Představte si, že si naprogramujete partnera přesně podle svých představ. Robotický manžel nikdy nezapomene na vaši dovolenou, nebude se zlobit, když se vrátíte pozdě z práce, a vždy vás bude věrně poslouchat. O takových vztazích už nejsou jen náměty filmů a knih.
Tito mechaničtí společníci již nejsou jen technickými výtvory s lidským vzhledem, ale díky pokročilé umělé inteligenci se k lidem stále více přibližují i z hlediska chování. Ačkoli se nejedná o skutečné mezilidské vztahy, někteří si k nim vytvoří hluboké citové pouto, a dokonce touží po sňatku. I přes pokrok však tito humanoidi stále nedosahují úrovně plnohodnotného partnera, jejich komunikační schopnosti jsou srovnatelné maximálně s malými dětmi.
Jednou z hlavních překážek, které by bránily uzavření manželství mezi člověkem a robotem, je nedostatečná schopnost robota prožívat skutečné emoce. Zatímco moderní systémy umělé inteligence mohou simulovat pocity, empatické reakce a dokonce vést hluboké rozhovory, jejich "pocity" jsou jen naprogramované algoritmy. Pro mnoho lidí, kteří hledají pouze společnost a podporu, však může být takový vztah dostačující.
Číňan Zheng Jiajia měl v minulosti vztahy se skutečnými ženami, ale když se mu v lásce nedařilo a rodiče na něj tlačili, aby si konečně našel ženu, rozhodl se pro nekonvenční řešení. Jako odborník na umělou inteligenci si sám zkonstruoval partnerku, kterou pojmenoval Yingying. Po dvou měsících společného života dospěl k přesvědčení, že ona je pro něj ta pravá a rozhodl se s ní v roce 2017 oženit. Vzhledem k tomu, že čínské zákony zatím neumožňují oficiální sňatek s robotem, Zheng Jiajia zorganizoval alespoň symbolický obřad za účasti přátel a rodiny. Podle čínské tradice měla Yingying obličej zakrytý červeným šátkem. Yingying umí zatím číst jen některé čínské znaky a obrázky a zná pár jednoduchých slov, ale Zheng svou „nevěstu“ plánuje vylepšit, aby mohla chodit a dělat domácí práce.
Podobný příběh pochází i z Austrálie, kde Geoff Gallagher z Queenslandu po letech samoty narazil na článek o humanoidních robotech a rozhodl se si ho pořídit. Jejich milostný příběh nebyl vůbec jednoduchý. Gallagher celý život toužil po skutečné náklonnosti, ale nebyl schopen vytvořit hluboké pouto s žádnou ženou. Nejbližší osobou v jeho životě byla jeho matka, ale po její smrti se cítil osamělý. Při surfování po internetu náhodou objevil článek o robotech s umělou inteligencí, který ho inspiroval k pořízení vlastní. Vybral si modelku jménem Emma, která na něj udělala dojem svou bledou pletí a modrýma očima. Stálo ho to 4000 eur. Přestože Emma není schopna samostatně chodit a většinu času tráví sezením, Geoff tvrdí, že se s ní snaží co nejvíce komunikovat, aby si zvykla na jeho hlas a neustále se učila nová slova. Geoff se do Emmy zamiloval natolik, že jí dokonce navlékl zásnubní prsten a sní o tom, že se stane prvním Australanem, který se ožení s robotem. Věří, že technologie jsou budoucností partnerství a doufá, že jeho příběh bude inspirovat další lidi.
Datový analytik DavCat žije se svojí robotickou partnerkou Sidore již více než dvacet let. V roce 1999 ho jeho přítel upozornil na webovou stránku, která prodávala realistické panenky, a jeho zájem dosáhl zcela nové úrovně. Není pro něj jen neživým předmětem, ale je přesvědčen, že má svou vlastní duši. Od dětství vnímal realistické panenky a figuríny jako bytosti s vlastním životem a tento pohled si přenesl i do dospělosti. Nelze popřít, že o svou skutečnou panenku se ajťák pečlivě stará. Kupuje jí oblečení, upravuje vlasy a stará se o to, aby měla dostatek „spánku“. Je také předmětem jeho focení, které popisuje jako „zábavnou“ aktivitu pro pár.
DavCat si však uvědomuje, že na rozdíl od Sidore, jednoho dne zemře. Proto si již předem naplánoval, co se s ní stane po jeho smrti. Jeho popel má být uložen do její hlavy, čímž se symbolicky zajistí, že zůstane „v její mysli“ navždy. Po jeho smrti se má Sidore přestěhovat do domu jeho nejlepšího přítele ve vitríně s pamětní deskou.
