postava modelky.
Riskujete však, že narazíte buď na chudáka, který zůstal na ocet, na rozvedeného muže se spoustou dětí anebo na Casanovu. Buďte proto ostražitá a nenechte se okouzlit italskou krásou.
Všichni očekávají, že nevěsta bude mít svatební šaty bílé barvy. Ale například v Toskánsku bývalo zvykem, že nevěsta byla oblečena v černých šatech s bílým kloboukem. V Benátkách na sobě zase nevěsta měla během obřadu své náhradní svatební šaty, zatímco ty pravé si oblékala až na první tanec se svým manželem. Bílé svatební šaty jsou ale pořád klasika. Samozřejmostí je u nich závoj, který zakrývá tvář nevěsty a má ji tak ochránit před závistivými čarami. V jižní Itálii by měl být závoj tak dlouhý, jak velká je láska mladého páru. Obvykle jeden metr za každý rok, který byli zasnoubeni.
Od nevěsty se očekává, že součástí její svatební róby bude podvazek. Ten symbolizuje štěstí, které si po obřadu může jeden ze svatebčanů chytit. Nevěsta (nebo v některých regionech ženich) hází podvazek do davu svatebčanů. Pokud nevěsta podvazek nemá, hází se její pravá bota.
I u nás se věří, že pokud ženich uvidí nevěstu ve svatebních šatech před obřadem, přinese to do jejich společného života neštěstí. V některých částech Itálie se dokonce nevěsta před obřadem nemůže podívat ani sama na sebe do zrcadla. Prý to také přináší smůlu.
V Itálii je úkolem ženicha zajistit svatební kytici a květinovou výzdobu na svatbu. Tu si může nevěsta vybrat, ale účet hradí ženich. Kdysi se na tradičních italských svatbách rozstřihávala ženichova kravata na několik kousků, které se rozdaly mezi mužské svatebčany. Ti pak chodili mezi ostatními hosty a za symbolickou částku jim tyto části kravaty prodávali. Zakoupené kousky měly přinášet štěstí a novomanželům malý finanční dar.
Hezkou tradicí, která se už pomalu vytrácí a dodržuje ji jen málokdo, je zpívání serenády v noci před svatbou. Ženich zpívá své nastávající pod oknem na oslavu jejich nadcházejícího svazku a ona mu poté obvykle spustí v košíku na provaze chléb, sýr a šunku jako symbol toho, že jeho návrh přijímá a těší se také.
Den, ve kterém se mladý pár rozhodne vzít, je také důležitý. Neděle se považuje za nejlepší den, který přinese štěstí, prosperitu a plodnost. Sobota je zase vhodný den, vdává-li se vdova. V Itálii se lidé vyhýbají svatbám v květnu, protože tento měsíc je „rezervován“ k uctívání Panny Marie. Nepopulárním měsícem pro svatby je také srpen, protože prý přináší do manželství neštěstí a nemoci.
Svatební den začíná už brzy ráno tancem, na stolech je plno jídla. Déšť ve svatební den přináší novomanželům štěstí - „Sposa bagnata, sposa fortunate“ (mokrá nevěsta, šťastná nevěsta). Naopak, nosit během nebo před svatbou zlato přináší neštěstí. Nevěsta by se měla zlatým šperkům vyhnout.
Italská nevěsta stráví noc před svatbou v domě svých rodičů. Oblečená by měla být v zeleném, mezi Italy se totiž traduje, že zelená přináší štěstí. Naopak během svatebního dne nesmí mít na sobě nevěsta nic zlatého, s výjimkou prstenu. To je považováno za předzvěst neštěstí. Nevěsta také musí mít oblečeno něco starého, něco nového, něco půjčeného, něco modrého a něco, co dostala jako dar.
Jak jsem zmiňovala, ženich nesmí vidět nevěstu před svatební ceremonií, a proto ji čeká u oltáře. Jeho vyvolená přichází do kostela ve společnosti svého otce, který ji „odevzdá“ ženichovi. Potřese si s ním rukou, políbí nevěstu a pak si sedne do první řady k nevěstině matce. Tato tradice je udržována zejména při církevních sňatcích. Během toho civilního přichází nevěsta s ženichem na radnici spolu s rodinou a přáteli. V některých regionech přinese ženich nevěstě kytici jako dar nebo má v kapse kousek železa k odehnání zlých duchů.
