Beru si Žida: jedním z nejdůležitějších okamžiků svatby je čtení manželské smlouvy

Manželství, neboli kidušin, uzavírá se mezi Židy

Je neobvyklé, byť už ne tak vzácné, aby se Žid „oženil mimo“, tedy aby si vzal nežidovku. Svazek mezi mužem a ženou má připomínat smlouvu mezi Bohem a lidstvem.

Podle židovského zákona se svatby nemohou konat během šabatu, svátků, během tří týdnů smutku nad zničením chrámu a podobně. Nejoblíbenějšími svatebními dny jsou neděle a úterý. Detaily svatebního obřadu, kterému se v našich končinách říká „chasene“, se liší podle obyčejů zažitých v jednotlivých komunitách, ale základ je stejný.

Židovská svatba je plná tradic, rituálů a v neposlední řadě tance a zábavy.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Podle Talmudu (sbírky rabínských výroků) je už čtyřicet dní před narozením chlapce v nebi ohlášeno, čí dceru si vezme za ženu. Manželství je u Židů vnímáno jako posvátný svazek. Začíná již zasnoubením – kidušin – kterému připisují skoro stejnou důležitost jako svatebnímu obřadu a dokonává se aktem nisu'in – prohlášením manželství, sňatkem. Původně se tyto dva obřady konaly odděleně, nisu'in do roka po kidušin, ve středověku však byly obě části spojeny a doplněny o některé prvky, takže dnes se oba obřady konají v jeden den. Již kidušin je více méně závazný a ruší se pouze rozvodem nebo smrtí. Vstup do manželství je však uskutečněn až dokončením fáze nisu'in.

Je židovská svatba jen pro Židy? Ano i ne

Tóra je základním dokumentem židovského náboženství, podle kterého se řídí všechny židovské svátky a události. Základní podmínkou pro uzavření židovského manželství je, aby byli muž i žena židovského původu nebo musí, stejně jako Charlotte z filmu Sex ve městě, k judaismu konvertovat. Důležitou osobou svatebního dne je i oddávající. Tím nemusí být vždy jen rabín; právoplatným oddávajícím je i tzv. obřadník - dokonalý znalec židovského náboženského práva. Rabínský úřad byl dříve výhradně doménou mužů, v dnešní době se ale v některých státech můžete setkat i se ženami – rabínkami.

Jaké jsou charakteristické rysy Židů?

Předpokládá se, že existují určité znaky, charakteristické rysy obličeje, které mají pouze Židé – výrazný nos, černé oči, masité rty. Hlavními povahovými rysy každého Žida jsou sebevědomí, absolutní sebeúcta a jakákoli absence plachosti. V jidiš dokonce existuje speciální výraz, který tyto vlastnosti spojuje – „chucpe“, tedy přirozená drzost, se kterou se chovají a která je v Izraeli základem pro přežití. Jednoduchý příklad – přišli jste do instituce a vedle stolu úředníka není židle. Nečekejte, až vás vyzve, abyste si sedli, klidně si vezměte židli stojící u jiného stolu nebo jděte do vedlejší místnosti (pak se ale musíte zeptat, jestli si můžete židli vzít). Právě toto chování bude v Izraeli vnímáno jako znak podnikavého, nezávislého člověka.

Svatební šaty, ženichův talit a šperk v nose

Překrývání nevěsty talitem, ženichovým bílým pláštěm, se dnes už téměř neprovádí. Mělo symbolizovat přijetí nevěsty pod ochranu. Symboliku převzal baldachýn zvaný chupa. Talit však lze ještě často vidět pod oblekem ženicha. Sám ženich obvykle nosí jarmulku a velmi tradiční ženichové mohou mít bílý svrchní oděv zvaný kittel.

Pro svatební šaty nejsou v judaismu žádná zvláštní pravidla, ale je zde zakořeněno, že se nevěsty příliš neodhalují. Šaty proto mají velmi často dlouhé rukávy a objevit se na nich může také modrá barva, která symbolizuje štěstí. Nevěsty mají nejčastěji bílé šaty se závojem, který zahaluje obličej.

Co však je židovským svatebním zvykem, je pokrývání hlavy nevěsty. Používá se kombinace neprůhledného závoje s různými typy zdobených čelenek nebo věnečků. Celkově se nešetří na zkrášlení různými šperky, náramky a náhrdelníky nešetří. Ostatně i v Tóře je psáno, že nevěsta se má vyzdobit pro svého manžela jako královna.