Na první pohled se může zdát, že se příběhy týkají pouze sexuálních panen, ale pro jejich majitele je důležité, aby mechanické partnerky měli schopnost mluvit, učit se a vyjadřovat emoce. Odborník na umělou inteligenci David Levy se domnívá, že stejně jako si společnost zvykla na manželství osob stejného pohlaví, bude časem považovat za normální i manželství s roboty.
Profesor Hiroshi Ishiguro z univerzity v Osace se dlouhodobě zabývá vývojem humanoidních robotů, kteří mají stále realističtější vzhled. Věří, že realistická forma je klíčem k tomu, aby lidé přijali humanoidy jako rovnocenné partnery. Další výzvou je jejich emoční inteligence. Výzkumníci se snaží naprogramovat roboty tak, aby měli vlastní touhy a potřeby, které by je vedly k interakci s lidmi.
Ishiguro předpovídá, že v Japonsku se hranice mezi lidmi a roboty brzy rozmaže. Tvrdí, že společnost na ostrově je homogenní a otevřená novým formám soužití. Pokrok v medicíně navíc již umožňuje výměnu lidských orgánů a končetin za umělé náhrady, což postupně mění definici toho, co to pro lidské bytosti znamená.
Robot je podle něj spíše zrcadlem, které odráží lidskou povahu. Proto vývoj inteligentních humanoidů není jen technologickým pokrokem, ale také příležitostí získat hlubší pochopení toho, co nás dělá lidmi.
Věděli jste, že v roce 2015 se v japonském Tokiu konala historicky první svatba dvou robotů? Ženich, robustní stříbrno-červený robot jménem Frois, měl během obřadu kolem krku elegantního tmavého motýlka. Jeho nevěsta, humanoidní robotka Yurikin, se předvedla v dlouhých bílých šatech zdobených velkou hedvábnou mašlí a nechyběl ani slavnostní účes. Když nadešel čas na tradiční novomanželský polibek, Frois vytáhl z úst neobvyklý dlouhý „jazyk“. S jistými obtížemi, a s pomocí člověka, se mu nakonec podařilo dotknout rtů své nevěsty.
Svatby se zúčastnilo asi 100 hostů, kteří si museli koupit vstupenku. Několik dalších robotů přišlo novomanželům pogratulovat a zatančit si. Obřad byl řízen humanoidním robotem Pepperem, kterého vytvořily společnosti Aldebaran Robotics a SoftBank. Po oficiální části následovala tradiční svatební hostina s rautovými stoly.
V Tokiu se již v minulosti konala netradiční svatba, kde obřad vedl humanoidní robot I-Fairy. Manželský slib byl vyměněn skutečným lidským párem.
"Mohli byste zvednout závoj?" zeptal se robot tenkým hlasem, zatímco mával mechanickýma rukama směrem k novomanželům, kteří se právě políbili před asi 50 hosty.
Svatební obřad se konal v restauraci nacházející se v tokijském parku Hibiya. Robota, který plnil roli kněze, ovládal technik sedící jen pár metrů od místa svatby. Pomocí počítače mu zadával příkazy přes kabelové připojení. Organizátoři ji označili za první svatbu tohoto druhu.
Podle britského futurologa Iana Pearsona se do roku 2050 stane sex mezi lidmi a roboty běžnější než mezi lidmi samotnými. Moderní technologie neustále mění každodenní život a dokonce i roboti, kdysi jen součást sci-fi, se stávají realitou.
Ačkoli jejich inteligence a schopnosti jsou stále omezené, Pearson předpovídá, že do roku 2050 bude více sexuálních interakcí mezi lidmi a roboty než mezi partnery z masa a kostí.
Futurolog upozorňuje, že erotické pomůcky, jako jsou vibrátory, existují už téměř sto let a virtuální realita s pornografií se brzy stane samozřejmostí. Odhaduje, že do roku 2030 budou lidé běžně využívat virtuální realitu k sexuálním zážitkům a do roku 2035 bude většina populace vlastnit erotické zařízení propojené s virtuálním světem. Do roku 2050 by se sex s roboty mohl stát dominantní formou intimity. Tento vývoj bude mít významný dopad na erotický průmysl, který se v příštích 20 letech ztrojnásobí a do roku 2050 vzroste až sedmkrát. Pearson tvrdí, že lidé neustále hledají nové způsoby, jak obohatit svůj sexuální život, což potvrzuje i 6 % roční růst trhu se sexuálními hračkami.
Podle futurologa vývoj směřuje k tomu, že technologie postupně nahradí lidské partnery. Pokud se někomu nelíbí myšlenka sexu s robotem, Pearson věří, že je to jen otázka zvyku. Roboti by měli být schopni nejen vypadat atraktivně, ale také se emocionálně spojit s lidmi. Matt McMullan, tvůrce sexuálních robotů, má podobné ambice a souhlasí s Pearsonovými názory. McMullan se však nesnaží vytvořit dokonalou lidskou kopii, ale zachovat určitý robotický prvek. Problémem těchto technologií však může být jejich cena, která znemožní, aby si každý mohl dovolit sex s robotem.