Po skončení obřadu házejí svatebčané na novomanžele rýži, která je symbolem plodnosti.
Italské svatby jsou pověstné svým honosným a extravagantním jídlem. Svatební menu se obvykle skládá z jídel, která jsou plná chuti a barev. Aperitivy se podávají před svatebním jídlem, obvykle mezi 18:00 a 19:00. Mohou se podávat v baru nebo v samostatné místnosti. Na svatbách v Itálii se aperitivy často podávají s různými pochutinami, jako jsou tyčinky, olivy, ořechy a lupínky. Existují také některé neobvyklé možnosti, jako jsou sýrové tyčinky, mini plátky pizzy, malé pečivo a malé uzeniny.
Italské svatební jídlo se tradičně skládá z těstovin, raviol a rizota. Obvykle se podávají jako předkrm nebo jako hlavní jídlo u večeře. Masová jídla, jako je telecí, vepřové, jehněčí a hovězí maso, jsou také oblíbenou volbou pro tradiční italské svatební menu. Rybí jídla, jako treska a tuňák, se často podávají se zeleninou nebo salátem jako příloha.
K dobrému jídlu patří také osvěžující vína, Limoncello a jiný alkohol. Itálie je největším světovým producentem vína. Důkazem, jak moc rádi Italové pijí víno, je už jen fakt, že se v restauracích neobjednává po sklenkách, ale po litrech. V supermarketech si pro změnu Italové váží chléb, prodává se na váhu, nikoli na počet kusů.
Nemůžeme nezmínit pizzu, italský vynález, který se v mnoha podobách rozšířil po celém světě a stal se součástí i našich každodenních životů. První pizzerie na světě vznikla v roce 1738 v Neapoli. Ne, že by to předtím nikdo nezkoušel, už staří Řekové si obkládali placky z těsta zeleninou. Italové ale přišli s originálním rajčatovým základem a vytvořili vlastní druh restaurace jen s pizzou. Ta původní stojí v Neapoli dodnes a nabízí tři druhy pizzy. Přestože by se mohlo zdát, že pizzu Margheritu dobře znáte, takovou jako s ingrediencemi z oblasti pod Vesuvem jste ještě neměli!
I italské sladkosti jsou známé po celém světě a mezi oblíbené patří Tiramisu, Cannoli, Panna Cotta, Gelato a Torrone. Každý Ital prý za rok zkonzumuje více než 25kg těstovin a vypije více než 100 litrů vína ročně.
Italové jsou srdeční, pohostinní a expresivní národ. K jejich výrazovým prostředkům patří kromě řeči také rozmanitá gesta rukou. Pokud vás Ital pozve domů na oběd či večeři, neodmítejte. Za prvé je to velmi neslušné, za druhé byste se připravili o skutečný společenský a kulinářský zážitek. Italové vkládají do vaření i jídla svou lásku k životu, jedí pomalu, popíjejí víno a povídají si s přáteli u stolu. A protože je jídlo jakousi událostí, dopřejí si také odpolední siestu. Okolo 13. hodiny se zavřou obchody, kanceláře a restaurace, aby si lidé mohli vychutnat rodinný oběd a odpočinout si. Vše se otevírá zase až kolem 16. – 17. hodiny. O to později pak Italové večeří, většinou kolem 21. - 22. hodiny.
A teď se vraťme k svatbě. Další tradicí na svatbě je rozdávání tzv. „bomboniery“. Tvoří ji malá pozornost, čokoládky, mýdélka anebo confetti – mandle obalené v cukru. Rozdávají se svatebním hostům jako díky za účast na svatbě. Počet confett je důležitý, měl by jich být lichý počet, zejména pět a sedm. Tato čísla jsou totiž považována za ta šťastná. Nevěsta a ženich odcházejí ze svatební hostiny, aniž by otevřeli jediný dar. To je úkolem nevěstiny rodiny.