Pro židovské nevěsty je rovněž typický drobný zlatý kroužek uprostřed nebo po straně nosu. Dával se jako zásnubní dar a symbolizoval ochranu dechu života.

Před svatbou se snoubenci nesetkávají, aby bylo setkání radostnější

Již před svatebním obřadem je nutno dodržet jistá pravidla. Dohodnutí svatebních podmínek se hebrejsky řekne tna'im.

Pro tradiční židovskou svatbu je zvykem, že se chatan (ženich) a kala (nevěsta) týden před svatbou nesetkávají a jeden den před svatbou se postí. Půst je přerušen až první sklenkou vína při obřadu. Odloučení má zvýšit radost z nastávající události, a proto i v den svatby vítají svatebčany separovaně - nevěsta, která je usazena na trůnu jako královna, ve svém domě a ženich, obklopený rodinou, která mu připíjí na zdraví, také ve svém.

Rituál mikve

Před svatebním dnem se nevěsta očistí v rituální lázni mikve. Rituál má symbolizovat duchovní očistu před vstupem do manželství. Někdy navštěvují mikve před svatbou i muži, ale odděleně od žen. Aby se zajistilo správné dodržování pravidel mikve, žena by měla být před návštěvou lázně bez dekorací, dokonce i bez laku na nehtech. Při čtení speciální modlitby by se měla zcela ponořit do vody.

Je třeba připravit smlouvu

Velmi důležitá je příprava smlouvy, nazývané ketuba, která obsahuje především slib manžela, že se bude ke své ženě chovat, jak se sluší, a nikdy ji nenechá nezaopatřenou. Ketubu podepisují dva svědci a někdy i ženich. Svědci jsou podle tradic vždy dva muži, zástupci židovské komunity, kteří oproti nežidovským svatbám, kde jsme často zvyklí na svědky - sourozence, nesmí být k budoucím novomanželům v příbuzenském vztahu.

Pronájem luxusního bytu, Praha 2 Vyšehrad, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Kidušin (chupa)

Až se budete blížit na místo židovské svatby, nehledejte v navigaci nutně symbol synagogy. Obřad může proběhnout klidně na zahradě hotelu, restaurace nebo zámecké louce. Co vás však určitě navede, bude nepřehlédnutelná chupa. Jedná se o svatební baldachýn na čtyřech kůlech, který je pro židovskou svatbu typický. Ať už se tedy svatební obřad odehrává uvnitř synagogy nebo pod širým nebem, nebude chupa nad nevěstou a ženichem chybět. Symbolizuje totiž jejich budoucí společný domov. Chupa stojí na čtyřech tyčích, které někdy drží čtyři přátelé ženicha, obvykle svobodní muži.

Svatební ceremoniál trvá asi 20-30 minut. Začíná příchodem nevěsty zahalené závojem (tak, jak byla závojem zahalena i Rebeka, když ji přivedli k Izákovi), která obejde ženicha kolem dokola.

Po týdnu, během kterého se budoucí novomanželé nesetkávali, navštíví ženich společně se svým otcem a otcem své vyvolené budoucí manželku v jejím domě. Tato fáze se nazývá „bedeken“. Budoucí nevěsta sedí v křesle obklopená rodinou a přáteli a čeká, až jí ženich zahalí závojem tvář a veřejně ji potvrdí jako svou budoucí nevěstu. O zahalení ženy se v Tóře poprvé vypráví v příběhu setkání Izáka a Rebeky. V dalším příběhu Jákoba jeho tchán Laban lstí přiměje, aby si vzal Leu, která mu je představena jako již zahalená nevěsta. Teprve po obřadu Jákob zjistí, že nevěstou není Ráchel, která mu byla přislíbena. Pokud se dnes nevěsta rozhodne nosit závoj, v určitém bodě před obřadem – ať už před nebo po procesí – si jím zakryje tvář.

Mezi sefardskými Židy (usazenými ve Španělsku a na Pyrenejském poloostrově), není bedeken součástí svatebního dne. Namísto toho se může během týdne před obřadem konat oslava, během které se na dlaně svatebního páru maluje hennou.