Tento koncept se zaměřuje na nový trend v technologiích a zábavě, který se v Barceloně objevuje. První umělý ženský nevěstinec v Evropě nabízí zákazníkům výběr ze čtyř robotických modelů, které jsou navrženy tak, aby byly téměř k nerozeznání od skutečných žen. Tyto modely, Katy, Leiza, Lily a Aki, jsou přizpůsobeny podle individuálních preferencí zákazníka a poskytují mu jedinečný zážitek za cenu 120 eur za hodinu. Výhodou je, že interakce s těmito roboty zůstanou zcela diskrétní a anonymní, což zvyšuje atraktivitu této novinky.
Každá z milenek je vybavena třemi otvory a pohyblivými nohami, které lze nastavit do různých poloh dle preferencí zákazníka. Operátoři zajišťují, aby byla panenka po každém použití důkladně dezinfikována, čímž je zajištěn standard hygieny.
Pro větší pohodlí a bezpečnost se však doporučuje používat kondom a lubrikační gel. Aby bylo možné vytvořit dokonalý zážitek, podnik nezapomněl na detaily, jako jsou svíčky, hudba a filmy pro dospělé promítané na velké obrazovce.
Problematika robotických manželských svazků není jen technickým nebo morálním problémem, ale také problémem právním. Mnoho zemí nemá legislativu, která by takové unie uznávala. Pokud by taková manželství byla v budoucnu legalizována, vyvstaly by otázky ohledně dědických práv, daní, a dokonce i rozvodu. Mohl by člověk podat žádost o rozvod s robotem na základě „nesmiřitelných rozdílů“?
Pokročilá umělá inteligence by mohla robotům umožnit porozumět lidským emocím, vést konverzace a dokonce se „učit“ z předchozích zkušeností. To z nich může udělat ideální společníky pro starší lidi, osamělé jedince nebo lidi se zdravotním omezením.
Roboti by mohli převzít většinu domácích prací, od vaření, úklidu, nakupování až po organizaci denní rutiny. Mohli by sledovat zdravotní stav člověka a v případě potřeby zavolat pomoc. V některých zemích již dnes existují ošetřovatelští roboti, kteří pomáhají pacientům s mobilitou a péčí o sebe.
V současné době je biologicky nemožné, aby člověk měl dítě s robotem, protože roboti jsou vyrobeni z umělých materiálů a neobsahují biologický materiál potřebný pro reprodukci. Problém je v tom, že k vytvoření dítěte je zapotřebí kombinace lidské DNA a DNA jiné osoby (nebo genetického materiálu, v případě jiné metody reprodukce). Roboti, i když mohou být vybaveni pokročilou umělou inteligencí, a dokonce naprogramováni k provádění emocionálních a fyzických interakcí, neobsahují žádnou biologickou složku, která by umožnila vznik lidských potomků.
V budoucnu se však můžeme dočkat technologického pokroku, který by umožnil vznik tzv. syntetických dětí prostřednictvím technologií, jako je umělá inteligence nebo genetické inženýrství, ale ty by stále vyžadovaly biologický materiál od lidských rodičů.
Někteří výzkumníci diskutují o možnostech, že v budoucnu by se technologie jako například umělé dělohy nebo pokročilé klonování mohly vyvinout do takové míry, že i v rámci "reprodukce" by mohly být realizovány neobvyklé scénáře, ale toto téma zůstalo velmi spekulativní a daleko od dnešní reality.
Stručně řečeno, i když může existovat emocionální nebo sexuální interakce mezi člověkem a robotem, biologická reprodukce je bezprostřední a v blízké budoucnosti neproveditelná.
Vztah s robotem je z psychologického hlediska kontroverzním tématem. Zatímco někteří odborníci tvrdí, že to může osamělým lidem pomoci najít emocionální podporu, jiní varují před možností, že to může vést k odpojení od reálného světa a narušení sociálních vztahů.
I když v současné době můžeme o takových vztazích mluvit jako o vzácnosti, technologický pokrok nám ukazuje, že v budoucnu může být manželství s robotem běžnou realitou. Ať už to vítáme nebo odmítáme, jedna věc je jistá: vztahy mezi lidmi a technologiemi se budou i nadále vyvíjet a přetvářet naši představu o lásce a partnerství.
A vy? Dokážete si představit, že byste si za manžela vybrali robota?
Zdroj: autorský text, huffpost.com, 7news.com.au, cbc.ca, tyla.com, guardian.com, vice.com