Nevěsta má po celou dobu u sebe hedvábný sáček, do kterého jí svatebčané vkládají obálky s penězi výměnou za tanec s ní. Stejně jako u nás, i v Itálii hází nevěsta kytici všem nezadaným ženám, které se hostiny zúčastnily. Ta, která ji chytí, by podle pověry měla být další na řadě. Svatební dort musí být bílý, protože reprezentuje čistotu. Na vrchu se často nacházejí malé postavičky zobrazující nevěstu a ženicha. Ke konci hostiny hodí novomanželé o zem skleněnou vázu nebo sklenici. Následně se spočítají - jejichž počet představuje počet let, šťastně strávených v manželství.
V některých částech Itálie musí ženich s nevěstou pomocí dvouruční pily přeříznout napůl dřevěné břevno. Ukazují tím, jak budou v manželství spolupracovat. Další zajímavou tradicí je uvázání stuhy nad vchodem do kostela nebo radnice, což představuje spojení životů nevěsty a ženicha.
V Itálii se páry berou mnohem později než u nás, ženy se vdávají často až po třicítce, muži se žení i později. Opět to však závisí kraj od kraje. Také rodiny zakládají mnohem později, vše berou s trpělivostí a pro děti se rozhodují, až když mají stabilní pracovní místo a vlastní domov.
V Itálii panuje skutečný kult matky. Důsledkem je bohužel i fakt, že zde existuje mnoho synů, kteří ve skutečnosti nepotřebují manželku, ale chůvu. Názor své matky však bude vždy poslouchat i nezávislý muž. Pokud se jako nastávající nevěsta něčím zprotivíte budoucí tchyni, jste ztracena.
Italské ženy většinou vedou celý chod domácnosti, a to i díky trpělivosti jejich manželů, kteří velmi často raději ustoupí, než aby riskovali hádku. Typická italská rodina se setkává velmi často a pořádají rodinné oslavy ke každé příležitosti. U večeře se setkává celá rodina, povídají si a vyměňují si zážitky.
To, že se sejdou u jednoho stolu nejen v neděli, mi velmi imponuje, protože také pocházím z velmi citově vázané rodiny a jsem šťastná, že ve svých zvycích mohu pokračovat.
Rodiče mají velký vliv i v případě, že s nimi manželé nežijí pohromadě. Samozřejmě, že i v této zemi existují rodiče s moderními názory, kteří se snaží do manželského života svých dětí nezasahovat. Připravte se ale na to, že narazíte na tradiční rodinu.
Italové milují zálety, protože jsou často velmi temperamentní a manželky ne vždy dokáží uspokojit jejich potřeby. Samotná manželka však nesmí na románek nebo flirtování s jiným mužem ani pomyslet. Všichni příbuzní vašeho manžela vás okamžitě odsoudí a tchyně bude vážně přemýšlet o vaší počestnosti. Váš manžel a děti by pro vás měli být na prvním místě. Pokud kvůli tomu musíte zůstat doma, tak ať.
I když máte tři vysokoškolské diplomy, normální práci si v Itálii najdete jen s velkými obtížemi. Být vdaná za Itala a přitom umývat nádobí v baru, to není moc zářná perspektiva. Italský manžel vás i děti sice zabezpečí, ale dostanete jen tolik peněz, kolik potřebujete k zajištění chodu domácnosti a rodiny. Italové se na dívky dívají jako na potenciální manželky a matky, ne jako na někoho, kdo by měl s radostí utrácet jejich peníze.
Rozvody byly ještě ve 20. století v Itálii zakázány. I v současné době je rozvodové řízení dost komplikované a zdlouhavé a ve věcech péče o děti se soudy staví na stranu mužů. Manželova rodina nebude chtít dát dítě „frivolní cizince“ (drzé cizince). V případě, že jste se vzali v katolické katedrále, žádáte o povolení k rozvodu manželství u papeže!
Co na to říkáte? Samozřejmě, všechny výše uvedené nevýhody se při správném přístupu dají změnit ve výhody. Podstatné je dívat se na věci správně, určovat si priority a nestavět si vzdušné zámky.
Zdroj: Tvojasvadba.sk, sk.healthy-food-near-me.com, Svadbavtaliansku.sk, Svadba.sk, Svadba-oznamenia.sk, rozhovory s respondenty, autorské dílo, Italievbrne.cz