Ženicha i nevěstu, kteří musí být bez jakýchkoli šperků, provázejí pod chupu rodiče. Absence šperků poukazuje na duchovní spojení snoubenců bez narážek na velikost jejich majetku.

Jako první přichází pod chupu ženich se svým otcem a čeká na nevěstu. Doprovázená zpěvem Šalamounovy písně přichází pod svatební baldachýn i nevěsta s rodiči. Tak, jako byl svět stvořen za sedm dní, tak i nevěsta obchází pod chupou sedmkrát ženicha, aby jej tím ochránila před zlými duchy a aby se symbolicky připoutala ke svému manželovi a začala tak novou fázi svého života.

Odstartují se tak židovské zásnuby (kidušin), při kterých ženich navleče prsten na ukazováček nevěstiny pravé ruky a poté oběma snoubencům požehná rabín. Po tomto aktu se nevěsta usadí po pravici ženicha a ten pronese požehnání šehechejanu nad novým modlitebním pláštěm (talitem), který drží čtyři mládenci nad jejich hlavami.

Jeden prsten „vládne všem“

Zásnubní prsten pro nevěstu byl odedávna jediným šperkem, který byl při židovském svatebním dni opravdovou nutností. Tuto tradici narušila až moderní doba, která dopřává prsten i ženichovi. Při obřadu je ale důležitý akt nevěstina přijetí prstenu od ženicha. Získává tím společenské postavení paní domu a přebírá vládu nad domácností. Dříve měl zásnubní prsten podobu jehlanu se šesti ploškami, aby na ně mohla být vyryta hebrejská písmena židovského svatebního přání mazal tov (מזל טוב). Vzhled zásnubního prstenu se postupem času výrazně měnil. Přes symbolickou podobu střechy chrámu s věžemi až po klasický dům s dveřmi a okénky, symbolizující šťastný domov. Dnes Židé volí spíše klasické svatební prsteny. Obvykle bývá prsten vyrobený z čistého zlata, bez jakýchkoli ozdob (diamantů a podobně). Nasazení prstenu ženichem na nevěstin ukazováček pravé ruky je hlavním momentem celé svatby.

Pohár vína

Rabín s pohárem vína v ruce poté přednese díkůvzdání následované požehnáním snoubencům, po kterém se každý z nich z poháru napije. Pár si vymění prsteny a ženich přednese formulku v hebrejštině „Harej at mekudešet li be-tabaęat zu ke-dat Moše ve Jisraęel“, která se překládá jako: „Tímto prstenem si tě zasvěcuji podle Zákona Mojžíšova a celého Izraele". Následuje veřejné čtení dříve podepsané manželské smlouvy osobou, kterou si snoubenci k tomu vybrali.

Ochraně práv židovské manželky je přikládána velká důležitost. Součástí každého manželského svazku je svatební smlouva - ketuba

Předěl mezi zásnubami a sňatkem tvoří předčítání svatební smlouvy. Není-li svatební smlouva (ketuba) podepsána svědky, popřípadě ženichem, již předem, uvedení ji podepíší, rabín ji nahlas přečte a vysvětlí její obsah.

Smlouva je sepsána v aramejštině a často je vyhotovena ozdobným písmem. Vcelku podrobně popisuje manželovy povinnosti během manželství, upravuje dědické nároky v případě jeho smrti a zabezpečení dětí narozených z tohoto manželství. Kromě toho smlouva jasně popisuje závazek majetkového vyrovnání s manželkou v případě rozvodu (obvykle nikoli malého, aby smlouva od rozvodu spíše odrazovala, než k němu naváděla).

Ženich pak formálně uzná závaznost ketuby a předá ji nevěstě. Stává se majetkem nevěsty, která k ní musí mít během celého manželství přístup. Tato smlouva je mnohdy malým uměleckým dílem, které si manželé s oblibou nechávají zarámovat a pověsit v domě jako obraz. Kromě estetické funkce pak alespoň nezapomenou na svá práva a povinnosti vůči partnerovi. Po této části následuje nisu'in.

Nisu'in

Následuje sedm požehnání pronášených nad dalším pohárem vína (ševa brachot). Pronáší je buď rabín, nebo lidé, které si ženich a nevěsta vybrali. Sedm požehnání je projevem díků za stvoření révy, země, člověka a prvního manželského páru, za zázrak nového života, za to, že se ženich s nevěstou našli a za jejich společné štěstí.

