Čeští architekti: Bohumil Hypšman jako následovník střídmého neoklasicismu
Výrazná osobnost 1. poloviny 20. století
Byl činný nejen na poli architektury, ale věnoval svůj životní elán do památkové péče, kulturního a společenského dění. Zajímala ho i různorodá urbanistická řešení Pražského veřejného prostoru v duchu zachování staré Prahy. Své příjmení si počeštil v roce 1945 po tragické smrti vlastního syna na samém závěru války.
Vlastní dráha umělcova
Ta se započala po absolutoriu v ateliéru ve Vídni. Odtud posílal své návrhy do různých architektonických soutěží. Po návratu na čas pracoval v ateliéru Q. Bělského. Jeho profesní dráha se dál rozvíjeli při založení vlastní projekční kanceláře v roce 1906 se zaměřením na projekty obytných prostor, kancelářských budov i užitkových staveb.
Realizované projekty
Jeho stavby jsou luxusní, ale ne "nafouklé". Propracoval se k čistému neoklasicismu s důrazem na geometrický řád fasády, konstrukční čistotu, dekorativní přiměřenost. To jsou vodítka, podle kterých jeho stavby jednoznačně rozeznáte. Je to např. jeho vlastní vila v Praze – Střešovicích. Navrhl ji jako dům pro svou rodinu a jasně se v návrhu odráží styl jeho učitele O. Wagnera. Budova se skládá ze tří rovnoběžně situovaných bloků. Budova působí přísně, fasády jsou bez zbytečných příkras. Luxusním prvkem, který zjemňuje celou stavbu je zimní zahrada na venkovní terase.
Přínos veřejnému prostoru
To byly stavby jako Hostivařské mlýny a pekárny, Areál ministerstev Pod Emauzy, Nemocenská pojišťovna (dnes poliklinika), řada obytných a nájemních domů – Praha Vyšehrad nebo Praha – Bubeneč. Nebyl ve svém myšlení zpátečnický, myslel dopředu, ale ctil tradice a odkazy minulosti. Proto mu záleželo na staré Praze, byl členem Klubu za starou Prahu. Svou nevoli či polemiku zveřejňoval nejčastěji časopiseckou cestou.
Byl to muž houževnatý, tvůrčí a Praha mu byla srdcovou záležitostí!