Po posledním požehnání dostane pár skleničku s vínem zabalenou v plátně. Po jejím společném vypití ji ženich rozšlápne na podlaze a přítomní zvolají „Mazal tov!“ (Ať vám hvězdy přinesou štěstí). Rozbití poháru symbolizuje zničení chrámu v Jeruzalémě a zvoláním se dává najevo, že štěstí novomanželů má zastínit tuto smutnou historickou událost.

Jiní říkají, že rozbití sklenice má připomínat, že manželství v sobě skrývá smutek i radost a je vyjádřením závazku stát jeden při druhém i v těžkých časech.

Novomanželé se pak vzdálí do oddělené místnosti s připraveným občerstvením, kde spolu nějakou dobu nerušeně setrvají.

Spolu v uzavřené místnosti jichud

Tradice diktuje, aby novomanželé strávili nejméně 8-15 minut po obřadu v ústraní. Žádní příbuzní, žádné tabulky uspořádání sedadel, žádný kameraman. Jen vy a váš nový manžel, kteří se dívají jeden druhému do očí. Po obřadu proto manželský pár odejde do místnosti zvané jichud, kde mají kromě chvilky pro sebe připraveno i občerstvení – po celodenním půstu jim určitě přijde vhod. Poté se opět připojí ke svatebním hostům a následuje hostina, předávání darů a svatební veselí, které je často doprovázeno tancem a hudbou. Po modlitbě na závěr hostiny se vysloví sedmero požehnání (ševa brachot).

Svatební veselí trvá sedm dní a nocí

Svatební hostina trvá sedm dní a jsou na ní servírovány pokrmy připravované košer. Jídla z drůbežího masa a vejce jsou považována za symbol plodnosti, ryby zase symbolizují rozmnožování a tak jako u nežidovských svateb je zde typický svatební dort, různé druhy pečiva a sladkostí, které věští sladký život.

Svatební jídlo a hostina začíná požehnáním neboli hamotzi nad krásným bochníkem chala, tradičním pleteným šabatovým a svátečním chlebem, který symbolizuje lásku.

Pro judaismus je při všech významných událostech typická také oslava tancem. U svateb to židovský zákon přímo vyžaduje. Jde o to uctít a potěšit hlavně nevěstu. Slavnostní tanec na recepci se nazývá hora, při němž hosté tančí v kruhu. Často uvidíte ženy tančit se ženami a muže s muži. Na svatbě se zpívá mnoho tradičních písní, mezi nejznámější patří Hava nagila.

Svatební akt je brán jako božské sjednocení a ženich s nevěstou jako král s královnou. Bývá zvykem, že během tanců při svatebním veselí jsou oba novomanželé vyzdvihnuti na židlích nad hlavy ostatních a tím připodobněni ke králi a královně.

Zvyklostí je také ženichovo předčítání různých pasáží z Tóry a Talmudu, za které obdrží od přítomných dar. Dary nevěstě se většinou předávají už před svatbou a tvoří z velké části výbavu nové domácnosti.

Ještě týden po svatebním obřadu pořádají rodiny nevěsty i ženicha oslavy, aby novomanžele uctili. Říkají mu týden sedmi přikázání, pojmenovaný podle požehnání odříkávaných na konci slavnostního jídla.

Jak jste si možná všimli, i v židovských tradicích se opakuje číslo sedm

Není za tím nic jiného než symbolika stvoření světa Bohem v sedmi dnech.

Symbolika se objevuje v následujících činnostech: před svatbou by se pár neměl sedm dní vidět, nevěsta před zasnoubením sedmkrát obchází ženicha, před hostinou zůstávají novomanželé sedm minut o samotě, u večeře se odříká sedm požehnání ševa brachot, hostina trvá 7 dní a 7 nocí.

Židovské svatební zvyky mají své jedinečné kouzlo a budete-li někdy hosty na takové svatbě, užijte si její atmosféru naplno. Věříme, že teď už se tam určitě neztratíte.

Intimní život

Ano, tak jako ostatní součásti života, je v židovských zákonech halacha popsáno i intimní soužití muže a ženy. Jelikož se jedná o komplikované téma, v případě jakýchkoli nejasností ohledně sexuálního života je vždy doporučeno kontaktovat raději zodpovědnou rabínskou autoritu. V každém případě se judaismus nedívá na sex jako na něco nečistého a špatného (i když sexuální žádostivost pochází z jecer ra – špatné stránky, ale z té ostatně pochází i žízeň nebo hlad).

Intimní život má z pohledu judaismu za úkol nejen zajistit splnění přikázání (micva) o „množení“, ale také udržovat harmonické soužití manželů. Při sexu nejde tedy jen o fyzickou, ale samozřejmě i o duchovní stránku věci. I z tohoto důvodu je sex dovolen pouze v rámci manželství (není dovolen před svatbou). Mít sex je právem ženy, a ne muže, i když žena nesmí používat odmítnutí sexu jako trest nebo dokonce prostředek k vydírání partnera (mezi tři základní práva vdané ženy, která muž nesmí zanedbávat, patří kromě sexu ještě právo na dostatečnou výživu a oblečení).

Antikoncepci jako takovou judaismus nezakazuje, pokud máme v konečném důsledku úmysl splnit micvotu „být plodný a rozmnožovat se“ (dvě děti, po jednom od každého pohlaví, již toto přikázání naplňuje) a nedochází při ní ke zničení nebo blokování semene života. V ortodoxních židovských obcích (někdy nejen v nich) se dodržuje zákon nida – pravidla upravující čistotu intimního života během menstruačního cyklu.

Rozvod

Rozvod v judaismu není zakázán, v některých případech je dokonce doporučen, i když úkolem každého páru je překonávat životní překážky pokud možno tak, aby se rozvodu vyhnul. Pravidla rozvodu, nebo spíše pravidla pro uspořádání jak majetkových, tak osobních vztahů po rozvodu, jsou detailně popsána v již zmiňované ketubě – manželské smlouvě. Důvodem rozvodu mohou být různé situace, zejména však neplnění manželských povinností, nevěra, násilí a podobně. Rozvodová smlouva se nazývá ghett a akt rozvodu je dokonán převzetím ghettu manželkou nebo jejím právním zástupcem od manžela. Je třeba uvést, že v případě rozvodů není postavení manželů rovnoprávné - žena nemá právo žádost o rozvod podat. Rabínský soud však v dnešní době může v určitých případech nařídit manželovi, aby se rozvedl. V reformních židovských obcích se uznává i civilní rozvod.

Judaismus se již dlouho praktikuje po celém světě

Židé oddaní své víře se snaží modlit třikrát denně. Muži si zakrývají temeno hlavy čepičkou jarmulkou či kipou. Záda si zahalují modlitebním pláštěm neboli talitem. Zvyk má původ v knize Numeri, kde je Mojžíšovi řečeno, aby nakázal lidu udělat si střapce na konci svých oděvů – každý střapec má mít modrý provázek, který má lidem připomenout všechna Pánova přikázání. K tomu se nosí tefilin, neboli modlitební řemínky připevněné buď na čelo, nebo na levé rameno. Jejich součástí jsou malá pouzdra obsahující slova Písma. U vyznavačů židovského náboženství splňují příkaz mít Zákon stále před sebou a blízko sebe.

V židovském náboženství vedou bohoslužbu tradičně muži. Ženám se nedoporučovalo číst a studovat Tóru, anebo se jim to bylo – v závislosti na konkrétní kultuře a proudu judaismu – přímo zakázáno. V dnešní době se ženám doporučuje její studium, s výjimkou těch nejortodoxnějších proudů víry, ale i v těch se situace mění. Reformní i konzervativní judaismus připouští, aby se ženy staly rabínkami. V ultraortodoxních odnožích judaismu však ženy nesmějí sedět v synagoze spolu s muži a nelze je považovat za součást kvóra, minjanu, skupiny deseti dospělých židovských mužů, kteří musí být přítomni, aby se mohla konat společná bohoslužba. V takových tradicích se ženám doporučuje, aby se modlily, ale jejich modlení má soukromou povahu. I v ortodoxním judaismu zkoumají ženy feministické přístupy k víře a snaží se pro sebe prosadit větší roli ve společenství věřících. Proto někteří ortodoxní rabíni dovolují ženám shromažďovat se v modlitebních skupinách, kde studují i Tóru.

Obřízka

Akt obřízky je znakem smlouvy, která, jak praví Genesis, byla uzavřena mezi Bohem a jeho lidem. V hebrejštině je „smlouva obřízky“ známá jako berit mila a má svůj původ v Boží smlouvě s Abrahámem. Abrahám, který se obřízce sám podrobil, měl obřezat své mužské potomky. Obřízka je znakem smlouvy na samotném těle. Židovští chlapci obvykle podstoupí obřízku osm dní po narození. Při obřízce se odřízne předkožka penisu. Ideálně se tento obřad koná v přítomnosti kvóra deseti dospělých mužů. Židle patří i proroku Eliášovi - toho požádají, aby byl svědkem věrnosti izraelského národa při zachovávání smlouvy. Muž pověřený provedením rituálního aktu je znám jako mohel. Během obřadu se často odkazuje na Abraháma, který sám obřezal svého syna Izáka.

V moderních tradicích judaismu se narození dcery slaví v liturgickém obřadu známém jako simchat habajt, neboli oslava narození dcery.

Šabat

Každotýdenní šabat, který trvá od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce, se považuje za den odpočinku. Hebrejské slovo šabat znamená „oddech“. Je to den, kdy zbožní židé myslí na Boha a na Boží věci. Kořeny má v popisu stvoření v knize Genesis, když Bůh odpočíval po práci, ale připomíná se i v Exodu, kde se říká: „Ať Izraelité zachovávají sobotu a ať ji světí z pokolení na pokolení jako věčnou povinnost smlouvy“.

Během šabatu se židé účastní bohoslužeb v synagoze. Ortodoxní židé šabat důsledně zachovávají a odmítají v ten den vykonávat jakoukoli práci. Také konzervativní židé berou šabat velmi vážně. Existují přísná pravidla, která určují, co se smí a co se nesmí dělat. Velmi nábožensky založení židé nepodnikají během šabatu dlouhou cestu, nezvedají telefony ani nevaří.

Šabat se slaví tradičním jídlem a zapalují se při něm šabatové svíce. Před jídlem, při jídle i po jídle se odříkají požehnání. Na stole je chléb, víno a jiné symbolické potraviny. Jí se speciální chléb zvaný chala. Ten má židům připomínat nebeskou manu, kterou Bůh seslal izraelskému lidu, když putoval pouští. Chléb a ostatní jídlo může být zabaleno ve zvláštních ubrouscích. Při stolování se používá nejlepší nádobí a výbava.

Pesach

Jednou ročně, během židovského měsíce nisan, se připomíná Pesach. Jeho symbolika připomíná útěk Židů z Egypta. Připomíná, jak anděl smrti obcházel domy lidu Izraele a ušetřil je. Svátek trvá osm dní a jeho ústředním bodem je Sederová večeře nebo zkráceně Seder. Při útěku z egyptského otroctví neměli Hebrejci čas nechat vykynout chléb, a tak museli jíst nekvašené placky. Proto ani dnes nesmí v židovském domě během Pesachu kynout chléb. Všechno, co obsahuje kvasnice, se považuje za nečisté. Seder se koná v první večer Pesachu a velká pozornost se věnuje pěkné výzdobě rodinného stolu. Na stole jsou rozličné symbolické pokrmy, které jsou podávány podle přísného pořádku. V určeném pořadí se vypijí čtyři číše vína a hlava rodiny vypráví o původu svátku v podobě odpovědí na otázky, které mu klade nejmladší dítě. Zpívají se žalmy. Upečená jehněčí kost na stole symbolizuje obětního beránka (tento symbol našel svůj odraz v křesťanství). Jedí se hořké byliny známé také jako maror, aby Židům připomněli hořkost zajetí. Mandle, jablko a rozinky se rozmíchají do pasty známé jako charoset, představující maltu používanou při stavění, kterému se Izraelité museli věnovat v otroctví. Na stůl se klade i slaná voda symbolizující slzy, které Židé prolili během otroctví.

ZDROJ: Nevesta.sk, Znonitra.sk, Kehilazilina.sk, Femme.sk, Magixevent.ru, Sk.ruarrijoseph.com, Pravda.sk, Theknot.sk, Reformjudaism.org, autorské dílo

Kniha: KIDUŠIN. In: NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z : slovník pojmů a termínů. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. 1. vyd. Praha: Sefer, 1992. 285 s. (Judaika; sv. 1.) ISBN 80-900895-3-4. S. 87 – 89.